12:39:18
27. 11. 2024

Místnost
Cestování a památky
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat.
Na lehkých nohou dám se vést až k cestě větší, nežli znám,
tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám.


Nejen hobiti mají rádi mapy a delší (většinou neočekávané) procházky a proto je zde pro vás zdejší místnost. Jak těžký batoh by se měl člověk s sebou vzít? Jak si naplánovat dovolenou? Jak správně číst turistické průvodce? Jestli máte s cestováním nějaké zkušenosti, podělte se o ně s ostatními!

Místnost má od 10:48:02  07. 05. 2003 pronajatou toomz

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   127   »» »

Mivka, vloženo 15:17:23  14. 12. 2009

Děkuji, Marcusi, že jsi študé chudentce umožnil cestovat alespoň virtuálně :)

Činkapi, vloženo 09:38:29  14. 12. 2009

Marcus: Obávám se, že jsi mě uhranul... myslím, že vím, kam bych se fakt chtěla podívat :-) Jen by to chtělo s někým znalým.

Zaujalo mě slovo "polyptych". Je to logické, ale ještě nikdy jsem se s ním nesetkala.

verlit, vloženo 11:50:27  12. 12. 2009

Trocha inspirace pro cestovatele :-)))

http://tn.nova.cz/magazin/hobby/cestovani/procestoval-vsechny-zeme-sveta-a-poridil-tam-ty-nejhorsi-fotky.html

Marcus m, vloženo 02:01:00  09. 12. 2009

From beaune

Už mi zbývá z Burgundska jen posledních pár obrázků. Na to jak se mluvívá o typických barevných střechách, jsem jich tolik v městech a vesničkách neviděl. Ale tahle je z jedné stavby, která je pro Burgundsko přímo výstavní a erbovní a tak jí poslední povídání začnu.

From beaune
Copak byste řekli, když byste přišli na hlavní náměstí v Beaune a podívali na se na tuhle stavbu, že to zač?


From beaune
A po nahlédnutí viděli tohle nádvoří?

nu rozhlédněte se...

From beaune
není to vévodský palác – ten sídlil, zde, než se vévodové odstěhovali do Dijonu a do historie. Dnes je tam museum vína.

From beaune
a hlavní kostel v Beaune je sice pěkný od západu...

From beaune
i od východu, ale taky je jinde

From beaune
Tuhle zvláštní instituci založil v polovině patnáctého století kardinál Nicolas Rolin a od té doby slouží prakticky dodnes jako něco mezi domovem důchodců a léčebnou. Dřív by se k tomu ještě dodal chudobinec.

From beaune
zdravotnické a sociální služby Hostel Dieu, Hospic de Beaune, dnes přeážně poskytuje v adekvátně moderních prostorách, v těch historicky nejcennějších je dnes zajímavé museum

From beaune
brzy tak zjisíte, že ten objekt hned vedle náměstí je vlastně původní hospic, kde bydlela či ležela většina klientů či pacientů.

From beaune

mimochodem jak vidno středověk byl opravdu ukrutně temná, hrubá a grobiánská doba, jak vidíme


From beaune
nebo z druhé stránky vzato, někdy ten pokrok za, řekněme pět století za tak daleko nedošel, když bychom se podívali na starší domovy důchodců u nás a jejich pokoje podobné sálům, že.

From beaune
než letmo nahlédneme do zázemí hospice jedna poznámka o zvláštní stránce jeho tradice. Budeme, samozřejmě, mluvit o vínu. Jednak prý mělo víno pevné a značné místo v terapii v hospicu používané, což prospívalo jeho věhlasu. Nu a protože jsme v Burgundech a zařízení jako hospic potřebuje a dostává různé dary, nadání a odkazy, sešly se v majetku hospice postupně velmi zajímavé vinice. Jejich produkci hospic každý rok draží. Dražba je jednou vinařských událostí roku, koná se vlastně přes ulici v budově, kde bývá běžně část beaunských trhů. S ohledem na kvalitu a prestiž vín i hospice bývají výtěžky dosti bohaté. Malá část slouží na podporu vlastních aktivit moderní zdravotnické části hospice, zbytek jde na různé další zdravotnické a podobné projekty.

From beaune
k jistým zajímavostem muzea asi patří kuchyně instalovaná s vybavením řekněme novověkým

From beaune
včetně kuchyňského robota z tuším sedmnáctého století.

From beaune
a podobně zajímavá lékárna.

From beaune
na tenhle polyptych se původně dívali klienti hospice v hlavním sále, ale dnes je umístěn ve zvláštní místnosti na konci prohlídkové trasy....asi aby vydržel ještě pár dalších století.

From beaune
Samozřejmě Beaune není zajímavé jen slavným hospicem. Stojí za procházku historickým jádrem a třeba i za návštěvu některého z četných obchodů s vínem, sklepů či vinoték. Mějte ostatně na paměti, že v centrum města se vlastně skoro všude procházíte po milionech, ať už je počítáte v lahvích, nebo celkem vzato v eurech.

