 |
Pár dojmů a postřehů z malého výletu do Benátek a okolí
Kdybych si to chtěl brát osobně, tak řeknu, že ta stará d…áma brečela, když jsem se ten večer přišel rozloučit. Jenže já ji už trochu znám, takže vím že ty slzy byly nanejvýš krokodýlí. A přesně vám i povím, kde toho krokodýla najdete. Ani se mu nedivím, že zas jednou brečel… vždyť ten svatý Theodor na něm stojí už celá staletí. Na sloupu na náměstí sv. Marka. Ten za to určitě mohl a Venezia, ta stará…. dáma, v tom jistě měla své prsty taky. Tak nějak to bylo, přece si nebudu hloupě stěžovat na to, že jsem na samý konec posledního den svého výletu do Benátek důkladně zmokl.
Pobyl jsem tam týden a poprvé jsem Benátky pořádně viděl a trochu zažil. Dosud jsem měl z uvadajícího srdce zaniklého impéria dvě zkušenosti. Jedna se blížila snu, druhá noční můře....více
Je večer, slunko zapadlo, sedíte na zastávce místní veřejné dopravy a ona se pod vámi houpe. To může znamenat, že už byste vážně měli poslechnout svého doktora a přestat tolik pít, nebo možná jen tolik, že jste na dovolené v Benátkách.
Než se svým známým přiznáte, kde jste ji trávili můžete ze sebe chvíli dělat cestovatele dobrodruha a říct jim, že než do cíle své cesty a na místo ubytování jste cestovali vlakem, autobusem, letadlem, autobusem a lodí. Až si závistivě představí expedici do hlubin Afriky nebo na tichomořský ostrov, můžete se jim přiznat, že jste jen popisovali cestu na letiště do Vídně a z letiště v Trevisu do benátského hotýlku.
Vaporretaa motoscafi výletníkovi pobyt a pohyb v Benátkách usnadní, ale velmi často bez nich obejde. Pokud je připraven a ochoten chodit, hodně chodit. Sám jsem se vaporretem poprvé svezl asi hodinu poté, co jsem do Benátek dorazil. A to proto, že jsem starý zmatkář....pokračování
V Benátkách byl a pořád si na něco stěžuje, jako bych to slyšel. Ale kdeže. Příjemný týden jsem si užil a zážitky, které jsem zatím zmínil mi to cestování věru nepokazily, patří k věci. Vedle toho, že jsem několikrát někde zamotal a zmokl, jsem měl i velké štěstí. S italskou železnicí.
K výhodám Benátek patří, že její nádraží S. Lucia a Mestre jsou velkými železničními uzly. Koupit si jízdenku a najít nástupiště by měl přinejmenším ve větších stanicích zvládnout i člověk, který italsky neumí a vlakem se v Itálii chystá jet poprvé. Jediná významnější komplikace je, že v u italských vlaků si musíte jízdenku nechat označit v příslušném automatu, než nastoupíte do vlaku. Validační automaty jsou namontované na těch prodejních i u vstupů na perony.
Četl jsem o tom, než jsem do Itálie jel několikrát, upozorňují na to nápisy ve stanici. Při první cestě italským vlakem, do Verony, jsem se tedy podle toho zařídil a lístek si označil. Jenže. co?
Benátčana či Benátčanku poznáte běžně podle toho, že má na vodítku psa, jednou za rok podle olivové ratolesti a příležitostně podle protestního transparentu, který drží v rukou. Z prostého faktu, že Benátky jsou jedinečné město se už stal reklamní slogan zbavený obsahu. Ti kdo svou první či jedinou zkušenost s Benátkami utrpěli prostřednictvím několikahodinové zastávky se zájezdem nebo při nějaké podobně nešťastné příležitosti podlehli zvláštnímu dojmu, že jsou v Disneylandu. A podle toho také zní většina jejich stížností: uličky jsou úzké, je tam příliš mnoho lidí, u atrakcí jsou dlouhé fronty, kanály páchnou a kulisy jsou nějaké zteřelé a oprýskané. Kdyby platili nějaké vstupné, chtěli by je vrátit. pokračování
Verona je svým způsobem charakteristické historické italské město. Stojí za to přejít od Areny na rozlehlém Piazza Brá do centra na další malebné Piazza Erbe a pak se vydat k některému mostu přes řeku Adige a najít cestu k římskému divadlu s muzeem na úpatí kopce tuším sv. Petra. Když nevystoupíte jako já na špatné zastávce autobusu nebudete muset celí zmatení šlapat až nahoru pěšky a pak kopec ještě nahoře obejít, abyste našli cestu dolů - a konečně vchod do muzea se zbytky římského amfiterátru. Když se na té hlavní ulici podíváte lépe než já, zjistíte pak v muzeu, že notný kus cesty nahoru do kopce vás vyveze výtah. Ale nestěžuji si. Ty rozhledy na centrum města stály i za ten neplánovaný polední výšlap. pokračování |
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.