20:03:28
04. 12. 2024

Místnost
Astrální cestování & magie
...pokecejte o vašich zkušenostech s astrálním cestováním a vašich názorech na magii...a buďte na sebe hodní!!!

téma:

Věštění...čísla, ruka, karty, koule...váš názor? funguje? zkoušeli jste...

Místnost má od 18:29:42  26. 10. 2002 pronajatou Spider. Spolusprávce: Tanus.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



««   1  2  3  4  5  6  7   »»

verlit, vloženo 22:19:00  22. 07. 2007

Já to neplánuju praktikovat, narazili jsme na to dneska při pohledu na Zaru, která v tom vedru dýchala jako parní funička.
Tím jsme se dostali k tomu, jestli si tím nepřivodí změnu psychického stavu metodou holotropního dýchání a tím jsem zjistila, že si vlastně nejsem tak úplně jistá, co to obnáší kromě toho zrychleného dýchání.
Tak mě zajímalo, jestli tu někdo neví něco podrobnějšího.
(Kolaps mi spolehlivě přivodí tohle zatracené počasí samo od sebe, aspoň že se dneska ochladilo!)

Qeril, vloženo 22:15:34  22. 07. 2007

Zkušenost nemám, ale co jsem slyšela a četla, pokud se o to chceš pokoušet, mělo by to být pod dohledem odborníka, jinak si můžeš až přivodit kolaps.

verlit, vloženo 21:37:00  22. 07. 2007

Nemáte tu někdo zkušenosti s holotropním dýcháním? (Ať už pozitivní nebo negativní)

verlit, vloženo 13:36:24  13. 06. 2007

Wherewolf: Jmenují se Fairly Oracle, grafiku dělal můj milovaný Brian Froud, texty Jessica Macbeth.
Jsou to vykládací karty, ale není to klasický tarot. A jsou krásné :-)

Wherewolf, vloženo 12:47:19  13. 06. 2007

verlit: Muzu se zeptat o jakych kartach mluvis?

Maganlen, vloženo 21:10:48  04. 06. 2007

Verlit: ta je krásná. Fairy jako by zářila a vystupovala z obrázku.

verlit, vloženo 16:28:50  04. 06. 2007

Když je tu tichoučko, tak můžu vstoupit s něčím, co navazuje na můj předešlý příspěvek o Fairy Oracle. Je to už takový můj zvyk, že jednou denně se juknu na kartu. Není to nutně věštění, někdy z toho vzejde jen zamyšlení, jindy se pousměju a ještě jindy jen pokrčím rameny. A občas mě až zaskočí, jak přesně se to strefí právě do mé současné nálady.
Dnešní karta byla Ilbe the Retriver




Ilbe se nám snaží připomenou něco, co jsme ztratili – možná naději nebo dávný sen. Něco, o čem se domnívám, že je to ztracené navždy, ale Ilbe to pro nás opatruje a myslí, že bychom to měli ještě zvážit. Má pocit, že právě teď bychom to mohli potřebovat. Možná není úplně zřejmé jak a k čemu, ale Ilbeho citlivý nos vyčenichal stezku, jejímž prostřednictvím můžeme to, co bylo ztracené, vrátit do našeho života. Někdy to může znamenat návrat dávno ztraceného snu, stačí jen otevřít mysl a srdce. Jindy musíme na tom návratu trochu víc zapracovat, zastavit se, zamyslet, zvednout to, co jsme odhodili v domění, že je to nepotřebné. Někdy nám také Ilbe připomíná, že naše sny jsou nám tak věrné, jak jsme my věrní jim.

Lyrel, vloženo 08:31:59  11. 05. 2007

verlit: mág by řekl: jsou dvě možnosti: Buďto jsi dobrý vizualista, vizualizace je předráz meditace a pracuje s fantazií, nebo jsi v astrálu narazila na faerii-protože v astrálu jsou všechny světy obsažené, skutečné, fantaskní i neskutečné. A astrál je to, co stojí mezi hmotným světem a ketherem, místo odrazů věcí, duchů, géniů, astrálních bytostí, kam se člověk fyzicky nedostane, protože fyzické je spjato s fyzickým. Trojí podstata všeho (fyzická, duchovní a duševní) nám ovšem dovoluje tělo odložit a vypravovat se tam, kam tělo nemůže. Ať už jsou to jenom fantazie nebo skutečná cesta, pokud tím získáváme zkušenosti, je to stejně skutečné, ať už se to odehrává v jakékoli rovině. takže je dokonce možné, že jsi Faerii stvořila-nebo nějakou její část.

