10:38:32
27. 11. 2024

Místnost
Cestování a památky
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat.
Na lehkých nohou dám se vést až k cestě větší, nežli znám,
tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám.


Nejen hobiti mají rádi mapy a delší (většinou neočekávané) procházky a proto je zde pro vás zdejší místnost. Jak těžký batoh by se měl člověk s sebou vzít? Jak si naplánovat dovolenou? Jak správně číst turistické průvodce? Jestli máte s cestováním nějaké zkušenosti, podělte se o ně s ostatními!

Místnost má od 10:48:02  07. 05. 2003 pronajatou toomz

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   128   »» »

Vórima, vloženo 12:15:25  02. 12. 2009

Činkapi: Vystrčení zadku mělo stejný význam. Stejně jako hrození falusem (?falem?)

Činkapi, vloženo 09:06:53  02. 12. 2009

K tomu vystrčenému zadku - před časem jsem se dočetla v knize "Vagina" (žádné sprosťárny, spíš mytologicko-historicko-kulturní významy a souvislosti) o tom, jak významným gestem ve středověku bylo, když žena vykasala sukni a ukázala někomu tuto část svého těla. Gestem nejen výsměšným, ale i vyloženě zastrašujícím. Existuje prý řada pověstí o tom, jak statečné ženy zahnaly tímto způsobem útočníky nebo dokonce samotného ďábla. Vagina byla vnímána jako něco na způsob magické zbraně. A na spoustě starých městských bran je vytesáno její stylizované vyobrazení - na ochranu a jako varování (v knížce byly i obrázky, kdybych to ale nevěděla, asi bych ji nepoznala).

Tady ta prdelka ale asi bude spíš projevem rozvernosti kameníkovy... .-)

Marcus m, vloženo 00:38:45  02. 12. 2009

From Autun

Za chvíli se mlh vrátíme do barvitého, a bizarního středověku. Nejdřív se ale zastavíme kdesi na okraji Autenu. Konkrétně u jednoho fotbalového hřiště. Za ním totiž stojí pomník časů největší slávy města, když se ještě jmenovalo Augustudunum a prý se mu říkalo sestra a soupeř Říma.

From Autun

To, nač v té mlze koukáte je římské divadlo, respektive jeho ochozy, které pojaly prý patnáct tisíc diváků – což je mimochodem nynější počet obyvatel města.


From Autun
bohužel opět jedno z míst, které jsme měli příležitost jen letmo proklusat, ale jak vidno

From Autun
malebných zakoutí je tu celkem dost. I jen na těch pár ulicích od hlavního náměstí ke katedrále sv. Lazara. Mimochodem Auten je vedle časů římských spojen i s pozdější historií...dvakrát tudy táhla Jana z Arku a o pár století tu studoval krátký čas jeden mladý Korsičan, když ještě nebyl ani oficírem od kanonýrů. Jeho bratři tu mám dojem vydrželi déle.
From Autun
na kopci nad městem strmí do výšky katedrála sv. Lazara

From Autun
Patrocinium dostala podle ostatků novozákonního Lazara které měla uchovávat.

From Autun
mimochodem také se vám zda, že je tu pěkně v kameni zachycena doba, kdy se oblouky začaly pomalu prolamovat a románská podsaditost a zemitost se začala napřimovat do gotického vzmachu?


From Autun
Ale až už se s oblouky dělo cokoliv, kameníci na každé katedrále, basilice nebo opatském kostele zrovna tak dřeli, jako....skotačili. Snad každý průvodce vám v Autunu ukáže tohle....v horším případě to může být i vzkaz skupině, kterou provází, v lepším povinná kurioita. Budiž....pokud vás to pobídne, abyste si kvůli vystřenému pozadí všímali chrličů a plastik a to nejen v Autun, jedině dobře.

From Autun

Když třeba vystoupáte po ne zas tak dlouhých leč ukrutně točivých schodech do kapitulní síně, nyní služebně zřazené jako lapidárium, čeká tam na vás třeba hypogrif


From Autun
nebo, pozor!, basilišek

From Autun
to, že hned vedle najdeme třeba Útěk do Egypta


From Autun
nebo, řekněme expresivní, Jidášův konec není nahodilost způsobená tím, že jsem v lapidáru. Krásně je to vidět třeba v Auxerre, které ještě přijde na řadu.

From Autun
ostatně stačí se podívat, autunská katedrála disponuje i onačejší výzdobou než nějakým vytrčeným pozadím

From Autun
třeba tenhle chrlič....ten kdyby mohl promluvit......

From Autun
a nebo hleďme tady, nezaběhl se vám někomu jezevčík?

Marcus m, vloženo 00:09:15  01. 12. 2009

From Taizé

Ani nevím, jestli to byl v polovině čtyřicátých let dvacátého století od jednoho Švýcara záměr, nebo jestli se do Burgund a pár kilometrů od Cluny dostal záměrně, nebo to bylo jakési řízení Prozřetelnosti, kterému říkáváme náhoda. Jisté je, že vesničku Taizé tehdy asi nikdo moc neznal nejen mimo Burgundsko, ale nejspíš ani mimo takříkajíc okres.

