 |
když už jsem se o té knížce tady zmiňoval, tak přidávám i pár postřehů.
Jsou autoři, které podezírám, že tak porůznu během práce na svých četných knihách hážou poznámky a útržky, které se jim zrovna nehodí, nebo na ně natrefí, když relaxují u kávy, do nějakého hlubšího šuplete a tam je shromažďují, kdyby se jim jednou náhodou hodily. A když je šuple plné, pošlou e-mail nakladatelství, že by měli návrh na jeden menší projekt.
English Ghost: Spectres through ages Petera Ackroyda se jeví právě jako jeden z příkladů publikace z vytřepaného (a adekvátně spořádaného ) obsahu třetího šuplete po levé straně autorova psacího stolu. Pro účely prodeje a distribuce se tomu pak zpravidla říká antologie.
Popravdě řečeno, na celé knížce je asi nejzajímavější úvod, který přibližuje fenomén obliby a věkovitého rozšíření duchařských příběhů ve Spojeném království. Tam se projevuje typicky hutný a erudovaný Ackroydův styl, který činí jeho knihy tak zajímavé a působivé.
Bohužel to co následuje je do značné míry právě jen antologie různých typů zpráv o různých druzích příběhů a případů, kde figurují přízraky, strašidla, vidění, poltergeistové a podobně. Jednotlivé oddíly pak autor doprovází svým uvedením či shrnutím, které opět připomínají pár poznámek na přebalu nebo na konci složky uložené v badatelském šuplíku.
Jako antologie knížka samozřejmě špatná není, ukazuje například, že různé zprávy a záznamy o příbězích duchařské povahy plnily stránky britských novin, časopisů a knížek po staletí. Ackroyd cituje ze záznamů publikovaných zhruba v rozmezí od druhé poloviny sedmnáctého do druhé poloviny dvacátého století, cituje samozřejmě i případy starší. Pozornější čtení tak naznačuje jeden důležitý rozdíl mezi „duchařskými“ příběhy a záznamy odpovídajících zkušeností a volně spřízněného městského folkloru (čili urban legends). Rozdíl je v tom, že nejde o zdůrazněně zprostředkovanou a nejistou zprávu (pratetička známého sestřenice od své sousedky slyšela…) ale buď bezprostřední sdělení nebo záznam dění, které si přihodilo v konkrétním místě v uvedeném čase jmenovitě uvedeným lidem. I když u historek o přízračných stopařích je otázka, zda je o klasickou duchařinu, nebo zda je odezva na některý publikovaný příběh spíše už řídí dynamikou městského folkloru.
Celkem vzato je English Ghost knížkou primárně pro příznivce žánru. Najdou v ní velmi dobře uvedený a solidně zpracovaný soubor vyprávění o přízračných postavách procházeních místnostmi, tlupách zdivočelých pokrývačů na střeše nebo zuřivých truhlářů v přízemí, kteří dělají neskutečný randál, ale stopy po jejich práci či řádění nikdo nikdy nenajde, zesnulých bratrech a babičkách zjevujících se příbuzným v čase smrti a poltergeistech měnících domy v ruiny fyzické a obyvatele v trosky psychické. Ostatní čtenáři sice shledají obsah knihy místo nutně poněkud jednotvárný či repetitivní. Jednotlivé příběhy však tu a tam samozřejmě zajímavé jsou. Bohužel je tentokrát předkládá spíše Ackroyd sběratel, než badatel, což znamená, což je i při zřejmě mezeném rozsahu knihy právě ten rozdíl mezi čítankou a studií. |
