09:34:24
28. 11. 2024

Místnost
Cestování a památky
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat.
Na lehkých nohou dám se vést až k cestě větší, nežli znám,
tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám.


Nejen hobiti mají rádi mapy a delší (většinou neočekávané) procházky a proto je zde pro vás zdejší místnost. Jak těžký batoh by se měl člověk s sebou vzít? Jak si naplánovat dovolenou? Jak správně číst turistické průvodce? Jestli máte s cestováním nějaké zkušenosti, podělte se o ně s ostatními!

Místnost má od 10:48:02  07. 05. 2003 pronajatou toomz

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   118   »» »

Ngrr-sug-Gadr, vloženo 11:09:15  13. 05. 2010

...a ten dolmen má nahoře malinký, červený, blikajcí světýlko...kdybyste letěly na košťatech, našly by ste ho hned... :P

Ngrr-sug-Gadr, vloženo 11:04:27  13. 05. 2010

"...cestou pozorujeme káně, nehybně visící v jasném vzduchu.



"...káňata kolem Brentoru kroužila, ve vzduchu stála nehybně poštolka."

Sice nejsem ptákolog, ale dovolil bych si tvrdit že je to lavička... :D

verlit, vloženo 10:55:07  13. 05. 2010

Jinak se nebojte, už zbývá jen jeden den z naší týdenní dovolené a pak bude zase chvíli pokoj :-))

verlit, vloženo 09:12:00  13. 05. 2010

Ještě by si asi zasloužila trochu obsáhlejší zmínku naše noční cesta za dolmenem z pohledu řidiče :-))

Když jsme kolem půl jedenácté v noci usoudily, že by se noc čarodějnic neměla jen tak promarnit v teple u krbu, vypadalo to jako dobrý nápad.

Když jsme se bleskově oblékly, vzaly klíče (třikrát jsem se přesvědčila, že mám ty správné!) a naklusaly do autíčka, pořád to vypadalo jako dobrý nápad. Trochu bláznivý, ale dobrý.

Pomaličku to přestávalo vypadat jako dobrý nápad, když jsem vyjela do tmy. Úzké silničky jsou ve světle reflektorů ještě užší a pouhý neurčitý pocit, že někde TÁMHLE jsem za světla viděla nenápadnou šipku "Spinster´s Rock" byl jaksi neurčitější než za světla.

Měla jsem pravdu. Na první pokus jsme "odbočku" minuly. Nebylo divu. Poté, co jsme se pomalu plazily zpátky, oči na šťopkách, málem jsme ji minuly podruhé. Byla to totiž uber-úzká pěšinka, zdánlivě mířící jen k blízkému domečku.

Ignorovala jsem statečně Qerilčino "to určitě není ono!" a vmáčkla jsem autíčko mezi vysoké živé ploty. Nad hlavou se nám místy zavíraly větve stromů, světla auta před námi vytvářela uzoulinký světelný tunel a my se statečně probíjely dál.

Právě když jsem začala být přesvědčená, že míříme kamsi na pusté pastviny, zahlédla jsem koutkem oka další nenápadnou šipku (šipky jsou uzoučké, z omšelého dřeva a nápisy jsou pouze vyřezané. Taková šipka vám nestrká svůj nápis pod nos, kdepak. Zdvořile čeká, až si ho trpělive sami identifikujete. Jenže identifikujte za větrné noci, kdy mraky zakrývají měsíc, že jo).

Vmáčkla jsem autíčko na kraj minirozcestí v pevné víře, že jsme tuto noc jediný šílenci, kteří se vydali do téhle končiny a vyrazila jsem do tmy se slovy "támhle byla šipka". Myslím, že si Qeril s Činkapi vyměnily pohled, ale jsou to hodné holky, mají se mnou trpělivost, tak mě následovaly. Odměnou mi byla ona šipka, ukazující přes branku v živém plotě a nevěřícné: "Ona to fakt našla!"