Maganlen, vloženo 23:45:14  10. 05. 2007

Verlit: věřím ti. Dostala jsem před lety také karty. Jsou na nich andělé a víly i malá knížečka.
Píší tam, že víly můžeme spatřit. Pravdou je, když se dívám na prodící vodu, tančí na ní třpytivé odlesky slunce. Jsou to prý stíny víl.
Mně velmi blízká (nyní už dospělá) osoba seděla kdysi v okně druhého patra a čekala na maminku. Otevřely se dveře pokoje a vešel trpaslík. Chtěla si s ním jít hrát. Jakmile slezla z okenního parapetu, trpaslík zmizel.
Chodívám šumavskými hvozdy, kde je mech vysoký, stromy rozložité a les hustý. Věřím.

verlit, vloženo 22:44:34  10. 05. 2007

Dax: To je zajímavá a asi logická myšlenka. Ale zase když to vezmu z druhé strany, tvorové, kteří jsou nám vývojově nejbližší (tedy lidoopé) nijak zvlášť aktivní a činorodí nejsou.
Proti např. hlodavcům jsou to vyložení lenoši a pohodáři.
Takže teoreticky, kdybychom šli hodně hluboko zpátky v genetické paměti, tak bychom měli minout aktivní a hektickou dobu a zklidnění by nemělo být tak nepřirozené, ne?

verlit, vloženo 22:20:30  10. 05. 2007

Bude to delší, ale snad mi to odpustíte. Vlastně teď, když na to koukám, je to STRAŠNĚ dlouhé, ale budu hřešit na trpělivost taverníků :-)

Je to rozhodně drtivá převaha fantazie a málo „skutečného“ prožitku, ale nakonec fantazie nechaná, ať si bloumá jak chce a tvoří obrazy, jaké chce, to je taky kousek meditace, ne?
Musím začít zeširoka – je to několik let, kdy jsem si pořídila Fairy Oracle. Nádherné vílí vykládací karty, na způsob tarotu, ale přitom úplně jiné. Přitahovaly mě na obrázcích několik let, tak jsem nakonec neodolala.
Nakonec jsem ani nemohla – ilustroval je Brian Froud, který je také autorem malé verlitky. Tedy alespoň té na ikonce (vždycky sebou škubnu, když se zahlédnu v jeho knize. Jaktože mě zná? Teprve pak mi dojde, že je to naopak a jeho vizi jsem si vypůjčila já). Karty jsou na letmý povrchní pohled plné směšných postaviček a nahatých ženských s křídly, ale už na ten druhý jsou plné významů, archetypů, zákmitů vizí … prostě žijí vlastním životem.
Nepoužívám je v pravém smyslu, ale nemine den, abych se jimi neprobírala, nepřemýšlela si nad nimi nebo si jen nějakou nevytáhla a nekochala se kresbou i vším, co mi při jejím zkoumání přichází na mysl.
V doprovodné knížce radí autorka mimo jiné, jak zajít na návštěvu do Faerie. Žádné složité instrukce, celkem prosté „cvičení“. Tak jsem ho vyzkoušela a tohle jsem viděla:

