|
Deidre: skvěle napsané, velmi zajímavé a povídání ... a proč mám pocit, že to příště s Maledivami nebo jinými exotickými plážemi nebude tak ehm horké? :)))) :-P
když je tu řeč o Parízu: no moc toho nedporučím, byl jsem tam všehovšudy jednou a kam mě nedovedl můj knižní průvodce (jste-li v Paříži poprvé, se zájezdem a na tři nebo čtyři dny, je solidní knížka procházek a schopnost se po městě motat ty tři dny sólo a s pomocí městské dopravy, jediný způsob, jak vůbec něco vidět a nespáchat nějaký masový zločin ;) ) tam jsem nešel, neb bych nic nenašel.
Nicméně k Sacre Coueur: já vím, že se to tu všem líbí, ale na mně je to moc nové, přiliš vysoustružen a zkrátka too much of postcard ;). Ale: doporučuju tam zajít - ovšem z té neturistické strany čili hezky ulicemi a uličkami Montmartru nahoru: cestou člověk potká například první obnovenou vinici na Montmartru (když jsem tam před lety byl zrovna působivě nevypadala, ale touhle dobou už možná dala panenskou sklizeň a pár dalších) a mezi domy v zahradách se dá zahlédnout jeden z posledních dochovaných větrných mlýnů...
A když pak člověk přijde nahoru: to je zajímavé snad už jen proto, že když procházíte odzadu k basilice poměrně přesně poznáte, kde končí běžný lokální svět a začíná s prominutím globální Disneyland (to je můj technický popisný termín, nic urážlivého ;) ), Obligátní fotku basiliky si pak udělejte cestou ze schodů, ideálně s některou partičkou muzikantů, co tam stávají v popředí. ;)
A vlastně mě napadá tip na lehce bizarni procházku: seběhnout po schodech a vydat se do St. Denis - když to ten Sv. Diviš zvládl se setnutou hlavou pořád ještě na krku, musí to i průměrný turista ujít, ne? ;) Mimochodem St. Denis (byť třeba raději metrem) doporučuju taky. Basilika je to krásná, náhrobky králů zajímavé...a návštěva krypty, kde se dočtete, že téměř všechny královské ostatky leží za jednou zdí takříkajíc na jedné hromadě, protože tak je za revoluce z krypty vyházeli do jedné jámy...tam vám o té novější Francii taky něco poví.
Jo a pokud se jí, tedy té novější Francii chcece ze srdce zasmát, pak doporučuju extrémně jednoduchou procházku. Vyjdětě z Louvre, postavte k Malému vítěznému oblouku, otočte se čenichem do Tulerijských zahrad... a následujte svůj nos tuším pět kilometrů pořád rovně (jenom pozor na přechody na Sekernic...náměstí Svornosti jsem chtěl říct) a dojdete až k Champs Elysees. Tam se můžete zasmát znovu Velkému Vítěznému oblouku, jednak kvůli jeho jménu, jednak kvůi tomu jak tak trčí jako bolavý palec z kruhového objezdu (myslím že to Praha, a čert vem magistrálu, vyhrála s Národním museem na konci bulváru Václavského náměstí vyhrála mnohem víc, než Paříž s tímhle Vobloukem) a jednak tomu, že přímo za ním se rýsuje ten legrační veleoblouk v La Defence. ;)
A samozřejmě velmi doporučuji Il-de-Cité a Il-St.Luis: Notre Dame sice je možná přemožena turisty, ale přesto je povinnost ;), samozřejmě stejně povinná je St. Chapelle. A pak se tam dá bloumat uličkami, nebo sedět v parku a pak překvapeně zjisti, že v téhle milé zahrádce stojí malý pomníček na místě, kde upálili Jacquese De Molay .... a tak podobně... |