13:45:42
26. 11. 2024

Místnost
Cestování a památky
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat.
Na lehkých nohou dám se vést až k cestě větší, nežli znám,
tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám.


Nejen hobiti mají rádi mapy a delší (většinou neočekávané) procházky a proto je zde pro vás zdejší místnost. Jak těžký batoh by se měl člověk s sebou vzít? Jak si naplánovat dovolenou? Jak správně číst turistické průvodce? Jestli máte s cestováním nějaké zkušenosti, podělte se o ně s ostatními!

Místnost má od 10:48:02  07. 05. 2003 pronajatou toomz

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   138   »» »

Marcus m, vloženo 02:49:51  03. 04. 2009

From orvieto 16 03 09
Pojďme na chvíli z Říma ven a kousek dál. Cílů pro jednodenní výlety je samozřejmě po ruce habaděj. Ať už jsou takříkajíc na předměstí či za humny (jako třeba Tivoli, Frascatti a další) nebo kousek dál, jako třeba Orvieto, jak jsem se vypravil já. Je šikovně na hlavní železniční trati do Florencie, takže vlakem se tam lze za hodinku dostat docela snadno.

From orvieto 16 03 09
Tedy vlak vás doveze pod kopec. Jsme totiž v Umbrii a jak tam měli spolu ve zvyku města víceméně pořád válčit, stavěli si holt města na kopcích. Ovšem snadná pomoc. Přes ulici od nádraží je spodní stanice lanovky, kteerá vás vyveze do města a odtud si ještě můžete popojet autobusem dál do centra.

From orvieto 16 03 09
Orvieto je poměrně účinná reklama na kopcovitou a lesnatou Umbrii, která je možná, snad že by už to i název jako by napovídal, sousedního Toskánska s velevyhlášenou Florencií. Přitom svým vhledem, atmosférou i krajnou nabízí docela příjemnou změnu proti rušným a přebohatým metropolím kolem.

From orvieto 16 03 09
Proti Římu či Florenici je to vlastně městečko malé, ale lecos pamatuje a má i co nabídnout. Mimochodem už jméno samo o věkovitosti cosi napovídá, je to totiž zkomolenina z urbus vetus neboli staré město. Aby ne, když pamatuje Etrusky.

From orvieto 16 03 09
Ostatně Etruskové mohou za to, v tom smyslu tedy, že si s tím začali, že Orvieto sice stojí na kopci, ale místní vědí, že dům na skále postavený je sice fajn věc, ale je potřeba vědět, co je to za skálu a kdo se v ní vrtal. Štěstí nebo smůla města je v to, že stojí na hromadě sopečných vyvřelin. A v těch s odjaktěživa dobře vrtalo.

From orvieto 16 03 09
Tenhle sklep zčásti vysekali už Etruskové, zbytek si majitel dodlabal někdy ve středověku,kdy prostora začala sloužit jako lisovna olivového oleje. Průvodci vám neopomenou ukázat, jak se pozná, kde pracovali Etruskové a kde lidé pozdější. Novější jsou ty neupravené, humpolácké stropy. Etruskové si dali záležet víc.

From orvieto 16 03 09
Někde se drtily olivy, jinde se těžila pozzolana jeden z druhů sopečného materiálu v kopci, který se pak nahoře užíval jako stavební materiál. Vytěžené chodby prý nechávali být, ani nesloužily druhotně jako sklepy, říkala průvodkyně. Březen je v Orvietu asi ještě hodně slabá sezona. Na prohlídku podzemí jsem se sešli slovy dva: já a jedna Američanka rodem z Ekvádoru.

From orvieto 16 03 09
Těžba surovin, lisování oleje, to jsou věci, která vás v kopci pod starobylým městem prostě nepřekvapí. Ale že by si z toho někdo dělal holubník? Inu ano. A je to jenom praktické a logické. O Italech je známo, že ptactvo mají rádi: na všechny způsoby na talíři. Nu a Orvieto patří k místům vyhlášeným chovem a gurmánskou zálibou v holubech. V takovém městě na kopci je všude málo místa, proto jsou colombaria ve svazích velmi praktické řešení: už proto, že si holubi obstarají i většinu potravy protože vylétají z hnízdiště, tedy colombaria do okolí. Praktické řešení s sebou ale nakonec nese praktické problémy, protože otevřená okraje svahu usnadňují postup větrné a vodní eroze. Mimochodem, dnes už se v kopci všeobecně nesmí vrtat. Ovšem sklepy jsou pečlivě zmapované, z větší části patrn ještě využívané, až na pár ukázek na prohlídkové trase zůstávají také v soukromém majetku obyvatel města.

From orvieto 16 03 09

Nevím, jak moc zavalené turisty je Orvieto v hlavní sezoně. Na počátku jara tam byl vysloveně klid, nějaký ten školní výlet a jedna či dvě výpravy z autobusu se ve městě pořád ještě ztratí. Přiznám se, že jsem tentokrát prošel jen ty úplně hlavní zajímavosti a toulání ulicemi poněkud odbyl.

From orvieto 16 03 09
Ale jak snad vidno, je to město pro klidnou procházku, pokud vám nevadí, že většinou jdete z kopce či do kopce, velmi příjemné.

From orvieto 16 03 09
Jedno malé varování, Orvieto a tuším celá Umbrie, jsou synonymem pro keramiku. Najdete jich tam hodně a pro některé to můžou být docela nebezpečná osidla.

From orvieto 16 03 09

a pro jednou opravdu nemyslím nás, kteří jen takový krámek uvidme

From orvieto 16 03 09
a začneme mít intenzivní pocit, že jsme slony v něčem velmi blízkém porculánu.


From 14 03 09

Ta největší, rozhodně co do rozměrů, pamětihodnost Orvieta je tamní Duomo, katedrála. Coby správný dům na skále postavený je skoro na vršku. Za to, že je to svatyně tak velkolepá a slavná může zprostředkovaně jeden Čech. Na Rafaelově fresce z vatikáských sálů, které maloval pro Julia II. je to ten pán u oltáře vlevo. Ten vousatý pán vpravo je právě papež Julius. Ten kněz byl věrný Čech v tom, že měl problém s věroukou své církve. Lámal si hlavu nad tím, jak to tedy je s Kristovou přítomností ve způsobách chleba a vína až se mu v Bolsenu, což je kousek od Orvieta přihodil zázrak, kdy z proměněné při mši, kterou právě sloužil kapala krev na plátno prostřené pod kalichem, takzvaný korporál. Nu a ten byl posléze uložen v orvietské katedrále.

From orvieto 16 03 09
S theologií tu ovšem zlobit nebudu, pojďme se podívat na katedrálu. Přiznám se, že jestli mě něco na severoitalských katedrálách jistého střihu dokáže pobavit, tak jsou to právě tyhle pruhované fasády a interiéry.

From orvieto 16 03 09
I když vevnitř to snad tak působí lépe. Bohužel, když jsem tam zrovna byl, tak se tam chytal nějaký večerní koncert, divadlo či cosi takového, takže tam bylo zakramařeno a rušno. A v nejslavnější kapli s krásnými freskami San Brizio se fotit nesmí. Nicméně někdo asi může, protože jsem našel tuhle velmi pěknou galerii katedrály včetně slavných fresek.

From orvieto 16 03 09
I tak je ovšem na co koukat. Gotické katedrály vždy velkou většinu své zdobnosti a schopnosti zapůsobit soustředí do západního průčelí.

From orvieto 16 03 09
Francouzi, Angličané a další seveřané se zpravidla soustředili na přebohatou kamenickou výzdobu. Italové jak vidno vsadili na kombinaci s mosaikami.

From orvieto 16 03 09
Celkový dojem z fasády je, že je jaksi víc založená na jemnější práci a detailu.


From orvieto 16 03 09
o když samozřejmě nějaké ty těžší kusy

From orvieto 16 03 09
ke slovu taky přišly

From orvieto 16 03 09
Mosaiky tu pak mají dvojí podobu, jednak obrazovou, ať větší

From orvieto 16 03 09

nebo relativně menší (ostatně jak vidno, kameníci bez práce nezůstali)

From orvieto 16 03 09
a taky čistě dekorativní

From orvieto 16 03 09
Opravdu kameníci bez práce nezůstali – ale jaksi v zemi slavné rodiny Cosmatiů

From orvieto 16 03 09
prostě asi nebylo možné, aby i krásná kanenická práce zůstala na fasádě jaksi ladem

From orvieto 16 03 09

i když s touhle výzdobou muselo být vážně práce jak na kostele.

Marcus m, vloženo 01:17:39  02. 04. 2009

Sil: díky, díky, zas takový monument to není ;)

From rome 170309

Byl to včera lán cesty a spousta řečí k tomu. Tak dnes raději zvolna a zlehka. Vrátíme se pro začátek tam, kde jsme včera byli tak v půli cesty a místo rovně za nosem po ostijské cestě si vyšlápeneme na Aventin.

From rim2007
A ano, pokud to jinak nejde ještě i u těch Úst pravdy se můžeme nejdřív zastavit. Ostatně, nahoře na kopci máme ještě jednu podobnou atrakci.

From rome 170309
Na kopce lozíme kvůli vyhlídkám, že. Z pahorků římských je většinou na co koukat, ostatně za chvíli uvidíme ještě něco jiného. Tady snad můžeme podotknout, že takhle zdálky vypadá snad i ten Altar della Patria poměrně snesitelně, nebo snad dekorativně.

