|
Heh, přemýšlel jsem, zda napsat. Mám pocit, že ty moje plachty tady jsou děsné.
V druhé kapitole Neverwinter Nights jsem si dal pauzu a zahrál si celý Aveyond 4 (což byla mimochodem z té série - takový Hon na Kuře na tuně steroidů a k uslintání dokonalý - v mnoha ohledech nejlepší hra, ale oproti předchozím na normální obtížnost až trapně snadná, skoro jsem neumíral), načež jsem se vrátil k IWD.
Jde to dobře. V tuhle chvíli jsem v části s ledovými troly a salamandry. Trochu mě pobavilo, že cesta tam nastartovala další kapitolu, prošel jsem tou oblastí do sousední, načež vstupem do očividně náhodné jeskyně jsem spustil zase další kapitolu, aniž bych mezitím během těch pár minut něco udělal. Radši jsem si načetl autosave.
Nějak jsem tu hru ale obecně čekal nevím proč těžší. Ale to je holt náhled někoho, kdo vyrůstal s Baldur's Gate, o které dnešní mladí říkají, že to je příšerně těžká hra. Jen mi přijde, že po pekelně rychlém postupu úrovněmi na začátku to teď jde co noha nohu mine a v tomhle ohledu to má mírnější tempo než BG2.
Taky mám pocit, že to je docela krátká hra. První dvě kapitoly mi přišly dlouhé, ale od té chvíle každou další vždycky docela rychle proletím. Třeba u Severed Hand jsem čekal zdlouhavou brutalitu, ale až na to, že nepřátel byly všude desítky (sami nemrtví, s klerikem v partě lážo plážo) jsem to prosvištěl. Opět, asi to moc srovnávám s BG2.
Říkám si, že po téhle kapitole se vrhnu na oblasti z datadisků, protože se nepříjemně rychle blížím konci. A to vždycky radši koukám na net na seznam questů, jestli jsem něco omylem nevynechal.
Už teď si ale říkám, že bych si to dal později znovu s jinou partou. A nainstaloval jsem si dvojku. |