From Taizé
Roger Schutz po čase zakoupil starý kostelík a postupně budoval komunitu specificky odrážející dlouhou tradici života klášterů. Zvláštností jeho komunity bylo a je, že sdružuje křesťany různých vyznání i to, že slouží jako místo pro hledání a ztišení vyhledávané pravidelně mnoha tisíci lidmi.

From Taizé
tedy zpravidla do jara do podzimu, v polovině listopadu je v Taizé hluboký klid a jak vidno někdy poněkud hluboce pohroužená atmosfétra, o mlze nemluvě.

From Taizé
že tu ale bývá živěji ukazuje už jen velikost nového kostela komunity. Od prvního pohledu je vidět, že ekumenická povaha společenství nachází výraz už v tom, že v končinách přímo přetékajících bohatými zásobami západní tradice v jejím lesku i bídě zaznívá i tón tradice východní.

From Taizé
uvnitř je pak spíš vidět, že komunita se snaží nacházet svou vlastní cestu ve světle obojí tradice. Dlužno říct, že se to nakonec ani ty ikony s poněkud bezradně moderním interiérem neperou a společně vytvářejí místo, které přímo zve a pobízí k pokoji a ke ztišení.

From Taizé
Bratr Roger už odešel pro svou odměnu. Před čtyřmi lety už byl vskutku na sklonku svých dnů, předal i vedení komunity svému nástupci. Člověku, který desítky let věnoval službě pokoje a smíření, ale nebylo dopřáno odejít na věčnost pokojně.

From Taizé
Stalo se to právě v onom novém kostele taizské komunity. Jistá duševně chorá osoba bratra Rogera napadla a pobodala při jedné z pravidelných modliteb a on krátce na to následkům zranění podlehl. Nad prostým hroby Rogera a dalších bratrů z Taizé je jistě nad čím přemýšlet. Podotýkám spíš přemýšlet, než se handrkovat s Prozřetelností, jak si to v tom Taizé divně vedla. Když se tak nad tím člověk zamyslí, ten příběh není ani úplně unikátní, a ani zdaleka marný či beznadějný.

From Taizé
Inu až někdy pojedete Burgundskem zkuste si vzpomenout na jednu otevřenou bránu a zvony zvoucí k návštěvě. Pak uvidíte a posoudíte sami.

Marcus m, vloženo 22:53:03  29. 11. 2009

čin: jo jo, v burgundsku je takových vesniček, ba i měst, docela dost. Moc pěkné podívání...ještě na to přijde řeč.


Teď trochu dalšího středověku, bohužel méně fotogenického, protože převážně rozchváceného.

From cluny

Jsou místa, která se v Burgundsku stihla jaksi ztratit, ztratit v historické mlze. Byla to přitom mocná a slavná jména.


From Citeaux abbey
Jenže od slavných časů uteklo hodně vody v burgundských řekách a kanálech. A přes místa zasvěcená povznesení ducha a tříbení člověka se převalily vlny zpupnosti, pohodlnosti, uvadání a hamižného hněvu...


From Citeaux abbey

až to vypadá, že ze všeho zbyla jen tráva

From cluny

nebo žalostná trocha kamení

From cluny
Letmému návštěvníkovi alespoň to kamení pomůže aby se trochu zorientoval a zachytil. Opatský kostel v Cluny býval, před stavbou nového sv. Petra ve Vatikánu největším chrámem křesťanstva vůbec. Nynější svatopetrská basilika je tuším delší o nějakých sedmnáct metrů. Představte si tedy, že clunyjský kostel končil někde tam, kde je ve sv. Petru Berniniho baldachýn, nebo kousek před ním. A ještě pro bližší přibližení: tenhle obrázek je vlastně průhledem do nartexu (vnitřní předsíně kostela a do začátku lodi, boční, pokud se nepletu, která končila někde u Zvonice svěcené vody, který je vidět v pozadí)

From cluny
pro jednou si dovolím přidat z wikipedie přejatou obrazovnou rekontrukci....z celé té členité struktury trannseptu a choru nezbylo skoro nic.....

From cluny

samozřejme o všelijaké zbytky kláštera zakopáváte Cluny kam se jen podíváte.

From cluny
zdejší městečko totiž kolem kláštera vyrostlo a je s ním prolnuté. A kdyby jen ono, chtělo by se dodat. Ten totální zánik ohromného opatství totiž netrval věky. Stačilo sotva patnáct let. Sešly se totiž porevoluční vášně a, buďme velmi zdvořilí, chytrý podnikatelský záměr. Nějaký místní podnikatel pozemky s klášterním budovami a kostelem koupil v roce 1798 – a do roku 1813 prodáal stavební materiál.

