 |
ta rada má něco do sebe, tvoření bylo jednou z mála věcí, co mi zabraly i když jednou na střední mi bylo tak hrozně, že jsem si musela vyrobit velkou výstražnou ceduli aby se ke mně lidi nepřibližovali, že jsem cynická, zlá, hádavá, jízlivá a koušu, taky jsem si tam dala bezpečnou vzdálenost a už vlastně ani nevím, co ještě, vlastně jsem se už při té tvorbě dost vyblbla.
Trochu to pomohlo, pak jsem to ještě pár dní nosila při sobě, naštětí jsem to nikdy nemusela vyndat, ale bylo to dobrý to mít, fakt jsem se bála nerada jsem zbytečně protivná (možná i toho se na tom stavu nejvíc bojim, že strašlivě ublížim někomu, kdo si to v souhrnu věcí nezaslouží, strašně to chci ventilovat a přitom vím, že i silný lidi někdy nahlodaj děsný maličkosti který vzniknou strašně blbou náhodou a co teprv cílený útoky... běžnej čověk má vždycky pocit, že když ho někdo potápí, že se má jak pánbůh a děsně se tím baví, ale to nebejvá celá pravda...)
díky bohu většinou nějak vykličkuju, ale znám ty stavy, kdy člověku chybí nadhled (ale to mi dochází zásadně ve světlejších chvílích, kdy jsem v pohodě) a vytáčí ho úplně všecko a i přes všecek důvtip, pak cejtí, že hranice naprostýho cynismu bude někde hodně blízko... muhehehehe!
(snad se se mnou ještě budete někdo kamarádit) :-P
Hele Feldo zlom vaz a popřádně se stou vobludou poper, jo? dej jí pěkně do držky za nás za všechny, koho občas prudí! |
