Místnost

Cestování a památky

Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat. Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat. Na lehkých nohou dám se vést až k cestě větší, nežli znám, tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám. Nejen hobiti mají rádi mapy a delší (většinou neočekávané) procházky a proto je zde pro vás zdejší místnost. Jak těžký batoh by se měl člověk s sebou vzít? Jak si naplánovat dovolenou? Jak správně číst turistické průvodce? Jestli máte s cestováním nějaké zkušenosti, podělte se o ně s ostatními! Místnost má od 10:48:02  07. 05. 2003 pronajatou toomz

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

verlit, vloženo 22:01:54  04. 05. 2010

A ovce cestou byly usměvavé... Kříže dramatické anebo přátelsky zelenavé, podle toho, jestli bylo zrovna stádium "deštíček" nebo "sluníško" A když jsme spatřily stromy s podezdívkou, tuším, že od Činkapi s Qeril padlo něco jako "teda my jsme vždycky myslely, že když mluvíš o Anglii, tak to maličko přibarvuješ a přeháníš, ale začínáme si myslet, že jsi celou dobu mluvila čistou pravdu" :-))) A tady je ohnivá žena Činkapi, která profesionálně zvládala umění zapalování ohně v chaloupce s doškovou střechou. Ještě jednu zásadní informaci o našem večeru u krbu ovšem zapomněla zmínit. Jako pečlivá cestovatelka s sebou vzala detektivu od Agathy Christie, která se odehrává právě v Dartmooru (i když v zimě). No, jak to říct...Agáta zřejmě neměla právě svůj silný den a překladateli asi nebylo dobře, měl chřipku, honily ho termíny...prostě a jednoduše, tak kniha je STRAŠNÁ. Čímž se nám stala zdrojem dobré zábavy, která by se dala popsat jako "čtení v kostce". Jedna z nás se vždy ujala knihy, prolétávala očima stránky a seznamovala ostatní se stručným obsahem: "A pak tam šel, mluvil se slečnou Willetovou...hrozné počasí...blablabla...znala jste plukovníka? Neznala...bla..bla..bla. Tímto způsobem jsme také poznaly pozoruhodného zločince. Na dráhu zločinu se dal poté, co spadl z koně na hlavu a očividně to byl hrozný pád, protože svoji kriminální kariéru posléze rozvíjel pod dramatickou přezdívkou Freddie Župan! Zapamatuje si ho, přátelé!! :-)

Vórima, vloženo 21:47:14  04. 05. 2010
	Skvělé!

Činkapi, vloženo 21:42:31  04. 05. 2010
	To be continued... :-)

Činkapi, vloženo 21:40:10  04. 05. 2010

Sestupujeme z kopců, opouštíme osamělá místa a obklopuje nás utěšená kulturní krajina...áno, krávy a ovce. Krávy jsou pestrobarevné a nechtějí se nechat pohladit. Viděly jsme několik pijících telátek, úplně zblízka! A taky emancipovanou krávu, která se pokoušela skákat na otráveného býka v marné snaze naznačit mu, co že se jako od něj čeká. Míjíme několik upravených, čisťounkých, půvabných usedlostí a statků. Nejde přitom o žádný skanzen pro turisty, všechno je tady doopravdy. „Jede se tam po krásně vinutých silnicích přes oblé kopečky tím nejhuňatěji zeleným krajem, kde jsou nejhustší živé ploty, největší ovce a nejvíc břečťanu, houštin a hlohu a nejkošatější stromy a chalupy kryté nejtlustšími došky, jaké jsem kdy viděl. Takový starý strom v Devonshiru je kompaktní jako skála a dokonalý jako socha.“ (Karel Čapek) Vlídná řeka Teign nás vede zpátky do Chagfordu (za neustálého střídání deště a sluníčka, ale to už je snad zbytečné psát). V jedné pěkné zátočince se zastavujeme za účelem pozorování vodních živočichů. Potápník, vodoměrky, rybky... „To je vidět, že zrovna tady je takové to cool místo, kde se scházejí všichni bezobratlí i obratlí z celé řeky,“ komentuje Verlit. Bolí nás nohy a máme hlad; oba tyto problémy úspěšně řešíme v hospodě Bulers Arms. Konečně vím, jak vypadá a chutná „ledvinkový nákyp“! Qeril má zase Vánoce z toho, že dostala pintu piva :-) Sladce znavené po dobrém jídle (promiň mi, anglická kuchyně, všechny ty ošklivé věci, které jsem si o tobě myslela) už zvládáme jen nákup v místním obchůdku a cestu domů. Přijíždíme právě včas na čaj o páté na zahradě, zakončený, správně, asi pětiminutovým deštíčkem. A jak náš večer pokračuje? Vážně to chcete slyšet? A odpustíte nám to, že to právě teď prožíváme a vy ne? Tak poslouchejte: Sedíme v útulném „salónu“ s nízkým stropem, v krbu hoří oheň a z notebooku nám hraje hudba z PP, následkem čehož se občas zarazíme v hovoru a zahledíme zasněně do prázdna. Verlit a Qeril jsou každá se svým pletením zabořené v lenošce; zítřejší výlet už jsme vymyslely a naplánovaly. A já tady smolím tenhle report a říkám si: Postůj, okamžiku...