From cluny
dnes se tak můžeme podívat nanejvýš na farní kostel Notre Dame

From cluny
pohledný a vznosný...na clunyjské poměry je to ale taková kaplička, chtělo by se říct


From cluny
O mnicha dnes v Cluny nezakopnete, i když jich tam bývaly desítky až stovky a ve své době se ke clunyjské federaci hlásily snad až tisíce řeholních domů. Začalo to, někdy v desátém století jako reformní projekt. Musíme si uvědomit, že benediktinská řehole, základ západního mnišství, už v té době měla za sebou nějakých pět století existence. A za tu dobu se hodně vyzkouší, rozvine i pokazí. Cluny bylo centrem duchovní obnovy a kulturního rozmachu. Jenže ten rozmach nakonec vedl ke zdobnosti, okrasnosti a patrně posléze k pohodlí...a všem neřestem a hříchům, které s sebou nese blahobyt. Dopadalo to tak zle, že si v době vrcholného středověku nějaký vyhozený opat svůj trůn bral zpět s mečem v ruce a zbrojnoši po boku.

From Citeaux abbey

Někdy v době kdy už toho vzmachu bylo v Cluny pro některé mnichy příliš začalo vznikat další z velkých ohnisk mnišství v Burgundsku. Opatství v Citeaux založili a vyhledávali ti, kdo se snažili o novou benediktinskou reformu či možná obnovu. Tam, kde clunyjští košatěli, cisterciáci (inspirovaní zejména Bernardem z Clarivaux) jaksi přistřihávali. A poměrně dobře si, ve své přísn observenci, vedli někdy do šestnáctého století, kdy se na opatství šeredně podepsaly francouzské náboženské války.

From Citeaux abbey
Pak klášter uvadla, až s ním nakonec zametla, jak jinak, francouzská revoluce. Je zajímavé, že Citeaux, snad pro svůj symbolický význam, a asi i proto, že není přímo ve městě, svou mnišskou tradici obnovilo. Od sklonku devatenáctého století tu opět žijí cisterciáci a trapisté.

From Citeaux abbey
nový klášterní kostel je ještě mnohem mladší

From Citeaux abbey
a poměrně výmluvně ukazuje jak strohost i prolínání starého s novým , jak obojí odpovídá tradici i duchu místa

Činkapi, vloženo 22:29:44  29. 11. 2009

Ty středověké vesnicky, to je NÁDHERA!

Marcus m, vloženo 13:11:14  28. 11. 2009

From chapaize

Už jsem zmiňoval, že v Burgundsku narazíte na pamětihodnosti pomalu kam šlápnete a kde se otočíte. Tady je jeden menší příklad. Menší tedy zejména pokud jde o dnešní velikost vesničky Chapaizé...

From chapaize
...a zdejší hřibovní kapličku.


From chapaize
Nu samozřejmě, jsme v Brugundsku, proto někdejší klášterní a později farní kostel sv. Martina není zrovna kapesní. Je dlouhý nějakých pětatřicet metrů a je to kus poctivé románské práce, jejíž počátky se datují do první třetiny jedenáctého století.

From chapaize

Chapaizé je dnes sice titěrná vesnička, ale historii má bohatou. Stávaly tu menhiry, kolem běžela římská cesta z Autunu do Maconu, pohanský kult kolem zdejšího nevysychajícího pramene pokřtila poutní kaple a kolem dnešního hřbitovního kostela stávalo převorství jednoho z klášterů v okolí.

From chapaize
A že je ten kostel na vesničku velký? Nu klášteru byl ve své době nejspíš tak akorát. A když tak čtu, že ve své době mělo Chapaizé mezi jiným několik tkalců, kameníka, kováře, mistra mlynáře, lékárníka, obchodníka s látkami, několik ševců, hrnčíře, penězoměnce, zedníky, hudebníka, kojnou, či pokrývače, tak to zas tak nepatrná dědinka nejspíš nebyla.


From Brancion

Další místo z burgundského venkova, které stojí za to vidět je Brancion

From Brancion

výlety se zájezdy mívají problém....vozíte si s sebou moc lidí, kteří pořád překáží před objektivem. Ale přesto, zkuste si je odmyslet,nebo přiodít vhodnějším oděním. Slyšíte? Občas zadusají kopyta, ozve se trubka, cinká zbroj.

From Brancion

zdejší hrad už zažil svoje, ale vypadá pořád působivě, že?

From Brancion
i ten kostel sv. Petra, poprvé vzpomínaný v clunyjských záznamech někdy v polovině desátého století

From Brancion
dochovaná stavební podoba je celkově o něco mladší, ale ne zas o mnoho.
From Brancion
Pánové z Brancionu nebývali zrovna venkovští zemani, ale vcelku mocní vévodové. Kostel dnes uchovává mj. hrob jednoho z nich, který padl na křížové výpravě ve vojsku Ludvíka IX. Svatého.


From Brancion
Ovšem, zastávka v Bracionu může být zajímavá i pro ty, komu jsou letopočty a staří vévodové rovným dílem ukradené. Když totiž projdete bránou do vesnice, může vás zastihnout dojem, že jste sklouzli nějakou mezerou v času a propadli se o nějakých pět šest století zpátky.

