 |
Narwen: Vyhrál jsi někdy (něco) v nějaké soutěži nebo třeba i v loterii?
Jednou jsem vyhrál 100 Kč v jakési obskurní loterii, jednou první cenu v luštitelské soutěži (u příležitosti uvedení nového hlavolamu do prodeje). Hlavolam byl britský a soutěž celosvětová, sdílel jsem 1. místo společně s jedním Indem. Fotografické soutěže zatím neobesílám, mám jen jednu zkušenost a ta nedopadla dobře.
Klair: Lampáři, moc díky za asistenci s těmi odpověďmi:-)
Prosím, rádo se stalo.
Klair: Lampáři, jsi v minimálně jednom soukromém klubu (možná není v oblíbených, ale jsi tam:-)
To by mě zajímalo v jakém? Není to náhodou ten hubený?
(Nemá se odpovídat otázkou, ale tohle vlastně ani opravdová otázka nebyla :-))
Klair: Do jaké země a proč bys rád jel?
Do Španělska, jak už jsem dříve uvedl, a potom ještě do Irska a na jednotlivé lokality, které mě zaujaly jako fotografa do Rakouska, na Slovensko, do Zakarpatské Rusi (tedy na Ukrajinu), do Francie a mimo Evropu do Patagonie (ale to je sen).
Klair: Kde bys chtěl bydlet, kdybys měnil bydliště (libovolné místo ve vesmíru)
V Lužických horách.
Klair: Jak bys sám sebe charakterizoval?
Starý muž s o něco mladším duchem.
Klair: Jak myslíš, že by Tě charakterizovali jiní?
Na to zeptejte paní Lampářové, ta má v tomto směru naprosto jasno!
Klair: Jaká je Tvá vlastnost, na kterou jsi pyšný (resp. jsi rád, že jí máš). A je něco, za co se stydíš nebo co bys rád změnil?
a) jsem velmi trpělivý (to mě naučilo programování)
b) za občasné výbuchy vzteku. Sice mě už tak často nepostihují, ale když to přijde, cítím se pod psa.
Jakub: Můžeš procentuelně vyjádřit kolik mám povahově po tobě a kolik po pani Lampářový?
51:49?
Narwen: Máš nějaké vysněné bydlení (dům na stromě, pod mořem, chaloupka u lesa, mrakodrap...)? Příp. jaké?
Když už si nemůžu (nechat) postavit "zemní" nebo "skalní" dům někde v Lužických horách, rád bych podle svých představ přestavěl chalupu (tedy spíše chaloupku), kterou zdědila paní Lampářová po předcích na Rakovnicku. Paní Lampářová také. Naše představy se však, bohužel, zatím protínají někde v jiném časoprostoru. Základem mé představy je to, že by se chalupa zcela uzavřela vůči ulici, u které stojí a zcela otevřela do zahrady, která je z druhé strany tak, aby se zahrada stala součástí obytného prostoru. Snad až někdo ze zdejších architektů (Isanan?) dostuduje, namaluje takový návrh, který by se líbil nám oběma :-))
Spider k jakemu zvireti by jsi se prirovnal a proc?
Asi k hrochovi. Jednak jsme si podobní, druhak si rád hovím (ve vaně i jinde) a treťjak, když se rozčílím, dovedu vyvinout úžasnou rychlost :-))
J.D.P.: Oblibene clonove cislo?:o)...
Není to náhodou podpásovka? No dobře: v kostele 2.8, ve městě 7.1, v krajině 8.0 a na horách 18.
J.D.P.: Jakou otazku bys jednoho dne rad dostal?
Stačí ti plat 120 tisíc měsíčně?
J.D.P.: A naopak, jakou otazku a komu(zijici, nezijici, nemrtvi, mrtvi:o) bys chtel polozit?
Svému šéfovi: proč ještě nemám plat 120 tisíc měsíčně?
J.D.P.: A tvoje oblibena historicka postava?
Tak těch mám celý seznam. podívejte se sem.
Nefrit: tvůj názor na LomoGrafie?
To bude něco pro mě, až budu jednou slepý, hluchý a totálně nepohyblivý :-))
Petd: Co byl tvůj první fotoaparát?
Bakelitový Pionýr sovětské výroby. Potom ještě tátova služební Flexareta.
Petd: Fotíš ještě něco na film, a pokud tak na jaký?
Nefotím. S focením na film jsem přestal s příchodem barevných negativů, protože od té chvíle ztratil fotograf jakýkoliv vliv na vyvolání a úpravu fotky, což považuji také za tvůrčí proces.
Petd: Jakpak a kdypak jsi tu objevil místnost FOTOgrafie?
Náhodou 15. srpna 2005.
Petd: Kde jsi byl nejdál ve světě?
U Bajkalu. Byl jsem se tam podívat na rekultivace povrchových černouhlených dolů.
Bilbo: V čem nejčastěji upravuješ fotky?
Z RAW je vyvolávám v Adobe Lightroomu 2.1, následně je upravuji v Corel Paint Shop Pro XII.
