Místnost

Cestování a památky

Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat. Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat. Na lehkých nohou dám se vést až k cestě větší, nežli znám, tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám. Nejen hobiti mají rádi mapy a delší (většinou neočekávané) procházky a proto je zde pro vás zdejší místnost. Jak těžký batoh by se měl člověk s sebou vzít? Jak si naplánovat dovolenou? Jak správně číst turistické průvodce? Jestli máte s cestováním nějaké zkušenosti, podělte se o ně s ostatními! Místnost má od 10:48:02  07. 05. 2003 pronajatou toomz

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Maganlen, vloženo 21:18:36  13. 05. 2007
	Ajaj, poněkud dlouhé. Odpusťte.

Maganlen, vloženo 21:17:35  13. 05. 2007

Malá odněkud vyčarovala CD obsahující staré písničky. Bridge over troubled water, Laughter in the rain, Angel of the morning, Green green grass of home, Unchained melody aj. Mami, pamatuješ? Jak by mohla zapomenout. Po měsíci v civilizaci je letadlo dopravilo do Alice Springs. Nabídli jim práci (bez výdělku, za účelem naučení se jazyku) 200 km od Alice v buši. Malé byly čtyři. Trochu se bály. Podle fotek a podle vyprávětní a varování sousedů v Alice hořší místo na zemi není. Nedaly na názory druhých a bez řečí souhlasily. Odvezly je na "na konec světa". Přijely na místo v noci. Vysypali je i se zavazadly z auta, ukázali obytný karavan a odjeli. Zůstaly stát před svým novým domovem. Oči zvrátily vzhůru k nebi s jakýmsi zvoláním na rtech. Ústa se jim otevřela němým údivem. Nebe se třpytilo tisícerými hvězdami. Bylo to neuvěřitelné. Země byla plackou, kam až oko dohlédlo a nad ním se klenulo nebe. Jiné hvězdy, než vídáme u nás. Bylo to nevyslovitelně nádherné se všemi nočními vůněmi a zvuky. Chvíli stály bez dechu. Vydržely by se dívat, poslouchat a cítit celou noc, ale malá je vrátila zpátky na zem. Otevřely tedy Silver Bullet a zjistily, že je úplně prázdný. Proti vchodu byla koupelna s vanou, sprchou, umyvadlem a záchodem. Vlevo byl obývací pokoj s kuchyňskkou linkou, vpravo ložnička s postelí, skříní a nočním stolkem. Žádné hygienické potřeby, nábytek, povlečení, peřiny, nic. Zhola nic. Přes zaprášená okna pronikalo jen málo nočního světla, ven nebylo vidět vůbec. Voda tekla jen studená. Spaly v tom, co měly ve vacích. Po pohádce na dobrou noc a závěru ráno moudřejší večera unaveny ulehly. Špinavými okny sluneční paprsky neprošly a tak spaly, spaly a spaly jako v pohádce. Na dveře kdosi zabušil. Otevřely, šly do práce a bez znalosti angličtiny začaly. Vařily, uklízely, naslouchaly a byly šťastné. Měly bydlení, práci, jídlo a jedna druhou. Když večer v pět skončily, vytvářely domov domov. Umyly zaprášená okna, vpustily domů sluneční paprsky, svit měsíce a hvězd. Z beden od piva, prkének a starých záclon vytvořily stůl a skříňky. Stěny ozdobily obrázky vlastnoručně malovanými. Z práce si s dovolením vzaly nádobí a židle. Dobří lidé jim zapůjčili peřiny, polštáře, povlečení, televizi a křeslo. Také se na ně chodily dívat černí (bez urážky) a smáli se jim. Pracovaly v supermarketu, restauraci a galerii v jednom. Vyhýbaly se hovorům odkud jsou, kde se tam vzaly. Samy nevěděly. Po čtrnácti dnech bylo vše tak čisté a dokonale uklizené, stěny umyté savem, okna nablýskaná. Už nebylo na co se vymluvit. Teď budete prodávat, vařit sedm druhů kávy, sedm druhů jídel a za sedm dní budete rozumět a hovořit anglicky. A přijel autobus plný lidí a další a další a místních 15 obyvatel a aboriginals. A tak hozeny do řeky se naučily plavat. Sedm úkolů splnily a protože byly zvídavé, začaly se motat okolo galerie. Zkoušely hrát na didgeridoo, ťukaly o sebe tyčkami, kterými se agoriginals svolávají na coroboree. Na vše se ptaly a lidé měli strpělivost a vyprávěli. Byly již přes měsíc v outbacku. Vstávaly v pět ráno se sluníčkem, končili práci v pět večer. A tak tam žily a jestli neumřely ... Ach ne, konec pohádky. Takhle to neskončilo. Vrátily se zpátky a moc se jim stýská.

