|
[ať máte také něco ke čtení, nejenom fotky a odkazy na články]
Fallout 76
stále hraju. Ta hra vůbec není tak špatná, jakou dostává čočku. Hrají ji tisíce lidí a jsou v ní spokojení. Já bych jí sice teď asi dal hodnocení jen 75%, ale až se opraví některé nedodělky nebo špatně vyhodnocené věci, tak by to mohlo být i 8/10. Jde hlavně o přístup k hraní a uvědomění si, že to není řadový Fallout 5, ale jen multiplayerový spin-off. Hraní v partě je v něm zábavné, ale většina lidí (včetně mě) je tyhle hry zvyklá hrát na vlastní triko, což se také dá. Stejně když se vydáte plnit nějaký event co se zobrazí na mapě jako zrovna aktivní, tak se na místě sejde více lidí a ikdyž nejsou v partě, tak kooperují - třeba když se mají hlídat tři terminály před nájezdy protivníků, tak si každý stoupne k jednomu a případně to někdo kryje ostřelováním z výšky.
-
-
-
Teď něco konkrétního ze hry. Včera se mi stala taková situace, že kdybych ji měl natočenou, tak je to jako vystřižené z grogesky, kde někdo před někým utíká, vběhne do nějakého vchodu, aby se v zápětí vynořil s ještě početnější hordou pronásledovatelů.
Byl jsem zrovna v oblasti Whitesprings, což je velká lokalita se zeleným udržovaným golfovým hřištěm. Dále pak s rozlehlým čtyřpodlažním hotelem, který není nijak zasažený časem po válce, jelikož ho uvnitř udržuje celá armáda služebních robotů. Takže je tam v přízemí pasáž s obchody, v patrech potom rozlehlá jídelna, salonky, divadlo atd. Jsou tam i lázně, kde mi však růžová assaultronka Aloe řekla, že masáže momentálně nejsou k dispozici. Její kolegyně přerovnávající ručníky se jmenovala Vera... Před hotelem jsou parkoviště a spousta udržovaných záhonů, u golfového hřiště je potom resort s apartmány, tenisovými kurty a klubovnou golfového klubu s vlastní jídelnou. No a nakonec jsou tam "zombíci", jak ghoulové, tak scorched, obojí na vysokých levelech, takže se tam dá dobře bodově napakovat - ale musí být člověk velmi opatrný. Už jsem byl včera v té lokalitě potřetí. Poprvé jsem nejprve těsně vyvázl z velké šlamastyky, aby mě o chvíli později usmažila létající scorched beast, podruhé jsem na parkovišti prolézal autobus, kde byla na zadních sedačkách otevřená bedýnka s minami, které začaly pípat. Takže jsem nasadil nohy na ramena, první výbuch přežil, ale následně vybuchl i autobus a auta kolem.
Včera jsem se opatrně plížil kolem apartmánů, odstřeloval zdálky jednoho zombíka za druhým a blížil se pomalu ke klubovně, do které jsem ale jít nechtěl. Jenže se v lokalitě objevila hráčka (nebo někdo hrající za ženu) na levelu 19 a naprosto neomylně do té klubovny vběhla. Věděl jsem co ji tam čeká, mohl jsem to ignorovat, ale to je proti mému přesvědčení. Začal jsem sprintovat za ní, že ji snad ještě zachráním. Ale už byla vevnitř obklopená celou hordou opravdu silných zombíků a nemohla ven. Já do nich začal šít brokovnicí, čímž jsem je nalákal na sebe, ale myslím že stejně zemřela. Protože se postupně na mě vrhli všichni a začalo jít do tuhého. Byl s nimi i zářící Glowing One, který je velmi silný a navíc si regeneruje zdraví. V jednu chvíli se mi naskytla možnost vzít nohy na ramena, už jsem měl zdraví na vlásku, naopak jsem byl extrémně ozářený. Vzal jsem to přes záhonky, celá horda (možná i 15) nepřátel mě pronásledovala, jen jednou jsem se stihnul otočit. Běžel jsem směrem k hotelu, na parkovišti se k pronásledovatelům přidávali další. Nalákal jsem je k tomu hotelu záměrně, protože ho strážila velká skupina robotů všech typů (včetně toho vojenského na pásech) a začali se mlít se zombíky v jedné velké hromadě. Já se mezitím vyléčil a protože jsem chtěl odvetu, tak jsem se do té skrumáže přidal. Zabil jsem sekerou toho bosse, ale přitom jsem asi zasáhnul i nějakého robota. Ten začal křičet "Intruder" a postupně se zbarvení jejich jmen změnilo na nepřátelskou červenou a prozměnu mě začali honit strážní roboti. Vběhnul jsem do hotelu - jenže to byla chyba, tam byli také hlídači, navíc i věžičky, všichni po mě pálili. Pronásledován jsem nakonec vběhnul do výtahu, vyjel do patra, že seskočím z balkonu. Jenže při otevření dveří už na mě čekali. Potom jsem ještě chvíli pobíhal po hotelu, měnil směr (takže já už běžel na jinou stranu, zatímco roboti se ještě neotočili) a podařilo se mi najít nehlídaný východ pro služebnictvo... I tak jsem byl polomrtvý a skoro bez nábojů. |