 |
Tak a jsem zpět z japanu a musím říct, že tentokrát to byla cesta hustokrutopřísná. Když se zpětně ohlížím, zákeřně na mne vyskočily situace, do kterých jsem se na cestách dostal poprvé a - zvládnul jsem je! Jak jsem tu psal, cestování začínám brát jako koníček. Kdybych to tak nedělal, asi bych se z toho zcvoknul. Nu a tedy i ty nástrahy jsem bral jako hru, kterou jsem s nadhledem zvládnul :) Ztracený kufr? Pche… Ani minutu jsem nebyl nervózní nebo naštvaný. To by zbytečně jen ubíralo energii a dobrou náladu. Na letišti jsem vyplnil všechna lejstra, postaral se, abych měl následně možnost nějakého vyrovnání a prostě to nechal být. A kufr mne potkal pouze o den později. Hurá. Návštěva nemocnice? No a? :) Hned jak jsem tušil, že jde to tuhého, jsem zavolal uprostřed evropské noci na hotlinku pojišťovny, abych si potvrdil, že jsem pojištěn a abych to předjednal (což se asi má dělat). Samotná návštěva nemocničního zařízení byl nakonec spíš zážitek než něco, co by mi zkazilo den! Takže opět si myslím, že kdyby se hrála nějaká hra na cestovatele, sbírám body a žolíky k tomu :)))
Poslední, co se mi fakt povedlo, bylo balení. Fakt musím říct, že se zlepšuju a využívám stále víc a víc zkušeností k tomu, abych s sebou netahal zbytečnosti či naopak nezapomínal nezbytnosti. Tentokrát mi nechybělo vůbec nic! Teda jo, nevím proč, ale omylem jsem doma zapomněl živočiné uhlí, které by se mi tentokrát velmi hodilo (viz ta nemocnice), ale nebylo to nic děsnýho. Moje poslední vychytávka, co používám, jsou bačkory ve vrchní kapse kufru. Není nic lepšího, než přijít do nového cizího domova a natáhnout si necizí domácí bačkory.
Další cestovatleská disciplína - dárky? To byla hračka! Ale fakt. Naučil jsem se najít kompromis mezi unáhleným nakupováním blbostí a nechávání věcí na poslendí chvíli. Chce to fakt si najít vlastní styl a chce to trénink. Ve výsledku si vezu zpět celou příruční tašku plnou tretek, drobnůstek i pěkných dárků (obzvlášť vypečený obaly na brýle a taky krááásná keramika). A trefit váhu velkého kufru na 21 kilo už taky zvládnu i kdybyste mě probudili o půlnoci :)
Co je smysl mého psaní? Fakt se nechci vytahovat, jenom mám radost z toho, že se vše (i přes ty dvě, tři větší komplikace) náramně podařilo a já mám ve vzpomínkách další pěknou cestu. |
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.