Protáhly jsme se tedy brankou...a stanuly uprostřed velké široké a TEMNÉ pastviny. Jak máme v tomhle prostoru, sakra, najít ten kámen?!!
Okolo pastviny sice byla jakási stavení (a v některých se dokonce i svítilo), ale byla daleko a světlo sem rozhodně nedopadalo. Bylo ho dost jen na to, aby byla chudák slušně vychovaná Qeril celou dobu nervózní, kdy se z některého vyřítí místní farmář s vidlemi a bude se dožadovat vysvětlení, co dělají tři bláznivé ženské na jeho louce :-))

Vybavené baterkami (čarodějka se pozná podle toho, že má pro každou příležitost VHODNÉ vybavení, nikoli nutně STYLOVÉ vybavení) jsme se jaly propátrávat pastvinu. To by bylo, abychom na ty šutráky někde nenarazily...hele, támhle je něco tmavého. Že by ovce? Ne, je to větší. Kráva? Naštěstí taky ne. Ze tmy zvolna vystoupily obrysy krásného klasického dolmenu. Vlastně nebyl tak docela klasický. Místo dvou svislých kamenů tu obrovitánskou vodorovnou kamennou desku podpíraly kameny tři. Přesně pro tři čarodějky, jak jinak.

No a zbytek, jak píše Činkapi, je jenom mezi námi a jedním magickým dolmenem na temné pastvině.

P.S. Farmář nepřišel. Historku o tom, že je Činkapi učitelka dějepisu a že jsme se tak zabraly do prohlídky místních megalitických památek, až jsme se ke slavnému dolmenu dohrabaly až kolem půlnoci, si tedy schovávám na příště. Však ona se ještě někdy bude hodit :-)

verlit, vloženo 08:50:34  13. 05. 2010

No on Londýn samozřejmě taky není marný :-)

Lory, vloženo 08:38:46  13. 05. 2010

verlit: Anglický venkov je... nádherný! Možná hezčí, než se dá ukázat na fotkách... ale vám se podařilo nafotit fat krásné snímky :). A to jsem se doteď chtěla podívat především do Londýna, teď si tím nejsem tak jistá.

verlit, vloženo 08:29:43  13. 05. 2010

Jinak se omlouvám, že vás zahlcuji fotografiemi, ale to víte, absťák po Anglii se začíná projevovat velmi akutně.

Tak na závěr už jen ukázku anglického pragmatického přístupu. Jenom si nejsem úplně jistá
a) kdy je podle místních mokro (protože díky anglickému počasí je mokro prakticky pořád)
b) jak se kostelíček vyrovnává se slovy, která nepochybně pronášejí mnozí poutníci, když se doškrábou až nahoru a tam zjistí, že DNESKA bylo rozhodnuto, že mokro bylo :-)))
Ale jelikož je to kostelíček anglický a přívětivý, nejspíš to zvládá dobře.

verlit, vloženo 08:27:02  13. 05. 2010

A ještě pár fotografií z Brentoru, který mě okouzlil právě tou jednoduchostí a prostotou:

Kamenný kostelík na vršku kopce



a vedou do něj schody jako do nebe



Není divu, že na místní lavičce občas očividně odpočívají utlapkaní andělé



Však odtud mají nádherný výhled:



Vlevo sťavnatá zeleňoučká anglická krajina s živými ploty a ovečkami. Vlevo rezavohnědá pustina, kam oko dohlédne. Vyber si, poutníku, kterým směrem se dáš.







verlit, vloženo 08:14:02  13. 05. 2010

V Anglii dostává pojem "a všechno se zelenalo" docela nový rozměr:



Ostatně pojem "a trochu to tam klouže" taky



Jediná trochu přijatelná fotka Ďáblova kotle, holt tam byla fakt tma. Bohužel, bez měřítka to vypadá jako neškodný kotlíček

verlit, vloženo 08:11:10  13. 05. 2010

No moc toho ptactva verlitka nemá (jen technická poznámka - káňata kolem Brentoru kroužila, ve vzduchu stála nehybně poštolka. To víte, ornitologie je věda! :-)))

Pár fotek ale přihodím, to samozřejmě neodolám.

Jeden totální plyšák:



Ha, konečně pravé anglické ZVONKY! Bohužel, všude jinde už byly odkvetlé, ale aspoň jednu stráň jsme našly.



Na tomhle obrázku vlastně vůbec nic není, ale něčím mi neodbytně připomíná ilustraci z Pána prstenů:


Činkapi, vloženo 23:59:01  12. 05. 2010

Nějaké to ptactvo, předpokládám, dodá Verlitka! :-)

Činkapi, vloženo 23:57:48  12. 05. 2010

Tahle fotka se mi nějak nehodila do konceptu, ale byl to zajímavý strom, doslova pancéřovaný stovkami "památečních" mincí, zarostlých do kmene...

