 |
Fris-Brier sraz:
Netřeba zde jistě vyprávět, že pohyb je nutný k životu. Neméně ale, jak by všichni mohli potvrdit, je nutné jíst a čím lépe tím lépe. (O pití zde mluvit nebudu, ač by se to ke vcelku teplému letnímu dni patřičně hodilo.)
Zkrátka a dobře, když už se donutíte k nějaké té aktivitě, dokonce sportu, není lepšího cíle, než vidina dobrého občerstvení. Tedy i s touto představou jsme se sešli v neděli 24. června 2007 kolem desáté hodiny dopolední na konečné metra Háje, u Galaxie, abychom se po vlastním sražení přesunuli k blízkému lesíku na ke hře vhodnou a již dříve ověřenou louku. (Někteří dorazili dříve, jiní později, nemnozí o kousek vedle a neznámí tajně. Prostě jsme se v hojném počtu 6-7 sportuchtivých přesunuli na místo určení, jmenovitě: Narwen + Jára, Vever, Camus, Toshiro, Cigi, Genevieve.)
Slunce příjemně hřálo, občas zafoukal nevyzpytatelný vítr, ale vlastní hru to nemohlo ovlivnit. Vzhledem k lichému počtu hráčů se aplikovalo pauzírování, takže (i když někteří tvrdili opak) všichni hráli ve vítězném mužstvu a i v tom poraženém.
Slunce pak nabralo na síle a my, abychom se neuhnali, změnili hru. Jeden myš (Camus) si usmyslel, že se chce podívat na palouk trochu z výšky, a tak navrhl postavení pyramidy. Po shledání nedostatku jiného stavebního materiálu jsme se za něj vydávali sami, bohužel s pevností a stabilitou byl trošku problém. A z myšáka se rázem stal netopýr, jen dráha letu byla blízce podobná Newtonovu jablku. Ale to už dorazil i další taverník (ACE), který přispěl svou troškou do základů, a nakonec se i druhé patro povedlo. V sudém počtu jsme ještě dali pár kol Frisbee a pak se již někteří museli rozloučit.
Přiblížil se však čas, kdy měli dorazit ti, kteří se hodlali zúčastnit jen druhého chodu tohoto srazu. My ostatní jsme zatím v klidu odpočívali a zjišťovali, na co se ještě zapomnělo, čeho máme nedostatek. (Nedostatky byly na straně pečiva, ale hlavně jsme už vypili všechnu vodu.)
Po přesunutí na blízké lavičky kolem jedné hodiny popolední bylo „sýrožraní“ zahájeno. (Účastnili se: Verlit, Qeril, Veverka s rodinou, Lampář, ACE (+Ben), Vever, Toshiro, Genevieve, Cigi. Snad jsem nikoho nezapomněl.) Tolik různých druhů sýrů se vedle sebe jen tak nevidí. Francouzské, anglické, holandské i české. Co sýr, to jiná barva, chuť i vůně. Zrající, tavené, tvarohovité, plísňové, nakládané, prostě si stačí jen vybrat. K tomu zeleninová obloha, pečivo, voda, krásný den, příjemný stín, na zakousnutí výborný tvarohovo jahodový koláč a milí a příjemní lidé, se kterými se moc dobře povídá. Zkrátka nedělní odpolední siesta snů. Ještě teď se mi sbíhají sliny nad těmi úžasnými chutěmi.
Když se někteří cítili přespříliš plní, házeli či pinkali si s míčem, ostatní v klidu debatovali a věnovali se svým obvyklým oblíbeným činnostem (fotografování, ruční práce, atp.). Původně plánovaný přesun k vodě byl z časových důvodů zrušen. I tak jsme se rozešli až před sedmou večer. Nashledanou příště. |