 |
Nu, pobyl jsem v Paříži tři kratičké dny zrovna skoro přesně před pěti lety. Co bych tak zrovna já o ní mohl povídat. Ale tak, žvaním všude, pořád a o všem, třeba tedy i něco o té Paříži svedu.
 From Paris sept 2005
A začneme tedy tím Sacre Cour, nebo chcete-li basilikou Nejsvětějšího Srdce Páně, na Monmartru. Nikdo nenůže říct, že by to nebyla stavba pohledná, promyšleně umístěná monumentální a odrážející ducha své doby. Nikdo tedy tedy nemůže říct, že by to nebyla pamětihodnost splňující všechny nároky velikosti, dokonce i v tak výlučné lize, jaká s hraje v Paříži. Někteří se současně neubráníme dojmu, že cosi z vzhledu a vnější atmosféry basiliky odkazuje k úctě k Nejsvětějšímu srdci, tak jak ji velmi dobře zná každý, kdo kdy nahlédl do víc než jednoho katolického kostela a zná tedy dobře ony poněkud sériové sošky, které jsou někdy přeslazené a jindy jen mírně nasládlé. Aby nebylo mýlky, basilika se stává kýčem až druhotně a nezaslouženě (jak jsem asi zrovna názorně převedl). Nicméně i to je součástí onoho odkazu k duchu doby, který jsem zmínil. A pak je tu ještě jedna věc, za kterou basilika nemůže, a která patrně bije do očí jen některé rýpaly a nepřejícníky. Je to rys společný všem podobným revivalovým stavbám. Ač zachytí zvolený styl věrně a výtečně, jsou od podívání jaksi „umělé“, protože jaksi v řemeslném provedení lepší než originál. Zrovna Paříž nabízí mnoho materiálu k porovnávání.
 From Paris sept 2005
Čím dřív nechám rádoby uměleckohistorických řečí, tím patrně lépe. Možná bych ale mohl nabídnout jednu radu či nápad. Montmartre není jen basilika na samém vršku, ani ten turistický okrsek kolem ní. Je to celý dlouhý kopec. Jedno z posledních městeček, které Paříž pohltila, a které si ponechaly mnoho ze své atmosféry.
 From Paris sept 2005
Proto je užitečné, pokud čas a nohy dovolí, nenechat se zlákat nejsnazší cestou po schodišti či vláčku, který nahoru jezdí a jaksi se na Montmartre vetřít zadními vrátky a ulicemi, které pořád ještě patří běžným místním lidem.
 From Paris sept 2005
zajímavostí je i tak po cestě dost, pravda snad jediná a k tomu dosti nová pařížská vinice nevypadá dvakrát impozantně, ale nasvědčuje vůli obvyvatel kopce žít si znovu po svém.
 From Paris sept 2005
když se budete dobře dívat těch zbylých mlýnů z venkovštějších časů kopce najdete tuším dokonce několik
 From Paris sept 2005
a k té basilice nakonec dojdete taky a myslím, že to bude příjemnější procházka než dupat k ní po schodech.
 From Paris sept 2005
ale seběhněte po nich, nejspíš tam potkáte i nějaké ty pouliční muzikanty.
 From Paris sept 2005
ostatně jako na každém důležitějším rohu v Paříži...
 From Paris sept 2005
pokud jde o to, co v Paříži neopomenout, tak Ill-de-Cité s Notre Dame nemusím připomínat nikomu
 From Paris sept 2005
St. Chapelle snad jen pro pořádek a proto, že mi přirostla k srdci po jediné návštěvě. Nenechte se poplést tím, že je to věru kaple relativně malá a v areálu justičního paláce poněkud zastrčená.
 From Paris sept 2005
snad bych se i mohl tvářit, že ty fotky jsou tak mizerně vypovídají proto, abyste se raději přesvědčili na vlastní oči, ale přiznám rovnou, že s tehdejším fotoaparátem a olšovýma rukama se mi tam zkrátka nefotilo dobře. Sami jste viděli či uvidíte jednu hlavní věc už když ke kapli půjdete. Všechny opěry architekti poskládali ven....a v horním patře tak potom stojíte pod stropem coby hvěznou oblohou a kolem vás jsou dvě stěny barevného světla
 From Paris sept 2005
Ať už je pro vás kaple především architektonickým kouskem, který se hned tak nevidí, místem plným historických událostí nebo snad největším relikviářem v západním křesťanstvu, který místo zlatníků stavěli zedníci, v každém případě budete mít důvod se jít na St. Chapelle podívat, kochat se a žasnout.
