 |
Jáchym už do sebe začal ládovat jídlo. Pak se zhluboka napil piva, a zatímco se společnost vesele cpala, jak se vyprávět příběh, který by se dal nazvat
Jak Jáchym získal slavný štít
Pobejval jsem tehdy jako štítonoš u barona ze Zelený Skalice (vyprávěj Jáchym). Pěkně skalnatá země, všude samej zelenej šutrák, ani zelí se tam pořádně nedalo pěstovat. Doteď netušim, z čeho tam ty lidi žili. Z nějakýho záhadnýho důvodu se tehdy soused Zelený Skalice, hrabě Zorpelik, rozhodl tuhle zemičku dobýt. Protože sem už tehdy měl svoji pověst, bylo mu jasný, že se nejdřív musí zbavit štítu baronství, teda mě. Pozval mě tehdy na ples, kerej uspořádal k mý poctě. Že prej jsem legenda zemí Řádu. Měl samozřejmě pravdu, ale taky se choval trochu divně, dyž mě přišel vosobně přivítat. Z potřesu ruky jsem cejtil, jak se chvěje, jak se tetelí, jak se těšil na moji smrt. Vod tý chvíle sem si dával zatracenej pozor, co se kde děje. Přocházel sem celej hrad, a narazil nejen na vohromný sály plný diamantů a čarovnejch zbraní, ale dokonce na jednu roztomiloučkou ženu. Mrknul jsem na ni a v tu ránu byla moje. Prožili jsme spolu pěkných pár hodin, a na konci byla tak blažená, že mi prozradila oumysly hraběte. Jen císař ví, kde se vo nich doslechla. Ale jak vyprávěla, zaujala mě jedna část. Hrabě má prý největší a nejskvělejší sbírku brnění a štítů z celého okolí. Zaměstnával několik špickovejch čarodějů, takže v jeho sbírce byly i kouzelný zbraně a štíty. Požádal jsem Dianu (protože tak se ta kráska jmenovala), aby mě tam zavedla, a ona mi pak ukázala ten nejúžasnější štít, který jsem kdy viděl. Byl chráněnej mocnym kouzlem, třpytil se jako šedesátikarátovej diamant a rozměry měl zrovna jako tady ten fešák vod doktora Brajtla. A dyž sem ho uviděl, věděl sem, co je potřeba udělat.
Plán zlovolného hraběte se spustil ještě ten večer. Když sem s mírným zpožděním dorazil zase na ples a vodtančil sedmnáct valčíků s třiceti šesti ženami, Zorpelik si vzal slovo. Vyhlásil zejtřejší turnaj k mý poctě. Pak řekl, že jsem největší hrdina celého Řádu a že pro mě bude maličkostí vyrovnat se několika rytířům v klání. To byla jasná vejzva, a i když mi zdravej rozum řikal, že lepší by bylo couvnout, ozvala se moje pýcha a taky touha po tom skvělém štítu. Slavnostně sem prohlásil, že se dám do boje s kýmkoliv, kdo o to bude stát - ale vymínil jsem si na hraběti, že jako vodměnu si může vítěz vybrat cokoliv, co najde tady v hradu. Hrabě souhlasil a ošklivě se pochechtával.
Já sem věděl proč: Zorpelik svolal svoje nejsilnější vazaly, povolal nejstatečnější rytíře a podplatil nejvodpornější loupežnickou verbež, a dal jim za úkol mě vyřídit. Druhej den sem stál v aréně, a kolem mě se ušklíbalo na třicet chlapů v leštěnejch zbrojích, s palicema, mečema, píkama a všelijakejma strašlivejma zbraněma. Jasně že mi nikdo neřek, že se budu muset bít se všema najednou. Tak sem do jedný ruky vzal štít, máchnul a šest jich vodhodil stranou. Rychlym klusem sem zbytek nepřátel nechal na jedný straně arény, a na druhý sem se rychle nasoukal do vopuštěnýho pancíře. Do druhý ruky sem chytil palici, a už jsem je začal mydlit. Nebyl sem tehdy úplně v kondici, takže sem přišel asi o šest chlupů z pravýho stehna, a trochu se mi unavilo zápěstí z neustálýho vodrážení silnejch ran a hozenejch voštěpů. Nakonec se mi ale dařilo, a už po deseti minutách leželo všech čtyřicet protivníků na zemi. Hrabě nebyl schopnej slova, zatímco dav mi provolával slávu. Vyběhl sem k němu do lóže a chytil ho za krk.
"Něco ste slíbil, hrabě!" Zavrčel sem na něj. A von veřejně prohlásil, že si můžu vzít cokoliv, co najdu v hradu.
V tu chvíli sem si všiml, že za hraběcím trůnem je ještě jeden, menší trůn, a tam seděla moje Diana. Štastně se na mě zubila a mávala mi. Došlo mi to - dcera zlovolného hraběte! Bylo to nad slunce jasnější.
A mě bylo jasné, co si z hradu vyberu. Zahodil jsem hraběte a ukázal jsem na ni. "Ty!" řekl sem. "Dojdi pro ten skvělý štít, ty víš kerej!"
A tak sem dostal štít Rydink, Horskou stěnu, jak mu přezdívali. Kdo ten štít měl, byl ouplně neporazitelnej, a armády se vo něj vodrážely jako moře vo maják. |