Suchá, travnatá paseka ve svahu. Na levé straně rostou borovice a voní pryskyřicí. Na pravé straně zarůstá paseka mezi starými pařezy suchou trávou a spoustou ostružiní, takže se dá hodně těžko projít. Kdesi vzadu tuším okraj listnatého lesa.
V trávě cosi ostře zapíská. Není to myš. Bytůstka ale není o moc větší. Je hbitá, zrzavá, ani se nedá rozeznat, jestli je mužského nebo ženského rodu. Špičatý nosík taky připomíná tu zvědavou myšku nebo možná veverku (ale na to je malá). Na rameni má dudy, ze kterých vyluzuje ty pištivé zvuky. Mám prý jít za ním/za ní. Vede mě skrz a přes ty ostružiny. Má tam šikovné cestičky, ale já jsem velká, takže se jimi spíš prodírám a „myška“ na mě musí každou chvíli netrpělivě pískat. Myslím, že se mou neobratností dobře baví.
Konečně jsem na kraji paseky, přede mnou začíná po pár metrech zelené louky přívětivý dubový les. Můj průvodce pískne na rozloučenou a něco mi podává. Je to sušená brusinka. Poděkuju a spolknu ji a když se rozhlédnu, je Myška pryč.
Vím ale, že mě někde na okraji lesa čeká další průvodce, tak směle vykročím.
Les je zpočátku řídký, světlý, je v něm hodně velkých i menších kamenů, zarostlých mechem i holých.
Zpoza jednoho stromu vystoupí další průvodce. Postavou vypadá jako člověk, má dlouhé černé vlasy a elfí tvář, která je zároveň mladá a zároveň prastará. Od prvního pohledu je mi sympatický a já jemu, myslím, také. Jdeme dál do hloubi lesa, začíná se šeřit a v mechu se rozsvěcují světélka. Odněkud zaznívají útržky melodie – takové té, u které má člověk pocit, že ji už kdysi kdesi slyšel. Neznámé a přitom velmi povědomé.
Když vyjdeme na dalším okraji lesa ven, není tam tma, jak by se dalo čekat vzhledem k tomu, že předtím šeřilo až stmívalo, ale spíš takové zadumané tmavě nazlátlé světlo.
Před námi je další mírná stráň, která se zvedá od okraje lesa k obzoru. Po obou stranách stojí krásné duby, možná na vzdáleném konci louku uzavírají jako kruh, ale nedohlédnu tam, vidím jen čáru obzoru. Stráň je porostlá tou nejkrásnější a nejzelenější trávou, kterou jsem kdy viděla. Je zvlněná, všechno působí nesmírně „správně“. Nic neruší dokonalou harmonii.
Uprostřed stráně stojí rozložitý dub. Není vysoký, ale vodorovné větvě se rozpínají do obrovitánské šíře. Některé jsou tak těžké, že se musejí opírat o zem. Stejně mohutné kořeny místy vystupují z trávy a přímo pod kmenem mezi nimi tuším studánku.
Můj průvodce na mě povzbudivě kývá, abych šla dál. Třetí bytost na mě čeká někde tam, u vládnoucího dubu.

… a já nejdu.

Bojím se jít tak hluboko do Faerie. Bojím se, že pak bude příliš těžké se smířit s všedním životem a že se nebudu chtít vrátit. Nejsem si jistá, jestli jsem dostatečně připravená. Nevím, jestli vlastně vůbec chci. Když nepůjdu dál, budu si moct představovat, jaké by to bylo. Když půjdu dál, budu to VĚDĚT.

Můj průvodce mě povzbuzuje, je mu líto, že nechci jít dál. Snad to vnímá i jako své selhání, a tak ho ujišťuju, že problém je u mě. Smíří se s tím, ale nerad. Trochu smutně mě doprovodí zpátky.
Myška je užaslý/á, že jsem tak brzo zpátky. Na rozdíl od chápavého mlčenlivého lesního průvodce, Myška píská, skáče a všemožně trvá na tom, že jsem trdlo a že se mám okamžitě vrátit. Nakonec mě ale přece jen dovede zpátky na paseku a rozloučí se se zcela zřetelným: „Tak teda příště, no.“

…a jsem doma. Občas se tam chodím znovu podívat, ale dál než na okraj lesa nechodím.

Dax, vloženo 00:09:54  10. 05. 2007

Verlit: Myslím si že meditace jde ve své podstatě proti běžné lidské přirozenosti. Tedy lidi jsou velice aktivní, celý život pořád něco děláme. Proto abychom mohli věci lépe poznávat, je klid důležitý. Náboženstvý a magie pro to vyvinuly pomocné nástroje. Rituály, připravení se na meditaci. Myslím že pomůže si napr. zapálit svíčku, tyčinku, dát si čaj, zaujmout pozici, tyto věci pomáhájí posunout mysl do jiných kolejí. Nebo ohraničit na čas prostor, kam běžné myšlenky nesmějí.
Je možné také použít existujíci postupy na toto téma nebo jen něco.
Někdo se také bojí zastavit, protože by se musel začít ptát "proč" něco dělá a podívat se strachu do očí, proto je pro někoho neustálá činnost záchranou.
Mysl sama také nemá ráda snažímeli se jí kontrolovat, zvykla si již po dlouhé roky že si může dělat co chce. A pokud ji konečně začneme pozorovat a kontrolovat je to jako kdybychom objevili že váš nejlepší přítel, účetní tuneluje Vaši firmu. Tedy je to jistě dobrý sluha ale špatný pán. Bude se otěžím vzpírat a to je v pořádku.
Ovšem vítezství by nebylo sladké bez boje.