From Brancion
ať už máte v oblibě historii, nebo čtete fantasy ságy nebo holdujete hrám na hrdiny, v Brancionu se budete jako někde, kde to vlastně svým způsobem znáte.

From Brancion
Vesnička je to skromná, ale pohledná nebo alespoň řekněme romantická

From Brancion
a objevování jejich zákoutí nebo naslouchání jejím příběhům vám jistě nějaký čas přijemně zabere.

From Brancion

jistě je tu na co se podívat, ale celkem vzato, jak snad i těch pár obrázků naznačuje je to místo s atmosférou odpovídající časům svého věhlasu, proto pokud můžete a nevypadnete před branami Brancionu ze dveří zájezdového autobusu, zvolněte. Nebude to marné.

Marcus m, vloženo 23:44:47  26. 11. 2009

From Meursault

Už s těmi vinicemi a vínem skoro končím. Dál už nečekejte nic moc jiného než samé staré kamení. Začnu dvěma městečky, která dala jména některým z burgunských vín. Meursaul, pod kterým leží třeba zrovna tahle vinice, prý znamená cosi jako krysí skok, u nás by se řeklo asi slepičí krok. Má to vyjadřovat jednu z typických vlastností burgundského kraje a jeho vín. Jen co by myš poskočila mění se tu vlastnosti půdy, geologické poměry a s tím samozřejmě i povaha vína, které se tu pěstuje.

From Meursault

samotné městečko je celkem příjemné a pohledné, jak už starobylá kamenná městečka v Burgundsku bývají

From Meursault
kdybste tam zabloudili a nevěděli, co je tohle místo zač, určitě vám napoví kašna na náměstí před radnicí.

From Meursault
druhý pohled vám napoví, že takové vinařské městečno si nejspíš odedávna zas tak špatně nežilo

From Meursault
stačí se podívat na místní kostel...pěkný a pěkně starý, což je takový burgundský refrén
From Meursault

Mimochodem v oblasti která má o něco víc obyvatel než velká Praha nebo průměrný český kraj prý napočítáte na dvě stě osmdesát románských památek. Tenhle chrlič je sice o něco mladší, všemu mechu navzdory, ale i tak je to číslo, nad kterým i člověk otevře ústa. A nejsou to žádné rotundičky, jak ještě několikrát uvidíme.

From Meursault
Jak vidíme, bohužel se Meursaultu nevyhnuly ani moderní dějiny a jejich důsledky. Ale pojďme už dál.

From chablis
Zůstaneme u měst bílých vín, když už jsou v Burgundsku v menšině. Tohle je Chablis. Kamenné městečko docela odpovídá svému vínu, protože o zdejším Chardonnay se říkají samé milé věci, že chutná po křesacím pazourku, že má ocelovou chuť a tak podobě. Zřejmě za to může fakt, že jsou zdejší vína hodně suchá a navíc se pěstují dost na severu oproti ostatním.

From chablis
Buďte ale ujištěni, že ať už je to s víny jakkoliv, městečko vám od podívání ústa samou kyselostí obracet nebude

From chablis
Nebo snad ano? Upřímně řečeno, divil bych se.

From chablis
A tohle potkáváte v burgundských městečkách každou chvíli. Jeden by až záviděl, co říkáte?


From chablis
Ale ne, nebudeme závidět, jen pokýveme hlavou a řekneme, že s vínem se v Burgundsku dobře a dlouho žije a snad i popřejeme, aby jim to vydrželo ještě jednou tak dlouho, co jim to vydrželo dosud.

Marcus m, vloženo 22:06:17  25. 11. 2009

From Beaujolais country wineyards

Což si u toho běhání po vinicích, milé veve...chci říct dámy, a vážení pánové, odpočinout? Šálek kávy a sklenka vína by mohla přijít k duhu myslím. Jak vidíte v tomhle podniku vám je naservírují i s vyhlídkou. A protože nejsme doma, dokonce ani kopcovné s rozhledným platit nebudete a za šálek kávy a sklenku vína vám naúčtují nějaká tři eura. Inu jiný kraj, jiný mrav.