 From Paris sept 2005
Ale no jo pořád, já vím, že staré kamení nebaví všechny a pořád. Kochat se a žasnout lze, samozřejmě, a vůbec v Paříži, na sto způsobů. Některým bych asi nerozuměl, tak jako třeba nerozumím pořád tomu, co je tak úžasného na té hromadě šrotu na Martově polích, ale jiným rozumím docela dobře. A třeba pařížské parky a zahrady pěkné jsou. V takových Lucemburských zahradách se můžete třeba kochat
 From Paris sept 2005
nebo příjemně odpočívat.
 From Paris sept 2005
K věcem, kterými se mnozí kochají, ale já tomu nějak moc nerozumím, jsou pařížské bulváry a vůbec záliba v dlouhých rovných liniích. Tohle je kupříkladu zahrada či park vedoucí planetáriu, observaoři či čemusi takovému. Po pěti letech, už se mi některé detaily vykouřily z hlavy. Ne ale to, že tenhle park či zahrada vede k té inštituci nějaký ten kilometr.
 From Paris sept 2005
Pokud bych snad měl doporučit nějaké pochodové cvičení, pak asi tohle. Do Louvre chodíme my turisti všichni. Na Champ-Elyseés taky. Tak to můžeme vzít zrovna tudy, jak vidno, pořád rovně za nosem. Tady jsme už v Tulerijských zahradách, ale velmi podobnou fotku bychom mohli pořídit kousek zpět od malého vítězného oblouku před Louvrem. Mimochodem, protože pořádek musí být, tak ona linie od jednoho oblouku přes obelisk na náměstí guillo...Svornosti jsem chtěl říct po velký Arc de Triomphe na Elysejských polích běží až k té poslední vymoženosti, totiž Grande Arche v La Defense.
 From Paris sept 2005
Inu pochodová cvičení. Říká jedna legenda, pokud se nepletu a dobře si pamatuju, že prý na vrchu Montmartru (který ostatně takhle vzal své jméno) sešel pod katovým mečem mučednickou smrtí první pařížský biskup sv. Denis, po našem Diviš. Tedy sešel. Praví legenda,že mučedník čerstvě setnutý se sebral a šel až došel kus za město, kde buď konečně hlavu složil nebo mu definitivně upadla. Nu a jak bychom mohli čekat, na jeho hrobě vyrostla brzy svatyně a posléze kostela a kolem něj opatství. Basilika si rozhodně místo v pařížském itineráři zaslouží, ale kdybyste měli jejího patrona následovat, sice byste se o hlavu bát nemuseli, ale nohy by vám upadnout mohly. Jeďte metrem, je to skoro na konečnou.
 From Paris sept 2005M
Mimochodem, pokud by vás zajímalo, kde se vzalo slovo Oriflame, pak to bývala tahle zástava francouzkých králů, dnes uložená v basilice.
 From Paris sept 2005
historicky nejvýznamnější funkcí basiliky je to, že byla pohřebištěm francouzských králů. S návštěvou v kryptě kostela se taky pojí jeden z nejsmutnějších či nejtrpčích momentů, na které ve městě narazíte.
 From Paris sept 2005
Nahoře v kostele je dochováno mnoho náhrobků. Další, symbolické, najdete v kryptě. A hlavně tam zjistíte, že časy revolučního řádění si nevystačily se stínáním živých. Budovatelé lepších příštích nekropoli vyplenili a pozůstatky naházeli kamsi do jedné jámy. Později byly vyzvednuty a dnes leží za zdí v kryptě, která tenhle výmyk dějin střídmě připomíná.
 From Paris sept 2005
Ale nebojte se, dějiny vás v Paříži strašit nebudou. Dokonce ani na náměstí Svornosti ne. Jestli ale mohu doporučit, hledejte je. Sláva Paříže nezačala ani Haussmanovými bulváry, ani Eifellovou věží. Paříž je dáma, která svoje léta umně skrývá, ale pamatuje velmi, velmi mnoho. A pokud jí trochu zalichotíte a projevíte zájem procházkami ulicemi a uličkami, dost vám toho poví. |
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.