Místnost

Cestování a památky

Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat. Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat. Na lehkých nohou dám se vést až k cestě větší, nežli znám, tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám. Nejen hobiti mají rádi mapy a delší (většinou neočekávané) procházky a proto je zde pro vás zdejší místnost. Jak těžký batoh by se měl člověk s sebou vzít? Jak si naplánovat dovolenou? Jak správně číst turistické průvodce? Jestli máte s cestováním nějaké zkušenosti, podělte se o ně s ostatními! Místnost má od 10:48:02  07. 05. 2003 pronajatou toomz

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Silmarien, vloženo 15:17:57  29. 05. 2012

Jo jo, kruháče ma vo Francúzsku fascinovali :) Keď som bola v roku 2004 v Royan (Akvitánia, Charente-Maritime), tak sme bývali v rodine. Každé ráno sme počítali počet kruháčov, cez ktoré musíme prejsť, aby sme sa dostali do školy :DD Dva tam boli veľké a krásne vyzdobené (rady kvetín, farebne zladené a pod.), dva boli menšie "len" s nasadenou upravenou trávou a potom ešte nejaký jeden-dva. Strašne sme si to so spolužiačkou užívali :))

Agáve, vloženo 13:54:23  29. 05. 2012
	Čin: Foť, tam se asi jen tak nepodívám. :-)

toomz, vloženo 13:51:20  29. 05. 2012
	Jó móře! :-) A Eva mi pořád vypráví, jak jako malinká viděla ve Francii první kruhák, byl přesně takový, jak popisuješ :-)

Činkapi, vloženo 22:00:02  28. 05. 2012

Nantes se mi jeví jako jedno z nejhezčích měst, jaká jsem kdy v životě poznala. Jasně, krásné historické centrum má spousta měst. Paláce, kavárničky, lodě, parky... jenže Nantes je hezké všude, i v okrajových částech. Všude tolik zeleně... udržované, čisťounké. Bydlíme v části, která by v pražském měřítku byla něco jako Štěrboholy nebo Uhříněves. A zrovna dneska jsme tady šli kolem kruhového objezdu, který měl uprostřed malou zahrádku - stromky sestříhané do koulí, kvetoucí záhony. Ne že bych milovala tvarované stromy, ale té péče! Mezi silnicemi jsou aleje. Člověk nenarazí na zanedbané, ošklivé místo, rozbitý chodník, počmáranou zeď. Chápete, žádné hogo fogo - jen to prostě tak nějak obyčejně funguje. Úhlednost, čistota. Moje duše tady pookřívá... A k moři je to 40 minut! :-)

Skritek, vloženo 11:14:45  24. 05. 2012
	Nadriel: Jo, ještě mít tak jistou posádku... :-(

Nadriel, vloženo 22:48:46  21. 05. 2012
	Jé, ze Splitu:-)? My vyplouvali z Trogiru, to je "hned vedle", ale Split jsme neviděli, jen Splitská vrata mezi Šoltou a Bračem, krásně jsme si to tam křižovali proti větru rychlostí kolem 6, 7 uzlů:-) Byl to den, kdy si dal náš kapitán volno, anžto zjistil, že mám papíry:-D

Skritek, vloženo 17:31:50  20. 05. 2012
	15.-23. září vyplujeme ze Splitu na 7 dní plachetnicí k jihu Jaderského moře. Scháníme tak 3-4 lidi, kteří by se chtěli připojit. Poprosím, dejte mi vědět, kdybyste měl někdo zájem.

Herald, vloženo 19:30:23  09. 05. 2012
	Klair: Couchsurfing ne, skutečně spíš hotel. Ještě sem přepíšu dotaz z poradny: Na začátku července chci jet na pár dní do Londýna s přítelkyní, hledám levnější ubytování, ale zas aby po nás nelezly myši:) Máte nějaký tip? Ještě mě napadlo, jestli jste někdo viděl film In Bruges, tak třeba takové ubytování by se mi líbilo.

Klair, vloženo 08:38:05  09. 05. 2012
	Herald, pokračování z poradny: Záleží na tom, jestli chcete úplně soukromí. pOkud ne, zkusila bych Couchsurfing nebo Hospitalityclub. A co se týče hotelů, je to drahé, takže hledat...

