 |
Deidre: Lampáři, co tě spolehlivě rozesměje (rozesměje tě něco spolehlivě?)?
Dobrá slovní hříčka.
Deidre: Kdybys měl absolutní moc, změnil bys raději jednu velkou věc, nebo pět malých?
Změnil bych pět lidských osudů.
Deidre: Psal sis někdy deník?
Ne. Uvažoval jsem o blogu, ale když jsem pochopil, jak rychle vede blog k vyhoření jeho pisatele, zapomněl jsem na to.
Deidre: Losnu nebo Mažňáka?
Rikitan :-))
Ne, vážně. Tu otázku lze položit jen ve Stínadlech. Jakmile z nich vylezeš, zjistíš, že v každém z nás je kus Losny a kus Mažňáka nebo že z leckterého Losny se vyklube Mažňák a obráceně. Lidi nejsou tak černobílí, jak si pan Foglar představoval. Buhudík, protože žít jen se samými Vonty by mě nudilo.
Narwen: Máš nějakou dlouhodobě oblíbenou barvu? (Nebo máš barevná období?)
Jakou?
Hnědou a zelenou. Někdy i modrou.
Narwen: Který geometrický tvar je ti nejbližší? Ostré rohy nebo zaoblené linie?
Jak kdy. Jako fotograf - krajinář dávám přednost liniím, protože se dobře fotí. Jako muž mám rád ty zaoblené tvary.
Teo: Který kout naší republiky, z hlediska krajiny se ti nejvíce líbí?
V obecné poloze hory. Mám rád Šumavu, České středohoří tam, kde se prolíná s Polabím, Povltaví od Orlické přehrady po Slapy, ale nejhlubší vztah mám k Lužickým horám. Jezdil jsem tam na prázdniny jako kluk jestli něco formovalo můj vztah ke krajině a přírodě, pak to byly moje klukovské toulky v prostoru mezi Českým švýcarskem a Tolštejnem.
Nefrit: Kolik času denně strávíš na Taverně?
Za normálních okolností se připojím tak třikrát denně. Přečtu si příspěvky v oblíbených místnostech a reaguji na ně, když mě zaujmou. Celkem na Taverně strávím tak půl hodiny, ale když se něco děje, tak samozřejmě i déle.
Nefrit: Kolik klubů máš ve sledovaných, kolik z nich doopravdy celé čteš?
V oblíbených mám 11 místností, čtu všechny.
Nefrit: Kolik privátních?
Žádný, nikdo mě zatím niikam nepozval.
Nefrit: Navštěvuješ pravidelně nějaké jiné internetové stránky/diskuse?
Diskuzní weby jsem začal navštěvoval na Průvodcz.cz, když zanikl, zkoušel jsem Okoun.cz, Nyx.cz a Hofyland. Skoro vždy šlo o kluby spojené s češtinou, Prahou nebo fotografováním. Všechny tyto DS pro mě ztratily půvab, když se tam začali lidé hádat. Tím nenám na mysli onen druh hádky, kdy si lidé poněkud vzrušeněji vyměňují informace, ale osobní útoky spojené s pohrdáním, ponižováním a vysmíváním, prostě se slovním násilím, které se dotýká lidské důstojnosti. Jakmile se takové projevy na DS staly mlčky respektovaným způsobem komunikace, což ve svých důsledcích vedlo vždy k rozpadu prostředí, ve kterém se lidé navzájem respektují, odešel jsem. Teď už chodím jen na Tavernu a do tří klubů souvisejících s památkami na Hofylandu.
Pokud jde o ostatní stránky, navštěvuji pravidelně některé weby související s fotografováním, jako je např. Photo.net, Paladix.cz, dále pak zpravodajské weby a weby, na kterých hledám něco ke své profesi.
Nefrit: Měnil si někdy ikonku, popř. ukaž staré
Na Taverně jsem ikonu nikdy nezměnil, na jiných webech jsem vystupoval pod jiným nickem vždy s touto ikonou: 
Teo: Jakou hudbu rád posloucháš?
Teo, tady tě zklamu, pokud jde o hudbu, tak jsem úplně mimo mísu. Je to asi jediná múza, která mě už dlouho neoslovuje. V době studování jsem měl rád hudbu ze Semaforu a country, ale dnes mě to už nic neříká.
