 |
Isanan: pěkné fotky.
S dovolením sem zase vlezu na chvíli já a s několika tipy pro návštěvu Londýna, které mi napověděl kalendář. Na dnešek totiž připadá 202. výročí Bitvy u Trafalgaru při níž britské námořnictvo porazilo spojená loďstva Francie a Španělska a vyhrálo tím prakticky námořní část napoleonských válek (Wellington a ti druhí ještě ovšem měli nějakých deset let práci na souši ;-))
O připomínky námořní síly Británie i samotné bitvy a především Horatia Nelsona, který v okamžiku triumfu padl, člověk nejen v LOndýně málem zakopává.
Pár zajímavých hodin se dá například strávit v Greenwichi.
Na místě tudorovského královského paláce vyrostl Royal Hospital (něco jako domov důchodců pro bývalé příslušníky Royal Navy), kde posléze sídlila Royal Naval College. Dnes tam sídlí především National Maritime Musem. Doby Royal Hospital připomínají zejména slavná Painted Hall a kaple.
Námonřní museum (podle dobrých lodnýnských mravů přístupné zdarma) má několik zajímavých expozic o civilním i vojenském využívání moře. Jsou dobře a svěže udělané, včetně několika interaktivních vymožeností a nezbytné ekologické masáže hlav ;-)) - jakýsi chytrý panel se například návštěvníky zeptá jaký druh dopravy použil pro cestu do musea a vylíčí mu ekologickou zátěž, kterou způsobuje doprava, kterou zvolil i její alternativy. Jedna z expozic se například věnuje objevitelským výpravám, včetně tragických konců některých z prvních polárních expedic.
Pokud jde o zakopávání o Nelsona, stačí se podívat na tohle: pěkný online přehled sbírek musea. Obsahují desítky předmětů, včetně uniformy v níž admirál padl.
Vedle námořního musea stojí samozřejmě za procházku i blízký park s někejší observatoří a tím slavným nultým poledníkem (abychom na tuhle atrakci nezapoměli).
Výlet do Greenwiche se dá podniknout různými způsoby, rozhodně stojí za to alespoň jednu cestu absolvovat lodí. Pravidelné vyhlídkové či linkové plavby provozuje hned několik společností, cesta trvá asi hodinku. Když se člověk rozhlíží po obou březích (poté co za sebou nechá dobře známá nábřeží mezi Westminsterem a Towerem) může přemýšlet, jak moc se změnil za něco víc než půlstoletí jeden z největších a nejrušnějších evropských přístavů....
Lodi z centra Londýna přistávají a odpolouvají z přístaviště přímo naproti areálu námořního musea. A hned vedle je další připomínka britské námořní moci, tentokrát obchodní.
Cutty Sark, čajový klipr, bohužel tak jako na obrázku z wikimedia (2005) ještě nějaký rok vidět nebude. Prochází rozsáhlou opravou, kterou zkomplikoval, prodražil a prodloužil rozsáhlý požár.
Pokud se vydáme zpátky do Londýna lodí, můžeme vystoupit například u Toweru. Na jižním břehu kotví HMS Belfast. Křižník, který sloužil za druhé světové války a v Koreji si může návštěvník prolézt od strojovny hluboko v podpalubí po admirálský velitelský můstek nahoře v palubní nadstavbě. V ceně vstupného je poměrně zajímavý zvukový průvodce. Prolézání poněkud stísněných prostor v nitru lodi a šplhání po strmých schůdcích je užitečná a zajímavá zábava opět nejméně na dvě hodiny.
admirálský velící můstek na Belfastu. Radistu, mapovou místnost atd. měli samozřejmě poblíž - ovšem paluba to byla původně otevřená. Dnes už je pod střechou.
Kousek dál proti proudu, také na jižním břehu stojí jedna námořní atrakce: model Golden Hinde slavné Drakeovy galeony.
Raději se pro tentokrát budu držet lodí a notoricky známé Trafalgraské náměstí s pomníkem, jakož i monument a hrob Nelsona v katedrále sv. Pavla mohu vynechat.
Z důvodů jisté bizarnosti ovšem zmíním, že o našeho admirála člověk zakopne i ve Windsoru. Od dob královny Viktorie je totiž buď ve Waterloo Chamber (obrobvské hodovní síni s portréty vojevůdců a státníků, kteří se podíleli na porážce Napoleona - roli námořnictva připomíná zvláštní strop napodobují lodní trup) nebo v Armoury na vstupu do State Apartmentrs uchovávána kulka, které Nelsona na hlavní palubě HMS Victory zabila.
Pro příští výlet do Anglie mám samozřejěm už vymyšlených víc míst, kam se podívat, než se mi může podařit stihnout. Ale k těm, které se budu snažit opravdu nevynechat patří Porsmouth a zejména tamní historické doky s museem Royal Navy.
K vidění je tam například Mary Rose nebo spíš to, co se podařilo zachránit a sestavit z pýchy tudorovského loďstva, která se potopila před v bitvě roku 1545. V osmdesátých letech se podařilo vrak najít a zčásti vylovit.
Především je tu ovšem HMS Victory, z úcty k Nelsonovi dosud v činné službě (nejstarší plavidlo v činné službě vůbec) jako vlajková loď druhého námořního lorda (aktivní služba je ovšem symbolická, Victory je trvale v suchém doku, nejstarší stále plovoucí lodí v činné službě je o něco mladší americká USS Constitution). (fotky Victory porůznu z webu)
 |
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.