Maganlen, vloženo 19:23:46  11. 05. 2007
	Meridion: díky, stalo se.

Meridion, vloženo 06:17:32  11. 05. 2007
	Maganlen: Můžeš pokračovat v místnosti o historii (Porta Medii Aevi).

Maganlen, vloženo 20:47:44  10. 05. 2007
	Marcus: tvým prostřednictvím jsem právě navštívila Řím. Díky.

Elaine, vloženo 10:55:59  10. 05. 2007
	Marcusovy a Lampářovy obrázky mi připoměly pohlednici, kterou mi kamarádka z Říma dovezla a taky hodiny věnované římskému umění a to, že do Říma se chci podívat...Vidět fontánu di Trevi, nebo třeba Michelangela nebo Berniniho v akci:)

Narwen, vloženo 10:51:01  10. 05. 2007
	do tý věci jsem strkala ruku :)

Marcus m, vloženo 22:54:55  09. 05. 2007

omlouvam se za zmatky s fotkami, zkouším co umí googlí služba Piccasa, ale tohle jí očividně moc nejde..takže jinak... zleva pomník, Aracoeli a Cordnata na Capitolinum. Cordonata, v pozadí Dioscuri (sochy Castora a Polluxe) a Pallazo Senatorio- sídlo římského starosty. Bocca della Veritá - ve vzácné chvíli, kdy jsou fotek chtiv turisté mimo záběr ;-) protože se právě střídají Náměstí Bocca Della Veritá v pozadí kostel Santa Maria in Cosmedin.

