Místnost

Cestování a památky

Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat. Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat. Na lehkých nohou dám se vést až k cestě větší, nežli znám, tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám. Nejen hobiti mají rádi mapy a delší (většinou neočekávané) procházky a proto je zde pro vás zdejší místnost. Jak těžký batoh by se měl člověk s sebou vzít? Jak si naplánovat dovolenou? Jak správně číst turistické průvodce? Jestli máte s cestováním nějaké zkušenosti, podělte se o ně s ostatními! Místnost má od 10:48:02  07. 05. 2003 pronajatou toomz

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Narwen, vloženo 07:42:08  16. 04. 2011
	Tak to bych netvrdila, že nemůžou :)

Quendi, vloženo 06:41:01  16. 04. 2011
	Vypadá to tam nádherně. Proč u nás nemůžou růst bambusy...:(

Agáve, vloženo 12:14:45  15. 04. 2011
	Isanan: Máš moc hezké fotky. :-)

Aes Sedai, vloženo 10:29:44  15. 04. 2011
	Moc hezké. A ta pouliční umělkyně má nádhernou tvář. Takovou oduševnělou a naplněnou radostí.

toomz, vloženo 20:28:05  14. 04. 2011
	Isanan, ty jsi divoženka! Což není etymologicky od slova divná a žena, ale od slova divoká, skvělá, úžasná… Jinka jsem zapomněl říct, že jsem potkal v Izraeli tvé dvojče, tedy slečnu která pracuje na velvyslanectví, přišla na můj koncert, pozvala mě na kafe a děsně skvěle jsme pokecali. Taky skvělá dáma. Celou dobu jsem čekal, že shodí masku velvyslankyně a řekne(š), že to jsi ty :-D

Orki, vloženo 19:47:25  14. 04. 2011
	Hezky!! Zvlášť všechno to levné jídlo vypadá, že by mi chutnalo.

Isanan, vloženo 16:45:56  14. 04. 2011

Nekteri vedi, ale vydala jsem se zase na cesty - po uspechu indicke expedice, jsem zvolila za cil klidnejsi jihovychodni Asii. Zatim jsem cestovala z Bangkoku na sever az na samou hranici statu Myanmar, Thajsko a Laos. Odtud jsem prekrocila hranice do Laosu a plavila se dva dny po Mekongu az do mesta Luang Prabang, kde prave probihaji neuveritelne mokre, barevne a hlucne oslavy noveho roku a je to teda hodne velka jizda! Vybrala jsem par fotek, ktere ilustruji muj dosavadni prubeh cesty: https://picasaweb.google.com/marie.valento/Thajsko2011ZBangkokuDoChiangMai Miluju cestovani!

toomz, vloženo 00:37:35  13. 04. 2011
	Ha! Z Berlína do Prahy od domu k domu přesně za 3:59 hodin :) A to včetně jednoho tankování a jedné pauzy na WC. (Plus nutno připočíst, že jezdím starou Toyotou, to by tepr bylo, kdybych měl nějakýho šviháka :)

Kroc, vloženo 23:51:31  07. 04. 2011
	jéé já mám ten pocit taky ráda, proto miluju letiště, ale nesnášim létání :o)

Vever, vloženo 00:11:01  07. 04. 2011
	Já od září jezdím týdně do Brna a zpátky a teprve poslední tak měsíc mě to začalo pomalu pouštět :) Prostě jak vlezu do autobusu, mám dojem nějaké zajímavé daleké cesty.

toomz, vloženo 23:35:43  06. 04. 2011
	No jistě! Myslím, že ten pocit cesty je něco hluboko v genech, co se nedá odmazat :) Svět se okolo jakoby zúží a k tobě nakloní a všechno je najednou možný… Haha :)

Činkapi, vloženo 23:06:57  06. 04. 2011

Jé, Toomzi, ty máš ještě pořád takovéhle pocity z cestování? To je milé... Vždycky jsem si myslela, že je to něco, co postihuje hlavně moji generaci. Mně úplně stačí, když jedu za Verlit a na Kulaťáku vidím do autobusu nastupovat všechny ty lidi s kuframa, o kterých vím, že jedou na letiště - a příjemné vzrušení se hned dostaví. No a když do toho autobusu nastupuju sama (nebo když mám vyhlídku, že se tak brzy stane), tak to je naprostá euforie... A už nikdy to nebude jinak, i když už mám taky docela nalítáno. Prostě vůně svobody je opojná... navždy.

toomz, vloženo 22:39:41  06. 04. 2011
	Skritek: Jak jsi to popsal, hned mi naskočila na zádech husí kůže a moje břicho dostalo chuť po cestování :)