From rome 170309
Přece jen sem jednu basiliku vnutím, podstrčím. Na Aventinu je jich na pětníku hned několik a samozřejmě každá starobylá. Hájit se budu tím, že S Sabina je z nich patrně nejvýznamější a snad nejstarobylejší a též nejvíce zachovaná v relativně původní podobě. Jednu věc, obávám se, tyhle obrázky nezprostředkují. Totiž dojem prostého půvabu a nenápadné vznešenosti, které přinejmenším ve mně tyhle klasické basiliky vyvolávají. A to zdůrazňuju, říkám jako přesvědčený a zarputilý barbar ze severu velmi dobře zdomácnělý v naší barbarské gotice. Nu takhle nějak to tedy v pátém století na Aventinu postavili a tuším se na to dodnes dá koukat.

From rome 170309
Podívat se tam můžete taky na slavná cypřišová vrata z pátého století, zdobená dřevořezbami. Tuhle kupříkladu předpovězení Petrova zapření Krista.

From rome 170309
Jiná scéna. Patrně nejslavnější díl výzdoby, výjev Ukřižování Krista se mi nějak vyfotit nepovedlo. Zkuste se po něm na dveřích aspoň v jejich horní části podívat, je to jedno z nejstarších doložených vyobrazení svého druhu.

From rome 170309

Po pár krocích je tu další basilika, tentokrát sv. Alexia a Bonifáce. Jak vidíme jsme na straně Aventina obrácené k Tibeře a Vatikánu. Za chvíli uvidíme, proč je to zajímavé.


From rome 170309
Dojdeme na jedno náměstí s basilikou sv. Anselma z Canterbury, která je sice pouhých sto let mladá, ale na Canterbury dneska ještě dojde řeč.

From rome 170309
Teď nás ale zajímá ten dům naproti, mimochodem sídlo řádu maltézských rytířů. Respektive jeho vrata.

From rome 170309
respektive asi nejprofláknutější, pardon nejslavnější, klíčová dírka v celém staroslavném městě Římě.

From rome 170309
Počítejte s tím, že si na tenhle pohled vystojíte přinejmenším kratší frontu a že se to skrz tu dírku fotí dost složitě. Ale za podívání to snad nakonec stojí. Mimochodem, v areálu té basiliky naproti najdete i obchod s produkty různých římských klášterů. Mimo jiné i tu čokoládu z Tre Fontane, kterou jsme si mohli dát za odměnu za včerejší štrápáci.


From rome 170309
Dnes si ale ještě menší špacír dopřejeme. Aventin je pěkné si nechat na pozdní odpoledne a pak se vydat opačným směrem, než jsme právě dívali a sejít dolů k Cirku Maximu.

From rome 170309
Tam nahoře je Palatinum se všemi těmi paláci a komnatami císařů. A sem se dívali na umění vozatajů v cirku. Inu i šírání Říma má své půvaby.

From rome 170309
Tak napůl mezi Aventinem a Palatinem je Celio a zrovna tady kostel sv. Řehoře Velikého na místě, kde bydlíval. Kampak je odsud vidět?. Inu kam oči dohlédnou a myšlenky napříč římskými staletím i doběhnou. A to bývá daleko, nebo to alespoň vydrží dlouho.

P1070910
Zrovna tady ale pozor. Taky byste se mohli zastavit až Canterbury. Jak častým používáním ošoupaná legenda říká, šel takhle jednou Řehoř po Foru a všiml si skupinky sličných otroků, importu z Anglie. „Non Angli, sed angeli“ řekl prý papež a brzy psal jistému mnichovi Augustinovi umístěnku kamsi na okraj vyhaslého impéria. Jaksi historicky i lidsky nejvěrnější je na celém příběhu zmínka o tom, že Augustin volky nevolky vyrazil, ale misijní zápal mu vydržel jen kousek od pobřeží. Vrátil se a zkusil vyklouznout, ovšem Řehoř nepovolil. Nu a pak ten příběh pokračoval od vylodění v Kentu přes založení prvního opatství a katedrály velmi, velmi dlouho. A snad proto, že je to příběh načatý s nadšením i pochybami v Římě, tak trvá. I když onehdy nabral směr, který se v Římě tedy nelíbil ani trochu.

From rome 170309
A když jsme u toho, ptát se vlastně odkud je kam z Říma vidět je snad trochu legrační. Někdo by mluvil o historické ironii, někdo jiný o historické spravedlnosti, ale tak či tak misionáři dnes už nutně nechodí jenom z Říma. Ta cesta je už nějaký čas obousměrná (a napadá mě, zeptejte se v Canterbury, co z toho občas vzchází a jak rázně umí dneska taková Afrika kázat) a zrovna tady na u Řehoře na Celiu zakotvily Misionářky lásky Matky Terezy. A časem za nimi z Indie doputoval i tenhle pomníček.

From rome 13 03 09
Nu římské šírání a římská noc. Pod tím si můžeme představit nebo prožít spoustu věcí. Z Aventina podél Cirku Maximu je to jen kousek k Tibeře a pak přes most do Trastevere, rázovitého Zátibeří. Nejsem si tak docela jist, jestli už tu dnes pomalu někdejší prosté, a ty nejpravější. Římany křtěné Tiberou nevyštípává turistický ruch, ale zrovna takhle večer je to příjemné a oblíbené místo k procházce nebo posezení.

From rome 13 03 09
Než se půjdete věnovat zábavě, nebo až si od ní budete chtít odpočinout, zkuste se podívat, jestli je ještě otevřeno v S Maria in Trastevere. Pokud se vám ještě hlavou honí obrázky šírání a úpadku Říma, tady byste si mohli pohrát s myšlenkou, jestli si vůbec lze Řím spojit s temnou nocí a pádem. Řím klesne, unaví se a ochabne. Ale trvá.
From rome 13 03 09
Možná řeknete, že pokud nějaké světlo zbylo, vydalo to na hromičku nebo dvě. Přít se nebudu, leda o to, že bylo v Římě dosti svítidel, před kterými člověk mhouřil oči, raději.

From rome 13 03 09
A v jednom se shodneme, když zajde slunko, ještě není důvod jít jen kvůli tomu spát. Rozhodně ne v Římě, natožpak v Trastevere.

Silmarien, vloženo 01:23:05  01. 04. 2009

Keď tu tak vidím tie krásne rozprávania, začínam sa do tej Normandie fakt tešiť:) Nebudem schopná vytvoriť podobne monumentálny cestopis, snáď ale budem schopná ukázať vám aspoň niečo zo svojej cesty:)

Marcus m, vloženo 01:15:23  01. 04. 2009

From 14 03 09

Je mi zřejmé, že už napínám vaši trpělivost, ale s výmluvou, že přece jen povídám o Římu, zůstanu ještě pro dnešek u křesťanského Říma. Ale Vatikán už necháme být. Vezmeme to od Petra k Pavlovi a snad se vám aspoň bude líbit pár nápadů, jak si projít Řím jako turista v rouše poutničím. Nepůjdeme ale rovnou odsud, dokonce bych doporučil si na tenhle výšlap nechat větší část dne a hlavně ty basiliky uměřeně dávkovat, aby z nich člověk něco měl.

From rome 10 03 09
Teď už jsme na druhém břehu Tibery a doslova v branách Říma. Do města tu vbíhá starodávná Via Flaminia (narazili jsme na ni nedávno u Milvijského mostu). A sv. Pavel v dalším kamenném vydání tu drží patrolu u brány, kterou jsme odjakživa vstupovali do Říma my, barbaři ze severu.

From rome 10 03 09
A jak vidno Porta Popolo, jak jí už nějaké to století říkají je teoreticky pořád připravena zanechat nás jak se patří ante portas, ale nebojte se, ty vrata už jsou tam, velmi pravděpodobně jen na parádu.

From rome 10 03 09
Takhle tu bránu vyštaficírovali v sedmnáctém století jako slavobránu pro vjezd Kristýny Švédské do města po její resignaci na trůn a konversi ke katolické víře. To, co Kateřina provedla muselo notně naštvat (i když, co my víme, jak se na to z věčnosti vlastně koukal, ať už koukal odkudkoliv) muže, který tudy prošel pár století před ní. Letopisci (nebo to byli nimralové?) o té chvíli zaznamenali, že náš německý agustiniánský kanovník na dohled brány padl do prachu cesty a volal „Ach Říme, půdo svatá, krví mučedníků posvěcená“. Zkušenost s městem samým způsobila, že si Martin Luther vůči němu, jeho biskupovi a všemu co společně představovali, zachoval city horoucí a nejspíš rovněž velmi upřímné, leč opačné.

A abychom ty celebrity měli pohromadě můžeme si připomenout, že dle starého místního podání stávala na místě, kde dnes stojí kostel S Maria del Popolo, hrobka císaře Nerona. Není divu, že se povídalo, že tam straší.

From rim 12 03 09

Když už tu jsme, můžeme nakouknout jestli je kostel otevřený. Je tam k toho vidění povíc, když už máme v rouše poutničím namířeno za sv. Pavlem můžeme aspoň nahlédnout do kaple vlevo vedle hlavního oltáře, kde poměrně nenápadně visí dvojice slavných Caravaggiových pláten: Obrácení sv. Pavla a Ukřižování sv. Petra.

From rome 10 03 09
máme to ovšem notný kus cesty, tak snad asi půjdem dál. Protože půjdeme přes celé město, bude asi nejrozumnější jít od brány rovně za nosem kam nás on a Via Flaminia, dnes Corso, povedou.

From rome 10 03 09
Jelikož jsme ovšem turisti, můžeme pro začátek uhnout doleva a vyjít z náměstí po Via Baubino. Buď se po ní můžeme držet až ke Španělským schodům, nebo se zajít podívat aspoň na Baubina, jednu z římských „mluvících soch“ (o těch třeba příště). V každém případě náš špacír míří teď na Piazza Venezia a Capitolinum.