Činkapi, vloženo 23:55:16  12. 05. 2010

Den sedmý: Plyšové stromy, zvonky a ďáblova česnečka

Lydfordská rokle, cíl dnešního výletu, je pro nás velkým překvapením. Hluboko zaříznuté, chráněné údolí je domovem mnoha živých tvorů, běhajících i rostoucích. Žijí tu prý lišky, vydry, jezevci a samozřejmě i spousta ptáků, z nichž některé jsme skutečně mohly pozorovat. Místo slouží též jako ekologické a osvětové centrum, kde se prodávají sazeničky a pořádají různé zábavné a naučné akce pro celé rodiny. Pro návštěvníky je upravená asi pětikilometrová okružní cesta údolím, během které mají možnost „ochutnat“ různé biotopy.



První část trasy vede podél horního okraje rokle. Stromy ještě nejsou úplně olistěné, přesto ale žasneme, kolik podob může mít zelená barva... Zelený, vlhký, šťavnatý svět. Stromy jsou potažené hebkým mechovým plyšem. Půdu pokrývá souvislá vrstva rostlin – voňavého divokého česneku (chutná jako trochu ostřejší pažitka), fialek, na několik místech se ještě udržely koberce drobných divokých zvonků, které jsou už jinde většinou odkvetlé. Občas se míjíme s jinými návštěvníky, moc jich ale není. Většinou jde o sympatické páry nebo dvojice kamarádek středního až staršího věku - mají pěkné sportovní bundičky, pohorky, bezstarostně se baví a spokojeně si to šlapou občas trochu náročnějším terénem. Většina z nich je rychlejší než my; náš postup je totiž značně zpomalen jednak tzv. „jééé faktorem“ (terminus by Verlit), jednak pozorováním ptáků, žabiček, pstruhů a dalších živáčků. Konečně vím, jak vypadá konipas! Dlouze jsme pozorovali i hnízdící rodinku krkavců.
V poledne se usazujeme na „vyhlídkové“ lavičce a jako správné výletnice a hobitky vybalujeme krabici se svačinou. Její obsah je bohatý; blížící se konec pobytu v Kraji je motivem k likvidaci zbývajících zásob. Chvíli po obědě se terén začíná měnit - následuje sestup-sešup na dno kaňonu. Možnosti jsou vlastně dvě, jak nabízejí dřevěné ukazatele:
LONG AND EASY - SHORT AND STEEP
Tak se nám to s Qerilkou líbilo, že jsme si to opakovaly jako říkanku... V průběhu „short and steep“ sestupu vlhkosti výrazně přibývá. Ze strání porostlých sytě zeleným mechem neustále v drobných pramíncích stéká voda. Šňůrky třpytících se krůpějí místy vytvářejí celé pohybující se perličkové závěsy. Kap a kap, crrr a kap... Potůček hluboko zaříznutý do horniny se nesmlouvavě žene dolů a vytváří drobné vodopádky.



Konečně dosahujeme dna kaňonu. Čeká tam hlavní a nejslavnější lákadlo Lydfordské rokle – White Lady Waterfall. Vodopád padající do hloubky 30 m byl prý zvolen nejromantičtějším místem celého Devonu! Asi proto se tu žádná z procházejících dvojic neopomněla vyfotit a políbit. My jsme ovšem cvakání omezily (vodopád je nevyfotitelný) a líbání zcela vynechaly (nic osobního!). A jdeme dál. Dosud celkem hodný potůček nabývá na síle, zíráme na hluboké tůně, vymleté za stovky let točící se ledovou vodou v tvrdé skále. Terén je stále dobrodružnější, místy vede nad zuřivě uhánějící, bouřící vodou jen úzká stezka, na které by se dva lidé nevyhnuli, případně dřevěný chodníček.



Svět mladý byl, hory zelené,
světlo měsíce čerstvě zrozené,
potok i kámen bez jmen byl,
a tu se Durin probudil.

Tak která z těch tůní bude Ďáblův kotel (Devil´s Cauldron)? - říkáme si. To má být totiž další místní zajímavost. Když na něj ale dojde, je po pochybách, slyšíme ho burácet už na dálku. Proti tomuhle kotli jsou ty předchozí jen neškodné čajové šálky. Jeskyně, vymletá vířící vodou, je normálním způsobem nepřístupná, vede do ní kovový chodníček přímo nad hladinou. Nebezpečnou krásu toho místa to ale ani v nejmenším nesnižuje.