From beaune
Nu pěkně by se sedělo a povídalo, ale byl jsem na výletě jen týden, takže to by bylo protentokrát vše. Děkuji za pozornost, snášenlivost i pochvaly.

Marcus m, vloženo 23:42:46  07. 12. 2009

From Tournus, St. Philibert church

No ona je sice pravda, že se člověk tahle někdy podívá a má dojem, že to rčení o blahobytném životě Hospodinově v říši Franků mohlo vzniknout docela snadno....

From Tournus, St. Philibert church
kraj malebný, víra pevná jak ty dávné chrámy, no zkrátka hotová předsíň ráje...

From Tournus, St. Philibert church
což o to, oni si to možná někdy v devátém století mniši prchající odkudsi ze severu Francie mysleli taky. Už měli dost normanských nájezdů, tak sbalili co mohli, na předním místě relikviář sv. Philliberta a vyrazili na jihovýchod.

From Tournus, St. Philibert church
Usadili se právě v městě Tournus, kde obsadili či převzali starší klášter a přestavěli ho po svém. Zanechali nám tak jednu z výtečných ukázek raně románské architektury. I když je dnešní stavba patrně výsledkem dostaveb trvajících až do počátku dvanáctého věku, přece jen můžeme myslím docela obdivovat, co tehdy burgundští zedníci a stavitelé dokázali zbudovat.

From Tournus, St. Philibert church
Mimochodem chudáci mniši si dvakrát nepomohli, když před Normany utekli na východ. Po čase museli čelit maďarským nájezdníkům – až se nakonec naštvali podruhé a přestěhovali se na třetí štaci kamsi ke Clermond Ferrand. Zajímavé, je že svého patrona nejspíš už nechali v Tournus, což mohlo trochu naštvat zdejšího služebně staršího patrona. Byl to nějaký sv. Valerián, který přišel k mučednické palmě právě tady někdy v polovině druhého století pokud si pamatuju. Nad jeho hrobem pak jak už kázal mrav a zbožný obyčej doby postupně vyrostl čím dál větší kostel a kolem něj se rozložil klášter. Pak ale přišli ti mniši na útěku, přinesli si Phliberta a na Valeriána se krapet zapomnělo. Když pak další nájezdníci hnali mnichy zase dál, Phlibert už zůstal na svém. Ani vám nevím, jestli bych se měl klonit k představě, že další vlna lupičských vpádů mnichy naštvala natolik, že přestali být spokojeni s kvalitou patronátu nebo naopak nabyl Philibertův patronát takové síly a váhy, že s ním raději nehýbali.

From Tournus, St. Philibert church
Tak či tak, kus poctivé a pěkně dochované práce tu po klášteře zůstal. Zajímavý je už tím, co znáte třeba z některých anglických katedrál, třeba ve Wells nebo Canterbury. Katedála či opatský kostel nestojí jen tak někde na náměstí, ale mají svůj „okrsek“, což je třeba několik ulic do kterých se vstupuje zvláštními branami, je to takové „městečko v městečku“.

From Tournus, St. Philibert church
nějaký ten křížový ambit s rajským dvorem by se tu samozřejmě našel taky

From Tournus, St. Philibert church
interiér je samozřejmě po románsku trochu tělnatější, ale nemusíte se bát, nebo těšit, že vás čeká nějaká hrubě naházená temná jeskyně.

From Tournus, St. Philibert church
i když se člověk tu a tam neubrání dojmu, že do gotiky architektura přece jen jaksi vyzrála a povyrostla.
From Tournus, St. Philibert church

akorát když se dívám na tyhle varhany nějak se nemůžu rozhodnout, jestli s basilikou nakonec přece souzní, nebo spíš v ní trčí. Nu, vždycky může být hůř, viděli jsme třeba v Pontigny, že.

Marcus m, vloženo 00:29:34  07. 12. 2009

From Pontigny

Tak vám nevím. Ono se říká „mít se jako Pánbůh ve Frankrajchu“, ale jeden by někdy váhal nad tím, jestli bych si pod tím vždycky představil fajn dovolenou. Samozřejmě, že zrovna Burgundsko bylo zemí svého času místem které mohlo duchovní tradice vyvážet....a vlastně to dělalo...., samozřejmě, je tu ta věc s „první dcerou církve“ - jenže ta galikánská dceruška bývala taky hodně paličatá a posléze bylo ještě hůř, vzpomeňme na počátky a konce Cluny a Citeaux.

From Pontigny
Nu mnoho z nich ke koukání nezbylo. A nejsou v tom samy. Tyhle obrázky jsou z Pontigny, druhého ze čtyř velkých dceřinných opaství Citeaux. Dceři se vedlo lépe než matce v tom, že tu aspoň zůstal stát pěkný a cisteriácky strohý opatský kostel.

