 |
Opět jsem něco sesmolil pro Facebookovou skupinu a vložím to i sem...
Gerda Taro - slavná fotoreportérka, první která zahynula ve vojenském konfliktu
Gerta Pohorylle se narodila 1. srpna 1910 ve německém Stuttgartu do středostavovské, ale dobře finančně zabezpečené židovské rodiny. Její rodiče byli emigranti z Haliče. Gerta vystudovala Königin Charlotte Gymnasium a rok strávila na lyceu ve Švýcarsku. Měla velký talent na jazyky, kromě němčiny se dorozuměla polsky, jidiš, anglicky, francouzsky a španělsky. V roce 1929 se s rodinou přestěhovala do Lipska. Brzy nato dostala nabídku k sňatku s bohatým židovským mladíkem, ale odmítla ho. Kvůli vzrůstající moci nacistů začala sympatizovat s levicovými uskupeními - ne proto, že by podporovala třídný boj či věřila v Marxismus-Leninismus, ale proto, že tyto skupiny jako jediné otevřeně bojovaly s nově nastupujícím režimem. V roce 1933 ji zatklo Gestapo za rozšiřování letáků brojících proti národnímu socialismu a sedmnáct dní strávila ve vězení. Rodina to zavčas ochopila jako varovný signál, že v nacistickém režimu bude ještě hůře a v roce 1934 se postupně rozutekla do světa. Gerta odešla do Paříže (k tomu jí pomohl její bývalý nápadník, nyní bohatý obchodník - zařídil jí falešný pas), její dva bratři do Anglie a rodiče do mandátu Palestina. Bratry a rodiče již nikdy v životě nespatřila.
V Paříži se jí celkem dařilo, našla si i několik bohatých přátel mezi levicovými intelektuály, někteří jí i finančně vydržovali. Brzy se spřátelila s maďarským mladíkem židovského původu Endrem Friedmanemm, který nejprve emigroval do Německa a poté do Francie. Zamilovali se do sebe, ale ona jeho nabídky k sňatku odmítala, chtěla si užívat výhod svobodného bohémského života a popravdě, byla i dost promiskuitní, zatímco ona byla pro Roberta jedinou a životní láskou. Žili spolu v maličkém bytě na dohled od Eiffelovky, kde ji učil fotografování, občas mu i stála modelem, zatímco se snažil prosadit se svými snímky do časopisů. Když s pomocí vlivných přátel Gerta získala práci jako editorka fotografií pro jeden časopis, tak se stal jejím asistentem. Ona prozměnu jeho agentkou. Oba horko těžko prodávali své snímky, proto Gerta přišla s nápadem, že si oba změní svá židovský znějící jména a budou se vydávat za americké fotoreportéry. Gerta přijala umělecké jméno Gerda Taro což bylo složeno z jmen Grety Garbo a japonského umělce Taró Okamota. Z Endreho se stal Robert Capa (Cápa znamená v maďarštině žralok a byla to jeho klukovská přezdívka v Budapešti).
Kupodivu to pomohlo, sice se brzy zjistilo o koho se ve skutečnosti jedná, ale najednou od nich začaly časopisy snímky kupovat. Brzy vypukla občanská válka ve Španělsku, což byla pro oba velká příležitost k prosazení. Nejprve společně pod hlavičkou Taro&Capa, ona údajně fotila na aparát firmy Rollei, on na Contax a Leica (na fotkách Gerdy jsem ji viděl ale také vždy s Leicou). Brzy zaznamenali velké společné úspěchy, o jejich fotoreportáže začal být velký zájem. Po čase se ale rozdělili, ale zůstávali spolu v telefonickém kontaktu. Gerda, jak si nyní říkala, se ve Španělsku spřátelila s různými levicově zaměřenými osobnostmi, jako byli Ernest Hemingway, George Orwell, či budoucí západoněmecký kancléř Willy Brandt. Její snímky z fronty i z tragédií civilistů v kvalitě i v zaznamenaných emocích nijak nezaostávají za těmi Capovými.
V červenci roku 1937 se vydala do regionu Brunete poblíž Madridu, kde probíhaly velké boje mezi Republikány a Nacionalisty. Robert ji varoval, že tam nemá jezdit, že je to příliš nebezpečné, ale neposlechla ho. To co se stalo 25. července je předmětem spekulací, ale podle všeho se to odehrálo takto. Gerda pobývala s dalším fotoreportérem (Tedem Allanem z Kanady) bezprostředně na frontě, kde i přespávala. Ten den ale potřebovala odjet z fronty do nedaleké vesnice, pro fotogafický materiál. Ke svezení využila osobní vůz generála Waltera (což byl Polák Karol Świerczewski, jenž se v roce 1918 přidal na stranu bolševiků a bojoval v Rudé armádě i proti vlastnímu národu), který sloužil i k odvážení zraněných z fronty do nemocnice. Protože bylo vozidlo plné, tak jela ve stoje na jeho široké boční stupačce. Ostatně jeli pomalu, na silnicích byl u fronty zmatek. Ten ještě umocnil nálet letadla na kolonu, podle jednoho pramene dokonce německého. Ve vzniklém chaosu začal jeden republikánský tank couvat a vrazil do auta převážejícího zraněné, zrovna v místech kde stála Gerda. Utrpěla rozsáhlá vnitřní zranění v oblasti břicha a hrudníku, dá se předpokládat že měla natržené vnitřní orgány a od zlomených žeber propíchlé plíce. Převezli ji do nemocnice pod správou britských interbrigadistů, kde ji okamžitě operoval novozélandský chirurg Douglas Jolly. Její zranění však byla příliš velká a nad ránem 26. července jim podlehla. Na ten den měla naplánovaný návrat do Paříže. Bylo to jen pár dní před jejími sedmadvacátými narozeninami. Dnes je to přesně 83 let od její smrti.
Před dvěma lety syn doktora Kiszelyho, britského lékaře maďarského původu který v té nemocnici také působil, našel v otcově pozůstalosti fotografii, kde je otec u umírající Gerdy Taro. Fotku do komentářů vložím jako první (přestože by měla být na posledním místě), protože první komentáře většinou jsou skryté a musí si je člověk rozkliknout. To dělám z ohledu na ty, kterým vadí pohled na ženu které se řine krev z úst a nosu - ti ať si první komentář neodkrývají.
1. srpna 1937, v den jejích nedožitých sedmadvacátin se konal její pohřeb v Paříži. Navíc Komunistická strana Francie ho využila k protifašistickému protestu a tak na ten pohřeb svolala přes deset tisíc lidí. U rakve zesnulé měli projev slavní literáti Pablo Neruda a Louis Aragon, náhrobek na hrob jí vytesal známý sochař Alberto Giacometti. Její nafocené snímky z fronty z posledních dnů se nikdy nenašly. Postupně v mnohem větší známost co se týče fotek ze Španělské občanské války vešly ty Capovy, dokonce se její snímky považovaly za jeho. V roce 2007 se v Mexico City našel kufr s 4 500 negativy fotografií vytvořených Gerdou, Robertem a Davidem Seymorem a dostalo se jí zaslouženého celosvětového ohlasu.
Zajímavost: zdravotní sestra Irene Goldin vypověděla, že Gerdina poslední slova zněla: "Did they take care of my camera?" (Postarali jste se o můj fotoaparát?)
Gerda a Robert Capa
 |