Marcus m, vloženo 21:18:18  09. 05. 2007

Osliseum Každé velké město dbalé své pověsti má pamětihodnosti a turistické atrakce. Některé pamětihodnosti jsou přirozeně i turistickými atrakcemi, na druhé straně povážlivá většina turistických atrakcí jsou věci u nichž jsou nůžky mezi zájmem návštěvníků a nějakým srozumitelným významem více či méně povážlivě rozevřené. Proto se snažím vyhledávat pamětihodnosti a atrakcím, se pokud je to možné, spíše vyhýbat. Z Říma mám dva pěkné příklady. Výraz Osliseum mě pokud si dobře pamatuji napadl, když jsem posedával na balvanu ve vzácném stínu několika stromů u stánku s občerstvením mezi Konstantinovým obloukem a Colloseem. Žvýkal jsem notně drahou placku se salámem a sýrem a pizzu, upíjel vodu a vzpamatovával se z polední procházky po Foru Romanu - a tam opravdu mnoho stínu člověk nenajde.Naštěstí se tam dá navíce místech nabrat pitná voda z malých hydrantů k ochlazení hlavy i načerpání vody z akvaduktů do lahve k pozdějšímu občerstvení. Uvažoval jsem, kam se "po obědě" vypravím. Velice jsem se chtěl podívat do basiliky San Clemente, která je sice nedaleko, ale otevírá zpravidla nejdříve ve tři odpoledne...proto jsem se rozhodl pokusně se porozhlédnou po přilehlém kopci Celio. Do Colosea se mi nechtělo. Jakkoliv vnímám jeho význam jako stavební památky považuji ho mnohem více za turistickou atrakci - proto Osliseum. Je velké -mezi zachovanými antickými stavbami i jako runina patrně dokonce nesrovnatelně velké- a bylo dějištěm krutých a odporných krvavých divadel - nástroje udržování sociálního smíru za dobře známou cenu. Ovšemže, právě tato pověst z amfiteátru Flaviovců dělá tak přitažlivé místo. Návštěvu jsem si odřekl ne proto, že vstupné je poměrně vysoké, ale proto, že bylo velmi málo času. Mít další den či dva, tak si ten lístek koupím - ne kvůli symbolu temné stránky antické civilisace, ale proto, že je současně vstupenkou na Palatinum (kopec na druhé straně ulice u níž jsem si sedl ke svačině), který je pro antický Řím přinejmenším stejně významný jako Forum Romanum. Jenže času bylo málo a muzejní část Palatina navíc zavírá brzy. Pro Colloseum je příznačné i to, že je spíš jen věhlasné, než skutečně významné (je asi tak významné jak bude za pět set let významá Sazka Arena nebo stadion ve Wembley) a proto je "ikonou města" (podobně jako Eiffelova věž či Champs Elysees v Paříži). Místo, které je mu stavebním významem minimálně konkuruje a historicky je s ním přinejmenším na stejné úrovni - totiž Pantheon- je už víc pamětihodností než atrakcí...turisté tudy prochází po regimentech - ale Colosseum zdolávají po plucích. Ještě krásnějším a snad i veselým příkladem obojího je náměstí Bocca Della Verita s kostelem Santa Maria in Cosmedin. Tam jsem se dorazil od dvou pamětihodných a proto ne tak známých kostelů v Trastavere. Protože trefit se do otevíracích hodin...a, mám podezření, nálad správců...římských kostelů je sázka do loterie, absolvoval jsem dlouhý špacír z Vatikánu do Trastavere dvakrát, ale vyplatilo se. Nicméně pojďme přes Tiberu na druhý konec Celia a Palatina. Přejdu přes rušnou ulici, obhlédnu zachovalé antické chrámy a renesanční či barokní kašnu (jména chrámků a přesnější zařazení kašny nezjišťuji, to bych chodil pořád s nosem v průvodci ;)) a blížím se k portiku kostela. A co nevidím...lidi zjevně ve frontě až ven. Na stepování ve frontě jsem se naštěstí nemusel psychicky připravovat dlouho. Všiml jsem si brzy, že na dveřích je v několika jazycích napsáno,že je možné navštívit mosaiky z 8. století. Projdu dál a vidím, že kostel je otevřený a lze si vnitřní výzdobu prohlédnout velice v klidu. Samozřejmě návštěvnici tam byli, ale tak desetina těch co stáli venku. A teprve až jsem vyhlédl ven dveřmi do portika na druhé straně vidím proč tam všichni stojí. Čekají na to, aby si mohli udělat památeční fotku u Bocca della Veritá - Úst pravdy. Antický dekl na studnu nebo cosi takového s reliéfem mužské tváře s otevřenými ústy na sebe, jak se kutálel dějinami až se zastavil v předsíni řeckého kostela v Římě, nabalil pověst, že je buď vybaven kouzelnou mocí, nebo se používal k ordáliím. Lhářům a jiným osobám bezectným a nečestným měla mramorová hlava po vložení ruky do otvoru její tlamy uhryznout hnát. Prostě další osloseum. Bocca della Veritá Náměstí Bocca Della Veritá v pozadí kostel Santa Maria in Cosmedin.

verlit, vloženo 18:32:42  09. 05. 2007
	Marcus/Lampář: Krásné povídání a krásné fotky. Nemám Řím mezi oblíbenými městy, ale takhle se mi skoro líbí :-) David: Byli jsme tam před lety a zvolili jsme metodu "jdi vždycky opačným směrem než davy". Dovedla nás do tichých parčíků, postranních uliček...nic speciálního tam vlastně nebylo, ale bylo tam klidno, voda šplouchala, pohoda... .-)

Marcus m, vloženo 16:50:36  09. 05. 2007

dvd82: S. Maria Gloriosa del Friari a okolí. Není to ani úplně zapadlé, ani zcela turistů prosté, ale pořád je tam mnohem větší klid a prostor než někde mezi Rialetem a piazzou u S. Marco. Je to poměrně blízko vlakového nádraží, zároveň tedy poměrně z ruky, když už je člověk v centru. No a pak samozřejmě ostrovy: Murano, Burano, Torcello. Zejména ten posledně jmenovaný by mohl býr zajímavý: první osídlený v laguně, ale nyní víceméně bez stálých obyvatel, ale se zajímavými stavbami, včetně katedrály. Murano a Burano budou asi o něco rušnější - jsou charakteristické svými hlavními výrobními a prodejními artikly: sklem a keramikou. Na všechny tři by měly jezdit nějaké lodi z Benátek - je to pokaždé asi na půldenní až celodení výlet

