 |
Mno a pak začne období, kdy začnu bezpodmínečně nenávidět většinu lidí. Řekl bych zmrdi, ale tak to není. Tohle je čirá, zlomyslná nenávist!
Dost uvažuji o tom, že na týden... měsíc někam odjedu. Abych tam mohl být úplně sám. Bez povinností, bez lidí, kteří mají tendence mi říkat, co mám dělat, bez nutnosti se někam hnát nebo někomu něco vysvětlovat.
Ve čtvrtek mi jeden moc chytrý člověk řekl, že možná nejsem moc v kontaktu se svými emocemi. Což je dost zajímavá věc, poněvadž mám za to, že jsem s nimi v kontaktu až až a tehdy mi to znělo jako fráze. Teď už nezní, protože i když to, co cítím, je silné, povaha toho se mění každou chvílí. Takže buď vážně nemohu rozluštit, co cítím, nebo jsem se ocitl na vlnách maniodepresivní poruchy :o)
Vážně zvláštní. Na jednu stranu si to užívám, protože to je sebezkušenost jako žádná jiná. Člověk najednou skutečně pochopí, že se někteří lidé cítí tak, že by raději nežili.
Tohle je dobrá věc. A já to zvládnu. Takže vlastně nenadávám.
PS: Toto není volání o pomoc :o) Ale když už jsem to tak pěkně napsal, tak proč to nepostnout. I muži mají své dny! |