From Pontigny
jinak tu stojí pramálo, co by stálo za zvláštní zmínku. K návštěvě zve spíš historie a lidé s opatstvím spojení.

P1070818
dalo by se vznosně říct, že z Pontigny je vidět až do Canterbury. V každé případě je fakt, že zde, v exilu, nějaký čas ve dvanáctém a třináctém století žili tři canterburší arcibiskupové. Dva z nich to dotáhli až ke cti oltáře, což jaksi naznačuje, že nežili dvakrát pohodlnýn životem a v Pontigny nebyli zrovna na letní dovolené.

P1070822
Nějaké dva roky tu pobyl Tomáš Beckett, poté co se poněkud narychlo vzdálil z Anglie, protože jeho vleklé spory s králem Jindřichem dospěly do stadia, kdy po něm někdejší kumpán z pitek zača vedle nadávek metat i soudní obsílky a rozsudky. Jak víme, když se pak pak Beckett z exilu vrátil zpět na svůj stolec, nečekal ho pak nakonec nějaký další soud, ale banda zabijáků, kteří ho ubili v jeho vlastní katedrále. Zkrátka král tak dlouho nadával, co to má u dvora za třasořitky a lenochy, že dovolí, aby krále obtěžoval nějaký neurozený klerik...až čtyři z nich pochopili, že Jeho Veličenstvo projevilo svou vůli a krále toho dotěrného kněze zbavili. Další Jindřich o pár století později se pok snažil památku a vzpomínku na Becketta zrušit a zakázat. Povedlo se mu, či spíš jeho pochopům, někam zašantročit jeho ostatky. Nemám dojem, že by jinak ve svém záměru dosáhli jakéhokoliv trvalého úspěchu.


From Pontigny
Nu a zase relikviář s ostatky dalšího z canterberských arcibiskupů, Edmunda z Abigdonu, zvaného též Edmund Rich, jsou jednou z mála věcí, které zůstaly ve výbavě kostela v Pontigny. Edmund se narodil nějakých pět let po vraždě Tomáše Becketta a na jeho stolec usedl když mu bylo asi šedesát. Po šesti letech dramatického úřadování i on odešel do exilu. Jak se ukázalo, byl spory a porážkami unavený muž už na samém sklonku svých dní, zemřel po několika měsících. Za dalších pár let byl prohlášen za svatého a možná nedosáhl coby posmrtný divotvůrce takového věhlasu jako Beckett (ovšem ten měl svého času takové postavení, že mu krom Říma a Compostelly asi po Evropě nebylo rovného), ale v každém případě to stačilo na to, aby víceméně v klidu přečkal soumrak i úpadek opatství a všechno, co se pak ještě Francií přehnalo.

From Pontigny
asi i kvůli tomu, co se tu všechno přehnalo, je kostel v Pontigny dnes poněkud prázdný


From Pontigny
ne že by na to bylo podívání špatné nebo ošklivé....ale ten dojem prázdnoty tu jaksi je

From Pontigny
skoro bych podezíral pozdější správce kostela, že jim přišel opravdu až příliš prázdný. A tak tam udělali chór. Ne že by ho kostel, samozřejmě, neměl.


From Pontigny
Jenže v Pontigny projdete dveřmi v „rod screen“ a poněkud překvapeni zjistíte, že tenhle pěkný barokní řezbářský kousek je vůči původnímu chóru kostela předsunut a končí ještě před křížením lodi a transeptů. Možná tím měl vyniknout Edmundův relikviář, určitě by se bohatší členění interiéru dalo najít na mnoha jiných místech, ale tady jsem z toho byl přiznávám poněkud zmatený.

From Pontigny

z čeho ale člověk zmatený být nemůže, i když ho některé universální prvky lidského chování nemusí těšit, je pohled na příčky oddělující nynější chór do bočních lodí. Pokud by měly platit data, kterých jsem si teď všiml (1925 a 1975) pak tam ta nevykořenitelná drásání správci asi nechávají jako historický doklad, pokud by to byla data narození, pak by rýpalové už touhle dobou buď mohli mít rozum, nebo potíže se k tomu škrábání ohýbat. From Pontigny
naštěstí tahle architektura nějaké to rýpání vydrží....

Marcus m, vloženo 00:15:54  06. 12. 2009

From Auxerre

Jak jsem tu už říkal několikrát, poznávání cizích krajů se zájezdem znamená, že v některých případech toho uvidíte pramálo. Nejvíc to, přirozeně, člověka mrzí ve městech. Vůbec pokud jsou větší a od podívání zachovalejší. Což je, pokud jsem mohl vidět, v nejvyšší míře případ právě Auxerre. V každém případě jsem si za poklusu stihl všimnout, že kříženci mezi domovním znamením a vývěsním štítem se v tomhle kraji vyskytují v impozantním měřítku. Bohužel jsem neměl čas a příležitost zjistit, zda „U zlaté boty“ najdeme dnes spíš ševcovnu nebo nálevnu, osobně se kloním k druhé variantě, ale jak vidno bylo stejně zavřeno, takže od podívání jeden stejně nic nezjistí.

