|
Tak ted mam konecne chvilku a vubec nevim, kde zacit. Tech zazitku a veci, co jsme zatim videly je proste tolik.
Dilli je neuveritelna metropole, plna aut, autobusu, riks, obchodniku s uplne vsim. Plno zvuku se vali odevsad, porad se troubi, pokrikuje, zdravi. Chvilku voni jidlo, chvilku kanalizace, chvili frantisky a jindy zase lide. Budovy jsou sice spinave a zaprasene, ale Indky ve svych barevnych obleccich roztaceji kaleidoskop vsech barev, co si clovek dokaze predstavit (v Evrope jsme s barvami na obleceni tak uzkoprsi). Oproti zdanlivemu chaosu na ulicich, jsou vsude prisna bezpecnostni opatreni: pri vstupu do metra vam tasku prolustruje X-ray a prohmataji vas, jestli nemate zbrane a bombu. A nejen v metru! Dokonce i vecer pri vstupu do parku. A kdyz jsem sla na internet, tak si zapisoval moje udaje z pasu.
Krome zaztiku z Humanyun Tomb, sbirky moderniho umeni, Red Ford a Jamail Mosq - nejvetsi v Indii, je nejvetsim zazitkem zatim ta atmosfera (a jidlo :-). Jsme oblibeny objekt fotografu, radi se s nami Indove foti a oproti moji dlouhovlase blondate spolupachatelce cesty jsem zatim zadanejsim objektem ja, coz pricitam exoticky kratkym vlasum, ktere tu snad zadna zena nenosi.
Zatim jsme pokracovali do Chandigharu, a ted pres Manali, Keylong do Lehu. Tibetskeho mesta 3500 mnm. Pri prejezdu sem jsem pres 5000 mnm vysoka sedla pocitila, jak poradne boli hlava z nadmorske vysky. Fotky zatim nemam, ale pokud vas to bzvi, tak rada jeste neco napisu. |