Lyrel, vloženo 16:50:08  07. 05. 2007

verlit:meditativní stav jde navodit i energicky, podle Osha tancem, skákáním, jde o stav mysli a dosáhnout ho lze různě. Zrovna v knize Oshova meditace je toho hodně, co si může kdokoliv vyzkoušet. Já už jsem tu psala, že chodím na techno parties a goth partyes kvůli jednotvárné rytmice a davu, kde se dá tancem navodit opravdu silný trans, oprostit se od myšlenek a zažít opravdovou prázdnotu:-)Chtěli jsme poskládat skupinku bubeníků a chodit na parukářku bubnovat, protože to je taky jeden ze způsobů, krom klasické meditace v sedě nebo leže, akorát je zima.(což je výzva, kdyby jste si v létě chtěli zajít zabubnovat, někdy večer, jsem k mání a zadarmo :-))))

Dax: já pořád zastávám názor, že linka vede z Babylonie do Egypta a ne naopak. Pravda je , že ucelenost neprokáže nikdo, jenom stopy a shodné rysy, ale to je asi u všeho 4 000 let starého.

K joze a tantře...jak jsem to pochopila já, jde o dvě cesty jak dosáhnout osvícení s tím, že joga je asketická, zatímco tantra je cesta nenásilí a neprotivenství a záleží na jednotlivých sektách, čím se zabývají-jestli meditací, čarodějnictvím, nebo jsou spíš náboženské.

zrovna tantrický sex jsme doma s polovičkou studovali, máš pravdu že jde o práci s enegrií víc než o sex jako takový, jsem ale i přes profláklost tantry -tedy té new ageovité ráda, že to u nás vychází. Většina těch knížek se snaží vrátit sex i do duchovní roviny, protože třeba já jsem ten typ, který dost těžce nese způsob, kterým reklama a media se sexem zacházejí. Všude samý holý zadek a mě z toho jímá frigidnost.

Maganlen, vloženo 22:43:03  06. 05. 2007

Verlit: nevim, co s tím. Také často nemohu zastavit, i když rozum radí stát. Dřív jsem běhávala, abych tu energii, o které mluvíš nějak umořila. Už neběhám. Starosti běháním nezmizely, ani myšlenky na ně. S meditací zkušenosti nemám.

verlit, vloženo 21:28:04  06. 05. 2007

No obvykle právě proto, abych vyhnala z hlavy zbytečné starosti, komplikované myšlenky nebo prostě abych trochu zpomalila.
Někdy se vracím z práce a "jedu" na příliš vysoké obrátky. Tak abych klidně usnula a abych neměla pocit, že musím dělat sto věcí najednou a bez toho se zhroutí svět - tak nějak, prostě.
Procházka pomáhá, ale taky ne vždycky při ní dokážu vypnout.

V každém případě by mě ale zajímalo, odkud se bere ten nezvládnutelný příliv energie, jakmile se o meditaci pokusím. Znamená to, že energii v sobě dlouhodobě potlačuji? Nebo co vlastně? A proč právě ve chvíli, kdy mi jde o pravý opak - tedy o zvolnění a zklidnění. Vrtá mi to prostě v hlavě.

Terebian, vloženo 20:28:30  06. 05. 2007

verlit: z jakého důvodu se chceš sklidňovat a zkoušet meditovat? Neb mám problém hodně podobný s tím sklidňováním, zjistil jsem, že pro mě je nejlepší meditace dlouhá procházka lesem. Výborně si vyčistím hlavu a většinou přijde výborná inspirace.

verlit, vloženo 10:48:37  06. 05. 2007

Občas chodím do téhle místnosti nakukovat, protože je to oblast, která mě zajímá, ale prakticky nic moc o ní nevím.
Když se to tady zase po pár měsících rozběhlo, osmělím se s dotazem.