Skritek, vloženo 22:26:41  06. 04. 2011

Nám v Japanu také snímali otisky a ještě mnohokrát děkovali, až mi jich bylo líto. Snímání probíhalo přes obrazovku a na 2x jim systém hlásil, že žádné otisky nebyly přijaty (ač jsem dle instrukcí prst přiložil), tak jsme trochu válčili s mašinou, ale nakonec se zadařilo. Toomz: Pravda, já si říkal, proč mají skoro všichni na palubě minipapučky :-) Ale příruční sada na spaní byla fajn, nutno říci. A hvězdami osvětlený strop vnitřku letadla, vprostřed noci, byl kouzelný. No jo, Emiráty :-D

Mivka, vloženo 22:02:37  06. 04. 2011
	toomz: já si v letadle taky sundávám boty, mimo jiné proto, že jsem skládací a sedím v libovolných sedačkách nejradši v tureckém sedu, ale někteří lidé to tak nedělají a v té frontě to jaksi... bylo cítit :)

toomz, vloženo 21:49:40  06. 04. 2011

No jo, nejde tak o ty krutý požadavky, jako spíš o tu krutou situaci tam, která je vyžaduje… Zase to chápu a na druhou stranu člověk může bejt rád, že je to aspoň trochu bezpečný. Jak jsem psal, když jsem tam s mámou byl, bouchla tam bomba a to přímo v naší ulici. Nepříjemný… Jinak Mivko, to nelze než doporučit věc, kterou dělám vždy a nedokážu si to bez ní představit - v letadle si sundavám boty :) I na kratší lety. Jsou dokonce lidé (zvláště Japonci), kteří mají svoje letadlové bačkory.

Aditu, vloženo 21:38:47  06. 04. 2011
	proste a jednoduse: do zeme s takhle fasistickymi pozadavky a kontrolami (myslim, ze tu jeste nikdo nezminil odevzdavane otisky prstu apod.) me proste nedostanou ani parem volu. max. kdyby to byla narizena pracovni cesta, ale to se nastesti jen tak nestane. doufam, ze nikdy.

Mivka, vloženo 20:22:52  06. 04. 2011

No, já teda při cestě do Ameriky měla samé vtipné zkušenosti. Nějak nás s maminkou cestou tam vybrali snad na všechny kontroly, co jich bylo. Naštěstí na cestě zpátky, kdy jsme měly mnohem míň času, nás všude nechali - a to jsme vezly zpátky tři počítače. Cestou tam se nás ptala paní v Amstru, takové obligátní kam a proč jedeme, co, s kým, jak, ale byla příjemná, to bylo v pohodě. V Americe v Minneapolis nás odchytil neuvěřitelně nepříjemnej chlap na agriculture, donutil nás vyhodit úplně všechno jídlo a dělal s námi dlouhý dotazník na téma "vezete maso? vezete semínka?", u kterého se tvářil opravdu obrovsky seriózně. My byly po osmihodinovým jetlagu a připadalo nám to tak vtipné, že nás poměrně rychle nechal. Ale teda nějaká paní nám prošla komplet všechny věci v kufru, což mi přišlo poměrně nepříjemný. A čekání na výstupu z gatu, kdy nás donutili hromadně si sundat boty, bylo po těch osmi hodinách v letadle skutečně příjemný. Sestra, má za těch x letů poměrně hodně vtipných historek, ale je pravda, že co se jí zvětšuje počet dětí, nnechávají ji víc na pokoji.

verlit, vloženo 20:09:03  06. 04. 2011
	Dokud se při cestě do Anglie muselo procházet imigrační kontrolou, tak jsem se vždycky těšila, jak mě budou dusit a jak na ně budu hnusná...a oni se mnou ani jedinkrát neprohodili víc než jednu větu a s příjemným úsměvem mě pustili dál, takže jsem si to vůbec neužila :-) Asi ten můj slušnej ksicht. Ale na Američany bych se tvářila tak hnusně, že bych neprošla určitě.

Skritek, vloženo 20:04:17  06. 04. 2011

Brácha, když letěl do USA, byl také vyslýchaný. A když se ho zeptali proč letí, on odpověděl za manželkou, ona je vědec. Najednou měl v pasu razítko, ani nevěděl jak a vše bylo O. K. Když jsme letěli s emiráty, na Německém letišti nás přejeli pohledem, poté na krosny a pravili O. K. Nu a v Japonsku při příletu, kde každému kontrolovali bagáž, slečna kontrolorka se na nás usmála a povídá lámanou angličtinou: "Odkud jste a proč sem letíte?", my "z ČR a za turistikou", ona "Vy jste češi? Skvělé!" a najednou se rozjela v povídací náladě a pustila nás bez kontroly. A když jsme se vraceli zpět do ČR, uctivě jsme zdravili japonského klučinu kontrolora naučenými frázemi, ten se rozzářil a následovalo vzájemné klanění, kdy nás postupně doprovodil :-) Akorát na Německém letišti si nás prohlížel takový ten typický Helmut von Angestellte, ale nakonec nás po nějaké chvíli pustil.

Zpět