|
Nejsem antropolog, ale nábožženství se v podstatě odvodilo od toho, že prostě někteří jedinci byli bytřejší a všimli si jistých zákonitostí - třeba, že když je (a teď plácám) za svítání rudá obloha (červánky) a lovci vhodí do ohně rozdrcené kosti, tak je lov bohatší.
Pochopitelně jde o počasí a ty kosti nemají žádný význam, ale pověrčivost vítězí - podívej se třeba na hazardní hráče s amulety a šťastnými kostkami. Člověk je tvor magicky uvažující a hledá souvislosti. A když jich najde dost, najednou je to náboženský systém - bytost, které těmi rituály sloužíš aby sis zajistila její přízeň. A postupně nabaluješ další a další drobnosti. jako třeba útěchu pozůstalým, že ten mrtvý lovec je nyní v lepší zemi, kde je každý lov bohatý, řeky jsou plné ryb a nikdo nehladoví.
Přirozená sebezáchova brání sebevraždám, ale i tak sem tam někdo položí stupidní otázku, proč tedy nepřejít do posmrtného života hned. Jejda! No to jde, jen když si to zasloužíš...
Kněží byli výjimeční tím, že se specializovali na ty rituály - generačně si předávali informace jak a za jakých podmínek se rituály dělají, protože tomu VĚŘILI. Zkusit to jinak a jindy nefungovalo - to samo o sobě potvrzuje tezi, že na tom něco je. Až teprve s širším rozmachem společnosti se z duchovních stala mocenská kasta, ale tehdy už byla většina dogmat, pravidel a zákonitostí pevně zakotvená v mysli lidí. Přirozeně a bez nátlaku. |