Kudy k Benátskému náměstí spolehlivě poznáme podle toho, kde bude nad všechnu zástavbu trčet svatební dort či psací stroj neboli oficielně pomník Viktora Emanuela II. Až k tomu, řekněme monumentu dojdeme dáme se po jeho pravé straně ke Kapitolu. Můžeme si vybrat,

From rome 15 03 09
jestli si to nahoru dáme po poutnicku

From rome 15 03 09
nebo po turisticku. Tenhle přístup na Kapitol pro nás lenochy vznikl za příčinou jakési císařské návštěvy v Římě a když už Michelangelo v těch úpravách terénu byl, vyprojektoval dnešní podobu piazzy, k níž cordonata vede. Nohám ulevil stavaře honil. Aby bylo náměstí pěkně souměrné, tak čistě pro ten účel nakreslil po levé straně zbrusu nový palác.

From rome 170309
Ony ty schody k S Maria in Aracoeli nejsou zas tak hrozné jak vypadají. Ale řeknu to takhle, procházel jsme přes Kapitol za svůj týden v Římě tak čtyřikrát, k Aracoeli jsem šplhal jednou.

From rome 170309
I když, což o to, podívání je z vyhlídky za kostelem docela pěkné. Za prohlídku, třeba jindy samozřejmě stojí i S Maria in Aracoeli. Škoda jen, že slavné římské Jezulátko Bambinello nějaká ruka špatná nepočestná před nějakými patnácti lety ukradla.

From rome 10 03 09
Protože dnes poutničíme a máme ještě drahný kus cesty před sebou na Forum se podíváme jen letmo.

From rome 10 03 09
Když už tu jsme, můžeme ale chvilku věnovat Mamertinskému vězení. Je pro nás zajímavé ze dvou důvodů. Když jsme se Foru dívali, kudy kráčely dějiny, tak v téhle stísněné temné díře vidíme, kde končily pro ty, kdo byli v triumfálních průvodech vedeni, vezeni nebo vláčeni. Zatímco vítězové završovali svůj triumf v Jupiterově chrámu, na poražené tady čekala smrt hladem nebo z rukou kata. Nu a taky tu dle místní tradice byli drženi Petr s Pavlem. Ten obrácený kříž na oltáři samozřejmě připomíná jen způsob Petrova ukřižování, nic zlověstnějšího za tím není.


From rome 170309
Od Kapitolu se podle možností a orientačních schopností nějak prokličkujeme k Cirku Maximu a o pár kroků dál najdeme pěkný kostel S Maria in Cosmedin. Náměstí, na kterém stojí se ovšem jmenuje Piazza del Bocca dela Veritá a ano tu tlamu na zdi zavěšenou najdete v portiku kostela, s nezbytnou řádkou fotkychtivých turistů před ní. Správci kostela už tam dokonce nastražili i kasičku. Za nahlédnutí stojí i velmi pěkně dochovaný starobylý interiér basiliky (jakož na bočním oltáři vystavená relikvie – lebka sv. Valentýna)

From rome 10 03 09
Pokud se nerozhodneme prodloužit si cestu vycházkou přes Aventin, poněkud nám v téhle chvíli došly turistické cíle. Via Ostia, po které se teď budeme držet, bude čím dál méně zajímavá rušná městská tepna lemovaná moderní zástavbou. V rámci půldenního poutničení nebo trošky městské turistiky můžeme v každém případě dojít alespoň k ostijské bráně, abychom prošli Řím od brány k bráně.

From rome 10 03 09
Rozhodně se to dá celkem snadno dojít až k sv. Pavlu za hradbami po svých, jinak je to od ostijské brány jedna či dvě stanice metrem.

From rome 10 03 09
O sv. Pavlu za hradbami se říká, že ze čtyř hlavních římských basilik je svou podobou nejblíž starobyle dochovanému tvaru. Z větší části je to ale, bohužel, prakticky replika. Kostel potkalo něco podobného jako naše Národní divadlo. Dělníkům na střeše zapadl nějaký ten uhlík, ležel a žhnul a pak už bylo na všechno pozdě.
From rome 10 03 09

mosaiky na vítězném oblouku se naštěstí dochovaly, zřejmě řemeslníci a kumštýři v pátém století dělali kromobyčejně poctivou práci.

From rome 10 03 09
práce bentáskách mistrů v apsidě z třináctého století takové štěstí neměla, dnešní podoba je z větší části rekonstrukcí z doby obnovy basilky po požáru.


From rome 10 03 09
Jsme-li tu tedy pro jednu v rouše poutničím můžeme sejít do confesia pod hlavní oltář na chvíli se zastavit u apoštolova hrobu v zamyšlení či modlitbě.

From rome 10 03 09
pak si samozřejmě, jsme přece jen turisti, vyfotíme vystavené Pavlovy okovy a můžeme přemýšlet co dál. Touhle dobou už asi bude odpoledne a nohy asi budou mít připomínek docela dost.

From rome 10 03 09
Nejdřív si ale s laskavým dovolením a požehnáním sv. Petra basiliku ještě pořádně projdeme. Mají to apoštolové zajímavě rozdělené. Ve Vatikánu drží oba vartu před basilikou, tady stojí Pavel venku sám a Petr mu dělá parťáka (nebo dozora) vevnitř.

From rome 10 03 09
Nu pokud nám nohy ještě slouží a hodina příliš nepokročila, můžeme si dát ještě jednu svatopavelskou štaci v opatství Tre Fontane. Od basilky by se tam teoreticky mělo dát dojít, daleko to není. Ale silnice jsou tam spletité a nevlídné, proto je nespíš rozumné popojet na konečnou metra a pak kousek dojít po Via Laurentina.

From rome 10 03 09
Pokud jde o Pavla, byla tohle jeho štace poslední. Tohle má být dle tradice jeho poslední vězení

From rome 10 03 09
a tři prameny v názvu opatství tady dle legendy vytryskly ze země na místech, kam dopadla kutálející se a poskakující hlava sťatého apoštola. Jak už jsme si v Římě zvykli, mají legendy tendenci se vrývat do kamene.

From rome 10 03 09
Tři kostely postavené na místě oněch třech pramenů spravuje komunita trapistů. Opatství tu samozřejmě bylo velmi dlouhou, ale v současné podobě pamatuje tuším necelá dvě století. Byla to tu totiž končina nezdravá, malarická, a otcům trapistům dalo nejspíš hodně práce, než ji poněkud pozvedli. Dnes je to mimochodem místo velmi příjemné.

From rome 10 03 09
Turistiky i poutničení budete mít touhle dobou už asi právě tak akorát. Než se vydáte zpátky k metru zkuste se ještě podívat do krámku u vstupu do opatství. Tre Fontane je známé svými produkty z eukalyptu, ale je tam k dostání i několik druhů docela chutné čokolády.

Marcus m, vloženo 02:09:46  31. 03. 2009

From rome 170309

Pěkně nám to Julius II. a další renesanční papežové zavařili. Staroslavná konstantinovská basilika jim ve Vatikánu nebyla dost dobrá. Ano jistě, ona ta první po tisíci letech už asi taky nebyla v nejlepší kondici a apoštolští nástupcové měli nejspíš taky dojem, že nový čas si zas žádá nové činy. A tak bourali a stavěli. Trvalo to dlouho, bylo to drahé a západní křesťanstvo se následkem toho málem rozsypalo. Nuž nakonec to nějak institucionálně a i duchovně přežilo (v zasadě) a i tu novou basiliku dostavěli. A my se s ní musíme nějak porovnat.

From rome 15 03 09

Už jsem tu myslím psal, že na druhý pohled člověku dojde, že S Pietro je stavba se vším všudy římská. Troufnu si skoro říct, že sv. Petr, pokud tedy připustíme, že římskou církevní obec spravoval nějaký ten pátek, by jí rozuměl a chápal by, proč je zrovna taková. Jak by se mu to zamlouvalo si už říct netroufám. My barbaři ze severu a z doby převelice pozdní si můžeme pomoci tím, že se té mohutnosti pokoušíme vmyslet nějaký lidský rozměr. S výsledky poněkud smíšenými. Zde konkrétně v roli lidského rozměru dívčí italský skautský dorost. Skoro to vypadá, že po doplnění lidského rozměru se basilika jeví větší – a odlehlejší.

From 14 03 09

Možná bude lepší, když popojdeme. Už proto, abychom se ujistili, že zas tak daleko průčelí basliky není. A protože hledáme orientaci rozhlédněme se tím nehorázně rozlehlým portikem. Po jeho bocích stojí jízdní sochy císaře Konstantina a Karla Velikého. O tom prvním už snad bylo řečí dost. Charlemagne stojí při pohledu do basiliky pro levé straně, čili si ho můžeme prohlédnout, až při odchodu. Už teď si ale, právě pro tu orientaci, můžeme připomenout proč tam stojí.