Marcus m, vloženo 01:55:34  08. 05. 2012

Své tapetování zas na nějaký čas uzavírám desátou, závěrečnou kapitolu. Jak jsem naznačil, jsme zpět v Jerusalémě a autor nás provádí časem velkého svátku. Navštívíme sederovou večeři židovského Pesachu, vidíme několik obřadů křesťanského Svatého týdne: od slavného Svatého ohně v Chrámu Božího hrobu po zvláštní slavnost habešských mnichů v jejich prostinkém klášteře pod hvězdami na střeše Chrámu Božího hrobu. Přihlížeme také průvodu muslimské slavnosti Nebi Musa....a opět nás dostihnou ironická prolínání a překrývání dějů a dějin na cestách Svaté země. Z rušného neklidem a napětím tepajícího města se pak raději na chvíli vytratíme na tiché skryté místo na Olivové hoře, odkud pohlédneme přes kedronské údolí k na Chrámovou horu, seznámíne s tím, jak vypadal běžný i sváteční den v Herodově chrámu a proč bylo Ježíšovo vyhnání kupců z chrámového nádvoří ranou do živého a citlivého místa. Nakonec cestovatel a poutník znovu vypráví celý pašijový příběh, prochází se v mysli po místech, kde se odhrál a přemýšlí o lidech, kteří v něm sehráli své osudové role. --------------- Toť pro tentokrát vše... soudě podle čísel na scribdu snad občas někdo i jednotlivé kapitoly otevřel a doufám, že mu přinesly příjemné počtení. H.V. Morton napsal řadu zajímavých a čtivých knih, je možné, že časem na některou z nich ještě přijde řada a budu tu s ní tapetovat. Děkuji za pozornost.

Marcus m, vloženo 00:48:15  07. 05. 2012

Předposlední, devátá kapitola, vypráví o cestě historií trojích majestátných ruin. Začneme v odlehlé horské pevnosti Machaerus, kde se vrátíme k skvostné a hrozné historii Herodovců, posadíme se do trávy mezi kameny, kde možná kdysi stával dalšíz z Herodových paláců a zkusíme si představit noc, kdy Salomé tančila, Herodes kývl a kat máchl mečem. Pak se vypravíme do křižáckého hradu Keraku, dozvíme se o jednom mizerovi, který tam vládl a nakonec mu Saladin ani vodu nepodal a paži usekl. Vyslecheme i krutou vzpomínku jednoho starého mírného kněze. Nakonec přejedeme druhdy nebezpečnou poušť a a po staletí nepřístupnou průrvou vjedeme do skalního města Petry. Povečeříme v turistickém táboře a pro nocleh si vybereme skalní hrobku. U planoucího táborového ohně po celé té cestě při sledování beduínských tanců poměrně pochopitelně přemýšlíme o přízracích pádu civilisace. Z rozjímání nad Baalovými výšinami nad Petrou nás při pohledu na zapovězenou horu s Áronovou hrobkou vyruší policista s telegramem. Pozvání hlavy Arabské legie ke kmenové hostině, byť na druhé straně pouště, se neodmítá. Nakonec se vracíme zpět do Jerusaléma. Blíží se totiž svátky. O různých podobách velikonoc ve Svatém městě pojedná příští, poslední kapitola.

Marcus m, vloženo 19:37:31  05. 05. 2012

dara: počtení je to skutečně docela pěkné, ale holt kapitoly po cca 10 tisících slov (poslední dvě skoro po dvaceti ;) ). Jedině snad stáhnout a postupně vytisknout... ale to je zas 10-15 stránek A4 na kapitolu. abych ale pokračoval v tapetování - osmá kapitola. Drobné varování úvodem, kapitolou se vine příběh jednoho prašivého psa a lidské lhostejnosti a soucitu, s ohledem na výstřednosti smýšlení části zdejšího publika na to raději upozorním předem. Autor v této kapitole cestuje krajem Týru a Sidónu do dnešní Sýrie a Libanonu. Dávné pobřežní karavannní stezky vedou sešlými troskami, které zní slavnými jmény: Acre, Allepo, Týr, Sidón. U pramenů Jordánu najdeme muslimskou svatyni zasvěcenou jaksi přejmenovanému sv. Jiří a taky domek šejka, kde na člověka se vší tíží starověkých trosek dolehne pád Říma. V horách Libanonu vzpomneme na libanonské cedry a zahlédneme těžbu sněhu pro chlazení vína a limonád v žhnoucích rovinách dole. Při návštěvě Damašku se dozvíme, co všechno provedou obchodníci, aby člověka ze Západu přiměli nakupovat a proč autor nemá rád smlouvání a proč smlouvat neumí - a jak se tím proviňuje proti místním zvyklostem. V ulicicíh Damašku najdeme tu, které se říká Přímá a u malé mešity vzpomeneme, jak se ze Šavla stal Pavel. Před skromnou hrobkou nakonec si připomenem ušlechtilou pověst velkého Saladina.