Činkapi, vloženo 21:35:41  04. 05. 2010

Necháváme autíčko na parkovišti a vyrážíme na okružní vycházku po okolí. Porosty žlutých hlodašových keřů brzy necháváme za sebou a šplháme na vrcholek holého kopce. Vidíme na všechny strany daleko do kraje, zdvihající se vítr honí malebná mračna, marně se snažíme zachytit to kouzlo s pomocí svých fotografických skřítků (tak to ostatně během celého pobytu bude ještě mnohokrát). První deštíček na sebe nenechává dlouho čekat – je to průzračná, teplá jarní sprška a my se z ní upřímně radujeme. Jednak proto, že s Qeril můžeme vyzkoušet naše fungl nové nepromokavé bundičky, a kromě toho, jak to Q. pěkně vyjádřila: „Když prší, tak je to tu takové opravdovější, to je ta správná Anglie...“ Deštíček trvá jen chvíli a vykukuje slunce. Brzy se ale přesvědčujeme, že sundavat bundu ani nestojí za to. Fáze déšť-slunce se střídají tak rychle, že se tomu musíme smát. „Předpověď byla proměnlivo, ale že až TAK proměnlivo...“ Má to jeden pozitivní moment – když zasvítí slunce, sytě zelený les se oslnivě třpytí (a kdybyste to chtěli vědět, tak ne, nejde to vyfotit :-) „Po pravé straně minete odbočku doprava, kterou IGNORUJTE,“ čte Verlit ze svého průvodce (v Anglii neznají požehnání turistických značek, takže musí trasy popisovat slovně a velmi podrobně). Hned se začínáme těšit na to, jak budeme dotyčnou odbočku ignorovat. „A nemůžu se na ni aspoň koutkem oka...?“ žadoní Qeril. „No, snad jo, nenápadně, ale nesmí to poznat!“ velí V. Chvíli rozvíjíme otázku, jestli si odbočka přeje být ignorována, nebo jestli je z toho frustrovaná. V každém případě, už je tady! Vesele si pískáme, hledíme přímo vpřed a hlasitě se bavíme o tom, jak ta cesta jde pěkně dopředu. Uff, odbočka úspěšně ignorována (ale Q. se prý stejně koukla!). Jedním z nejúžasnějších míst celé trasy byl asi půlkilometrový úsek, vedoucí po prastaré cestě, lemované svěžím mechem porostlou kamennou zídkou a mírně již entovatícími stromy. Jak to sakra popsat? Stromy jsou zkroucené, lišejníkovité, napůl živé, kameny se změnily v mechové bochánky. Nechtěla bych tudy jít sama a po setmění... Je ale den a chováme se slušně, nechávají nás tedy projít.

Činkapi, vloženo 21:31:26  04. 05. 2010

Den druhý: Myslíte si, že víte, co doopravdy znamená výraz „proměnlivé počasí“? Ráno je sladké. Už jen proto, že je tu o hodinu míň, takže vlastně vstáváme v pěkných časných osm. Po krátkém souboji s toustovačem (taky nesnášíte přístroje, které jsou chytřejší než vy?) a vynikajícím Qerilčině puerhu balíme batůžky, sedáme do našeho modrého Forda a vyrážíme směrem na Chagford (pomalu sebou s Qeril přestáváme škubat, když se před námi vynoří protijedoucí auto - na pravé straně). Půvabné středověké městečko obsahuje všechno, co by si jen člověk mohl přát: kamenný kostel se strohou čtverhrannou věží, obklopený hřbitůvkem, kamenné domy s břidlicovými střechami, ale i úpravné cihlové domečky s opečovanými zahrádkami a kočkami vyhřívajícími se na zídce. Každý detail dýchá trváním, solidností, tradicí. Lloyds Bank je umístěna v bývalé kovárně (a dodnes vypadá spíš jako kovárna než jako banka), hotel Three Crowns býval ve třináctém století mnišským hospicem a později byl dějištěm příběhu, zpracovaného v románu Lorna Doone. Okouzluje nás, že skoro každý dům má své jméno. Přestože jsme v turisticky atraktivní oblasti, je tu anglické poklidno, na ulicích nejsou skoro žádní lidé, obchůdky jsou zavřené.