Bylo to zrovna někde tady, tedy v portiku starého sv. Petra, kde byl, o Vánocích roku 800, Charlemagne papežem korunován na císaře. Začal tak vlastně příběh Svaté říše římské, který samozřejmě bral všelijaké zákruty a formálně skončil někdy v devatenáctém století proklamací přednesenou z balkonu kostela Am Hof ve Vídni. Nu byla to, čistě formálně, opravdu tisíciletá říše. Mám jakýsi dojem, že Karlovu korunovaci připomíná dodnes do podlahy vsazená deska, ovšem díval jsem se po ní marně. Nejspíš jsem ji v těch hektarech svatopetrského mramoru přehlédl.
Mluvím tu o tom právě proto, že jsem zmiňoval, jaké neplechy byla vatikánská basilika nástrojem prakticky od položení základního kamene dnešní stavby. Už proto snad stojí za zmínku, že byla i místem, kde se začínalo konstituovat západní křesťanstvo a kde—nebudete mně za to možná mít rádi, když to takhle řeknu—byly spolu s korunou na císařské hlavě položeny i jakési ideové základy evropské jednoty. Ano, samozřejmě vím, že volba a korunovace římských císařů po větší část středověku byla vesměs vším jiným než lekcí pokojného a rovnoprávného soužití. Na druhé straně sice dnes v evropských vtazích sice, díky Bohu, panuje mír spory se řeší jednáním, ale nezapomínejme, že „Pero ostřejší meče“ dnes říkají diplomaté a byrokraté. A teď se zamysleme, co se všechno změnilo a co Evropa zná už od těch korunovačních jízd. A jestli nejsou někdy třeba i ze slov o peru ostřejším meče nejde i mráz po zádech. Nepléduji pro návrat mečů, jsem s dovolením poměrně příčetný člověk, jen mě tak napadá, když se tak dívám z místa, kde to do jisté míry začalo, že ani ta pera jaksi neznamenají, že se na zemi snese rajský pokoj. Rozhodující ovšem je, že zrovna tady začínala kořenit myšlenka, že všechny ty konflikty (sváděné perem či mečem) se odehrávají v rámci jakési reálné jednoty překračující národní či kmenové hranice. Tehdy ji znali, i když podle potřeby nedbali, a uměli ji pojmenovat a vysvětlit. Za třináct století jsme v prvním dospěli v praktické rovině významně dál, v druhém upřímně řečeno spoléháme na to, že si s tím praktickým pokrokem nějak vystačíme.

Dobrá, dobrá, Tohle s člověkem dělá Řím. Příliš mnoho století a událostí, až se jeden zamyslí tak až se docela obyčejně zakecá. Ostatně o tom, že basilika sv. Petra je veliká a je toho v ní spoustu jsem už mluvil několikrát. Mohli bychom se v ní zastavit na každém rohu, v kdejakém koutě a stačilo by podívat se kolem sebe, zamyslet se a pak už jen skládat události a příběhy.

From 14 03 09

Tak snad pro tentokrát jen jeden pohled vzhůru přes baldachýn nad hlavním oltářem a hrobem apoštola. Kdokoliv v tomhle pohledu může vidět cokoliv. Řeknete, že se dívám příliš ukázněně nebo třeba, že jsem jen tupý slouha, ale s dovolením vám povím, co tu vidím. Vidím tu, jako všichni ostatní, apoteózu papežství, moci a autority nástupců sv. Petra. Když se podívám podruhé, vidím, že je ta autorita pro moderního člověka poněkud vysoko vyvýšená. Když se podívám potřetí, dám si dohromady, co tu vidím, a shledávám, že věci jsou, v základě, na svém místě. Tiara s trojí papežskou korunou se vznáší vysoko, ale Boží slovo a Kristův kříž stojí výš. Basilikou to Tu es Petrus zrovna hřmí. Ale přece i tady zůstává kníže apoštolů pořád apoštolem a ten, který mu řekl, že je pěkný balvan, pořád zůstává Mistrem.

A když už se budete basilikou procházet a snad se nějak srovnáte s tím, jak všude kolem vás strmí, zeje a hřmí, zkuste se zaměstnat tím, že se budete pořádně dívat kolem sebe. Zrovna tady totiž i poměrně malé památníky připomínají velké příběhy. A ne vždy to byly triumfy. S dovolením jen dva příklady.

From 14 03 09

Tady snad stačí jen dvě jména, nebo ne, jen přezdívky: Old Pretender a Bonnie Prince Charlie. S tím třetím, kardinálem Jindřichem, odešel rod Stuartovců do historie.

From 14 03 09
Na rozdíl od Stuartovců, kteří o anglický trůn takřka do posledního dechu usilovali přímo legendárně, Kateřina Švédská tu má pomník, a o patro níž v kryptě hrob, proto, že se trůnu a koruny vzdala. Ovšemže to neznamenalo, že by její římský příběh nebyl pestrý, velmi pestrý. Svou svatou řeholnicí Švédsko už ostatně Římu dalo nějaká tři staletí před tím v osobě sv. Brigity.

From 14 03 09
A dovolte mi ještě jednu poznámku. Když se tak díváte na tolik mramoru, bronzu a zlata a procházíte kolem náhrobků lidí, kteří žili životy plné všeho možného, snad až, někdy, na příklady hrdinského stupně křesťanských ctností, máte dojem, že mnohému začínáte rozumět. A to ne těm, kteří tenhle chrám nechali postavit nebo v něm nechali pohřbít společenské celebrity, ale těm, kdo pro ony stavitele nedokázali a nedokáží najít dobrého slova. Kývali by, když byste řekli chrám a doplnili, že je to spíš přízrak z pohanských časů Říma než dům Boží. A kdybyste jim dali záminku, aby se od nějakého náhrobku odrazili k víře a mravům, stáli byste tam dlouho a v hlavě by vám dunělo a v uších řinčelo. Tak by se to do toho dokázali dát.

A já nebudu říkat, že jsou to hlupáci a fanatici. Sám bych si občas dokázal zahromovat, když by na to přišlo. Ale budu natolik troufalý, že právě sem, na konec procházky po vatikánské basilice vložím poznámku o obrazoborectví. Poznámku proti obrazoborectví.

Obrazoborci, dlužno podotknout, nejsou obyčejní vandalové. I když se tak v důsledku často chovají. Jsou to lidé, kteří proti neřestníkům topícím se ve světské nádheře a plýtvajícím zlatem na zdobení oltářů, před nimiž se klaní jen své pýše, hodlají se žhnoucím zrakem a dychtivým srdcem zbudovat toliko prosté shromáždění věrných, kteří se budou k Bohu obracet jen v duchu a v pravdě.

Nebyli a nejsou to vždy sektáři a fanatici. Ale přece jen mám dojem, že čím rozhodněji mluví a chtějí jednat, tím víc je vidět, že drží pravd, které třeští, pokud nezešílely, a ctností, kterým se snadno může stát, že se změní ve zmrzačené vášně.

Oč jde? A člověka. Jsme dnes naučeni vnímat vznešenost a zdobnost významných kostelů jako usvědčující důkaz toho, že ti kdo je stavěli a hlavně ti, kdo to platili nosili nosy převelice nahoru. Snad už ani netušíme, že kdysi to kamení, mramor a zlato volaly na příchozího nejprve „Dům Hospodinův, dům Hospodinův, dům Hospodinův“, ale pak taky „vzhůru srdce“. Neměly pokořit a strašit, ale podnítit k úžasu, který uvádí do radosti. Mimochodem, o těch nosech k nebi vzdorně obrácených nemám někdy moc důvodů pochybovat. Jen tvrdím, že to není celý příběh, ba dokonce ani ta nejdůležitější část příběhu.
Řeč proti obrazoborectví nemá být v žádném případě obhajobou nestřídmosti a už vůbec ne nevkusu a plytkosti. Spíš naopak. Mramor, bronz a zlato mají hlásat slávu, ale slávu Boží, a člověka mají pozvedávat a ne ho zasypat. Spor není mezi uměním a obrazoborectvím, ale mezi uměním dostatečným a přemrštěným. Odmítnout umění a zapovědět obrazy není vyšší ctnost a větší zbožnost, znamenalo by to odmítnout člověka a zapovědět lidskost. A to pod znamemím kříže není možné.

Marcus m, vloženo 02:13:44  30. 03. 2009

Jo Vatikán, tam člověk občas narazí na pěkný ptáčky. Tedy nevím, na co myslíte vy, ale já se chystám povídat o tom, jak jsem se coural papežovi po dvorku. Přísně organizovaně, samozřejmě. Když už stejně víte, že kvůli nevykořenitelné zálibě ve starém kamení strávíte ve Vatikánu větší část dne stojí možná, opravdu možná, za úvahu, zda si nerezervovat procházku Vatikánskými zahradami. Stojí ten dvouhodinový špacír s průvodcem třicet euro, ale zase v tom člověk má vstupenku do vatikánských museí, která sama vyjde při internetové reservaci osmnáct euro (na místě platíte čtrnáct, ty čtyři jsou reservační poplatek pravděpodobně přímo úměrný úlevě z toho, že se člověk vyhne pověstným sezonním frontám u vstupu).

From 14 03 09
Jak jsem říkal, pěkné ptáčky tam můžete potkat.

From 14 03 09
Procházka je to dlužno říct, celkem příjemná, na zahrady je pěkné podívání

From 14 03 09
z valné části, tedy alespoň po prohlídkové trase, je charakterisuje spíš parková úprava, než rozlehlé plantáže pravoúhle udržované zeleně ve francouzském duchu. Ten snad zůstal v Avignonu.

From 14 03 09
Výjimky potvrzují pravidlo, ovšemže.

From 14 03 09
Jsme v Říme, tedy technicky vzato ne, ale jsme na procházce a ne na přednášce z mezinárodního práva, že. Takže jsme Římě a tudíž můžeme čekat, že potkáme fontány.

From 14 03 09
A když se zrovna na tuhle podíváme napadnou nás možná dvě věci. První je možná dojem, že jsme v nějaké obzvlášť vydařeně interesantně omšelé anglické zahradě.

From 14 03 09
A druhý, že vatikánští zahradníci mají někde tajnou chodbu do tajných sklepení vatikánské knihovny, o které vědí jen oni, a chodí tam knihovníkům na rozumy. Nebo možná to zahradničení vzal na výminek a letní byt z Anglie svatý Jiří. Tak či tak v tom něco bude. Podívejte se jak dopadl ten drak. Přece se nenecháme obalamutit mechem.

From 14 03 09
Ono vůbec, když se takhle podíváte, jednoho začne zajímat, kdožeto to v tom Vatikánu zahradničí.

From 14 03 09
Ony se ty zahrady krášlí a budují už nějaké to století. Urodilo se tam za tu dobu ledacos. Zrovna tenhle bronzový pán na soklu není prosím ani císař ani senátor, ale pan domácí, totiž svatý Petr osobně.