From Auxerre
Jinak se, lákavé a malebné, centrum metropole Dolních Burgund pyšní také Hodinovou věží, čili jakýmsi místním orlojem.

From Auxerre
Od podívání pěkný a zajímavý. Pokud by se vám chtělo podotknout, že to zas taková sláva není, budete na jedné straně mít jistě pravdu....

From Auxerre
na druhé straně čtu, že Auxerre je dnes město o nějakých čtyřiceti tisících obyvatelích. Na naše poměry počítáno, solidní okresní město. Nu a nabízí se otázka, kolik bychom postavili do soutěže pěkně dochovaných okresních měst...orloj sem, orloj tam...

From Auxerre
Inu tak....orloj sem, orloj tam...To proto, že katedrály sez důvodu elementární fair play do takového poměřování počítat nedají. Ta v Auxeere je zasvěcená sv. Štěpánovi, čili St Etienne. Možná jsem to tu už povídal a možná víc než jednou. Ale při pohledu na tohle západní průčelí odpusťte případné opakování. Četl jsem nebo kdesi slyšel, čím to prý má být, že jsou západní průčelí tolika katedrál či basilik tak nápadně až křiklavě asymetrická. Jistěže člověka hnedle napadne: došly peníze, umřel donátor, přišla válka, mor a bída s nouzí. Nu to by nesporně ledacos vysvětlilo, nicméně pokud jde o stavby tak rozsáhlé a pověstně věkovité pokud jde o o termín dokončení, není to asi vysvětlení ani úplné ani dostačující. I kdyby to byla jen zbožná lež umožňují ušetřit rodu či dynastii donátora kasu a zachovat tvář, přece jen odpovídá jak duchu své doby, tak jakési pokoře, které se čeleď architektonická od té doby nesmírně vzdálila....někdy ke své vlastní škodě. Nu oč tedy mělo jit? O to, že tvůrci právě západním průčelím jaksi předznačili své dílo, jinak plné krásy, pestrosti a smělosti, známkou nedokonalosti jako projevem pokory před Stvořitelem. Jisté je jedno. Procházka každou druhou katedrálou vám ukáže, že to bylo dílo lidí věci znalých, sebevědomých, hravých, ba smělých neřku-li drzých. Stejně tak je zřejmé, že i když pro ně západní průčelí bylo nesporně vývěsním štítem jejich díla, často tam přece jen ten letmý úklon hlavou, či pokleknutí před Tvůrcem Všehomíra udělali.....jen ovšem proto, aby z té katedrály udělali svůj obraz světa se všelijakými bizarnostmi, které jsme viděli a ještě samozřejmě uvidíme i odsud.


From Auxerre
Samozřejmě, pokora je jedna věc a řemeslná čest věc druhá. Nevím jak vy, ale já mívám při pohledu na vrcholně gotická kamenická díla ať na portálech nebo na klenbách jakási dojem, že se nedívám ani tak na kamenickou jako spíš na krajkářskou práci.

From Auxerre
tedy ona to samozřejmě poctivá práce s kamenem je člověk si skoro říká,že by měl vydržet nějakou tu půlhodinu před vchodem, aby si všechny ty scény náležitě prošel....Nu nevím jak vy, ale já to nakonec nedělám, ani když mě nehoní zájezdový poklus.

From Auxerre
Uvnitř najdeme čistý, elegantní interiér, jeden z těch, který svým způsobem vysvětlují ona nedodělaná západní průčelí.

From Auxerre
nu ale jak byste si už asi touhle dobou všímali sami, kamenické cechy si i v Auxerre prostě....hrály. Když se po těch kamenných hlavách podíváte, všimnete si, že na jednu očividnou světici, krále, královnu, nebo jinou váženou a počestnou osobu připadne jeden pitvor, pokud bychom se nakonec nedopočítali, že zrůdičky hrají lehkou přesilovku.