From Beaujolais country wineyards

Ten kraj, stejně jako víno v té sklence. Jakož i milionech lahví ochutnávaných po celém světě, se jmenuje Beaujolais. Před nějakými sedmdesáti lety se o krají i vínu psalo: „Jedna věc je jistá: Beaujolais není dost známo ani svým vínem, ani krásou krajiny, neznají je ani milovníci dobrého vína, ani turisté. Vínečko z Beaujolais mají většinou za prachobyčejnou popelku a dávají před ním přednost burgundskému. V krajích vzdálených od rhónských svahů považují vína z Beaujolais za pouhou napodobeninu známějších značek. To je neodpustitelný a hrubý omyl a dopouštět se ho mohou jenom lidé, kteří nedovedou rozeznat bryndu od pravého vínka nebo věří nálepce a pochybnému tvrzení hoteliérovu..Hlavní proud turistů nenavštěvuje tento viničný kraj. Zavinuje to jeho poloha. Kdežto v Burgundsku, mezi Dijonem a Beaune, se viničně svahy prostírají po obou stranách téže státní silnice, která se jenom dotýká beaujolaiského kraje, leží Beaujolais stranou od hlavních cest v kopcích, úplně pokrytých vinicemi ve výši dvou až pěti set metrů a dosahujících na nejvyšších místech, která je chrání před západními větry, až tisíce metrů. Za těmito několikerými ochrannými řadami hor jsou beaujolaiské obce, bičované zdravým větrem, uhnízděny v odloučenosti, která si dodnes uchovává jistou feudálnost. Ale turista jde slepě údolím řeky Savony, ostatně půvabným, a netuší, že ve vzdálenosti několika málo kilometrů zanechává jeden z nejpitoresknějších a příznivě sluncem zalitých koutů Francie. Pro svou neinformovanost ztrácí při cestě krásnou příležitost k úžasu a k obdivu. Tak se stalo, že Beaujolais je území vyhrazené jenom několika málo nadšeným příznivcům, kteří tam přijíždějí hledat klid a rozmanitost všelijakých vyhlídek daleko do kraje, zatím co automobilisté každou neděli štvou své válce do pekelné rychlosti, která je odváží na stále táž přecpaná výletní místa.“

From Beaujolais country wineyards

Pan Gabriel Chevallier, rodák z Lyonu, čili kousek od sousedů, měl ve své době jistě pravdu. A není pochyb o tom, že svými knížkami i o vísce či městečku Clochmerle, čili Zvonokosy,se poněkud přičinil o to, že kopcovitý kraj Beaujolais, se na turistické mapě věru ocitl.

From Beaujolais country wineyards
Ovšemže, stačilo nějakých dvacet, třicet let a termín třetí čtvrtek v listopadu a nejspíš i větu Beuujolais Nouevau est arrivé... znají asi tak tři čtvrtiny světa. Dlužno říct, že kraj Beuajolais neprodukuje zdaleka jen mladá vína. .Ta lepší se smí prodávat a otevírat nejdřív po Velikonocích dalšího roku, jiná z vybraných poloh preimer a grad cru zrají přirozeně ještě déle.

From Beaujolais country wineyards
Čistě pro pořádek. Mladá nebo zralá, beaujolská vína budou červená, odrůdy Gamay (pro kvalitu a chuť je tu jako všude jinde v Burgundech ovšem rozhodující terroir, tedy zejména půda, a taky mikroklima a další faktory, které se v souhrnu liší někdy doslova meze od meze).


Strávil jsem v Beaujolais jen pár hodin či snad půl dne. Přiznám, že to co, mně na téhle končině zaujalo od prvního podívání byla právě krajina. Je to poctivá vysočina, počítáno na naše poměry, nejvyšší kopce se tu škrábou k tisícovce metrů nad mořem.


From Beaujolais country wineyards
Nevím jak vám, ale mně se takové kraje líbí všude kde je potkám. Ponejvíce samozřejmě tehdy, když většinu úbočí místo mých nohou zdolají zájezdové či místní autobusy. Ona stačí jen představa, že bych se kdesi z údolí štrachal k té vyhlídce na které tohle povídáná začalo.

From Beaujolais country wineyards
Jen se podívejte. Obrázky jsou to myslím velmi příjemné a dokonce lákají k výletu. Jen s tou pěší turistikou by to mohlo být tu a onde asi na pováženou.


From Beaujolais country wineyards
Dlužno ale dodat, že pokud jde o výmluvy, na počasí se tu toho zas tolik nesvede. Měli jsme zřejmě tentokrát v polovině listopadu obzvlášť štěstí, ale i tak bych řekl, že i v hlubokém podzimku, ba před vraty zimního času vypadá kraj Beuajolais velmi přívětivě. Což terpve někdy na jaře či v létě, kdy den je delší, počasí lákavější a sklepů po cestě víc otevřených. Turisto těš se, a střez se.

From Beaujolais country wineyards
Už i jen pohled z autobusu, jako je třeba tenhle, ukazuje, že v kraji Beaujolais je toho k vidění a k zastávce mnoho. A čím víc jste pány vlastních kol a nohou tím víc jich nad plán najdete nebo můžete hledat.

From Beaujolais country wineyards
Samozřejmě, nemusí jít vždy o víno a vinice. Samy vesnice a vesničky beuajolského kraje jsou vesměs malebné a stojí za pohled či zastávku. Ještě na to padne slovo.

From Beaujolais country wineyards
Vinicím se ovšemže sotva vyhnete, ale myslím, že se o to ani nebudete moc snažit, ba spíš vás budou lákat všelijaké caves, domains a tak podobně, abyste zjistili, zda se tam nedá něco z místní produkce ochutnat.
From Beaujolais country wineyards
Jednou to může být poměrně velké družstvo, jako třeba to, kde jsme se zastavili v Julienas, nebo jinde u menšího vinaře, jako byl ten z Vaux en Beajolais, Z té návštěvy jsou obrázky ze sklenkami a mladým beaujolais, které jsme v tomhle povídání už použil.

