 |
Dark Souls - mám za sebou nějakých 20 hodin hraní a prvního skutečného bosse (vlastně druhého, když počítám i tutorial).
Musím říct, že žádná hra pro mě už dlouho nebyla taková výzva - ani ti nejobyčejnější nepřátelé (tedy ti, kteří na mě nereagují, dokud nezaútočím) nejsou věc, kterou bych si mohl dovolit podcenit. A na každého platí trochu jiná taktika.
Je to asijská hra, takže v podstatě staví na jisté formě grindování, ale oproti syslení surovin na spawnujících se mobech (v MMO), tady člověk neustále piluje své bojové schopnosti a zkouší nové postupy, protože bez toho to nejde. Teoreticky se dá libovolný nepřítel porazit i na nejnižší úrovni, pokud máte správné vybavení (nejde o parametry, ale o druh - třeba je opravdu zásadní rozdíl mezi kopím, které při útoku zachovává kryt a klasickým mečem, který útokem zraní i více nepřátel naráz... opravdu není jedno, co člověk použije) - i s vybavením ale člověk musí mít opravdu dobře zvládnutou taktiku a schopnost ji realizovat.
Hra mi nic neodpustí. Útok z krytu příliš brzy? Nejen že se zastaví o soupeřův štít, ale ještě mi klesne stamina a než se vrátím do obrany, jsem zranitelný.
A nebo hůř! Provedu více útoků v domnění, že soupeře rychle sundám, vyčerpám tak staminu a nemůžu zvednout štít ani rychle uskočit, když něco nevyjde... Stamina se sice doplní rychle (jen když se člověk nekryje - v krytu je to zoufale pomalé), ale i jedna rána může znamenat rozdíl mezi pokračováním v boji a ztrátou nasbíraných duší...
Ale není to jen o boji - hra má i příjemně atmosférický (pochmurný) příběh, který se pozvolna odkrývá bez nutnosti nějakých videosekvencí - skrze rozhovory s příležitostnými NPC. Zatím jsem na jeho začátku, ale setkání s mrtvým rytířem (což je stav, který je vám společný), který stojí na hradbách a kochá se sluncem prosvítajícím skrz mraky, patří k těm zkušenostem, jež si budu pamatovat. |