Dara, vloženo 09:21:36  05. 05. 2012
	Ach jo, když mě opravdu nedělá dobře číst dlouhé texty z počítače. I u cestopisu od Klair jsem měla problém. Oči dostaly zabrat. A to by mě ta Marcusova knížka fakt zajímala :-(

Marcus m, vloženo 22:38:27  04. 05. 2012

další na řadě je sedmá kapitola. Autor odpočívá v půvabné zahradní oáze na Galilejském jezeře a těší se z krásy kraje, který mu svým klidem a vlastně i absencí viditelných pamětihodností přirostl k srdci. A tak tu pátrá po záhadě, kde se se bere nad jitřním jezerem rachot psacího stroje, naslouchá legendám o tom, kde vzal leďnáček své pestré peří a o tom, jak to dopadlo, kdy čert s Hospodinem soutěží, kdo udělá lepšího vodního buvola. Vesluje po jezeře občas se zastaví někde na břehu a listuje stránkami evangelií na místech, kde Ježíš nasytil zástupy nebo kde se z celníka stal rybář lidí a kde se z rybáře stal pastýř. Zpátky do současnoti pak autora vrací policejní šejk, stejně důležitý jako rozčílený, který opustí svatební průvod, aby projednal přestupek nedovoleného překročení hranice bez platného dokladu a pohrozil provinilci vězením, pokud do čtyř hodin neopustí území pod francouzskou správou.

Marcus m, vloženo 01:57:29  04. 05. 2012

z pozdní noci k ranní kávě kapitola šestá četby na pokračování. Tentokrát o tom, čím se liší Galilea od Judska a proč je v Galilei, druhdy rušném a kosmopolitním kraji kolem Galilejského jezera příjemněji, než v drsných kopcích strohé Judeje. Po obhlédnutí krás kraje se pak projdeme skvostnou a krvavou historií Herodovců (Ještě na ně později přijde v jedné kapitole řeč při návštěvě pevnosti, kde zřejmě skončil život Jana Křtitele). Od dlouhých stínů dějin si můžeme odpočinout při sledování práce galilejských rybářů, což je pro změnu historie právě tak dávná, jako živá a zajímavá. Nakonec si autor nechal jazykové okénko a malý exkurz do dějin jazyků Svaté země, zejména pak aramejštiny a hebrejštiny.

Silmarien, vloženo 08:20:54  03. 05. 2012

Babička je akčná! :)) to je super, že ste si takýto výlet urobili :) Dodnes si pamätám jemne prekvapený výraz sprievodkyne, keď sme na vylihovacej dovolenke v Turecku šli do Efezu - s najmladším (4 ročná Sabínka) i najstarším (70-ročná babička) účastníkom výletu :D ako nás jemne upozorňovali, že tam bude veľmi teplo, keďže je júl a veľa sa tam chodí a tak... ale Sabínka v radostnej detskej nevinnosti nejako zabudla, že by mohla byť unavená a zastaviť babičku nadšenkyňu histórie celý život čítajúcu Zamarovského, z ktorého vedela snáď state naspamäť a doslova vdychijúcu atmosféru okolo seba... to bolo nemožné :)

Marcus m, vloženo 00:16:38  03. 05. 2012

a ještě se sem vnutím s pátou kapitolou četby na pokračování (už jsme v poločase, poslušně hlásím). Tentokrát bude řeč o Samaří a Samařanech, včetně návštěvy u hrdého velekněze maličkého zbytku Samařanů žijících v arbaské záplavě v Nábulusu. Velekněz plánuje, že by se vypravil do Anglie a zašel do Buckinghamského paláce požádat krále, aby zašpendýroval Samařanům synagogu, neb jim tu starou zbořilo zemětřesení. Hodně se bude mluvit také o ovcích, palestinských pastýřích a tom, jak se jejich život a ovládání stád liší od evropských způsobů. Mimochodem beduínská laskomina z ovce? Tučný ocas. Další zastávkou je pak Nazaret. Zatímco u Mrtvého moře, jak bylo možné číst v minulé kapitole, byl rekreační průmysl teprve nepatrném zárodku, v Nazaretu, už kypěl v třicátých letech kramářský pouliční život měrou, kterou dobře známe i dnes. Autor si postekává nad tím, proč nejsou některá posvátná místa na nějakém vysokém kopci přístupném jen po nebezpečném chodníčku vyšlapaném mulami. ;) Poté, co setřese dotěrné průvodce i prodejce pohlednic a krajek, najde ale aspoň ulici, kde získá bližší představu o tom, jak odedávna pracují a žijí palestinští tesaři. Nakonec vede cesta do Haify a odtud k troskám mocného křižáckého hradu, druhdy templářského ústředí a na místo, kde při moři stávala Cesarea - sic transit gloria mundi na dvojí způsob: hrdný a pevný hrad je obrácený v trosky obývané arabskými vesničany, ze skvostného antického města s úžasným Herodovým palácem, kde měl oficiální sídlo a residenci Pilát, nezbylo takřka nic...palác, skvostné forum, velký hippodrom a cirkus jsou dnes skrovnými obilnými poli.