Teo: Vyjmenuj tvých
- pět oblíbených věcí (hmotných)
- pět oblíbených - nehmotných
- pět činností které nemáš rád
Hmotné:
Oblíbil jsem si svou postel (vlastně mám dvě!), programátorské křeslo, které mám už 15 let a které tak srdečně nenávidí paní Lampářová, svou sbírku knih o Praze a (protože, kdybych to sem nenapsal, tam by mi to paní Lampářová nevěřila) svoje foťákoviny. A potom mám rád pár drobností, které jsem dostal od lidí, které mám rád.
Nehmotné:
Mám rád ten pocit, když se na mě paní Lampářová usměje, a potom ještě svůj web Langweil.info, vzpomínku na jednu knížku z dětství (Malot: Bez domova), protože, když jsem ji četl, byl jsem naposled dítětem, vzpomínky na své klukovské toulky přírodou a potom ten pocit, který člověk dostane, když se mu povede udělat něco, z čeho mají jiní radost.
Pět neoblíbených činností:
IT bezpečnost, luxování a úklízení vůbec, trhání jablek (protože se svými 100+ kilogramy už se nehodím ke šplhání po stromech a jinak to na naší chalupě nejde), a potom se nerad bojím a nerad vztekám (dřív jsem to měl docela v oblibě, ale dnes mě to vždy rozhodí).
Gobers: Jaký je tvůj vztah k jazyku obecně, k jazyku mateřskému a k jazykům cizím?
Můj vzthah k češtině je ryze amatérský, mám ji rád, obdivuji se jí a hrozím se toho, co občas slyším z rozhlasu a TV. Také obdivuji pár lidí, pro jejich přístup v češtině, např. pana prof. Pavla Eisnera (in memoriam), paní Květu Koževnikovou (také in memoriam, bohužel, a její knihu Aby řeč nestála), pana Bosáka (sportovního komentátora České televize), a toho pána, který občas píše jazykové koutky v Lidových novinách.
Také se mi líbí některé reakce "kamenných" etymologů na mé občasné spanilé vpády do jejich hájemství, např. na můj příspěvek Lexikologická žirafa aneb pomozte Žofce! uveřejněný kdysi v jednom "češtinovém" klubu na Nyx.cz.
Můj vztah k cizím jazykům je bohužel velmi pasivní. Když mám dost času se v textu pošťourat, dokážu pochopit a přeložit text ze slovanských, románských a germánských jazyků, i maďarštinu jsem jednou zkoušel, když jsem tam krátce pobýval, ale aktivně nemluvím žádným cizím jazykem, zejména proto, že mě k tomu už asi 20 let nenutí.
Mým největším úspěchem na tomto poli bylo, když jsem jednou vstoupil do diskuze mezi právníka, který neuměl (pořádně) latinsky a odborníka na latinu, který neuměl pořádně práva, a dokázal jsem přeložit několik pasáží z Justiniánova zákoníku tak, že překlad akceptovaly obě strany. Z toho jsem si odnesl zvláštní poučení - když umíš latinsky, ještě to neznamená že umís latinsky, když neumíš latinsky, ještě to neznamená že neumís latinsky.
Gobers: Shakespeare/Goethe/Baudelaire etc... raději česky, raději nečesky, nebo obojí?
Když už bych je četl, tak raději česky s tím, že pokud bych něčemu nerozuměl, něco by mě zaujalo apod. tak bych se podíval i na originál. To si ale nechám až do důchodu, protože, jak se znám, budu schopný se v tom šťourat třeba i týdny.
Gobers: Psal nebo překládal jsi někdy poezii?
Před poezií mám velkou úctu, proto jsem ji nikdy doopravdy nepsal. Dříve jsem psal jen takové říkanky á la "Jiří Žáček":
Ranní ptáče
už neskáče
spadlo totiž
do přeskáče!
nebo různé experimenty, ve kterých jsem kombinoval říkanky s rozvolněnými verši, např. tady a a nebo používal různě "svázanou" češtinu, např. tady a tady a tady a tady.
Ovšem o poezii v žádném případě nešlo, jen o slovní hříčky. O překlady poezie jsem se také několikrát pokusil, dokonce i tady na Taverně, ale rychle jsem pochopil, že to není můj šálek čaje. K tomu ještě dodám, že od té doby co intenzivnějí fotím nejsem nějak s to, se věnovat psaní. Snad je to tím, že se umím doopravdy soustředit jen na jednu věc.
Gobers: Pokud bys ovládal všechny jazyky stejně, jakým bys sepsal svůj testament?
Asi čistě pragmaticky jazykem země, ve které bych žil. Prostě proto, aby s vypořádáním závěti byly co nejmenší komplikace. Ty by mě paní Lampářová neodpustila, ani in memoriam :-)) |