|
Hlásím návrat z pochodového cvičení po Římu ;-). a nabízímm pár postřehů a poznámek.
Kudy prosím ke svatému Petru?
V cizích městech bloudím. Více či méně, ale vždy a pravidelně. Jenže znáte to, trpaslík má vždycky radost, když potká ještě menšího.
Stojím takhle na jedné rušné ulici - bylo to tuším prostranství před jakýmsi ministerstvem- koukám do mapy a tiše ale velmi udatně a hrubě kleju. Mám načteno, že ve velmi blízkém okolí S. Maria Maggiore (jedné ze čtyř hlavních římských basilik) jsou dva starobylé kostely. OK S. Prassede jsem našel i já... byla k šipka na kraji příslušné uličky. Druhý jsem právě za pomoci mapy a jednoho vycházkového průvodce právě hledal...inu samozřejmě jsem do té ulice neměl jít, ale dát se po okraji náměstí a po levé straně pak kostel najít..což se brzy povedlo.
Nicméně jak tam stojím a hledím do mapy jak husa do hvězdářského dalekohledu, kdosi mě osloví a ptá se kudy do sv. Petra. Řeknu to takhle...od S. Maria Maggiore je to kousek na hlavní nádraží Termini a odtud je to metrem do blízkosti Vatikánu asi osm zastávek. Prostě kus cesty. Proto jsem se nejdřív optal (jak se ukázalo asi Rusa) "Pietro in Vincoli?", což je totiž kostel stojící podstatě blíž a též turisticky vyhledávaný - díky Michelangelovu Mojžíšovi (a taky tam mj. pokud se nepletu odpočívá romantikům známá setnutá Beatrice Cenci). No vysvětlili jsme si, že skutečně myslí Vatikán a odkázal jsem je na metro. Na půldenní procházku pěšky už bylo trochu pozdě.
Where are you from?
Na švehlení turistů v nejrůznějších jazycích jsem už za pár let malých výletů do metropolí docela zvyklí. Pár dní v Římě mi jakousi příjemně kosmopolitní atmosféru dalo zažít asi nejvíc. Rus se mě ptá na cestu do Vatikánu, u S. Maria in Cosmedin zaslechnu dotaz starších manželů z Chicaga, kdeže jsou ta Ústa pravdy - tak odpovím, že v někde v tom portiku kostela přímo před nimi, ale že přesně nevím, že tam sám jdu poprvé ;-). A v jedné uličce u bočního vstupu na Forum Romanum se mě ptá řidič projíždějícího auta jak se dostane k Circu Maximu...inu moc jsem mu nepomohl, než jsem se stihl přibližně sladit s jeho mapou, mávl rukou a řekl, že prostě pojede rovně. Ještě ale padla obligátní otázka odkud jsem, když jsem předtím řekl, že jsem turista a poprvé v Římě - z chlapíka vypadlo, že je Francouz, dělá u Calvina a Kleina a manželku má z Prahy, kde byl před pár týdy na návštěvě...a pak uháněl na Circus Maximus. Svět je malý a mezi Forem a Circem si to lidé říkali už někdy před více než dvěma tisíci lety...jen tehdy místo aut měli nosítka nebo koně. ;-)
Jenoruký bandita s jízdenkami
Přijet do cizího města se sedmdesátihlavým zájezdem, zastavit u metra a nemít v kapse drobné mince...to není dobrý srart do poznávacího dobrozdružství...k němuž celodenní či vícedenní lítačka na místní veřejnou dopravu patří na prvním místě.
Inu stalo se tohle. Osazenstvo dvoupatrového autobusu se vylodilo a šlo si koupit lístk na dopravu, téměž každý dva kousky jednorázové po euru. Nějakých 140 eur za hodně drobné práce pan majitel krámu vedle vestibulu očividně a hlasitě nechtěl....A tak než by čekala, až si všichni koupí lupeny u automatů ve stanici, koupila je průvodkyně hromadně...odpočítat je a převzít peníze najedou už panu majiteli očividně nevadilo (tolik) ;-). Ovšem tu třídenní by mi pánko velkomožný prodat mohl říkám si a vzápětí si říkám o příslušný lístek a vytahuji dvacetieuro. Jenže jelikož nemám drobné a tím pádem nemám to jedno euro tak mi pánko velkomožný nerozmění. Ok, jdu do stanice a strkám dvacku do mašiny na lístky a volím třídenní jízdenku. Nic..
Koukám a vidím..automat bere mince i bankovky....ale pozor vrací jen 4 eura. Protože se vážně nechci zdržovat, vyptávat si jestli ještě někomu nezbyl lístek atd - protože se hodlám okamžitě odpoutat a skupinu spatřit až večer při srazu před odjezdem na hotel- tak nakonec před jednorukým banditou městského podniku dopravního římského kapituluji a kupuju si lístek šestidenní za 16 eur..takže mi ty čtyry eura milostivě vrátí s potřebným lístkem a já mohu zahájit pochodové cvičení.;-) |