 |
Nejsou. Prakticky žádné. Pokud máš nějaké extrémně divnodivné, tak možná řeš jestli to máš čím doložit, ale upřímně pochybuju, že bys dovedla vyrobit více temnohustý arzenál než já a můj astmatik a všeobecně hypochondr. A vzali nás i do Londýna. Akorát si pohlídej, aby všechny tekutosti byly v mikrotenu a ideálně i někde, kde je rychle najdeš. A pokud bys měla nějaké větší věci, tak si dej pozor na to, že bez ohledu na reálný objem tekutiny žádná nádoba nesmí mít víc než těch 100 ml.
Mimochodem jsem do Lyonu před měsícem s easyjetem letěla, takže máš-li otázky, klidně se ptej. Jen bych ti takhle z hlavy skutečně doporučila zaprvé, že pokud pojedeš do města tou expres tramvají a je ti pod šestadvacet, nezapomeň si koupit jízdenku Jeune, a obecně pokud chceš v téhle části Francie v klidu přežít, přddem se mentálně obrň na na české poměry poměrně agresivní ometáky všeho věku, včetně desetiletých holčíček. Není zase tak těžké se jim vyhýbat/odhánět je, i pokud máš tu smůlu, že jsi sama mladá ženská, akorát se musíš co nejrychleji obrnět a zbavit reflexu být slušná a otevřená turistka, která má tendenci odpovídat na pozdravy a bavit se s lidmi tak, aby jí rozuměli - naopak, jakmile kdokoliv divně vypadající začne člověka zdravit, cokoliv mu nabízet, popřípadě se ho ptá, zda mluví anglicky, aniž by to zjevně byl turista nebo uměl anglicky, je nutno odpovídat česky, odmítavě a rychle pokračovat pryč. Ze začátku je z toho člověk hrozně vyjukaný, protože to tam je fakt takové živější, ale jakmile se trochu otrkáš, tak si zvykneš. |
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.