 |
No tak moment! Poslední slovo mám já!
:D
Problém té diskuse, jak to vidím já, byl v tom, že ty ses zabývala pouze zanedbatelným vzorkem náboženství (konkrétně jedním) a na základě toho vytvářela teorie. Křesťanství a Islám jsou jediná dvě mě známá náboženství, u kterých má smysl sebevraždu řešit z pohledu dogmat a toho, že jakýmsi zázračným způsobem je člověk zbaven hříchů a myšlenka na sebeobětování získává na zajímavosti. Všude jinde se, i bezprostředně po konverzi k víře. musí člověk vytrvale snažit, aby naplnil určitý kodex, který ale není uměle vytvořený (neplatí pro islám), nýbrž vychází z dlouhodobě udržovaných zvyklostí. I kresťanské desatero vychází z židovské tradice a tam nevzniklo žádným zásahem kasty kněžích. Je produktem dlouhé linie kmenových pravidel a zákonitostí.
I exkluzivita víry v konkrétního boha je jen formou ochrany skupiny v rámci prostých lidí. Koherence názorů je pro přežití zásadní a je-li navíc obohacena o nějakou zvláštnost, kterou cizinec nemůže znát, pomáhá to i s odhalením nezvaných hostů. I proto jsou náboženské rituály tak komplikované - nesou v sobě spoustu pastí, jak odhalit špióny. A přitom tu komplikovanost nevytváří kněží - je opět produktem postupných změn a odchylek, které se zažily, ale mají navíc úžasný efekt, že pomáhají v sebeurčení kmene (cokoliv jiného je hereze, nikoliv kvůli žárlivosti kněžích - ti především dohlížejí a jsou vykonavateli - ale kvůli strachu z cizinců v srdcích prostých věřících).
Teprve společnost, která se dostane do fáze kdy se musí popasovat s cizinci v přátelském duchu, směřuje k vytvoření kasty kněžích, ale ti jsou stále jen vykonavateli zažité tradice. K tomu aby došlo k vědomé změně náboženského ritu je třeba víc, než prosté rozhodnutí zlých flanďáků - ti by se totiž rychle stali cílem nevole lidu - je to generace trvající proces a ten se dost těžko sleduje, natož aby se dal vědomě ovlivnit.
Platí přímá úměra, čím vyspělejší společnost, tím komplexnější jsou v jejím rámci vztahy a vzniká tak prostor pro korupci - tedy i manipulativní kněžskou kliku - ale stále je to výrazně jinde, než si pod tím představíme dnes. Ale to už nemá s problematikou sebevraždy v náboženství a dogmatech nic společného.
Důležité je, že normální víra nemusí tenhle problém vědomě řešit, protože sebevrah je duševně chorý jedinec - okrajový jev, který lze odbýt tím, že se dotyčný připravil o dobrý posmrtný život. Není třeba to zakazovat, nebo vysvětlovat - na rozdíl od vraždy. |