From Beaujolais country wineyards
Beaujolais slyne řadou vyjhlášených cru, poloh či viničních tratí. Patří mezi ně, mimo řadou jiných, zmíněné Julienas. Ovšem k těm nejzvučnějším prý patří Le Moulin á Vent. Povídá se, že tuším Ludvík XIII. pil skoro jen vína odsud. Aby odkaz na autoritu královské chuti prošel beze škody někdy hodně zarputile republikánskou francouzskou zaťatostí dlužno samozřejmě tuhle zmínku přednést oklikou přes páně Dumasovy mušketýry...a jejich krále. Náruživější čtenář těch románků by snad mohl říct, zda pan Dumas něco o zálibách Jeho Veličenstva, pokud jde o víno, píše.

From Beaujolais country wineyards
Sám to řeknu asi takhle. Tohle vínko jsem zatím příležitost chutnat neměl, zda a co o Ludvíkovi píše Dumas po pravdě netuším, nicméně, pokud by ta vína odpovídala výhledu, který se z toho vršku naskýtá, pak jistě k pití budou. A výtečná.

From Beaujolais country wineyards
Čistě pro pořádek. Jak vidno, dobrá pověst vína prospívá technickým pamětihodnostem. Ano, na jak název polohy napovídá, větrný mlán tam pořád stojí.

From Beaujolais country wineyards

Už jsem tu dnes zmínil pana Gabriela Chevalliera a jeho Zvonokosy. Tak docela si tu vesnic, v tehdy zapomenutém beaujolaiském kraji nevymyslel, jak později přiznal. Předlohou mu bylo Vaux en Beuaujolais. Někde by možná z příběhu a lidiček, kteří se o něj přičinili byli rozpačití. Jenže literární sláva je literární sláva, i kdyby z poloviny z vás dělala venkovské balíky a z té druhé prohnané sedláky. Takže dnes se Vaux de Beujolais, Beuajoslká Dolina, hrdě k jménu Clochmerle čili Zvonokosy, hlásí už na oficiálních cedulích začátku obce.

From clochmerle zvonokosy
Nejslavnější veřejný záchodek na světě ovšem nesmí chybět taky.

From clochmerle zvonokosy
dokonce ve dvojím provedení. Mimochodem ta restaurace před kterou stojí je celkem příjemná.

From clochmerle zvonokosy
I ten zdejší kostelík vcelku připomíná ten, který popisuje pan Chevallier. Jen klíčové detaily místopisu s Mnišskou uličko, Beuajolským bazarem a Macarátovým hostincem tak docela na místě nefungují. Ale to už je podružné. Rozhodující je, že výlet do Zvonokos je zajímavý. Už proto, že víska leží v místech, které vám doopravdy ukáží jak vypadá a jak poutavý je kraj Beaujolais. Bez ohledu na to, zda je samotné místo pro vás nějak literárně zajímavé nebo ne. Leží totiž asi tak půli cesty do jednoho ze zdejších kopců a nabízí už cestou zajímavé rozhledy. Ostatně asi polovina obrázků krajiny v tomhle vyprávění je právě z kopce nad Zvonokosy.

From Beaujolais country wineyards
Takže ještě jednou...na zdraví!

Marcus m, vloženo 22:00:10  25. 11. 2009

Vida....veverky ;)) Nu pravda je, že když přijde na víno jako by v půdě byla jakási magie, vůbec v Burgundsku, kde někdy kvalita a cena vín dramaticky mění po pár řádcích vinice.

Mivka, vloženo 13:39:42  25. 11. 2009

Bell: Já tam na první (horečnatý) pohled viděla spoustu panáčkujících černých veverek místo těch pahýlů :)

Bellatrix, vloženo 13:17:02  25. 11. 2009

Já miluju ty osekané pahýly! Je to jak nějaké čarodějný ruce přírody, sápající se ze země :))

toomz, vloženo 21:51:18  24. 11. 2009

Prosíme připoutejte se je výborný! :)

Marcus m, vloženo 19:04:43  24. 11. 2009

From burgundy wineyards

Burgundsko je zajímavé a bohaté ledasčím. Nicméně, zůstaňme ještě chvíli u vína, ale tentokrát spíš u vinic. Tak jako Francie vůbec, i Burgundsko sluje hlavně svými červenými víny. Na rozdíl od našich, či lépe řečeno německo-rakouských zvyklostí nekladou Francouzi takový důraz na odrůdy.

From burgundy wineyards


Jistě vína z Beaujolais budou z hroznů (povinně ručně sbíraných) odrůdy Gamay, jinak najdete často Pinot Noir (po našem rulandské modré). Jenže ve Francii mnohem víc záleží na tom, kde ty hrozny vyrostly, než na tom, jaké jsou odrůdy. Můžeme si třeba myslet, že jde někdy o vítězství směsice dlouhodobého marketinku a vytrvalejšího snobství, ale jsou vinice na které, aby se běžný smrtelník bál i jen zdálky podívat, aby ho ten pohled nepřipravil o roční plat.