From 14 03 09
Kouká, jak jinak, k basilice. Ostatně lehce originálních, tedy alespoň, co do méně častého úhlu pohledu, obrázků Michelangelovy kupole pořídíte cestou povíc.

From 14 03 09
A je to docela pěkné podívání.


Když je zahrada velká, vejde se na ni kdeco. V tomhle případě i nádraží. Moc vlaků tam sice nejezdí, tuším sem tam nějaký s poštou, ale holt městský stát aby neměl nádraží. Kdesi cestou potkáte i helioport.

From 14 03 09


Nádražní budova, ani pár čar na zemi pro vrtulníky vás přirozeně moc nezaujmou, ale na konci procházky najdete místo, které za pár pohledů opravdu stojí.


From 14 03 09

Takhle nějak to vypadlo, když si renesanční papežové postavili zahradní domek. Mám dojem, že to stavěli Medicejští.

From 14 03 09

Dneska se tam místo prelátů schází na letní dýchánky vědátoři, pokud si pamatuju dobře, tak koncentrace Nobelových cen na metr v době jejich schůzek stoupá hodně zprudka, ono tam těch lauretáů vysedává třebas sedmdesát.


From 14 03 09
Ten dům ostatně nejspíš zažil onačejší kratochvíle, takže od podívání vědátory přestojí docela dobře.

From 14 03 09
Mimochodem ty mosaiky, a tuším i sochy jsou antické. Mosaiky snad pocházejí z Ostie.

From 14 03 09

From 14 03 09

Pěkné kousky, co říkáte?


From 14 03 09
A tak jsme se dostali nakonec od papoušků k mosaikám a snad to byla i zajímavá vycházka.

From 14 03 09

Mimochodem, toho kohouta jsme neviděli, ok? Přece jen jsme u svatýho Petra na dvorku a jemu to sem někdo určitě narafičil na vztek.

Marcus m, vloženo 23:15:12  28. 03. 2009

Přijít a podívat se je vždycky zajímavé a užitečné. Jsou ale chvíle, kdy nám nakonec přijde k užitku i ten fotoaparát a snímky prohlížené doma v křesle. Důvodů je víc a o nich bude dnešní povídání.


From 14 03 09

Jeden je samozřejmě nasnadě. Jsou místa a díla, před kterými budou stát hloučky, v horším případě výpravy, dalších zevlujících a fotografujících turistů kdykoliv. Proto vlastně ani nezbývá, než pořídit si svých pár fotek a jít dál. A to je ta druhá věc, ono jen se trochu porozhlédnout po svatopetrské basilice je vycházka na hodinku dvě a člověk při tom přemýšlí, jestli je dnes sto padesátý nebo tento týdnem tisící osmistý, kdo se pokouší vyfotit zrovna tenhle nebo támhleten alespoň trochu neotřelý pohled na něco z té opravdu poněkud nestřídmé hromady architektury a kumštu, kterou začal vršit Julius II. Být to někde jinde než v Římě, řeknu rovnou a zpříma i nepřiměřené nebo přemrštěné, ale v tom je to totiž ten vtip, že ta basilika je nakonec ve vším své monumentalitě věrně římská. Proto taky si na ni barbar ze severu pokaždé musí jaksi zvyknout a nějak se s ní vyrovnat.

From 14 03 09

Nu vida a jsme u toho. Už jsem do Piety odběhl k basilice. Jsem zpět. A hned ukážu jednu maličkost, které si přímo na místě jen těžko všimnete a i fotku si musíte přizvětšit, aby vám to padlo do oka. Všimněte si té pásky, která běží Madoně přes oděv. Když se podíváte podruhé, už si nejspíš všimnete těch písmen, zejména FACIEBA(T), které už zabíhá málem zpátky pod Mariin šátek. Nu ano, je to Michelangelův podpis. Prý jediný nebo jeden z mála, kterým kdy své dílo ten ubručený morous z Florencie opatřil. A do smrti se pak prý za to pohlavkoval – že to byla hříšná pejcha, řekly by naše babičky, si vyčítal.

Ale když už se díváme, podívejme se po třetí. Ta největší smůla, že Pieta stojí zrovna v té postranní kapli sv. Petra je nejen v tom, že se tam pořád někdo hemží, zevluje a cvaká. Sami to děláme, stěžovat si tedy nemůžeme. Problém je veskrze praktický. Není si tam kde sednout, dívat se přemýšlet. Ale ono to, trochu, jde nakonec i doma s čerstvou konvičkou čaje nebo šálkem nedělní kávy.

A těch myšlenek, které se mohou naskytnou je věru tolik, že by i těch šálků na konvičku mohlo být. Pár jich tu k nedělnímu čaji nebo kávě prostřu. A ne, nebudu začínat od toho příběhu s křížem, kde jsem včera skončil. Začnu u toho nač se díváme. Ať už nám ten příběh říká cokoliv nebo nic můžeme si jedné věci všimnout a druhou se nechat překvapit. Bereme to na první podívání už jako samozřejmost, ale tak se na nu ženu podívejme po druhé a podívejme se na její šaty. A řekněme si ten nejprostší fakt: je to mramor, jeden kus mramoru. A můžeme se poprvé ptát: Co dokáže člověk? A možná stojí za to si při tom vzpomenout, že tomu Florentinci, který se na téhle soše doslova podepsal bylo nějakých dvacet, když si ten kus mramoru vyhlédl a začal do něj tepat špičákem a kladívkem. Co dokáže člověk?

From 14 03 09

Přemýšlím dál. Viděli jsme všichni Piety drásavější a Madony sladší. Z Piet se mnohdy jako by přímo ozývalo ono Stabat mater dolorosa, Stála matka zarmoucená v hořkém nářku pro syna. Sochaři tesali a řezbáři řezali „Kterak sklácena je Panna jak je smutná požehnaná, která Boží Matkou jest!/ Jak jen lkala, naříkala, Rodička když nazírala na slavného syna trest./ Kdož by mohl neplakati, kdyby viděl Krista Máti v tom ponížení zlém./Komu srdce nerozdírá, na Matku když Boží zírá, kterak truchlí se Synem!“ Ty verše už zněly notnou dobu, když Michelangelo vzal sochařské náčiní a našel vhodný kus mramoru. Když se pustil do práce měl, zdá se, na mysli i něco jiného. Protože koho vidíme? Jaký příběh slyšíme? Jako by nám Michelangelo ten příběh chtěl převyprávět celý. Od andělského pozdravení dívence z Nazaretu, přes požehnání a výstrahu Simeonovu až k té ženě stojící krůček stranou a vše uchovávající ve svém srdci.

Ano jistě, Pieta se často ptá, co dokáže člověk. A tahle, možná, víc než jiné vrací pohled k tomu, co předcházelo. A připomíná, že do té otázky patří každý z aktérů toho příběhu, který jak se zdálo skončil pod křížem. A pro každého z nich zní trochu jinak, to podle toho, co měl s křížem, co do činění.

A tak mně napadá, že mladý Florentinec s nebývalým vhledem jaksi skryl ony očividné city a emoce kamsi hluboko do mramoru a způsobil, že tu stojí v tlumené vážnosti a soustředěném klidu jeden příběh a jedna otázka. Co dokáže člověk. Ale možná jsem se špatně díval a nepozorně naslouchal, myslím ovšem, že za malé zamyšlení pohled na ten kus mramoru stojí. Jsem si skoro jist, že při tom najdete své vlastní otázky a příběhy.

Marcus m, vloženo 00:50:46  28. 03. 2009

Někdy stačí jen se potloukat po Římě, dívat se kolem sebe a dějiny či legendy západní civilisace se vám přímo budou plést pod nohama nebo tahat za oči. A protože jsme v Římě, stačí občas jen malá procházka nebo popojet pár zastávek autobusu, abychom se dostali na místo, kde se to semlelo. Prý.

From rim 12 03 09

Takhle třeba vystoupíte z autobusu kousek od Lateránu a sjedete pohledem po obelisku. I my barbaři ze severu si přeslabikujeme, že na podstavci se píše něco o tom, že Konstantin ve (znamení) kříže zvítězil, sv. Silvestr jeho křtem slávu kříže rozšířil. Jisté je, že palác a basilika v Lateráně do konstantinovských časů svou historií spadají, basilka je dodnes katedrálou města Říma. Tradice říká, že papež Silvestr Konstantina pokřtil v baptisteriu, které je pár desítek metrů od obelisku. Prý.

Ono to celé mělo být takhle. Konstantin čekala bitva se spoluvladařem Maxentiem. V předvečer boje měl císař vidění

From 14 03 09

Na nebi zaplál oslavený kříž a císař slyšel „In hoc signo vinces“ -v tomto znamení zvítězíš. V nejlepší pohanské tradici Konstantin vidění poslechl a praporce a štíty vojska opatřil viděným symbolem.

From 14 03 09

Bitva dopadla jak měla, Konstantin zvítězil, Maxentius skočil utopený v řece. A jak bylo u Lateránu tesáno do kamene, tak ve Vatikánu Rafael (či spíš jeho dílna po jeho smrti podle jeho návrhů) na zdi komnat Julia II. vymaloval, že císař nejen dal křesťanům svobodu, ale sám křest z rukou papeže Silvestra přijal.

From 14 03 09
Prý. V kameni, fresce a legendě je to příběh velmi trvanlivý. A úplná smyšlenka to taky nebude. Ke Konstantinovi a kříži se ještě vrátím. Teď se ale pojďme podívat, kde se to semlelo.

From rome 170309

I když je příběh někdy nejistý, místo je při troše štěstí v civilisaci pečlivých záznamů poměrně jisté. Vůbec, když se ti dva kohouti porvali na významné dopravní tepně, jíž je Via Flaminia ještě vlastně i dnes. Milvijský most sice nedožil dneška celý v antické podobě, ale tuším přinejmenším opory pilířů snad i toho Konstantina, nebo spíš utopeného Maxentia pamatují.

