 |
Feldo, to je težký, někdy mi přijde, že se člověku posune názor, aniž by si to dokonce nějak uvědomil, plánoval či přál. Někdy jsou za tím okolnosti, jindy ani to ne.
Ale řekla bych že čím větší změna, tím by měla být víc uvážená.
Já se třeba v politice moc neorientuju, ale hypoteticky si třeba umím představit člověka, který má spoustu nápadů a zkouší je zrealizovat. Takovýmu člověku bude jedno, jestli se mu to podaří spíš v jedný straně nebo v druhý a opravdu možná přestoupí do strany, která mu třeba bude myšlenkově vzdálenější, ale spíš se bude moc realizovat, co já vím. (ale mezi náma, dneska asi spíš pouze osobní prospěch bude to, co rozhodne)
Obecně bych řekla, že je potřeba změnit názor kdykoli se ukáže, že je to potřeba, jen bych řekla, že zralí lidé to nedělaj unáhleně, ve vypjatých situacích, o tolik, či tak často.
O 150 nezměnila, možná tak o 45, řadim se ke středu, přičemž hodnotím spíš pracovitost a zručnost ve zvolený oblasti než zařazení.
Nejvíc jsem v dospělém věku selhala když jsem přijela ze států (není to snadný se na sebe koukat a zjistit, že jste se změnou kontextu najednou strašně povrchní), vono ani tak nejde mluvit o selhání, ale bohužel se mi na pár týdnů zcela vymkl přechod než se mi podařilo srovnat několik duševních rovin s realitou hodně to trvalo. Vlastně ani nemůžu mluvit o změně, spíš o hledání, na které byly špatný podmínky a už téměř žádná síla. Prostě jsem se změnila, abych se potom vrátila do velmi podobných pozic, kde jsem byla před odjezdem. divná změna, ale prostě to je život. |
