Baldur’s Gate – Runy na chladném ostří ‘Stínové tanečnice‘
Chrabří válečníci, mocní mágové, prohnaní zloději a moudří kněží, ať jste muži či ženy, Elfové či Orci, přijměte výzvu mou. Hledám pět odvážných dobrodruhů, kteří se spolu se mnou vydají napříč Faerunem…
PROLOG
…výňatek z deníku Imeolli Dark’ness…
Calimshan… Hvězda východu s chutí orientu a vůní exotického koření… Dnes mi však chutná popelem a krví, páchnouc po spáleném lidském mase.
Nevím, co se stalo. Prostě se dnešní noc –jen tak zničehonic- změnila v krveprolití. Lid Calimshanu vytáhl do ulic a obrátil se proti každému, kdo byl –byť jen zčásti- jiný, než oni samotní. Dav vraždil bez rozdílu. Starce, ženy i děti… ještě nyní se mi třesou ruce, když mám popsat hrůzy dnešní noci. Mé utrpení je o to větší, neb jsem jednou z těch, kteří jsou po celém Faerunu zváni jako “nelidé“. A pouze tato skutečnost opravňuje občany tohoto města k tomu, aby mě sprovodili ze světa…
Podařilo se nám zahradit dvoukřídlé dveře těžkým, ohořelým trámem. Bohové opět stáli při mně. Tentokrát zřejmě Tymora. Rozhlížela jsem se rozlehlou svatyní a mé kroky se odrážely desetinásobnou ozvěnou od chrámové klenby. Hejna holubů kroužila pod stropem a údery jejich šumějících křídel plnily vzduch.
Nebyla jsem sama, kdo nalezl útočiště v troskách chrámu Dámy štěstěny. Již dlouho jsem na sobě cítila mnoho párů očí. Jeden z nich patřil rusovlasé půlelfce, jenž opřená o sloup, postávala opodál a krouživými pohyby pravé ruky se snažila uvolnit si namožené svalstvo. Na jejím rozervaném šatu jsem rozpoznala několik druidských symbolů, ale držení těla a pevné paže mě spíše mě spíše přiváděly k tomu, že jde o válečnici. Vlasy barvy válečného plamene, pás z ptačích lebek a pichlavé oči mě nenechávají na pochybách, že z druidských kruhů již dávno vystoupila…
Rivvyn… co zde pohledávají lidé, je pro mě zatím hádankou… Agha’thela… hraničář… se mi představil jako Narlin, když jsme se společně pokoušeli zatarasit bránu. I když jsem se mu ani nepokoušela naznačit, že hovořím “Obecnou řečí“ i nyní sedí vedle mne a pruhem ušmudlané látky si ovazuje poraněné zápěstí. Vypadá odvážně a neústupně… zajímalo by mě, proč i on je pronásledován…
Shalther’ri… čaroděj. Též z rodu lidí, ale na rozdíl od Narlina, zdržující se pouze ve stinných koutech. Skoro jakoby mu měsíční paprsky, proudící dovnitř zborcenou střechou, byly nepříjemné. Tajemný muž. Mám z něj špatný pocit, neboť není zrádnější síly než magie…
Dívka sedící v lavici pod oltářem zbožně upírá zrak k zdevastované soše Tymory. Za celou dobu, co jsem tady, se ani nepohnula. Jen strnule sedí a mlčí. I když je zahalená v plášti, zářivě bledá pleť a velké oči v její sličné tváři prozrazují urozený původ. Elfka. Zřejmě klerička. Tichá a vznešená. Nevyřčenou otázkou však zůstává, kterému z Faerunských Bohů zasvětila duši.
Poprvé se ohlédla. Stříbrná, jemně vytepaná čelenka v jejích vlasech se pod září luny přízračně leskla. Nás si ani nevšimla. Její pohled se střetl s posledním utečencem. Drow… Olth’latha pla… i když mi vžilách koluje jejich krev. Nejraději bych si otevřela žily a všechnu tu špínu, která mě spojuje s “Podtemnem“, nechala prostě jen tak vykrvácet na dláždění. Temný elf se ošil pod zrakem kněžky a nebýt výrazných bělem jeho očí včetně záplavy alabastrových kadeří, obyčejný pozorovatel by řekl, že kápě -v níž se druid ukrýval- se vznáší ve vzduchu sama o sobě a její vnitřek plní jen neproniknutelná temnota…
Hlasy! Dusot kročejí se blížil závratnou rychlostí. Dav ozbrojen náhlou nenávistí volal po jediném… volal po krvi…
Sáhla jsem po zbrani. Ale jílec ani jednoho za svých mečů jsem nenahmatala. Půlelfka zbystřela. Hraničář se přestal zabývat svým zraněním a strhl si ještě neutažený obvaz z hnisající rány. Čaroděj zaklapl magickou knihu, aniž by měl dostatek času na naučení byť jediného kouzla. Klerička vstala z lavice, sepínajíc ruce v modlitbě a drowský druid sebral kus kamene z drolícího se zdiva…
Zvláštnější pocit jsem do této doby nezažila. Nikdo z nás neměl šanci na přežití pokud by se mase revolucionářů postavil sám. Přesila byla mnohonásobná… ozvaly se silné údery do zaklíněných vrat, která se i tak prohýbala… byla -a jsem- odkázána na různorodou pětici existencí, kterým se nedá věřit…
Souhrn předchozího děje: Hned potom, co pár jedinců prošmejdilo trosky chrámu, jsme se tak nějak dohodli na spolupráci. Pak jsme našli portál do prastarého svatostánku, kde jsme uspěšně vyřešili hádanku několika soch... co se stalo potom? To je už jen a jen na Vás...
Místnost má od 19:45:49 24. 02. 2003 pronajatou Krtko. Spolusprávce: Ellinor. Imeolla.