 |
Pár poznámek z letošní dovolené - cíl cesty byl poněkud determinován faktem, že jsem v Levných knihách koupila roztomilého průvodce po Jižním Tyrolsku. A bylo jasno.
Koncem července jsme nabrali směr Solná komora a po dlouhém rozvažování, zda zakempovat u nejhlubšího Traunsee či známějšího Hallstättersee, nakonec vyhrálo nádherné Wolfgangsee.
Nikdy v životě jsem nemyslela, že se mi někdy budou líbit hory, natož po nich chodit - na to jsem vždycky byla moc velký lenoch. Ale poslední 4 roky prostě zjišťuju, že si pomalu ale jistě zamilovávám Alpy. Náš první výlet vedl na Schafberg, odkud je krásný výhled na minimálně 4 jezera Solné komory a taky na Dachstein.
Pravda, převýšení 1200 m nás trochu odrovnalo, takže další 2 dny jsme vděčně capkali po místech jako Hallstatt, okolí Gosausee nebo Brixen.
Pak už zase následovaly dolomity v okolí Bolzana - páni, když se vystoupá nad město, je tam úplně jiný svět. Třeba Rosengarten o které se vypráví, že to kdysi byla růžová zahrada krále skřítků Laurina. Když proti němu chtěli vést lidi válku, aby mu mohli zahradu sebrat, raději ji zaklel do kamene. Od té doby ji není vidět ani za denního světla, ani za noci, jenom po západu slunce, než padne tma kameny zrůžoví a když k nim přiložíte ucho, je slyšet jak uvnitř kutají Laurinovi poddaní :-)
Z druhé strany Bolzana se nekonečnými vinicemi vystoupá k náhorní plošině Ritten, kde kromě spousty krav a klimbajících ovcí najdeme spousty krásných, malinkatých vesniček a hezký výhled na okolní dolomity (pokud počasí přeje, nám moc nepřálo).
Z Bolzana jsme pokračovali do lázeňského města Merana, kde nás kromě promenády kolem kamenité a neučesané horské řeky Adige zaujala obrovská botanická zahrada. Na ploše 12 hektarů se dají projít vinice, olivové háje, růžové zahrady, dubové háje, tropický skleník, typická tyrolská louka i zahrádka, čajová plantáž, rýžové pole nebo druhohorní prales se sekvojemi, jinany, kapradím a zamřížovanou wolemií.
Z Merana jsme pokračovali údolím Vinschgau směrem na Švýcarsko. Vinschgau je hodně drsný horský region a vždycky býval hodně chudý. Ani teď nepatří k nejobydlenějším. Typické jsou tu staré románské kostely (jako tenhle sv. Benedikt z 9. století) a horské kláštery, jako Marienberg, což je v 1 340 m.n.m. nejvýše položený benediktýnský klášter v Evropě.
Pak už nás čekalo Švýcarsko - ale sem se budeme muset ještě vrátit. Neviděli jsme ani bojové krávy, které jsou tu tak populární, že trkají ligu, ani velké podzemní jezero ... zato jsme viděli pramen Rhony, Matterhorn, a zejména bernardýny přímo v průsmyku sv. Bernarda (na ty jsem se stejně těšila nejvíc).
Z Bernarda nezbývalo než sjet do Itálie a pokračovat přes Aostu (díky spoustě antických památek nazývané Řím severu) směrem na jih.
Vzhledem k hnusnému vedru jsme vzdali Turín a raději se placatili v dosahu velkých jezer, kde sice děsně žerou komáři a kempy jsou nehorázně drahé, ale aspoň je kde schladit tělo.
Místo Turína jsme zajeli aspoň kouknout na bývalý kartuziánský (dnes cisterciácký) klášter Certosa di Pavia, což je opravdu zajímavý komplex. Kartuziáni žili v přísné klauzuře a prakticky co do ní vstoupili, neviděli snad už do smrti živáčka. I jídlo jim podávali otočným okýnkem tak, aby toho druhého neviděli. Měli sice domeček s dvorečkem a vlastní studnou, přesto... Pro představu, ty domy s věžičkami jsou jednotlivé klauzury seskládané kolem rajského dvora.
Další krásné zastavení nás vedlo do Verony. Jsou tu úžasné (i když italsky špinavé a omlácené) renesanční domy, Juliin balkón i hrobka, Garibaldiho "Řím nebo smrt" tesáno do mramoru tam kde to pronesl, krásné náměstí delle Erbe přecpané krámky a nádherné kostely, kde se dají prohlédnout i ty úplně nejstarší postavené vrstvy.
Osobně miluju fresky, takže tyhle stařičké v podzemní svatyni mě fakt nadchly.
Poslední zastavení nás zavedlo do Tridentu, kde jsme si jednak v katedrále zavzpomínali na koncil, a pak užívali ulice s nádhernými renesančními domy a půvabnými pasážemi.
A bylo po výletě - letos to uteklo nějak moc rychle. Fotek je nebývale mnoho, takže pokud chcete mrknout, tady je 117 vybraných: album :-) |
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.