From Auxerre
dalo by se možná říct, že nakoenc jeden neví, kdo tu je za šaška

From Auxerre
případně jestli by se nedal vymyslet nějaký příběh o Andělíně princezně

From Auxerre
a jejích žabích letech. Podotýkám, že pokud je vám hlava na krku milá, nezačínejte, vůbec před princeznami, s žerty na téma žába a a žabec. Princezny jsou za prvé vždy přesně tak akorát nladé a za druhé, pokud už je nějaká obojživelná epizoda postihla, řeči o žabcích by příslušnou Její Jasnost nemusely potěšit

From Auxerre
Nemluvě samozřejmě o tom, že ve srovnání s princeznou je samozřejmě každý pouhý skřet. Mimochodem, taky máte dojem, že se snad uměním gotických kameníků inspirují i někteří vývojáři počítačových her a fantasy malíří? Já ted mám skoro dojem,že tenhleten rabiját jakoby zrovna z monitoru vypadl. A pak se divte, že se mluví o dlouhém středověku ;)

Marcus m, vloženo 23:08:13  04. 12. 2009

From Vezeley

Mohu vlastně plynule navázat. Právě od té slavné restaurace se zakladatelem tragické paměti jsme pokračovali na do městečka, které dnes napočítá sice sotva pět set obyvatel, ale skoro bych řekl, že nejméně stejný počet návštěvníků se ve Vézelay zastaví za den i v mdlém čase na přelomu podzimu a zimy.

Jedny zajímají kruciáty, druzí se možná chystají na pouť a další třeba Marie Magdalena, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jo vlastně, nesmím zapomenout na Romaina Rollanda, který v městečku trávil poslední léta svého života. To by ostatně snad nasvědčovalo tomu, že zrovna bojový duch křížových výprav nahoru a dolů po hlavní ulici k basilice neběhá.

From Vezeley
tedy ne že by na žíznivé pocestné, možná i duchy (špiritus jako špiritus), ve Vézelay nebyli připravení....jsme přece v Burgundsku, že..

From Vezeley
nu začněme od začátku.....a nepůjdeme zrovna k Adamovi, ale k Máří Magdaleně. Benediktinští mniši z clunyjské federace právě na držení ostatků světice založili věhlas basiliky. Ono se to ovšem postupem doby zamotalo, protože další ostatky se objevili kdesi v Provence a nakonec se zdeúředního uznání dostalo jim. Mám ten dojem, že to, nesporně čistě shodou okolností ovšemže, bylo někdy v době, kdy papež kvartýroval v Avignonu. Nu a to, že dnes mají ve Vézelay jen takhle skromný obsah relikviáře, nenápadně uloženém v kryptě basiliky, tak to je zase práce nějakých vandalů mezi hugenoty, kteří za náboženských válek ostatky ve Vézelay uchovávané zničili.

From Vezeley
Pak tu máme ty kruciáty. Druhou křížovou výpravu vlastně právě ve Vezelay vybub....totiž plamenným kázáním vyhlásil Bernard z Clairvaux. O něco později se zase ve Vézelay spojila vojska francouzského a anglického krále.
Už pro tyhle dvě události nejspíš městečko bude hodně přitažlivé pro ty, kdo mají rádi francouzskou historii a její osobnosti. Do toho já se moc zaplétat nebudu poněvadž by to skončilo pohromou. Jen podotknu, že dvakrát velké štěstí Vezelay v téhle souvislosti nepřinášelo. Výpravy dopadly nevalně, Richarda Lví Srdce při návratu z té třetí čekalo poněkud potupné zajetí v Rakousích; je ale možné že jeho máteř, Eleanora Akvitánská se na to, že během předchozí výpravy přišla k rozvodu se svých francouzským královským chotěm Ludvíkem VII. a posléze ke sňatku s anglickým Jindřichem II., z něhož vzešel právě Coeur de Lion, dívala i jinak. Těžko říct.

From Vezeley
Jedna věc, či role nebo funkce, baslice zůstala. Je jedním z tuším čtyřech hlavních míst ve Francii, kde začíná trasa slavné el camino, pouti k hrobu sv. Jakuba do Santiaga de Compostela a to, poměrně logicky, ta nejdelší.

From Vezeley
Přes svou pohnutou historii je basilka dodnes velmi dobře dochovaná ve své románské podobě, což je právě tak typické pro Burgundsko, jako vzácné pro jiné kraje.


From Vezeley
jak jsem už v tomhle vyprávění opakoval několikrát.....tam kde na to byli lidé, peníze a nápady stavělo se už v čase románské architektury v notně majestáním stylu..a asi i proto, když už možná bylo lidí, peněz i nápadů méně se nikdo do gotických a novějších přestaveb a rozšiřování nehnal.


From Vezeley
četl jsem taky, že architektura basiliky je velmi precisní—někdo by mohl chtít číst skrývá dávná tajemnství—protože počítá s tím, jak v určitých datech během roku dopadá okny do kostela světlo. Ono hluboké tajemství spočívá v tom, že středověcí architekti sice neměli počítače, ale uměli počítat a této své dovednosti neváhali využít pro účely spíš ozdobné nebo přesněji řečeno symbolické než tajuplné.

From Vezeley
Ostatně, opět opakuji jako kolovrátek, v románských či gotických kostelích je prospěšné dívat se kolem sebe, možná nebudete mít štěstí na příslušné datum a jeho světelné efekty. Ale ať je pátek nebo úterý, listopad nebo květen, hlavice sloupů a další kamenická díla na svém místě najdete.