From rome 170309

Když tak půjdete z římské strany k mostu jako by vstříc vítěznému vojsku všimnete si dvou věcí. Nejdřív toho, že o Čecha člověk zakopne všude. Svatý Ján z kamene vytesán, tu drží patrolu už pár set let, od poslední významné rekonstrukce mostu.

From rome 170309

Jak tak jdete dál, všimnete si jakýchsi divným ozdob. Nejdřív přemýšlíte, k čemu z dějin mostu se asi vztahují.

From rome 170309

pak se podíváte blíž. A začnete tušit.


From rome 170309

I ve Věčném městě se ještě pořád dají vymyslet nové obyčeje, Tenhle je sotva pár let starý, inspirovaný knížkou a filmem. A ano je to tak, jak to vypadá. Zamilované páry přijdou na most, zamknou tam svou lásku visacím zámkem a klíčky hodí do Tibery. Ostatně přiznám, že je mi sympatické, že je to knížka nová, leč ne zcela moderní. Kdyby to byl moderní obyčej zaláskovaní by si klíče strčili do kapes a ti vůbec nejmodernější by ta jména na zámky psali omyvatelnou barvou. Recyklování je přece moderní a zodpovědné. Tentokrát ještě ovšem na Milvijském mostě vítězí tradice. (a zdravý rozum)

From rim 12 03 09

Ale zpátky je Konstantinovi. Jakpak to asi císař myslel, když tehdy přivolil ke svobodě křesťanského kultu a posléze se jal pilně stavět basilky na hrobech mučedníků?

From rome 15 03 09

Do císařské hlavy jeden nevidí. Ta příhoda z mostu vsáklá do kamene i do omítek se dá vyložit všelisjak. Jako pustá prelátská propaganda pozdějšího data, jako císařská propaganda téměř dobová nebo jako poněkud opentlený příběh poměrně racionálního císařského posouzení situace a rozhodování. Jeden sociolog odhadmo spočítal, že v Konstantinově době mohli křesťané tvořit asi tak polovinu obyvatel impéria – a přibývalo jich. Pokud si císař řekl nějakou římskou variantu pozdějšího If you cannot beat them, join them nebylo by divu. A už vůbec by nebylo divu, že z toho, co nám povídají historici máme dojem, že zdaleka nejlegendárnější z celého příběhu je právě věc Konstantinova křtu. Někdo by mohl být v pokušení ukazovat na císaře jako na prvního křižáka a dlouze vysvětlovat, kterak s konstantinovským obratem začalo ohledně křesťanství jít všechno od pěti k nule (to proto, že od desíti k pěti to podle držitele téhož vztyčeného prstu nejspíš vedl sv. Pavel). Inu tak, je všeobecně známo, že zejména v této oblasti je zvykovým právem dávno dáno, že čím horlivější a zapálenější badatel je, tím větší svobodu si ve svém výkladu smí dopřát, včetně svobody a od složitostí historických skutečností. Omezme se proto jen na drobnou poznámku spíše gramatické povahy. Pokud můžeme mnohem snáz a výstižněji mluvit o konstantinovském obratu než o Konstantinově obrácení, pak tu máme jistou významovou odlišnost, která působí, že to s tím prvním křižákem nebude zas tak horké.

From rome 15 03 09

Napovídá to ostatně i další detail, že i když najdeme Konstatina namnohokrát vytesaného, vymalovaného a do kamene vyrytého ke svatozáři to nakonec císař, rozhodně ne na křesťanském Západě, nedotáhl. Na rozdíl od své matky Heleny. A byl v tom zase kříž.

From rim 12 03 09

Zatímco syn viděl zářící kříž leda tak nad oblaky, Helena se rozhodla hledat a najít ten skutečný, na kterém Ježíš zemřel. Říkejte si, že to celé muselo být od počátku do konce jedno velké balamucení, ale snad byste mohli připustit, že alespoň ten Helenin příběh je jaksi skutečnější, možná právě proto, že je takříkajíc doslova zemitější. Císařovna matka se totiž nějakých deset let poté, co synáčka potkalo to vidění na mostě vypravila do Palestiny, jíž se brzy mělo začít říkat Svatá země, a s ženskou, jakož i imperiální rozhodností, se pustila do hledání a kopání. Prý nakonec našla všechny tři kříže, ten Pravý, Kristův, se měl projevit uzdravující mocí. Císařovna měla v Římě svůj palác nedaleko Lateránu a vyzdvižené relikvie tam umístila. Zemitost, říkejte si tomu přízemnost příběhu doplňuje poznámka, že ji nechala vysypat prstí z Golgoty. Začalo se tomu tam proto říkat „v Jerusalémě“. Část paláce se postupně změnila v několikrát přestavovaný kostel S Croce in Gerusalememe. Relikve Kristova umučení uchovává dodnes. Historická poznámka pod čarou praví, že jen ty relikviáře jsou z větší části sotva dvě stě let staré. Ty předchozí ukradli tuším Francouzi, nebo kdo byl zrovna na řadě v plenění římských pokladů.

A ať už si o příbězích tesaných do kamene a malovaných po zdech myslíme, co chceme, je snad zajímavé se podívat na místa, kde se cosi nesporně přihodilo a prohlédnout si i něco z toho, co očividně následovalo. A je pak na každém návštěvníkovi věčného města, byť by to byl barbar ze severu, aby se díval a poslouchal o čem ta místa mluví a jaké příběhy se nad nimi v jeho očích vznáší. Troufám si podotknout, že nezaškodí přitom stát nohama na zemi. Ať si o ní myslíme a jmenujeme ji jakkoliv.

Meridion, vloženo 07:46:45  27. 03. 2009

Krása. Oproti Římu mi Ostia přijde taková... útulná, domácká. Hned mě oslovila víc než monumentální Řím.

Marcus m, vloženo 00:24:28  27. 03. 2009

Co je horší, sopka nebo moře? Vulkán, který chrlí lávu, nebo moře, které ustupuje a ústí řeky, jež se vzdaluje. Zeptejte se v Pompejích a zeptejte se v Ostii. Vesuv onehdy udělal s Pompejemi krátký proces, o obyvatelích nemluvě. Pád Ostie byl pozvolný, tak jak antickému římskému přístavu přibývalo příliš mnoho půdy pod nohama a ubývalo vody. Když dnes chcete na ostijské pláže musíte jet příměstským vlakem o zastávku či dvě dál. Pokud vám ale úvahy o světské slávě a polní trávě na Palatinu a Foru nestačily a vláčet se do Neapole a odtud do Pompejí se vám nechce, pak se z nádraží u stanice Piramide u ostijské brány svezte na zastávku Ostia Antica. K rozlehlému areálu vykopávek antického města je to od nádražíčka přes most a pár kroků dál. Praktická zkušenost: zvažte zda se tam nevydat už dopoledne. Odpoledne půjdete od vstupu hlavními cestami přes celé město přímo proti klesajícímu slunci – a to vám nebude milé.

From rome 13 03 09

Tak či tak, ráno nebo v podvečer bude jaksi příznačné, že od Ostie vstupujete cestou lemovanou náhrobky. Inu tak to staří Římané dělali, že své mrtvé pochovávali podél důležitých cest. Nu a nás dnes cesta mezi hroby a jak se říkávalo směrem půlnočním vede jak do středu města, tak k myšlenkám na lesk a soumrak a dlouhé vadnutí města i říše, jimž byla braņou k moři.

From rome 13 03 09

Cest a ulic prochodíte v Ostii docela dost.

From rome 13 03 09

a jak už to v římských troskách bývá, trošku vám vrtá hlavou, jak se to přihodilo, že po tak dlouhé době se toho dochovalo a podařilo vykopat tolik.

From rome 13 03 09

Je jistě užitečné před tím, než tam vyrazíte si něco přečíst a nějakého toho knižního průvodce mít s sebou. Přiznám se ale, že já jsem tentokrát Ostií jen tak bloumal, pár hodin.

From rome 13 03 09
Je to místo, či město, které se k takovému bloumání docela hodí, ba k němu láká.

From rome 13 03 09
A když máte za sebou samotný střed dávného Říma, docela se vaší severské barbarské duši uleví, když chodíte po kamení, po kterém chodili hlavně lidé a dějiny tudy zas tak často a s takovou parádou nekráčely.

From rome 13 03 09
Jste zkrátka ve městě, kde se můžete potloukat uličkami.


From rome 13 03 09

Občas dokonce strčit někomu nos na dvorek,

From rome 13 03 09
ne-li do obýváku.

From rome 13 03 09
Nebo přemýšlet, cože to bylo za velkou a důležitou budovu, že se takhle dobře dochovala. (Zklamu vás, nebo potěším, je to jakési skladiště, tedy antické skladiště)

From rome 13 03 09
I když jen tak bloumáte, neunikne vám, že to bylo město vskutku výstavné


From rome 13 03 09
s lázněmi, kde najdete dokonce i nějaké ty dochované


From rome 13 03 09
mosaiky.

From rome 13 03 09
S amfiteátrem, kde se divadlo hraje možná dosud.

From rome 13 03 09
I těch chrámů tu najdete docela dost.

From rome 13 03 09
věru tak.

From rome 13 03 09
Musela to být parádní třída, co říkáte.


From rome 13 03 09
aby ne, když vedla kolem chrámového okrsku ke Kapitolu. Zrovna ten kroužek stromů na předchozím obrázku, pokud si dobře pamatuju, stojí kolem základů chrámku předků, lararia.

From rome 13 03 09
Jen si při tom bloumání dejte pozor, abyste se nesvalili - to kdyby vás slunko vytrestalo. Myslete na to, že z prolézání tolika starého kamení na vás půjde hlad a žízeň.


