 |
Verlit:
Nejdůležitější událost v tvém dosavadním životě
No tak to je hustá otázka. No asi jedna oddílová výprava do Břeclavi, při které jsem poznala svého budoucího muže...protože od toho se odvíjelo všechno ostatní, to, jak žiju, jaké mám děti... ve dvaceti jsem ještě byla hodně tvárná a vedle někoho jiného jsem teď mohla být někdo o dost jiný.
Nejzajímavější člověk, se kterým ses potkala (pracovně nebo soukromě)
Pominu-li Taverníky :-), tak mě jen z poslední doby (a z pracovních setkání) napadá třeba Václav Fořtík, bývalý předseda Mensy, pořadatel Pragoconu a úžasně zajímavý a pohodový člověk. Ten pán disponuje jedním z nejvyšších IQ v téhle republice a tolik toho dokázal... a přitom se s ním dá docela normálně povídat o knížkách a je lidsky tak příjemnej a normální...
Čím jsi chtěla být jako malá?
Jako úplně malá zahradnicí, což byla utkvělá představa mojí maminky, kterou se jí soustředěným nátlakem (a s pomocí Pyšné princezny) podařilo do mé bezbranné hlavičky implantovat. Vydrželo jí to kupodivu až do devítky, kdy jí moje třídní vysvětlila, že pokud mě nepošle na gympl, spáchá hrdelní zločin :-)
Vzpomínám si, že okolo šesté, sedmé třídy jsem měla nedlouhé, ale vášnivé období, kdy jsem se rozhodla stát se egyptoložkou. A pak už to byla jen učitelka francouzštiny :-)
První knížka, kterou jsi četla?
To bohužel nevím, pamatuju si jen první knížku, kterou jsem si půjčila z knihovny: Anastázius Kočkorád, velký kouzelník. Byl to obrovský zážitek (ta knihovna, ne Anastázius).
Je něco, čeho v životě lituješ?
Hmmmmm, to je těžká otázka. Snad jedině toho, že jsem víc nebojovala o dokončení školy. Stejně nakonec dělám něco jiného, ale to, že neumím opravdu pořádně žádný jazyk, je jedním z mých hlavních celoživotních mindráků.
Kdyby sis mohla vybrat zaměstnání bez jakéhokoli omezení, co by to bylo?
Cestování a následné psaní průvodců (pokud by ovšem nějaká vyšší síla vyřešila to s těmi jazyky, že :-) |