From Vezeley
a samozřejmě uvidíte, jak je v takové zdánlivé klidné a prázdné basilice živo.

From Vezeley
ba skoro nebezpečno


From Vezeley
a pokud zrovna nebude hnaní nacpaným itinerářem nebo programem zájezdu, i městečko samotné stojí za procházku.

From Vezeley
i když, po pravdě řečeno stejně z něj větší část, nebo aspoň celou hlavní ulici, uvidíte ať spěcháte nebo jen tak lehkým tempem ochutnáváte kraj a všechny jeho přednosti a speciality


From Vezeley

ono je to totiž z parkoviště na okraji centra k basilice na vršku kopce docela pěkný kousek. Vlastně mě napadá, že už vím, proč poutníci vychází právě s té basiliky. Aspoň těch prvních pá kilometrů do údolí jdou z kopce a plní sil si představují, jak jim to do té Compostely bude odsýpat.

Marcus m, vloženo 22:07:22  04. 12. 2009

čin: přišel mi celkem schopný, podle všeho program zájezdu sám vymyslel a nachystal. Zajímavých věcí napovídal docela dost a přišlo mi, že vcelku věděl o čem mluví ;) (zažil jsem průvodce, které bylo lepší neslyšet, zeptat se kdy je sraz a rychle utíkat ;) ). Nu a protože jsem zájezd koupil hodně na poslední chvíli nevěděl jsem u Burgundsku skoro nic, ono to tentokrát vypadá tak, že můj obvyklý cestovatelský syndrom projevující se nakupováním průvodců po webových bazarech se projeví tentokrát až ex post - bohužel jsem totiž zjistil, že Burgundsku se věnují nejméně dvě z mých oblíbených edic: Blue guide a Companion Guide.

Samozřejmě, někomu třeba nesedělo, že jsme některá města proletěli systémem parkoviště-katedrála-parkoviště, nebo že místo jednoho či dvou klášterů nebyly na pořadu nějaké pravěké lokality, menhiry nebo třeba pomník Vercigentrixe, kolem kterého jsme prý taky blízko projížděli.....ale to jsou prostě věci, se kterými se u zájezdu musí počítat.

To asi platí i o tom, že třeba v Cluny jsme byli někdy kolem poledního, kdy tamní muzeum mělo už skoro polední pauzu, takže bychom návštěvu nestihli a program s ní vlastně ani nepočítal, podobně v listopadu má po sezoně klášter v Citeaux, čili jsme viděli jen malou část exteriéru a to co z novějších částí areálu zbylo ne, protože je to přístupné jen při prohlídkách v sezoně.

Nicméně, pokud jsem to bral jako seznámení s Burgundskem, tak to byl výlet, který nezklamal, potěšil...a že provokuje k úvaze nad individuálním výletem....to je normální ;).

Činkapi, vloženo 21:50:12  04. 12. 2009

Takže průvodce byl schopný? Věděl třeba i něco navíc oproti průvodci papírovému? To je podle mě na takovémhle zájezdu rozhodující - i když nepochybuju, že jsi byl informacemi hojně vybaven už z domova :-)

Marcus m, vloženo 21:29:39  04. 12. 2009

Čin: přesně tak, běžný zájezd. Já už měl letos naplánovanou individuální dovolenou, říkal jsem jí rakousko-uherská, protože jsem chtěl pobýt pár dní v Budapešti, kterou neznám a pár dní ve Vídni, kterou buď projíždím, nebo si tam dvakrát do roka udělám jednodenní výlet. Jenže sotva tři týdny před začátkem dovolené jsem udělal tu nepředloženost, že jsem se podíval na aktuální nabídku poznávacích zájezdů. První co na mně vyskočilo, bylo právě to Burgundsko – mladé víno, staré kamení....a bylo vymalováno. ;))

Předem jsem počítal s tím, jaká omezení a jen letmé seznámení s krajem takový zájezd dovolí. Proto jsem rozhodně nebyl zklamaný a docela jsem si to i užil. Na webu v odkazu se dá najít i prakticky stejný zájezd v dřívějším, zářijovém termínu – a skoro bych možná doporučil spíš ten. Z jediného důvodu. Tem listopadový termín je časovaný na slavnostní otvírání nového ročníku mladého beaujolais v Beaujeu...a to byl, pravdu díc, poněkud slabší bod programu. Ten den je ukrutně dlouhý a po pravdě řečeno ty „slavnosti“ v Beaujeu jsou ne právě ohromující. Takže když z toho „zbude“ jen den strávený projížděním krásného kraje Beaujolais vůbec o nic člověk nepřijde, nemluvě o tom, že tam v září může být ještě příjemněji než v listopadu. A poslední den, pokud jsem to pochopil je místo Beaune v Paříži.

