 |
Klair: Jak se máš?
Dobře, jsem bojovně naladěn :-))
Klair: Jak ses dostal na Tavernu?
V té době (2002) jsem ještě intenzivně nefotil, za to jsem začínal psát povídky s nádechem fantazy. Když jsem hledal, kde bych je uplatnil, narazil jsem na Tavernu a asi tak první rok jsem na Taverně ani nechodil nikam jinam než do Přístavu začínajících spisovatelů.
Klair: Jak vypadá Tvůj oblíbený autoportrét? A pokud žádný nemáš, jak by měl vypadat?
Kromě mého otce, který byl malířem a který kdysi namaloval můj desetiletý portrét, mě nikdo nikdy neportétoval. Až tady na Taverne - J.D.P. Má už asi pět nebo šest mých portrétů, které úmyslně pořizuje v nestřežených okamžicích, kdy se nemohu bránit. Asi nejhezčí z nich visí támhle nahoře. Zalíbil se také paní Lampářové, která si ho na "Taverně druhým" objednala.
Arenga: Měl jsi nějaké velké přání, které se ti splnilo?
Takových přání bylo více. Když jsem se rozešel se svou první láskou (6 let vysoké školy partnerských vztahů a nevztahů), přál jsem si najít partnerku, která by nebyla mrcha. Vzápětí jsem jí našel a jsme už spolu 34 let.
Po 6 letech soužití s veleváženou paní tchýní jsem si moc přál, abychom už bydleli sami, i stalo se. Ne, že bych maminku paní Lampářové neměl rád, ale od té doby, co bydlíme v samostatných bytech, ji mám mnohem radši.
Přál jsem si, abychom měli (víceméně) zdravé a samostatné děti. Máme je a jsme na ně pyšní.
Přál jsem si, abych měl dobrou a zajímavou práci. To se nesplnilo vždy, např. práci, kterou dělám právě teď bych z fleku vyměnil za něco úplně jiného. Mohu ale říci, že aspoň polovinu své pracovní kariéry jsem dělal něco, co mě bavilo a naplňovalo, a to je více než se přihodilo většině lidí v těchto zeměpisných šířkách.
Arenga: A naopak: měl jsi, nebo máš nějaké přání, které se /zatím/ nesplnilo?
Ano, být už konečně v důchodu a mít tak více času na to, co dělat chci a ne na to, co dělat musím. Paní Lampářová by vám asi řekla, že to tak už mám dnes, ale s ohledem na čas, který musím trávit v práci a s ohledem na to to, jak často jsem paní Lampářovou zaúkolován, to bohužel bohužel ještě není pravda.
A pak mám další přání, a to foťák Canon EOS 5D Mark II. Tohle přání je v mých silách uskutečnit, a dá-li pánbůh a paní Lampářová, budu ho moci do jara považovat za splněné.
Potom mám několik fotografických přání:
- zaletět si na prodloužený víkend do Valencie a fotit tam Ciudad de las Artes y las Ciencias, asi nejhezčí komplex moderní architektury v Evropě
(autory fotek jsou Ignacio Pérez a Maria Llorens)
- zajet třeba i s dalšími fotografy ještě jednou do Andaluzie, aspoň tak na měsíc, a fotit tam pořádně (= s dostatkem času, a ne vpravo vidíte, vlevo vidíte) její krajinu s nádhernými horami, prolamovanými poli a neopakovatelnými rastry olivovníkových plantáží
- donutit svoji kamarádku fotografku Paulinku, aby vám na některém taverním srazu ukázala svoji úžasnou fotografickou férii, pásmo z fotek, které nafotila, když se skoro rok toulala po Jižní Americe.
A pak mám ještě jedno přání, ale to je tajné, takže si ho nechám pro sebe :-))
Arenga: A co si přeješ letos na Vánoce? :-)
Asi mít aspoň na chvíli celou rodinu pohromadě, což se letos asi nepovode, neboť při posledním rodinném setkání se nám podařilo vyděsit nového partnera Blechy natolik, že se k nám už bojí/stydí zajít. Ne všichni totiž naši osobitost snášejí tak dobře, jako Taverna :-)) |