 |
 From Viden 20.12.10
Jezdím do Vídně celkem rád a když to nevyjde jinak, tak aspoň takhle v adventu. Ale ať už je prosinec nebo leden, zimní návštěva Vídně je docela příjemná. Vůbec pokud dojedete až Südbanhof. Ono sice teď zrovna za příčinou celkové rekonstrukce Jižní nádraží prakticky neexistuje, ale vlaky tam jezdí a zastavují, čili není nutno zavedené zvyky měnit. ;)
Když totiž ze Südbanhof vyjdete stačí jen přejít velmi rušnou ulici a brzy najdete s kopce dolů ubíhající Prinz Eugen Strasse. A vedle ní strojí vídeňské Belvedery – letní sídlo právě prince Evžena Savojského, po kterém se ulice jmenuje.
 From Viden 20.12.10
Na letní byt docela fajn chaloupka ne? Inu, když je jeden vítěz nad Turkem, tak to někde bude vidět. Na druhou stranu…proti takovému Blenheimu je to fakt letní chajda (John Churchill, první vévoda Marlborough svůj palác u Oxfordu pojemnoval právě podle bitvy ve které zvítězil i díky princi Evženovi).
 From Viden 20.12.10
Zahrada mezi Belvedery je sice klasická francouzská formální záležitost, ale snad právě proto je zajímavé se v ní projít takhle mimo sezonu. Mimochodem, když tam budete procházet zejména brzy dopoledne, bývá to velmi klidné místo
 From Viden 20.12.10
Hejna tam uvidíte spíš vodní drůbeže, než turistů a dusají tam zpravidla jen zarputilí kondiční běžci. Klidný vstup do Vídně už za chvíli docela oceníte. Poté totiž, co na dolním konci ze zahrady vyjdete, kousek se vrátíte k hlavní ulici a dojdete na Schwarzenberské náměstí totiž potkáte jednu z, řekněme, vídeňských bizarností.
 From Viden 20.12.10
Kdysi na celém velkém náměstí (dnes spíš spleti velice rušných silnic) byl možná zajímavý hlavně velký vodotrysk postavený tuším u příležitosti zřízení hlavních vodovodních rozvodů ve městě. Po poslední válce tam ale přibyl pomník krasnoarjmějcům. Před majestátní půlkruhovou kolonádou ční vysokánský sokl s poměrně tradičním Ivanem se samopalem…Jsme ovšem ve Vídni a tak se nějak přihodilo, že vcelku ten památník celkem zapadá do zdejšího klasického monumentalismu….a i ten proletářský vojín, vybaven praporem a státním znakem, vyhlíží tak, že si ho při promyšleně letmém pohledu lze splést v typem klasického hrdiny, kterých je v kameni a bronzu ve Vídni asi tak dvacet do tuctu. O azbukou psaném nápisu za kolonádě: „Na paměť hrdinům Rudé armády padlým v bojích s německo fašistickými okupanty za svobodu a nezávislost evropských národů“ by se chtělo říct ledacos, ale řekněme, že to hodně záleží na tom, z které strany kterých hranic se na něj díváte.
 From Viden 20.12.10
Jistě, do klasicistní tváře Vídně je víc než důvodů zdvořile rýpat, jednu věc ale tomuhle městu přiznat musím. Najdete tam dost míst, která se dokáží tvářit dost bezčasově a není to vůbec na škodu. Rozlehlé prostranství „náměstí Hrdinů“ v nejmladší části Hofburgu je jedním z výmluvných případů. Pravda věru, drožky projíždějící mezi proudy aut a tramvají na blízkém Ringu vypadají neméně zajímavě….
 From Viden 20.12.10
Ale prý…pokrok nezastavíš. A když může fiakr mezi tramvaje, proč by naopak nemohl Starbucks do Vídně, řekl si asi někdo, kdo si myslí, že je potřeba jedno z nejkavárenštějších měst Evropy dovléct do jednadvacátého století.
Přiznávám se bez mučení, že Starbucks jsou snad jediným řetězcem, kam jsem se naučil příležitostně na cestách chodit. Nicméně ve Vídni jsem se zachoval poněkud uvědoměleji. A doporučím to i vám. Jestliže je vídeňská kavárna inštitucí svého druhu, pak k těm, které jsou ještě pořád dosti autentické – protože relativně malé a neokázalé—patří jistě Café Hawelka. Dokonce ji na Dorothengasse, známé aukčním domem Dorotheum a spoustou dalších obchodníků se starožitnostmi, musíte trochu hledat. Najdete ji nakonec poměrně blízko Graben, kam ulice ústí, po pravé straně, jdete-li z Graben. Uvnitř najdete neskrývaně letitý interiér, včetně židlí, sedaček a stolů, které pamatují dobrých pár desítek let vídeňské kavárenské kultury. Takže si aspoň ve Vídni dejte zase jednou melange bez wifi a uvidíte, že to bude příjemné posezení.
 From Viden 20.12.10
Mohl bych vás strašit, že v adventu je lepší se Vídni vyhnout, že je tam ještě víc lidí než jindy a že se tam na to stejně nedá koukat, protože pod maskou dřevěných bud a girland z chvojí bují děs hrůza a komerční kýč. Přeháněl bych a vlastně si spíš vymýšlel. Jistě, i na slavných trzích u radnice možná přibývá sortimentu nepohledného až protivného…
 From Viden 20.12.10
….nicméně je těch trhů po centru města hned několik (například na Freyengu, na Am Hof, u Kunsthistrorische museum naproti Hofburgu, koneckonců i na Mariahilferstrasse) a celkově stojí za projití a pokoukání. Sortiment některých stánků sice možná nepovznese, ale na dobrý punč je tam pořád spoleh a maroni - pečené kaštany, taky celkem stojí za ochutnání.
 From Viden 20.12.10
A na závěr ještě jeden tip. Až půjdete z náměstí Am Hof na sousední Freyung všimněte si zvláštního domovního znamení. K místnímu názvu Hayden Schluss s se pojí líbezná pověst. To jméno prý vzniklo při jednom z tureckých obléhání města. V onom domě prý bydlel tuším pekař, který jednoho dne slyšel, jak se pod domem ozývá divný šramot. Jak asi tušíte, zjistil, že se mu pod barákem, který stal poblíž hradeb (a jak připomíná cedule vedle sochy tekl tudy ještě někdy v patnáctém století jeden z vídeňských potoků či říček) hrabou turečtí sapéři. Jako uvědomělý občan a obránce samozřejmě uvědomil úřady a poté přiložil ruku k dílu: tak dlouho lili do výkopu vodu, až obymslné útočníky utopili. A že tam Turci vzali tak zlý konec začalo se tomu říkat heiden schluss. I když ono místní jméno sice má asi mnohem víc společného s nějakými Heydenovými (ne ovšem zrovna s rodinou slavného skladatele), kteří v tom dome bydleli, než s nějakými pohany (heiden), historka je to docela pěkná. Inu není Vídeň jen samý k. und k. palác a pomník, ale má i své bizarní a potměšilé stránky. A příjemně se jimi prochází a listuje. |
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.