Dei: já to neviděl (pokud jde o filmy jsem naprosto antediluviální monstrum ;) ), ale soudě podle anglické wikipedie se tvůrci filmu patrně skutečně tím smutným příběhem inspirovali.


Sil: Nu v mém případě je to vlastně první kout Francie, který jsem si trochu prohlédl, krátkou zastávku v remešské katedrále a jedněch šampaňských sklepích počítat nemůžu a tři krátké dny vPaříži jsou zase z jiného soudku. Burgundsko je určitě jedno velké lákadlo: počínaje velmi kulturní, ale přitom stále dosti přirozenou krajinou, přes překvapivou spoustu malebných městeček a vesnic, pozoruhodně dochovaná jádra měst po to vínko a historii, která třeba zrovna tebe osloví myslím na každém druhém rohu ;).

Eva: no to byla taková velmi letmá zastávka, náš schopný průvodce si dal záležet i na tom, aby toaletní zastávku při delším přejezdu spojil se zajímavým místem. ;) Takže byl opravdu čas jen obejít to náměstí a udělat pár obrázků.

From Autun
kostelíku jsem si zdálky tuším všiml, ale stihl jsem jen zaznamenat zajímavý zbytek opevnění

From Autun
a hospodu přímo naproti hvězdným a hvězdnatým Zlatým úbočím. Vlastně by mě zajímalo, jak se na sebe ti dva hospodští vlastně přes ulici dívají.....

Deidre, vloženo 20:20:28  04. 12. 2009

Ten příběh s Loiseauem mi připomíná ten, co jsem viděla v Rattatouille!

Eva, vloženo 16:07:26  04. 12. 2009

Marcus: jú, vy jste byli i v Saulieu - tam se mi moc líbilo. Takové klidné malé městečko s nádherným kostelíkem... tam jsme si koupili pytlík čerstvých fíků a šli se válet k nedalekým jezírkům... krásné léto..

Silmarien, vloženo 15:19:27  04. 12. 2009

Celé toto Marcusovo rozprávanie je strašne zaujímavé a keďže je to oblasť, kde som vo Francúzsku ešte nebola (ale veľmi veľmi chcem:)), tak je to ešte lepšie:)

Činkapi, vloženo 09:33:55  04. 12. 2009

To byl nějaký organizovaný tématický zájezd?

Marcus m, vloženo 01:08:22  04. 12. 2009

Čin: inu, děkuji za pochvalu, ale ono je to spíš v tom, že se snažím najít za tu chvíli, kterou na to většinou mám najít víc záběrů na jedno místo....a pak jsem někdy sám až překvapený, co jsem to nafotil, tak to pak trochu okecám. ;)

Ale když už jsme u toho koukání, tak povídání o starém kamení přeruším pro dnešek krátkým odbočením k dvěma drobnostem různého druhu, které by se mi asi jinak nevešly nikam


From Beaujolais country wineyards

to takhle cestujete beuajolským krajem...kocháte se krajinou


From Beaujolais country wineyards

zavítáte do sklepa

From Beaujolais country wineyards
ochutnáte vínka

From Beaujolais country wineyards
a pak si na jednom propagačním plakátu na beuajolais všimnete tohoto nápisu.....
jeden nemusí, jako já, francouzsky umět ani dobrý den, aby věděl, co se tam píše....a co to asi tak znamená. Ne, ne viněty lahví něčím takovým zatím neprz...nezdobí, ale pakliže je nějaká úřední či jiná mocnost, která ve Francii cítí potřebu tisknout na propagační materiály vínu tisknout to, co obyčejně najdeme na cigaretách, pak bych se pomalu začínal o tuhle civilisaci bát....ale zatím, pokud se cítí nějaká autorita povinna a povolána ukládat snad i povinnost tisknout takové nápisy, cítím já potřebu se jí poměrně bezostyšně smát, dokud mohu.

From Autun
Raději k něčemu jinému. Z věcí, které se jinam nevešly bych tu měl hrad La Rochepot, z kterého jsme viděli právě jen tohle při brzké ranní zastávce cestou z Maconu do Autunu. Hrad má za sebou pohnutou historii, která ho přivedla až do stavu ruin. Nicméně v druhé polovině devatenáctého věku se dostala do majetku rodiny Sadi-Carnot a díky jejímu usilí se dočkala obnovy vedené snahou o oživení původní středověké podoby. Dopadla tedy lépe než francouzský president Sadi Carnot zavražděný na sklonku století anarchistou v Lyonu. Hrad rekonstruoval jeho syn.