Marcus m, vloženo 21:30:01  04. 05. 2010
	pěkné obrázky, poutavé povídání, jen pokračuj.

Deidre, vloženo 21:12:50  04. 05. 2010
	sem s ním, těšíme se na to celou dobu co jste pryč, tak nás nenapínejte :)

Činkapi, vloženo 21:10:08  04. 05. 2010
	Zvládnete dneska ještě jeden díl? Je ale podstatně delší... :-)

Tinne, vloženo 20:55:31  04. 05. 2010
	Takže jste byly v Hobitíně? Nádhera, tak hezky pište dál, zatím stojíme jen na prahu.

Silmarien, vloženo 20:46:47  04. 05. 2010
	úplne najsammagickejšie:)

verlit, vloženo 20:42:32  04. 05. 2010
	A ještě jeden pohled z okénka mojí ložnice do orosené zahrádky. Když kýč, tak kýč! :-))

Klair, vloženo 20:38:34  04. 05. 2010
	jako bych Qeril slyšela!! :)

verlit, vloženo 20:35:25  04. 05. 2010
	A to jsi ještě neviděl pokračování v dalších dnech :-) Popravdě, zpočátku jsem se trochu bála - přece jenom je Anglie moje srdeční záležitost, tak jsem si říkala, co když se tam holkám nebude líbit? Co když tam bude na Činkapi zima? A co když vidím Anglii jako magickou zemi opravdu jenom já. Ovšem jakmile jsme vstoupily do zahrádky a uviděly chaloupku, bylo po starostech :-)

Vórima, vloženo 20:23:42  04. 05. 2010
	jůůůůů, to vypadá krásně. Já chci taky! :-(

Činkapi, vloženo 20:22:20  04. 05. 2010

Činkapi, vloženo 20:20:37  04. 05. 2010

Činkapi, vloženo 20:18:22  04. 05. 2010

Činkapi, vloženo 20:16:32  04. 05. 2010

Činkapi, vloženo 20:00:26  04. 05. 2010

VÝLET DO STŘEDOZEMĚ vymyšlený, naplánovaný a zorganizovaný Verlit, prožívaný společně s Qeril a zaznamenaný Činkapi 24.dubna – 2. května 2010 Dartmoor Den první: Jé, ono tam něco chodí! Už neudržím oči otevřené. Den byl dlouhý a vyčerpávající, propadám se do bezvědomí, jako v mlze slyším, jak si Qeril čistí zuby. Poslední dojem, který mi naplňuje celou hlavu, je nevěřící úžas: jsme fakt tady! Chaloupka jménem Whiteabury House není taková, jaká se zdála na obrázcích - je mnohem krásnější. Pohádková. Neskutečná. Utopená v kvetoucích narcisech, tulipánech, modřincích, primulkách a plazícím se břečťanu. Došková střecha je jako huňatý kožich. Komín vypadá na to, že jím lezou dovnitř a ven mrňavé víly v modrých šatečkách. Místo elektrického zvonku je u vchodu zvon se střapcem. A uvnitř? Prostě pohodlná, útulná hobití nora - ovšemže nějakého zámožnějšího hobita - vybavená ohromujícím množstvím měkkých křesel, vyřezávaných lampiček, starožitného (nebo skoro starožitného) porcelánu, koberečků, talířů s malovanými psy a jiných pamětin. A ano, samozřejmě, ovce. Ovce ve všech možných provedeních. Malované, keramické, vyšívané, vlněné, dřevěné. Brzy nám bude dáno pochopit, proč je ovce v tomto kraji stěžejním výtvarným motivem... Množství ovcí a především jehňátek nám Verlit slibovala už celé měsíce. Qeril se nemohla dočkat, a tak visela na okénku letadla, už když jsme kroužili nad bristolským letištěm, a snažila se objevit nějaké živé tvory. V první chvíli mi to přišlo jako pošetilá snaha, ale kupodivu, pod námi nebylo žádné odporné dýmající velkoměsto, ale louky a pastviny. A na pastvinách... „Jééé, ono tam vážně něco chodí!“ - ozvalo se rozjásaně. Ovce. A prý i koně. No, my s Verlit jsme viděly jenom křídlo, ale co bychom kamarádce nevěřily, že.

Zpět