Místnost

Vše o knihách

Knihy, knížky, knížečky... a všechno, co se kolem nich točí a co s nimi souvisí - po stránce teoretické i praktické. Ptejte se knihovny - když nemůžeš najít... Meziknihovní výpujční systém - odkud se to dá půjčit... Antikvariáty v Praze Národní knihovna v Praze Vyhledávač Krajské vědecké knihovny v Liberci Městská knihovna v Praze Top10 řazeno abecedně, Top10 řazeno podle hlasů a abecedně Agáveho Top10 seznamy Osobní Top žebříčky nás co jsme hlasovali 1.kolo stav k 17. 4. 2004 Top10 podle bodů (172-pořadí) Čtenářský kroužek - pořádali Eržika a Iwo Olorin; jednalo se o setkávání s hlasitým čtením starých básnických eposů, které byly právě pro hlasitý přednes určeny. K posluchači se tak příběh dostal v původně zamýšlené formě, což mimo vlastního estetického dojmu (doufejme) přinášelo také bližší vhled do světa starobylých kultur. Obnovení kroužku je spíše nepravděpodobné, možná na nějakém sraze... Místnost má od 13:43:34  13. 05. 2002 pronajatou Arenga. Spolusprávce: Valašská královská. Iwo Olorin.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Nimitz, vloženo 15:11:07  04. 12. 2013
	Isaac Asimov: Azazel (povídková knížka se stejnou hlavní postavou a stejným skřítkem/mimozemšťanem plnícím přání, ovšem zcela podle svého pochopení zadání. Minimálně si z ní přečtu alespoň povídku "Tiše padá sníh")

Shadw, vloženo 14:23:53  04. 12. 2013
	Čtu to, co najdu pod stromečkem :o) Ale to mi většinou dlouho nevydrží, tak pak přidávám starší knížky. Třeba Malý bílý koníček, Ronja, dcera loupežníka, Pán prstenů nebo Správná pětka :o)

Genevieve, vloženo 14:16:20  04. 12. 2013
	já ráda čtu Děvčátko se sirkami...

verlit, vloženo 14:15:04  04. 12. 2013
	Já si vždycky čtu Čarovnou zimu (mumínci) a vybrané povídky ze Slepičí polévky (ty, které končí dobře :-) Ale ráda se nechám inspirovat.

Tinne, vloženo 14:06:03  04. 12. 2013
	Pán prstenů ti asi nepomůže, že :-) O vánocích mám čas i na komiksy, takže třeba Sandman je takové moje "vánoční" "čtení" a detektivka od Kpt. Kida.

verlit, vloženo 13:33:50  04. 12. 2013
	Máte nějakou oblíbenou "vánoční" knížku? Takovou, která nutně nepojednává o Vánocích, ale má prostě tu správnou atmosféru, aby se o Vánocích četla? Uvítám jakékoli tipy :-)

Nimitz, vloženo 20:21:58  02. 12. 2013
	VIDEO: Na náměstí v Chodově je to jako v USA. V budce si půjčíte knihu

Ekyelka, vloženo 16:35:48  23. 11. 2013
	Síťování přeci nemůže být tak složité - naučíme se, máme dost... jak to napsat a neurazit? "dostatečně vyvážených?" Taverníků na testování pevnosti před definitivním zavěšením. Jsme Taverna. My dovedeme všechno.

Dara, vloženo 20:27:33  17. 11. 2013
	Rozhodně máme knížku :-)

Ginny, vloženo 19:39:52  17. 11. 2013
	Máme někoho, kdo umí síťovat? :-)

Činkapi, vloženo 20:21:55  15. 11. 2013
	To je super!!!! Na tom se chci houpat!! na Verlitíně!!! :-)

Huan, vloženo 19:30:49  15. 11. 2013
	V kostýmech růžových načechraných jednorožců, že? Tedy dobrá...

Neros, vloženo 18:24:22  15. 11. 2013
	To bysme se tam s Huánkem určitě honili... mhmmm

Huan, vloženo 17:42:50  15. 11. 2013
	Ano prosím! :o)

verlit, vloženo 15:53:35  15. 11. 2013
	Hmmmm....stodola ve Verlitíně?

Nimitz, vloženo 15:03:00  15. 11. 2013
	"Reading Net" Allows Kids to Learn While Floating in Mid-Air

verlit, vloženo 16:40:30  13. 11. 2013
	Bohužel jsem otevřela na náhodné stránce, kde právě truchlí nad kočičkou.

Mivka, vloženo 14:54:49  13. 11. 2013
	Přidám se, doporučuju. Četla jsem to v Cornwallu a po cestách Anglií, a je to skvělé. Velmi.

Arwi, vloženo 15:20:20  12. 11. 2013
	Marcus: Díky za postřehy, já to ještě nečetla a uvažovala jsem o koupi :o)

Marcus m, vloženo 01:14:28  11. 11. 2013

eeemh sice asi budu cca předposlední, kdo dočetl (před)posledního Gaimana, ale co už.;) Pár postřehů vydávaných za recenzičku Ocean at the end of lane přihodit můžu. Kdesi na venkově v anglickém Sussexu (má-li ještě zrovna Sussex nějaký poctivý hluboký venkov) možná stojí dům tam, kde stával dřív jiný, a poblíž vede cesta mezi ploty a poli, která končí u farmy. Za ní je možná rybníček, kterému kdysi jedna dívka říkala oceán. Bylo jí jedenáct, možná už hodně dlouho a k rybníku zavedla sedmiletého kluka, kterému tehdy, a je to už dost dávno, bylo sedm. Možná to bylo takhle a možná jinak, ale ať už bylo nebo nebylo, dům, farma, rybníček a ledacos dalšího ožívá v poslední (respektive předposlední) knížce Neila Gaimna. A ožívá skutečně a hned několika způsoby. Gaimanovo vyprávění začíná tentokrát snad až překvapivě realistiky, díváme se očima sedmiletého kluka na život v domě, kde se rodině zrovna přestává dařit a skoro přitom cítíme na jazyku chuť spáleného toustu. Od pokažené snídaně a čekání na nový comics pokaženého mrtvolou v autě příběh brzy temní: ztráta zaměstnání, skřípající manželství a pak ještě chvíle, kdy hněv vybuchne v týrání a hraničí s vraždou. To samo by stačilo k napsání možná silné, možná jen drsné a hrubé knihy ulepené zoufalstvím a hněvem. Jenže příběh vypráví Neil Gaiman, a tak poznenáhlu vstupujeme do jeho světa. Znovu, někdy se zatajeným dechem a sevřeným srdcem, vstupujme do onoho pomezí říší snu, noční můry a mýtu. Znovu, a s obavami, balancujeme v šeru a na hraně mezi vnímavostí, vytržením a šílenstvím. Nakonec projdeme skrz světy a mezi světy, kbelíkem do oceánu a z rybníčku ven, projdeme strachem, rozhodnutím a obětí, abychom nakonec přišli k sobě za farmou na staré lavičce, kde se možná nejen nekdější sedmiletý klučina znovu rozpomíná. Ale i pokud kouzlo vyprávění žádné vzpomínky neprobudilo (a v jistém ohledu je to tak nejspíš lepší) přece jen čtenář tuhle knížku nejspíš bude zavírat s pořád ještě trochu vzdáleným a nepřítomným pohledem v očích. Tak dobře, opět a znovu, totiž Neil Gaiman svůj příběh vyprávěl.

Zpět