DaViD´82, vloženo 16:23:10  09. 05. 2007
	Nemáte někdo nějaký tip na něco zapadlého a davů prostého v Benátkách ? (Nikoli těch nad Jizerou :o)

Marcus m, vloženo 16:02:42  09. 05. 2007

Lampář: děkuji, nějak jsem na obrázky zapomněl, k stažené vlastních fotek jsem se dostal až před chvílí a kupříkladu pomník vlastně nemám vyfocený vůbec...;-) Dvě ilustrační fotky k předchozímu povídání nakonec mám. zleva pomník, Aracoeli a Cordnata na Capitolinum. Cordonata, v pozadí Dioscuri (sochy Castora a Polluxe) a Pallazo Senatorio- sídlo římského starosty. ---- Protože jsem předchozí příspěvek špatně upravil polovina vypadla...takže s dovolením dokončení, abychom se dostali k tomu troubovi v uniformě ....Buďme ale k výstřelkům vlastenců z přelomu 19. a 20. věku shovívaví. Postavili si pomník těsně, ale přece jen vedle dalších ozdob samotného srdce dávného Říma. V samotném městě jsou i doklady jiného myšlení. Prvníé hned kousek vedle směrem ke Colloseu. Ten gauner Mussolini neměl dost dobrou parádní ulici, kde by mohl pořádat parádní průvody (trasy dávných triumfálních pochodů se mu nehodily, nebyly ani rovné, ani dost široké a tahaly se z kopce nahoru a dolů). Inu nelenil, šel a zničil jednu starobylou čtvrť, zplanýroval jeden méně známý památný pahorek a postavil Via de Fori Imperialii. Další a dnešnímu oku rovněž poměrně nenápadná lumpárna je Via Conciliazione. Když Bernini projektoval a stavěl svatopetrskou piazzu a kolonádu vycházel z toho, že všude kolem je hustá zástavba starobylé čtvrti Borgo a s tím, že lidé budou do kolonády a na piazzu vstupovat prakticky přímo z jejích uliček. A tak to fungovalo, dokud jeden osel v unifromě neposlal buldozery podle pravítka od Andělského mostu až před kolonádu. Jak pohled tímhle směrem vypadá raději pořádně sám nevím.Byl jsem během výletu na piazze a v basilice dvakrát a pokaždé jsem raději buď přes pahorek Janiculum nebo podél řeky spěchal do Trastavere, pozoruhodného Zátibeří.

Lampar, vloženo 14:00:44  09. 05. 2007
	Pomník Viktora Emmanuela II. Santa Maria in Aracoeli Schodiště k S. Maria in Aracoeli

