 |
Rivan: krásné, že?
Tak ještě jednu příhodu z minulého týdne. Moc se mi nechce, protože se něco na mně provalí, ale budiž.
Jdu takhle s dvaceti pěti mně svěřenými dětmi do parku a asi pět jich má krabičku od čaje. Vrtá mi hlavou, na co že potřebují na vycházce čaj. Všimly si mých zamyšlených a ještě více podezíravých pohledů. Předešly velice chytře dotazům, co že je v těch podivných krabičkách. Jen co jsem usedla na lavičku a do igelitky posbírala všechny mobily, peněženky gameboye a jiné veledůležité věci, srovnala odložené bundy a hlídala je jako sousedovic pitbull, přinely záhadné krabičky. "Chcete vědět, co tam máme? Je to strašně tajné a nesmíte to nikdy nikomu říct." Už už se otvírala víčka. Bránila jsem se, že to nechci vědět, ale už bylo pozdě. Viděla jsem bílé myšky Stuarta Littla, Mickeyho mouse, Myšku Miky aj. Zkrátka myši, kam se podívám. To strašně strašné tajné tajemství bylo, že ani jedno děťátko nesmělo mít myšku doma, neboť se jich ctěné matky štítí. Všechny myšky jsem pochovala, pohladila a nenápadně provedla detektivní výslech. Myšky bydlí ve školní budově v uzamykatelných skříňkách na tělocvik. Na obranu dětí musím dodat, že se složily a ve zverimexu koupily piliny a speciální krmivo pro hraboše. Udělala jsem jim přednášku o tom, co je správné a co není, koupila jim příručku péče o různé havěti. Máme to jako četbu na pokračování. Nu, já to přísně tajné tajemství nevyzradím. Chodíme s myšma na procházku. Děti už začínají chápat, že to, co provádějí není tak úplně fér vůči zvířatům. V pátek z nich s pláčem vylezlo, že těhotná myška Miky utekla. Dovedu si představit, kolik myšek bude brzy v budově školy a kdo to nakonec odnese. Doufám, že děti také drží slovo a nevyzradí naše strašně tajné tajemství. Doufám, že kvůli tomu nepřijdu o místo. |
