 |
O české vášni pro sebemrskačství "my jsme ti největší burani/debilové/patolízači/kolaboranti atd. na světě" píše moc pěkně Benjamin Kuras. Paradoxní je, že tyhle věty pronášíme často s jakousi zvrácenou hrdostí. "Jen se podívejte, čeho všeho jsme taky schopní. To koukáte, co?!"
Paradoxně nám to brání být hrdí na věci, na které být hrdí můžeme - a smysl pro humor k nim rozhodně patří.
Ovšem jsme Češi, tak je třeba zdůraznit, že je to ŠPATNÝ smysl pro humor, protože na rozdíl od Britů, my jím jen zakrýváme svoji malost, zatímco oni jím podporují svoji velikost...sorry, Fio, ale to je fakt kravina :-)
Mimochodem, toho Kurase fakt doporučuji, český název si nepamatuji, podtitul je myslím něco jako "z historie národního úpění". Například si vzpomeňte, o kolika významných vojenských úspěších, na kterých se podíleli Češi, jste se učili ve škole? A o kolika prohrách? A jaký myslíte, že je skutečný poměr v realitě? |