Marcus m, vloženo 10:50:54  09. 05. 2007

Maganlen: krásné a dojemné vzpomínky, taky velmi pěkně psané, díky. A já teď poněkud všedněji pár dalších dojmů z Říma. Potřeštění vlastenci, laskavý Michaelangelo a trouba v uniformě Některé římské perly musíte hledat v uličkách nebo za nimi jet na předměstí. Pomník Vittore Emmanuella a sjednocení Itálie s Altar della Patria ovšem nepřehlédnete. I kdybyste chtěli. A to nejen z Piazza Venezia, kde ho horliví političní vlastenci vztyčili. Svatební dort (tak mu říkali britští vojáci za války), krabici na boty či psací stroj (označení domácí, římská v duchu tradiční kousavosti pasquinád) totiž vyčuhuje z kdejakého průhledu. Turistovi to někdy usnadní orientaci, připusťme. Celá ta hromada bílého kamení a bronzu jezdeckých soch a quadrig je ovšem stejně veliká jako málo zajímavá. Nicméně je to jeden ze tří prvků, který na námětí vypovídá o různých historických dobách a tom, jak v nich lidé mysleli. Hned vedle po cestě ke Kapitolu stojí S. Maria Aracoeli, starobylý kostel stojící na místě pohanských svatyň. Své jméno, pro zajímavost, dle legendy získal od oltáře neznámému bohu, který má přijít. Postavil ho císař Augustus na základě vidění jedné ze sybil. Ovšem první co člověka upoutá a turistu poněkud vyděsí je schodiště, které ke kostelu a kopci vede. Přímé a strmé. Ono totiž v době, kdy ho stavěli na Kapitol nevedla jiná cesta než Cliva Capitolina z druhé strany kopce od Fora. Za to, že dnes vyjdeme na Kapitol, aniž bychom si téměř všimli, že jdeme do kopce může státnický trapas a Michalangelův architektonický um. To takhle jednou přijel nějaký císař či co a na Kapitol vedla jen jakási blátivá stezka...a Michalangelo brzy dostal zakázku. Když si turista prohlíží výsledek jeho práce, napadnou ho dvě věci: pan Buonarotti byl člověk důkladný...a laskavý. O důkladnosti svědčí to, že celé náměstí na vrchu pahorku nově zkomponoval a dostavěl. O laskavosti pak Cordonata onen pohodlný a elegantní výstup na Capitolinum. Buďme ale k výstřelkům vlastenců z přelomu 19. a 20. věku shovívaví. Postavili si pomník těsně, ale přece jen vedle dalších ozdob samotného srdce dávného Říma. V samotném městě jsou i doklady

Maganlen, vloženo 23:44:59  08. 05. 2007
	Mám na nočním stolku tři velké, staré, mítsy děravé mušle. Kdyby šlo zesílit zvuk, slyšely bychom, co zpívají. Snad kdyby někdo dokázal rozkódovat hlasy, mohly bychom slyšet, co si moře povídalo před miliony let, možná příběhy jednotlivých kapek. Kudy putovaly prastarým koloběhem vody na Zemi, až konečně uzavřely kruh a splynuly s nekonečností oceánů.

Činkapi, vloženo 23:36:01  08. 05. 2007
	Maganlen: Normálně jsi mě dostala, dojala... Taky opatruju pár takových střípků vzpomínek a vůně moře a křik racků mezi ně rozhodně patří. A taky zvuk přílivu, takové to sssss - ššššš...

Maganlen, vloženo 22:56:04  08. 05. 2007

Já jezdím každý víkend po vlastech českých. Jinak zatím vzpomínám. Celý život jsem si přála vidět delfíny. Poslední den v civilizaci nás vzali na loď na volné moře. Malá čtyřsedadlová kocábka. Lovili jsme ryby. Propichovala jsem háček očičkem smradlavé návnady, pak ocáskem. Oni chytli velké krásné exempláře a já za celý den placatou, malou jako dlaň, co měla obě oči na jedné straně těla. Oblůdka jedna ošklivá, nešťastná. Zacházelo sluníčko a myslela jsem, že hejno blýskavých mořských živočichů připlavalo k hladině rozloučit se s ním. Za nimi se vynořilo hejno dravců delfínů. Nahnali rybičky k hladině a lovili je. Když slunce zmizelo za horizont, delfíni nás doprovázeli k přístavu. Skoro jsem pro slzy neviděla. Nikdy nezapomenu.

toomz, vloženo 22:35:59  08. 05. 2007
	Já si dal slib že každý rok navštívím jednu novou zemi... protože prostě miluju cestování, přesně jak to popisuješ, hlavně ty útržkovité vzpomínky, vjemy, pocity...

Maganlen, vloženo 22:34:01  08. 05. 2007

Také tak cestuji. Vracím se ve vzpomínkách, poslouchám muziku a myslím na to, jak je cítit moře, slyším vlny i křik racků. Znovu v duchu dýchám vzduch prosycený vůní eukalyptů a čtyřicetipětistupňového horka v buši. Myslím na neuvěřitelná setkání se všemi čtyřnohými, dvounohými, jednonohými, beznohými a mnohonohými tvory. I prstem po mapě by mi to šlo cestovat docela dobře. Turkmenistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Čína. Představuji si houpavý pohyb velbouda a jeho téměř neslyšnou chůzi pískem při západu slunce. Klapot koňských kopyt na úzké horské stezce.

Zpět