From rome 13 03 09
Nějakou tu tavernu v ulicích samozřejmě najdete, ale tam už hodně století nenalévají. Když na to ale budete myslet včas a nějaké ty zásoby si přinesete, jistě najdete nejedno místo s pěkným výhledem, kde se můžete na chvíli posadit a nenápadně posvačit.

From rome 13 03 09
A posíleni můžete projít ještě pár ulic a přitom přemýšlet, čím to, že římským troskám zůstává jakási půvab tak dlouho poté, co mezi nimi přestalo být k žití a čím to, že vás napadá, že nahodilý pohled na vytřepanou piniovou šišku a vzrostlé stromy kolem je zrovna v Římě kromobyčejně výmluvný, neřkuli ilustrativní.

Marcus m, vloženo 22:58:09  25. 03. 2009

Ještě jednou velmi děkuji za pochvaly a přidávám další povídání.

Je to velké, je to slavné, je to v Římě a je mi to veskrze protivné. Ale ne, pro jednou nemyslím pomník Viktora Emanuela II., i když o tom bych taky mohl někdy říct slovo nebo dvě.

From rome 10 03 09

Tenhle průšvih je mnohem starší. A snad i čistě hmotově počítáno i větší. Přemýšlím, jestli jsou zástupy, které se tam denně střídají pohled spíš výmluvný nebo smutný.

From rim1103

Já vám, budete říkat, že to všechno vidím moc černobíle, dokonce ideologicky a nepřátelsky. Že nerozumím době a kultuře, ani tehdy, ani dnes a tak podobně. A v něčem byste i mohli mít pravdu, přece jen jsem jen barbar ze severu.

From rim1103

Jenže já jsem Koloseum viděl zvenku i zevnitř, umím se na něj podívat ve všech barvách a plném denním světle a na věci samé to nic nemění. Ne, nemíním tu soptit nad tím, jak oškliví pohané předhazovali křesťany lvům. Já bych se v první řadě s dovolením zastal chudáků lvů. Copak křesťané, ti dostali svou odměnu a lvi jim byli jen spojenci na cestě k vítězství a navíc jinde, než v Koloseu. Ale jak k tomu přišli ti lvi a kdejaká jiná zvířena dvou nebo tří kontinentů, že byli jen náplní do mlýnku, který v Římě udržoval relativní klid a svého druhu sociální smír.

From rim1103

Ono se řekne s jakýmsi shovívavým pochopením panem et circenses. O chlebu teď mluvit nebudu, ale pojďme se podívat, co bychom tak mohli rozumět pod těmi hrami. Když bylo co slavit, uměli to v amfiteátrů Flaviovců, jak se Koloseum původně jmenovalo a dosud vlastně jmenuje, táhnout třeba sto dní i víc. A ku slávě imperátorova triumfu během nich vypustili do arény třeba deset tisíc gladiátorů a ještě víc zvířat. Gladiátoři byli na víc použití, většinou, zvířata většinou ne. A pak se divte, když se někdo dopočítá, že na lidovou zábavu a státní oslavy bylo v amfiteátru za dobu jeho fungování spotřebováno na půl milionu lidí a jednou tolik zvířat. Možná jsou to čísla vysoká, možná odhad střídmý. Tak či onak ilustrují proč mi zrovna takhle ikona římské velikosti není vůbec po chuti.

From rim1103

Abych ale nebyl jen za škarohlída, morouse a mravokárného suchara. Jednu věc musím stavitelům Kolosea přiznat. Projektanti, stavaři i zedníci to byli pořádní a podle všeho hodně poctiví. Vždyť ten pomník zpupnosti a poživačnosti bohatých šizuňků, kteří si cizí krví a námahou kupovali klid chudých lenochů stojí v posledku na bažině, nebo přesněji na místě někdejšího jezera, které si před svým zlatým palácem zřídil císař Nero. Nu a flaviovští panovníci o něco později dospěli k závěru, že si u lidu udělají dobré oko tím, když lidu vrátí, co nemilovaný císař k soukromé potěše uchvátil. A aby z toho tedy lid něco měl, nechali tam postavit amfiteátr. A že to bylo v Římě, od Fora jen krok, tak zadali architektům, aby postavili takový, jakého v říši není.

From rim1103

A tak architekti a zedníci stavěli na bažině a vladaři na populismu. Celkem vzato je snad ten největší div na celém Koloseu, že se takový projekt nejen povedl, ale taky vydržel. A po dvaceti stoletích z něj ještě tolik zůstává.

Mimochodem Coloseum. Obřisko, Obřiště bychom tomu možná česky říkali úplně nejlépe. A může za to Nero, nebo to na něj pozdější vladaři mohli svádět. U amfiteátru totiž stávala, a snad až do středověku, monumentální socha. Původně to byl právě pan domácí blízkého zlatého paláce, posléze z něj kosmetické úpravy udělaly tuším Apollona a rozsáhlejší práce z oblasti sochařské chirurgie, konkrétně transplantace hlav či obličejů i jiné vladaře. Starověk si na tahle montra, totiž monumenty, docela potrpěl. Co to bylo za výtvory si pořád ještě můžeme trochu představit, stačí zajít třeba do kapitolského musea.

From rome 15 03 09
císař Konstantin od hlavy

From rome 15 03 09

k patě

From rome 15 03 09
a zbytek si už domyslíte. A ten kolos před koloseem jistě menší nebyl, spíš naopak.

V troskách antického Říma můžete strávit klidně celý den, ba dokonce společná vstupenka na Palatin, Forum a do Kolosea platí dny dva. Podle toho kolik máte času, chuti a zájmu rozdělte svůj čas mezi všechny tři. Osobně se ale domnívám, že vší slávě navzdory je Koloseum to první, co lze z programu vyškrtnout a nebo lépe a přesněji, je to místo, které si je nejlépe nechat na konec, protože nevyžaduje tolik času. A možná i proto, že nejvíc a nejdůrazněji mluví o soumraku Říma a o světské slávě a polní trávě.

From rim1103

Meridion, vloženo 08:19:05  25. 03. 2009

Tak tak.

verlit, vloženo 08:18:04  25. 03. 2009

Marcusi, tvoje reportáže miluju, jen hezky pokračuj!

Marcus m, vloženo 23:29:16  24. 03. 2009

no jo no já toho fakt napovídám, navykládám - a dobrá polovina z toho asi nic moc jiného než pohádky nejsou ;). Ovšem děkuji, jsem rád, když tyhle tapety někoho potěší. ;)


From rim1103

Tudy kráčely dějiny. Tak se prosím dívejte pod nohy. Vážně. Skoro bych řekl, že ta dlažba na Via Sacra je původní, nebo alespoň velmi stará, rozhodně je očividně hodně ohlazená užíváním a to by novodobí turisté takhle ošoupat opravdu nestihli. A ty dějiny, nebo spíš nohy těch, kdo je utvářeli, nebo jimi byli v triumfálních průvodech vláčeni, se toho po téhle dlažbě a téhle cestě opravdu něco nachodily.

From rim1103

Řím začínal támhle nahoře, na Palatinu, kde nakonec začal nazrávat i k úpadku. Ale to hlavní se, dobrých tisíc let, odehrávalo pod ním a na úpatí Tarapejské skály pod Capitolinem. Dokonce tam dodnes stojí budova Curie, sídla Senátu, ano toho z S.P.Q.R Senatus Poplusque Romanus.

From rim1103

Vidíte ta bronzová vrata Curie? Spolu s jedněmi dalšími na Foru a tuším vraty Pantheonu jsou jediná, která pamatují ty pravé římské staré časy. A je docela příhodné a symbolické současně, že se dochovala zrovna tady. Ony totiž ty dějiny co chodily po té dlažbě Via Sacra, chodily dost dlouho hlavně sem. Forum jako takové pravda věru není malinké a navíc na ně časů césarů navázala další, takže okrsek římských for byl v tom čase zářivého klesajícího slunce impéria dosti rozlehlý. Ovšem to samotné jádro s Curií a venkovními řečnickými tribunami zrovna obrovské nebylo. Inu byly časy, kdy i velký Řím teprve rostl. Ještě poznámka. Všimněte si nízkého bílého reliéfu po levé straně. Pověsti praví, že tímhle místem vedla přehluboká trhlina, kterou nebylo možné zasypat. Až jednou udatný bojovník na koně sedl, meč pozdvihl a a do trhliny výpad podnikl. Jeho už nikdo nikdy neviděl, ale trhlina se zavřela. Po hrdinovi zůstala pověst a Řím měl o jeden problém s podložím méně.

Ono vůbec si na Foru může všímat jak se římská velkolepost potkávala se skromností počátků. Vezměme si třeba starobylý kult vestálek. Zbylo nám cosi z jejich posledního chrámu.

From rim1103

I když byl jak vidno vyveden jak se patří v mramoru, přece jen tvar (a dřív možná i velikost) odkazuje k nějaké prastaré chýší uchovávajíc posvátný oheň.

From rim1103

Residenci tedy měly Vestiny kněžky velkorysou. A přece nevypadá nabubřele. Možná dokonce při troše fantasie nahlédnutí dovnitř malým pohledem z boku, který trasa prohlídky dovoluje, umožní rozžehnout i jiskru představy jakési ušlechtilé domáckosti jejich kultu i příbytku.

From rim1103

Přijde vám Forum jako změť zarostlého starého kamení?

From rim1103

velkých a dnes už nesmyslných hromad starého kamení?

From rim1103

Podívejte se podruhé. Mějte přitom na paměti, že sloupy chrámu, někdy spíš překáží než pomáhají. Pomohou poněkud orientaci, ale pletou se pod nohy představivosti. Třeba tady na druhý pohled vidíme basiliku, možná už se pletu, ale mohla by to být Basilica Guilia.