Bilbo: Myslíš si, že existuje nějaká jasně daná hranice mezi úpravou fotky a fotomontáží?
Dnes už asi ne, rozhodující (určitě pro ty, kteří si fotky komerčně kupují) je výsledek. Jiná situace může být u nekomerčních fotek, které si autor dělá sám pro sebe. Tam máme hranici mezi expozicí a úpravou fotky nastavenu každý podle svého.
Bilbo: Tvá oblíbená funkce při úpravě fotografií (může to být obecná jako doostření či kontrast nebo i nějaká specifická pro konkrétní daný software)? :-)
Asi projasnění (clearing). Je to kombinovaná funkce, která zvyšuje kontrast, zvyšuje rozmězí mezi světlými a tmavými body a mírně doostřuje. Musí se s ní ale opatrně, jinak se zvrhne v ošklivé HDR. A čím je fotka hůře naexponovaná, tím hůře a méně intenzivně se dá tato funkce použít.
Bilbo: A ještě rozšiřující k té předchozí - s jakou funkcí si při úpravách nejvíce hraješ? Tj. která ti třeba dá nejvíce práce, než jsi s výsledkem spokojený.
Doostřování a zmenšování.
Arenga: Co máš rád na Praze a co na ní rád nemáš?
To není otázka, ale téma na dizertační práci. Ale velice stručně: nejvíce mám rád ten pocit důvěrného prostředí, když se do Prahy po delší době vracím. To, že mě najednou obklopí známé a milé okolí a že mám při ruce více než polovinu svých zamilovaných místrček.
Na druhou část otázky je odpověď jednoduchá a jednozančná: auta. Do Prahy jich tolik prostě nepatří, dělají z ní místo pro ne-lidi.
Arenga: Kde je to negativní sousoší? Je mi to nějaké povědomé?
Na Maltě.
Arenga: Jak jsi se seznámil s paní Lampářovou?
Jednoho mě můj nejmladší bratr (má nemocné srdce, odjakživa jsem mu dělal nosiče. Když byl úplně malý, musel pořád odpočívat a posedávat, tak jsem za ním nosil takovou zásuvku vytaženou ze starého nočního stolku, aby nemusel sedět na zemi; tak jsem také mezi kamarády získal svoji první přezdívku - Šuplík) požádal, abych mu pomohl odnést magnetofon do bytu jedné jeho spolužačky, kde se pořádal třídní mejdan. Když už jsem tam byl, zapojil jsem se do kuchyňských prací (chlebíčky) a zůstal jsem, abych se pro magneťák nemusel vracet (a také abych ho ohlídal). Mezi jinými tam seděla taková trochu protivná dívka, která neustále kouřila a mluvila silným hlasem. Naštěstí se (o dost) později ukázalo, že ani jedno z toho jí není zcela vlastní. Jen ten hlas občas ještě používá, tedy vlastně vždycky, když telefonuje, ale to už jsem jí dávno odpustil.
Arenga: Je něco, co tě z proncipu štve? Obecně a na lidech? Je něco, co na sruhých jen s obtížemi zkousneš, pokud vůbec?
Ano, je to hloupost. Jak říkal pan Werich, býk je nebezpečný zepředu, kůň zezadu a blbec ze všech stran.
Arenga: Kde bys rád bydlel, kdybys nemusel řešit finanční stránku toho bydlení?
V dobře prohřátém a prosvětleném domě na místě s krásným a proměnlivým výhledem. Na druhé straně by dům musel mít nejaký intimní prostor, třeba zahradu.
Arenga: A kde všude jsi bydlel a kde se ti nejvíc líbilo a proč?
Když pominu krátkodobá přechodná bydliště, tak:
- v Praze - Bubenči, v jeho zelené části u bubenečského hřbitova. Tam jsem žil prvních 24 let, než jsem se oženil
- v Praze - Bubenči, v jeho městské části u stadiónu Sparty. Tam žiji od té doby co jsem se oženil
- pak jsou tu delší prázdninové pobyty. Nejvíce dětských vzpomínek mám z Nové Olešky na Děčínsku. Tam jsem začal se svými lužickými klukovskými toulkami, které jsem dokočil v okolí Tolštejna a Jedlové. Tady se mi líbilo asi nejvíce
- později jsme ještě jezdili na Šumavu, do Horské Kvildy a hlavně na Folmavu. Tehdy to ještě byla zanedbaná a proto pro kluka romantická místa, s dnešním přerekreačním stavem se ta místa nedají vůbec srovnávat
- pak se mi ještě vybavují místa zimních pobytů, jako Josefův Důl, Vysoké Tatry apod., ale tady už vzpomínky blednou
- a nemůžu nakonec nevzpomenout naši nezapomenutelnou chaloupku v Pšovlkách na Rakovnicku.
Petd: Když už J.D.P. položil otázku na clonové číslo, položím ještě jednu jaká je tvá oblíbená ohnisková vzdálenost? Na lidi a na svět?
Na lidi 85 mm, na svět nekonečno. |