Z rokle se vynořujeme uťapané, ale naprosto spokojené. V dřevěné čajovně, která je součástí ekocentra, si dáváme čaj a vzorky místních koláčů. Ještě malá zastávka v prodejně, která nabízí široký výběr literatury o přírodě, zahrádkaření a zemědělství (zaujala nás například výpravná obrázková publikace Beautifull Pig nebo praktická příručka Know your Combine :-), potřeby pro turistiku (pláštěnky, nezhasitelné lampy, mapy), bioprodukty a podobně.

Den je ještě mladý a počasí se umoudřilo (občasné deštíky už ani nezmiňuji). Přesouváme se tedy o několik mil jižněji k obci North Brentor, která je zajímavá hlavně tím, že se nad ní vypíná Bren Tor - působivý kopec s kostelem svatého Michala ze 13. století, „zabydlený“ ale už mnohem dřív (700 let je v těchto krajích lehkomyslné mládí).



Je větrno. Stoupáme po svěže zelené, do nízka spasené trávě až nahoru – cestou pozorujeme káně, nehybně visící v jasném vzduchu.



Kostelík je jednoduchý a nevelký. Představujeme si ale, jaký pocit to asi je, vyškrábat se do té výšky za bouřlivého večera na bohoslužbu... Bren Tor je nejvyšší kopec široko daleko a vyhlídka z něj stojí za to. Nachází se totiž na samé hranici národního parku Dartmoor a poskytuje pohled na utěšenou, zelenou krajinu čtverečkovanou živými ploty, posázenou strakatými skvrnkami krav a bílými puntíky ovcí a oživenou sem tam krásným starým stromem. Setrváváme na Bren Toru drahný čas... na rozdíl od poněkud výstřední dvojice (dáma v turbanu a její partner), kteří jen co vyběhli nahoru, hned cupky hupky dolů. Později se s nimi ještě jednou setkáváme u silnice a odpouštíme jim neúctu k Bren Toru – nacházíme je totiž, kterak si fotí ovci s jehňátkem. Tak úplně špatní lidé to tedy být nemůžou, když mají rádi ovce! :-)



Čeká nás poslední večer v chaloupce, z čehož je nám trochu posmutnělo a snažíme se smutku čelit s pomocí červeného vína. Dnes ale není jen tak obyčejný večer - je 30. dubna! Je tedy načase najít si vhodnou společnost. Po krátké úvaze zavrhujeme nápad zajít na návštěvu k „chlapcům“ odvedle (Župan, Bosý a John) a rozhodujeme se vyhledat partnera poněkud důstojnějšího. Na pastvině jen kousek od naší chaloupky se totiž nachází dolmen nazývaný „Spinster´s Rock“, tedy Přadlenin kámen. Je to ten nejdolmenovatější ze všech dolmenů a bylo nám s ním fajn... Zbytek si, když dovolíte, necháme pro sebe.

Aelis, vloženo 20:35:21  11. 05. 2010

Ta fotka je super :-)! A celé to vyprávění je nádherné...Díky moc!

Qeril, vloženo 22:23:50  10. 05. 2010

Verlit: No tak dobře, nezabiju. Ale jenom proto, abych měla u koho přespat, až pojedu na piknik!

Klair, vloženo 08:52:10  10. 05. 2010

Verlit: opatrně, opatrně.... právě jsi řekla, že Qeril to sluší "náhodou"

verlit, vloženo 08:25:05  10. 05. 2010

Qeril: Nezabíjej hodnou malou verlitku, vždyť ti to tam náhodou moc sluší!!

verlit, vloženo 08:24:44  10. 05. 2010

:-) Obávám se nicméně, že tím jsme veškeré drobné zádrhele vyčerpaly. A nakonec, kdo by odolal seznámení s Županem, že?

Marcus: Á, Glastonbury, taky k němu ještě dojdeme, ale na Tor jsme se nakonec nevydaly. Stačilo jak živo bylo dole :-)))

Ngrr-sug-Gadr, vloženo 08:06:44  10. 05. 2010

Ha průser, ale že Vám to trvalo...už se mi to zdálo až moc ideální... :D

Genevieve, vloženo 00:02:29  10. 05. 2010

Ach jo, hned bych se vydala na ta místa. Je to jakoby někdo prožíval můj sen a výjevy a obrazy z knih, které tak hltám... Je to paráda. Na Taverní výlet do Anglie chci taky, zní to úžasně...

« ««   118   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php