From rim1103

My barbaři ze severu známe basiliky už hlavně jako titul nebo stavební podobu kostela. To už je ovšem dosti pozdní historie. Mnohdy velmi krásná historie, ale mimochodem taky často (a někdy i naštěstí) zeštíhlené historie. Když se totiž za císařského Říma, třeba v časech Konstantinových pustili do stavby basiliky, coby víceúčelové veřejné budovy, vypadalo to asi takhle. A to jí ještě notný kus chybí.

From rim1103

Pravda, ony pak dějiny kráčely dál a přišla léta a staletí, která dala dohromady víc než tisíciletí, kdy Forum připomínalo spíš ilustraci úsloví o světské slávě a polní trávě než co jiného.

From rim1103

přinejmenším se tedy tam, kde dnes dusají turisté potuloval pasoucí se dobytek. Abychom byli přesní, dobytek by dnes asi turistům běhal po hlavách nebo nad hlavami. Řím totiž sahá hluboko.


From rim1103

„Výmluvnější nad Cicera jsi sloupe, sloupe z podstavcem zasutým....“ rozplýval se druhdy Byron v Child Haroldově pouti a pokračoval řadou dalších vznosných veršů o římském Foru. Ano je to sloup svým způsobem výmluvný, možná ale jinak, než si Byron představoval. Je to totiž to poslední, co se na Foru postavilo, rozhodně poslední monument. Pochází z počátku sedmého století, tedy coby Phocasův sloup, samotný sloup je starší, zřejmě sloužil jako podstavec nějaké Diokleciánovy sochy. Proč ho tam přesně postavili nevíme, víme jen tolik, že Phocas sám byl jaksi nevalný byzantský císař, který skončil hodně špatně. A jak zasuté v terénu, pokud ne v paměti bylo tou dobou Forum je tu vidět velmi nápadně. A ještě výmluvnější je, jak hluboko čas, o kterém ovšem Byron moudře píše o pár veršů dál, zasul Forum v době Byronově, když jej viděl „s podstavcem pohřbeným“. A pak se divte, že je Řím věčné město, při tak hlubokých kořenech.

Silmarien, vloženo 02:11:52  24. 03. 2009

Ďakujem za rozprávku na dobrú noc:))

Marcus m, vloženo 00:52:52  24. 03. 2009

Všem moc děkuji za pochvaly a zkusím ještě chvíli pokračovat, už trochu jinak. Snad nepohněvám příliš.

Nu dobrá, tak už nechme pomalu té noci. Ale možná k tomu Řím trochu i svádí. My barbaři o tom něco víme. Jedna totiž trvala skoro tisíc let. A když onehdy Řím hořel, zvolna začínalo šírání.

From rome by night

Prudká záře klesající odpoledního slunce dovolovala dlouho zapomenout, že den se nachýlil. A byl to věru hodně dlouhý letní den. A je docela možné, že basiliky, chrámy, ba i sama Via Sacra se nejvíc blyštily, když slunko nad císařským Římem stálo nejníž a světlo se od nich odráželo ještě dlouho po tom, co kleslo pod obzor.

From rome by night

A možná nejpodivuhodnější je, že když nakonec ta noc přišla, tak svým způsobem nakonec nebyla jen čase zkázy a zapomnění. Vždyť nás barbary nakonec Řím ovládl a přemohl, i když po něm zbyly jen trosky. A možná nejdřív ovládl naše sny.

From rome by night

Tak to přinejmenším vypadalo, když ta noc pominula. A zvláštní bylo, jak to brzy vypadalo, jako tehdy, když se slunko sklánělo.

From rim1103

Já vím, že jsem i na barbara divná ráce, ale povím vám, ať se taky zasmějete, co se mi to honilo hlavou, když jsem se díval takhle z vršku Palatina k Michelangelově kopuli sv. Petra. Nejdřív mě napadlo, jak si ti, co žili, vládli, jedli, pili, hodovali a jeden před druhým se občas třásli hrůzou nechávali říkat divus Augustus. Pravda ti lepší měli tolik slušnosti, že to nechali na druhých, až sami zesnuli. A ti na druhé straně řeky sice občas žili v nádheře, nad níž by nejeden božský césar skřípal zuby závistí, ale posledním měřítkem jejich velikosti bylo a je nakolik dokáží dostát titulu servor servorum Dei. A pak jsem si vzpomněl na šašky. A to prosím při vší povinné úctě. Jen mám dojem, že v tom možná někdo z těch, lepších, služebníků služebníků Božích může mít svoje pomazané prsty. Musela to být z nějakého středověkého spisu hodně divná zkratka, ale skoro bych řekl, že tam někde to muselo vzít počátek, že se pak v cirkusech na šašky volalo „August, august“.

From rim1103

Inu takhle všelijak se vám napříč tisíciletími mohou docela dobře rozběhnout myšlenky, když se procházíte právě po Palatinu. Není samozřejmě náhoda, že v tom slově i my slyšíme palác, protože pod nimi ten kopec doslova zmizel. Řeklo by se, že dnes už pro změnu zmizely i ty paláce. Ale když se po Palatinu budete procházet – a docela dobře tam můžete strávit třeba půl dne—dojde vám ještě jedna věc.

From rim1103

Řím nemizí. Trvá. Augustus, ten první z césarů, se prý chlubíval, že přišel k Římu z cihel a zanechal za sebou Řím z mramoru. Inu čas dospěl od Augustů k šaškům a od cirků k cirkusům, a ten Řím z cihel druhdy skrytých pod mramorem tu stojí dosud.

From rim1103

a ty hodovní síně a trůnní sály působí občas docela impozantně i když těch cihel už nezbylo moc.

From rim1103

A pokud snad máte pocit, že těch cihe, a pater, je snad i na imperiální metropoli trochu moc, podívejte se podruhé. Je jich víc.

From rim1103

A mluvili jsme o cirkuse, promiňte, o cirku? Představte si tyhle zdi celé a oblečené do mramoru a podívejte se k tomu prázdnému oválu mezi stromy, to je totiž Circus Maximus. Poněkud úkosem se díváme stejným směrem, jímž vladaři sledovali dostihy, které se tam pravidelně pořádaly. Zbytky imperiální tribuny samozřejmě lépe uvidíte přímo z cirku, nebo té díry v zemi sloužící dnes venčení psů a dětským hrám, která z něho dneska zbyla.


From rim1103

Je tu samozřejmě ještě jedna aréna, ze které zůstalo víc. Ale o té jindy. To je totiž poněkud jiný a zlověstnější soumrak, a jiné, horší, sny.

From rim1103

verlit, vloženo 17:37:55  22. 03. 2009

Marcusi, to je nádhera! Atmosféru jsi vystihl tak, že jsem někde v půlce té série opravdu začala tajit dech a slyšela jsem vzdálené troubení a zvuk kopyt!
Úžasné, díky!

Marcus m, vloženo 17:08:56  22. 03. 2009

From rim1103

Není to jen jedna kašna, co zaujme barbara ze severu, když se toulá Římem, na který padá noc. Ano jistě je spoustu míst, která se po soumraku prostě jen převlečou do večerního společenského šatu

From rim1103

některá dokonce volí jiskřivé róby

From rim1103

Když ale poutník z barbarských krajů za Alpami prochází městem všímá si, že soumrakem se cosi pod povrchem děje a hýbá. Jako by tu odeznívalo, nebo se možná pořád ještě odehrávalo jakési drama.

From rim1103

Když se díváte kolem sebe pečlivěji, všímáte si, že s postupující hodinou se před dávným chrámem čím dál divočeji tyčí jacísi tvorové z časů ještě starších.

From rim 12 03 09

Střeží? Hrozí? Nebo se tomu všemu jen vysmívají?

From rim 12 03 09

Tak či tak se tu muselo stát a nejspíš i děje, cosi podivuhodného až strašlivého. Vždyť i mořský přízrak i když zkameněl a vysoko na kámen byl vyvržen, pořád chrlí vodu. Až by člověk řekl, že jsou ti Římané troufalí, když ji tak v klidu pijí.

From rim 12 03 09

Jen se podívejte. Sevřeli je do kamene, vsadili pod obelisk. A chodí kolem nich jako by to byla zahradní dekorace.

From rim 12 03 09

Víte, jsou to civilisovaní lidé. My barbaři ze severu, když se tohle díváme, nejsem si tím vším tak docela jistí. Alespoň v noci ne. Nejenom, že všem těm bestiím nakonec může nějaký obelisk přijít vysloveně k smíchu

From rim 12 03 09

Nejsou samy. Jen poslouchejte. Slyšíte to troubení?

From rim 12 03 09

A dusot kopyt?

From rim 12 03 09

Jen pomyslete, až jednou osedlají, znovu zatroubí a vyjedou.

From rome 13 03 09

Pravda, jsou síly a bytosti, které ten běs snad i krotí. Ale je tu na krásu nakonec i spolehnutí?

From rim 12 03 09

Říkáte už dost, dost toho barbarského strašení?

From rim 12 03 09

Nu dobrá, dobrá. Ale já vám povídám, že mé barbarské oko i ucho mí říkají, že je ta římská noc čímsi zvláštní.

From rim1103

A to i přesto, že dobře vím, že nad ní bdí i andělé.

From rim1103

Činkapi, vloženo 15:55:52  22. 03. 2009

Moc pěkné!!

Marcus m, vloženo 00:02:09  22. 03. 2009

Sil: děkuju;)

Ono opravdu, když jsem si procházel fotky a došel k těmhle, tak jsem se až divil jak syrově a opravdu až kamsi do barbarských (což není to samozřejmě to samé, co primitivních, hloupých či ubohých) časů pohled vůbec na tu první fotku odkazuje. Nu a zbytek je taky pravda, co jiného přece v Římě jsem, než dědic barbarů ze severu ;)

« ««   138   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php