 |
Debata z architektury mě inspirovala k sepsání eseje "Proč nemám ráda Skotsko" :-)))
1. Karavany. Fuj, ty jsou ale hnusné. Rezavé, plechové, nepojízdné, protože nejsou používané pro dovolené, ale jako trvalé bydlení. Každá vesnice je má jednak porůznu volně poházené po všech prostranstvích, jednak se ní zpravidla ještě na okraji tulí celé karavanové polovrakoviště. Neodbytně to připomíná středočeské vesnice s čtvrtí rozpadajících se paneláků v sousedství družstevního kravína. I když kravíny v Skotsku nemají.
2. AAA – aneb Absolutní Absence Atmosféry. Vesnice ani města nemají žádnou duši, žádný genius loci. Nijaké domy, nijaká náměstí, nijaké obchody, nijaké kostely – nuda nuda a šeď. A karavany (viz bod 1)
Jedinou výjimkou je Edinburgh, který je úžasný a možná Glasgow, ale tam jsem nebyla.
3. Silnice. Jejich hlavní nevýhoda spočívá v tom, že až na DVĚ (nebo tři? Ne, myslím, že opravdu dvě) hlavní dálnice jsou všechny ostatní silnice single track, tj. vejde se na ně pouze jedno vozidlo. Každých cca 100 m má pak silnice „vinglík“, do kterého zajedete, zastavíte a počkáte, až projede případné protijedoucí vozidlo. V praxi to znamená, že maximální možná rychlost přesunu je cca 40 mil/hod., jinak nestačíte včas zastavit a najít nejbližší vinglík. Pokud k tomu přidáte fakt, že silnic je strašně málo a tudíž z místa A na místo B je obvykle volba jediné silničky, zapomeňte na to, že zajímavá místa postupně objedete. Ve skutečnosti se budete celý den plazit z místa A, na místo B dojedete chvíli před setměním, prohlédnete si všechny místní karavany (viz bod 1) a pak se budete plazit stejným tempem na místo, kde chcete přespat.
4. Benzínové pumpy. Mizivému množství silnic konkuruje ještě mizivější počet penzínových pump. Zážitek sunutí se po single track je tak ještě umocněn nervózním sledováním, jak se ručička palivoměru blíží k nule. Blíží se tam rychle, jelikož se ploužíte většinu času na trojku a stále zastavujete, aby mohla projet auta v protisměru.
5. Ubytování. Jako obvykle tři možnosti: hotel, pronájem chaloupky, bed and breakfast. Jo a málem bych zapomněla – taky si můžete pronajmout karavan.
Pronájem chaloupky – když hledáme ubytování pro naše tradiční dovolené, stačí zadat název oblasti a vyjedou nám stovky krásných chaloupek, připadajících v úvahu. Totéž jsme udělali v případě Skotska. Hezké byly TŘI.
Bed and breakfast – jsme nezkoušeli.
Hotel – motel(!) dvanáct kilometrů od nejbližšího městečka neservíroval jídlo, protože si přece můžete zajet do města. Snídaně začínala v devět, ale v devět se ukázalo, že zapomněli prostřít. Pak nemohli najít bufetový stůl. Pak přišli, že si raději vezmou objednávky. Za čtvrt hodiny se vrátili, že objednávky nestíhají, ale našli bufetový stůl. V jedenáct jsme odjeli a už nikdy nechci vidět skotský hotel zevnitř. Ani zvenku.
6. Krajina – je nádherná. Majestátní hory, jehličnaté lesy, tu a tam modré jezero. Popojedete o třicet mil: Majestátní hory, jehličnaté lesy, tu a tam modré jezero. Dalších padesát mil: Majestátní hory, jehličnaté lesy, tu a tam modré jezero. Dalších sto mil: Majestátní hory, jehličnaté lesy, tu a tam modré jezero
Pojmy turistické centrum, naučná stezka, přírodní rezervace s informačními tabulemi jsou buď neznámé nebo se do skotštiny překládají slovy „Jedna šipka s piktogramem“. Celkový dojem – spoléhají výhradně na krajinu, ale nehnou ani milimetrem prstu, aby kromě pohledu na Majestátní hory, jehličnaté lesy, tu a tam modré jezero, nabídli ještě něco dalšího a zajímavého.
Jsme zhýčkaní informačními materiály, které si v Anglii pyšně kopíruje každá bezvýznamná vesnice, to uznávám.
Takže když to shrnu. Jednou bylo zhruba o jednou více, než bylo záhodno do Skotska jezdit. Víckrát mě tam nikdo nedostane :-))) |
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.