V minulosti jsem čas od času zkoušela meditovat nebo se alespoň zklidnit. Jsem ten typ, který musí pořád něco mít v ruce, klepat nohou, nevydržím dlouho sedět atd. (Proto taky tak zuřivě pletu, jen sedět a dívat se třeba na film, to prostě nedokážu, když aspoň něco nedělám rukama).
Potíž je v tom, že jakmile jsem se o meditaci pokusila, stačilo pár vteřin a v podstatě exploduji energií. Zní to směšně, ale já opravdu musím např. ze sedu vyskočit, mám chuť se rozběhnout, křičet, skákat ... což meditaci moc neprospívá :-)
V čem je problém? Nemáte pro mě nějakou radu, jak na to?

(Jediné, co jsem objevila, že mě alespoň trochu umožní zklidnění je soundtrack z Blade Runnera. Když donutím mysl vnímat všechny tóny, perkuse a melodie, jakžtakž vytěsním ty tisíce zlomků myšlenek, které mi v hlavě víří.)

Dax, vloženo 21:52:16  05. 05. 2007

Myslím že bylo mnoho pokusů o dotažení linky z egypta až k nám. Kolébka to může i nemusí být ovšem i když se chrámy golden dawn jmenovali po egyptských božstvech a i Crowley sám vykonával egyptsky laděné rituály. Tohle jsem neměl na mysli, měl jsem na mysli že se nedochoval ucelený myšlenkový proud. Tantra myslím že není mystická věc a má jen málo společného se sexem. Tady je známá jenom opravdu osekaná new age verze která je určena spíše pro zábavu. Existuje ale běžná tantra která se liší od bráhmanských učení a jogy v několika zásadních bodech. A je v mnohém blíž magii. Cvičení určitých směrů obsahují rituály, návody pro splnění běžných přání, lidské i zvířecí obětiny a pod. Běžné směry tantry jsou blíž k józe ale s odlišnostmi které jsou zásadní. Tyto odlišnosti poukazují na vyspělou nauku a jsou velmi tolerantní, odhazují kastovní systém, podřízenost žen, různé tabu a to vše před možná již tisícem let.

Maganlen, vloženo 22:03:09  04. 05. 2007

Znám ženu, žije daleko na druhém konci naší planety. Dolní pysk má ohnutý až na bradu, nehty patřičně dlouhé a černé. Vždycky stála a smála se mi. Smála se mé práci, sledovala jak vytírám poličky, vařím, myji si ruce a jiné věci, které jí byly k smíchu. Hrozně byla cítit životem v přírodě. Chci říci nemyla se, nebydlela, jedla věci a zvířata stejně jako lidé před tísíci a tisíci lety. Nechtěla jsem být zvědavá koukat na ni jako na atrakci. Chodily jsme okolo sebe asi dva měsíce. Jednoho dne sedím na zemi a mořím se s otevřením lepenkové krabice nůžkami. Ona si nade mnou stojí, směje se a je cítit. Posunkovou řečí mě poslala pryč a svým dlouhým drápem rozřízla lepenku a odešla. Jindy zase hovořila a ukazovala ven, aniž by se tam podívala. Šla jsem se podívat a má dcera pochodovala v pyžamu po červeném písku na snídani. Později nás posunkovou řečí varovala před hadem a upozornila na krádež v obchodě. Byla strážkyní. Chodila bosá po řezavé trávě Spinifix a vůbec skoro všechno tam bodalo, píchalo a řezalo. Měla chodidla snad ze železa. Stupňů až 45, v noci k nule. O způsobech získávání vody a jídla zatím pomlčím. Později nás pozvaly tyto tři sestry k ohni. Poseděly jsme. Když jsme se svěřily místním lidem, byly jsme důrazně varovány, abychom tam už nechodily. Tohle je jen střípek mých setkání s tím, co je pro mě magií. Myslím, že jsme poněkud zapomněli, jak žít v souladu s přírodou. Tam jsem zažila dotek moudrosti, která se získávala po generace. Příroda vládla, my byly nuceny ji maximálně respektovat. A oni vymírají a s nimi jejich tradice, kultura, jazyky ...

Lyrel, vloženo 13:41:54  02. 05. 2007

a opravuji se, není to mapa, ale schéma-hned zezačátku knihy někde v legendách o původu magie

««   1  2  3  4  5  6  7   »»

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php