From burgundy wineyards

Ono totiž takhle jednou pojedete po burgundském venkově až přijedete do vísky malebné, leč od prvního pohledu ničím zvláštní.


From burgundy wineyards

zastavíte na návsi u kostelíka, o kterém platí totéž, co o vísce jako takové. Když jste tu ve Vosne Romane zastavili, asi víte proč. V mírných svazích za vsí jsou nejméně od třináctého století vinice, které postupem času nabyly světového věhlasu. Výměra není nijak světoborná, něco málo pod dva hektary. Nu a právě proto se z věhlasem pojí vzácnost.

From burgundy wineyards

ani od podívání ten vinohrad, samozřejm, nevypadá nijak zvláštně.

From burgundy wineyards

ovšem stačí si všimnout nenápadného nápisu na kameni. Romanée-Conti. Řeknu vám to takhle: jedno velké družstvo produkující vína Chardonnay ročně prodá nějaké tři miliony lahví, polovinu z nich exportem. Z Romaneé Conti vyjde ročně kolem šesti tisíc lahví a je po nich mimořádná sháňka po celém světě. Ceny poletující v tisících eur a nejspíš kupec dostane sadu třeba dvanácti lahví....z vytoužené vinice je v ní láhev jediná.

Když jsme u těch létajících sum. Svého času šly vinice na Romané Conti do projde a měla na ni spadeno i známá madame Pompadour. Jenže samozžejmě nebyla sama. A měla nakonec smůlu v tom, že se do dražby opřel i princ Conti, který k dámě hořel poněkud nepříjemnými vášněmi. Jak vidno z jména vinice nakonec, na nějakou dobu, vyhrál, byť ho to stálo ukrutné peníze. Pak stejně přišla revoluce a milý Bourbon spolu s dalším majetkem přišel i o slavnou vinici.

From burgundy wineyards

nu což, aspoň na podívání je to místo pěkné.


Romaneé Conti dává mimochodem právě červená vína, pěstují tam typickou krajovou odrůdu Pinot Noir, Současně je to vinice na které si nejlépe můžeme kratičce přiblížit francouzskou a burgundskou hierarchii označování vín podle pravidel garantovaného označení původu Appellation d'origine contrôlée (AOC). Třeba jen u vín z Beaujolais je těch stupňů snad pět, ale obecně platí, že úplně nejvýš stojí vína premier cru a grand cru. Romaneé Conti samozřejmě patří mezi grand cru. Není to přímo označení kvality konkrétního vína a ročníku, ale polohy, cosi volně podobného našimi viničním tratím.

From burgundy wineyards



vinici, třeba hodně starý vinohrádek někde u domu najdete v Burgundsku skoro kam se, vůbec na venkově, otočíte. Jsme zrovna ve vsi Alox Corton a míříme, jak jinak, k další legendární vinici. V tomhle případě není slovo legendární zdaleka přehnané.


From burgundy wineyards

V sázení vinic, jakož i v požívání jejich produktů, našli lidé v Burgundsku zálibu podstatně dřív než v jinak též pěkných barevných střechách. Prsty v tom měli, jak také jinak, nejspíš už Římané. Co se zapomnělo, uvadlo či zahynulo pak posléze pomáhali oživit a rozvinout mniši z Cluny, Citeaux a jejich klášterních sítí, nu a ostatní se pak přidali a vydrželo jim to podnes.

Někdy mezi tím vládl Frankům Karel řečený Veliky, mezi kronikáři, dějepisci a tak podobně známý prostě jako Charlemagne. Ze všech jeho zakladatelských počinů si připomeneme zrovna v tady v Alox Cortone jeden menší. Konkrétně jde o nějakých padesát hektatů a tři sta tisíc lahví ročně.

From burgundy wineyards

Ale no jo, zase vinice. Čekali jste snad dnes něco jiného? Tohle prý bylo tak. Seděl Karel, velký vladař, v hluboké myšlenky pohroužený, hlubší než pohár burgundského, z kterého si tu a tam k tomu vladařskému dumání o bohatého stolu zavdal. Tu upil, tu zakousl a myšlenkami daleko a hluboko jak se na císaře sluší. Když najednou projelo vzduchem „Karle!“. Král Franků, jen co to zaslechl, urychleně se vracel z dáli i z hloubi ke stolu u něhož seděl a nad kterým stála jeho máteř či choť, to podle toho, od koho ten příběh slyšíte. A svoje slyšel i náš vladař. Pravda věru mu nepomohlo, že jak se tak prudce vracel do přítomného času a místa, zase si polil, trošku, vous a tedy i košili červeným vínem z toho poháru. Slyšel svoje o víně, o velikosti pohárů, o jejich počtu a i o tom, kdo to má to červené věčně z královských úborů prát.