Marcus m, vloženo 22:36:18  02. 05. 2012

klair: inu, po tom velkým vohni z roku 1666, co ho připomíná Monument v Pudding Lane (další místo, kam jsem nelezl a tvá babička má můj velký respekt, že tam vyběhla), sir Christopher Wren postavil hodně věcí, mimo jiné tuším snad všechny kostely, co se po Velkém požáru obnovovaly. Mimoto katederálu a mimo to ještě dost jiných věcí...tuším, že má prsty v dnešním Maritime Museu v Greenwiche. Mimochodem původní profesí a řemeslem architekt nebyl, ale to bylo v Anglii normální (viz docela dost příkladů v Brysonově At home, že ;)).

Klair, vloženo 22:14:03  02. 05. 2012
	Vůbec jsme Wrenovo jméno potkávaly často :) POstavil asi skoro celý Londýn :) Asi fakt nejdůležitější je ověřit, kdy mají kde otevřeno... London pass platný přes víkend je pěkně na houby :(

Marcus m, vloženo 21:47:03  02. 05. 2012

klair: milé a svěží zápisky z výletu... a akční, jak autorka sama. ;) Rád čtu, že se ti líbila návštěva divadla Globe, sám jsem tam tuším byl už asi třikrát - neb jsem se pokaždé ocitl někde poblíž a zrovna mi platil London Pass nebo dneska už zaniklý Great Britain Hertiage Pass.... Mimoochodem myslím, že bylo skoro lepší, že měl HMS Belfast zavřeno (jen mě překvapuje, že ten můstek pořád ještě opravují, rozsypal se jim, mám dojem před dvěma měsíci). Projít si tuhle lodičku je totiž docela tělocvik: pokud si nevystačíš s tím, že obejdeš vrchní palubu, tak tě čeká šplhání po velkém množství schůdků, které připomínají spíš širší žebříky, protože prakticky vše na lodi je na tuším čtyřech patrech (resp. palubách) pod tou horní..a ano, aby se dostala nahoru na můstek, musíš nejdřív dolů ;). Jeden tip na příště: Kousek do Wellingtonova oblouku (arch je v tomhle případe fakt vítězný voblouk ;) je Apsley House (známý svého času jako Londýn, č. p. 1 ), kde Iron Duke trávil svá státnická léta (a že jich bylo... narozdíl od chytrého Nelsona, který se nechal zastřelit na vrcholu slávy na palubě vlajkové lodi, Wellington holt umřel ve velmi požehnaném věku v posteli). Je to hodně pěkně vybavený dům, který je vlastě i solidní galerií, neb Wellington tuším dostal ctí a darem něco ze španělských sbírek, které se chystali Francouzi zkrevírovat, ale už se jim to nepovedlo. Pro další výletníky: pokud se nic nezměnilo, platí tam London Pass. A s prominutím a omluvou maličká oprava, polní maršál Arthur Wellesley, první vévoda z Wellingtonu by asi na oslovení lord slyšel (i když k stáru byl už hluchý jak pařez pokud se nepletu) a kdyby nic jiného, tak měl čestný titul Lorda Správce Patera Přístavů (Lord Warden of Cinque Ports) ;), ale jinak se o něm běžně mluví právě jako vévodovi Wellingtonovi (a to tak důsledně, že jsem si přesný spelling jeho jména musel rychle najít, abych z něj neudělal Wesseleyho ;)). Ke katedrále sv. Pavla: jo jo, pěkně to Wren postavil ;). A možná tě ani nemusí tolika mrzet, že jsi nešplhala na galerie. Já tedy vyfunněl jen na Stone Gallery (vnější ochoz koolem spodní kupole) a odtud je sice obstojný rohzled, ale ochoz je poměrně vysoký, takže se přes něj blbě kouká... a zas takový kamzík, abych se škrábal až nahoru na bydýlko Golden Gallery jsem tedy nebyl. ;)

Zpět