 |
Tak jsem dohrála Dragon Age 2. Zas takový průser, jak to vypadalo z reakcí na bioware fóru, to nebyl. Jako přišlo mi to trochu odfláknuté, což je škoda. Postavy mi určitě přišly lepší v Origins, neustále se opakující mapy, souboje jedou všechny podle stejné šablony...ale pořád to bylo dost návykové. A například boj jako takový mi asi vyhovoval víc tady. V Origins jak člověk chvilku nehlídal kolegy, tak všichni padli a v jednom se ty souboje nedaly vyhrát. Tady se všichni vrhli na bitevní pole a v tom bordelu si docela dobře uměli poradit sami. Taky se konečně povedlo, že jsem neměla potřebu opečovávat všechny členy družiny, někteří mi byli srdečně ukradení, takže jejich odchod mě nijak netížil:) Jinak si pamatuju, že v Origins mi přišlo hrozně zvláštní, že hlavní postava celou dobu mlčí, ale ono to nakonec bylo lepší. Dabovaný Hawke nic moc:/ Jen ten konec mi přišel takový...zvláštní.
POZOR SPOILERY!
Jednak nechápu proč se celou hru obtěžovat s přátelením, když Fenrise jsem měla téměř na vrcholu friendship a ten mi stejně na konci nakráčel na nádvoří a šel proti mě. Zatímco taková Merril například na veškeré mé pokusy o kamarádění odpovídala rivalry body, takže aniž jsem to zamýšlela, tak byla na konci plně rivalry a ta mě podpořila. Respektive mi přišlo, že určité postavy se budou chovat určitým předepsaným způsobem za určitých podmínek. Např. že Fenris který nenávidí mágy se mě pokusí jako mága, co podpořil mágy, zabít, mě ani tak nepřijde zvláštní, ale opravdu tedy pak nerozumím tomu, proč se zatěžovat nějakými friendship body. Kdyby se třeba zdekloval na základě toho, že jsme byli přátelé a zaútočil, kdybychom byli rivalry, tak by to aspoň mělo smysl...Taky mi přišlo dost divné, že první čaroděj se zvrtne na blood magic, aby nám, mágům, pomohl vyhrát, ale místo toho zaútočí na mě. Pak se v závěrečné bitvě zničehož nic objevil Zevran a pak zase hned zmizel :-D To je asi tak všechno z nejčerstvějších dojmů:) |
