 |
Jen jsem o tom něco včera zaslechl na Radiožurnálu, proto jsem tu zprávičku ani nečetl. Celé to myslím vypovídá víc o rostoucím významu turistického průmyslu, než se švindíliři mezi přispěvateli. Ostatně samotní polobozi americké mediální sféry jako New York Times si v tomhle směru zažily opakovaně svoje.... A brutálně upřímně řečeno u vydavatelství, které chtějí svými průvodci vytapetovat většinu souše na mapě světa mě něco takového víceméně ani nemůže překvapit. Je to sice nesporná ostuda, ale krajně nepřekvapivá osutda.
Osobně s průvodci této značky vlastní výletnickou zkušenost nemám, ale četl jsem před časem pár stránek, které Lonely Planet ve svém nejnovějším průvodci věnovala městu, kde žiju a jeho okolí a mohu s klidem říct, že to bylo pojednání zajímavé, poměrně velmi přesné (a přívětivě :-) )
Pokud jde o průvodce, které sám používám, tak s jistým překvapením zjišťuji, že z drtivé většiny jde o anglicky psané publikace - ony se prostě dají i snáz a levněji sehnat po internetových obchůdcích, nemluvě o tom, že české překlady by mohly člověku přivodit psotník...;-)
Osobně nejčastěji sahám po průvodcích Rough Guide, což je tuším podobný žánr jako Lonely Planet. Protože mám patologické sklony prolézat každou druhou hromadu starého kamení mám rád i řadu Blue Guide, což je typ průvodců právě pro podobně postižené. Docela mě zaujaly průvodce Cadogan nejprve kvůli solidním referencím na pár fórech a posléze díky tomu, že je lze po netových antikvariátech sehnat doslova za pár šupů (plus méně přívětivé poštové,že) a nakonec i svižným a přijemným stylem psaní. Nedávno v Benátkách jsem zpravidla kombinoval právě Rough Guide a Cadogan a pro použití na místě byl první poněkud šikovnější, ale Cadogan je rovněž zajímavý pro čtení před cestou nebo po při plánování dalšího dne na hotelu nebo v hospůdce.
POměrně hodně zajímavé čtení, ale v terénu přes formát vycházek méně praktický je poněkud postarší Companion Guide většinou zaměřený na velká města (např. Londýn či Řím). Ideální pro tipování zajímavých cílů před cestou nebo evokaci po návratu. Na místě ho může docela slušně suplovat Rough nebo Blue Guide.
Kapitolkou samou pro sebe jsou průvodce formátu "walks". Pro Londýn už jich mám víc, než kdy stihnu nachodit ;-), velmi jsem jeden podobný ocenil v Paříži, kde jsem za tři dny při své první a zatím jediné návštěvě viděl víc, než by bylo možné, kdybych se držel programu cestovky, nebo se někde potácel s mapou jen tak. I když popravdě řečeno třeba šílený a bohapustý špacír rovně za nosem od Louvru na Champs Elysees neozvláštní žádný průvodce ;-) - ovšem o Paříži toho taková hodinka pochodu řekne docela dost.;-)
Závěrem jen povzdech, že cestování je krajne nebzpečná záliba v tom, že má sklony působit hromadění dalších a dalších knih....ono to totiž těmi průvodci jemom začíná. ;-) |
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.