From burgundy wineyards

nezbylo tedy vladaři, než aby se alespoň urychleně tvářil, že jde do sebe...a o něco později šel, a jak už tak celé roky byl v tom zakládání založil právě o Alox Corton vinic, které dodnes nese jeho jméno a v oblasti jinak převážně červených vín plodí vinohrady Corton Charlemagne bílá vína, nyní hlavně krajové odrůdy Chardonnay.


From burgundy wineyards

Kde král, tam hrad či zámek a s ním rytíři. Nu Chateu Clos Vogueot sice má své specifické rytíře, ale zámek je to spíš podle jména. Spolu se zdejšími vimicemi ho založili, tehdy jako centrum své hospodářské jednotky zvané sýpka cisterciáci z Citeaux. Byla to jakási výkladní skříň jejich vinařského hospodářství. Není tedy divu, že se pěstování vína věnovali i jeho pozdější majitelé a Clos Vogueot je dodnes pojmem mezi burgudnskými víny. I na révu hodně hlubokých kořenů zdejšího věhlasu využili v třicátých letech minulého století zakladatelé velmi vybrané společnosti, která na zámku sídlí a příležitostně se tu schází.

From burgundy wineyards

Říkají si Bratrstvo rytířů koštýře (to je ten tastevin), který jsem ukazoval v předchozím povídání) a jejich úkolem a zájmem je pozvednutí a šíření věhlasu francouzských a zejména burgunských vín.

Všechna nejsou tak nedostupná a výlučná jako produkce z Romane Conti a název oblasti, kde některé z nejvyhlášenějších poloh leží, Côte d'Or – Zlatá úbočí, taky neznamená, že by tu každou láhev vyvažovali zlatem. Stojí tedy jistě za ochutnání a seznámení i když nad některými můžete kroutit hlavou, nad tím, proč Nerudův král Karel, když už těch číší s Buškem urazili mnoho, tak hořekoval nad tím, co s burgundskou révou provádí ta velebená česká zem. Už proto, že v Burgundsku se přímo chlubí tím, že tamní s burgundskou révou provede něco jiného, na každém kopci a v každém údolí.

Marcus m, vloženo 23:09:23  23. 11. 2009

Kraj jako je Burgundsko si můžete prohlížet odspodu

From beaune


i shora
From Beaujolais country wineyards

a ať už vás tam bude lákat krajina nebo pamětihodnosti, a že obojím se tenhle kousek světa může pyšnit nadmíru bohatě

From Brancion

nejspíš nebude chybět víno

From Beaujolais country wineyards

Ostatně....zkuste se mu vyhnout. Alox Corton, Beujolais, Chablis, Chardonnay, Meursault, Mont e Venti, Romaneé-Conti, Clos Vougeot......ta země není zas tak velká a vinařský místopis má hustý.

A kdo by se vlastně vyhýbal. Jeden nemusí být zrovna členem bratrstva rytířů koštýře, ani nemusí být burgundskými víny (a prý tu jsou takříkajíc z každého kopce a údolí jiná) od poslechu a prvního podívání nadšený, aby sklenkou nepohrdl a s rozumem ochutnával.

Mimochodem, sice vám většinou nalejí právě do sklenky, ale v burgundským sklepích je od ochutnávání odedávna tastevin

From beaune

říkat téhle věcičce koštýř je sice zrovna tak výstižné jako matoucí, ale jiný kraj, jiné názvosloví. Popravdě řečeno nalévat si do téhle mělké misky v potemnělém sklepě víno z lahve chce asi trochu cviku, ale zvládnou se to vcelku dá.


Nu začněme tedy jen krátce a zlehka.

From beaune

přijde řeč jak na staré kamení, tak na mladé víno...


From cave de chardonnay

….prozatím: Na zdraví!

Marcus m, vloženo 21:55:20  23. 11. 2009

Já si dovolím ještě podstrčit poslední zápisek z výletu do Burgung.

Koštýř, hlemýždi a hospic, aneb rozloučení s Burgundskem

A pokusím se, jako podvakrát dříve, doplnit pár obrázků s povídáním. Myslím, že tentokrát to dlouhý seriál nebude, ale něco ke koukání zkusím pohledat.

Marcus m, vloženo 21:41:24  23. 11. 2009

přesně tak, v angličtině je prostě "of biblical proportion" poněkud velkohubé klišé pro dost velký průšvih ;) Užívá se to myslím obecně, nemusí jít zrovna o povodně. Spíš než k potopě světa bych původ nebo smysl toho rčení sledoval někam k deseti ranám egyptským nebo jiným starozákonním roztomilostem.

Adhil, vloženo 21:01:16  23. 11. 2009

On je to titulek z nějaké tiskové kanceláře a mám dojem, že v angličtině takové přirovnání nebije tolik do očí, jako v češtině.

http://www.nationalpost.com/news/story.html?id=2248903

Quadrix, vloženo 20:56:13  23. 11. 2009

"Biblických rozměrů"? To si dělají srandu, ne?

Isanan, vloženo 16:35:53  23. 11. 2009

Je to blbý, ale zase v Praze po povodních to taky vypadalo fakt katastrofálně...

« ««   128   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php