From Autun
Nu a pak by tu byla jedna tvrz, přesněji velechrám, kulinářského kultu Michelina a jeho hvězdiček. U podniku La Côte d'Or v Saulieu se pro běžného českého turisty asi dá opravdu zastavit jen na tu fotku. Taková restaurace je s ohledem na to jak je vyhlášená, taky zpravidla dlouho dopředu zarezerovaná....o cenách nemluvě, i když zas nějak bezuzdně nepříčetné snad v některých případech taky nejsou.
Věhlas podniku byl životním osudem šéfkuchaře Bernarda Loiseua. Postupně restauraci vytáhl až ke třem michelinovským hvězdičkám, víc jich získat nelze. Ke všem problémům, kterým slavný kuchař posléze čelil přibyly nakonec i drby, že o jednu hvězdu přijde. To bylo na Loiseaua už moc. Spáchal sebevraždu. Minochodem...podnik má tři hvězdy dodnes. Určitě ne z piety, ale spíš kvůli tvrdé práci, těch kdo značku Loiseau udržují po nešťastném šéfkuchaři. Tak vidíte, nakonec jsem skončil zase u jedné bizarnosti....byť tentokát nepodněcuje fantasii, ale jde z ní spíš strach.

Činkapi, vloženo 09:04:33  03. 12. 2009

Máš můj obdiv, Marcusi, fakt se umíš dívat!

Marcus m, vloženo 02:36:22  03. 12. 2009

From dijon

Když jsme už u těch dávných způsobů a obyčejů, měl bych tu jednu méně expresivní pověru z Dijonu. Na boční fasádě katedrály je malá kamenná sova. A na ni se, podezírám, že relativně nedávno, přilípla divotvorná moc plnit tajná přání lidí, kteří ji pohladí. Ohledně přesného postupu jak splnění kýženého dosáhnout existuje několik verzí, jak správně postupovat. O tom, jak je sovička spolehlivý dodavatel není zpráv, očividně je ale poptávka po jejích službách značná. Před pár lety ji prý kdosi dokonce ukradl, asi člověk, který mnoho dychtil, ale nikomu jinak nic nepřál. Nu naštěstí jsou na dijonské katedrále i jiné věci k vidění, takže i pokud máte k pamětihodnostem tohoto druhu podobný vztah jako já, nepůjdete s k ní podívat nadarmo.

From dijon
než k ní ale dojdeme, jen kratičce koukněme za roh do dvora velkovévodského paláce. Najdeme tam mimo jiné starou studnu. Padla mi do oka, či spíš, to co bylo nad ní. Očividně záliba středověkých lidí ve zdobení a v pitvornosti i tam, kde by novější člověk bez uvažování napasoval nějakou konstrukci na kterou by mechanismus pro spouštění a vytahování vědra zavěsil. Tady si s tím buď někdo vyhrál, nebo sil dal alespoň tu práci, že chrliče odněkud přenesl a použil.

From dijon
ale zpátky ke katedrále. Při pohledu od hlavního náměstí vypadá snad i trochu bizarně, rozhodně celkem malebně a nápadně málo francouzsky. Západní fasáda má spíš italský než francouzský styl a vzhled. Ale i lombardská fasáda se dá trochu udomácnit, i kdyby to mělo znamenat, že výsledek bude vpravdě neobyčejný.

From dijon
Jízlivého člověka by mohlo napadnout, že snad kamenické hutě a cechy měl stanovené minimum chrličů, které u nich na katedrálu musí investor a stavební huť objednat. Nu a v Dijonu to buď s objednávkou přehnali, nebo je neměli kam dát. Dala by se kolem toho pak vymyslet historická fraška nebo thriller, ale výsledek je nakonec zajímavý. A hodně záleží jak se na to podíváte.


From dijon
najdete postavy očekávané a typické

From dijon
i zajímavé až fantaskní

From dijon
všimnete si, že je v tom kamení docela rušno

From dijon
dokonce se vám začne zdát, že drama, které možná už začalo a jen se tím svým kamenným tempem šine časem a možná potrvá až do skonání věků.

From dijon
nebo myslíte, že přeháním a je to opravdu jen sklad kamenické produkce? Nu myslím, že opravdu záleží na tom, jak se člověk podívá, jestli je ochoten podívat se podruhé a potřetí. A jestli pak se dovede zaposlouchat. Zkuste to, uvidíte, co spatříte a zaslechete.

Ageolite, vloženo 20:37:59  02. 12. 2009

toomz: já tě chápu, mě za 14 dní čeká Londýn-Ženeva, Ženeva-Praha a pak ještě Praha-Hradec Králové v jeden den. A šíleně se na to těším.

toomz, vloženo 18:08:17  02. 12. 2009

To už je fakt schíza, přijel jsem před půlhodinou do Prahy z Frankfurtu a za hodinu zas odjíždím do Berlína. Dnešní cestovatelský den začíná dostávat nádech velkého stěhování národů a moje tričko začíná dostávat taky nádech...

Pardon za OT, ale první kam mě mozek poslal bylo Cestování, když už myslel na cestování :)

« ««   127   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php