 |
nějak přestupuji na pravidelný středeční režim sepisování osobnsotí do téhle místnosti :-)
Mám v pořadníku několik chlapů (popravdě už docela dlouho), ale nakonec to vždy dopadne tak, že dostanu náhlou inspiraci a zpracuji nějakou ženu ;-)
Kristina Švédská - panovnice
8.12. (nebo 17.12) 1626 - 19.04.1689
Marie Eleonory Brandenburská porodila slavnému švédskému králi Gustavu Adolfovi II. nejprve tři mrtvé děti. Teprve čtvrté se narodilo živé a po menší mýlce, kdy si nejprve mysleli že se jedná o chlapce pojmenovali holčičku jménem Kristina.
A když je pak v roce 1632 v bitvě její otec zabit, stává se jeho nástupnicí. Protože je jí však teprve šest let, tak se jejím poručíkem a zároveň regentem stává kancléř Axel Oxenstierna. Kristina je však už od dětství připravována na svoji budoucí funkci, a velice ji to baví. Není sice krásná po matce (která ji ani nemá ráda), vypadá spíše jako kluk, má hrubý hlas a jedno rameno výše než duhé (díky zranění z dětství), obléká se velmi nekonvenčně a na svůj vzhled si vůbec nepotrpí, ale po otci zdědila velkou inteligenci, důvtip a touhu po vzdělání. Zajímá se o vše - od dějepisu po matematiku, postupně se naučí celý tucet jazyků.
Ve čtrnácti letech se aktivně zůčastňuje jednání švédské státní rady. V osmnácti se ujímá vlády, korunovat na "švédského krále" (jak se sama označí) se nechává až v roce 1650. Od roku 1644 probíhají rozhovory které o čtyři roky později vyústí ve Vestfálský mír. Kristina se jich od počátku přímo i nepřímo účastní. Říká se, že stojí i za švédským vypleněním Prahy v roce 1648, kdy jsou z Hradu do Švédska odvezeny poslední zbytky uměleckých sbírek Rudolfa II. Obrazy a sochy sice Kristinu těší, větší radost jí však dělají uloupené knihy.
Prožívá pár neúspěšných vztahů a víceméně se rozhoduje zůstat svobodnou. Mnohem více ji vzrušují věda, umění a politika. V té je velmi úspěšná - na Vestfálském míru Švédsko velmi vydělalo, podepsala klíčovou smlouvu s Anglií, doma podporuje přestavbu měst a univerzity v Uppsale. Už v roce 1942 se setkává s Janem Ámosem Komenským, jehož dílo uznává. Do Stockholmu zve i mnoho nejvýznamějších vědců a filozofů tehdejší doby, oblíbeného má zejména Reného Descartese. Podporuje začátek vydávání prvních švédských novin.
V roce 1654 ale přichází překvapení. 6. června se Kristina vzdává trůnu ve prospěch svého bratrance Karla Gustava. Nechává si příjem z daní z několika měst a panství a odplouvá do Bruselu. Tam přestupuje z protestanství na katolickou víru. Odtud se přesouvá do Paříže, na dvůr mladého krále Ludvíka XIV., kde je vítána a může tam uspokojovat svou touhu po umění a vzdělání. Po dvou letech se ale přesouvá do Říma, který je jejímu srdci nejblíže. V té době jí kardinál Mazarin navrhuje, že by se mohla stát královnou Neapolského království patřícího v té době Španělům, slibuje jí vojenskou pomoc. Jenže její nejvyšší podkoní vše prozradí Španělům a plány jsou tím zmařeny. Toho šlechtice pak nechává zabít.
V roce 1660 se 34 letá Kristina pokouší znovu o uvolněný trůn ve Švédsku, protože Karel X. Gustav zemřel. Ale místní šlechtici a politici už ji neberou jako svoji a na trůnu ji nechtějí.
Zbytek života tak Kristina tráví ve "zlatém ústraní" v Říme. Má hodně peněz a ty utrácí za rozšiřování svých exkluzivních sbírek umění. Pro ty si dokonce nechává postavit zvláštní muzeum v paláci Corsini na Trastevere. Žije zbožný život vzdělance. Umírá v roce 1689 ve věku 62 let. Svoji nádhernou knihovnu s množstvím vědeckých, filozofických i literárních děl (většinou ukořistěných jejím otcem při válkách v Evropě) odkazuje papeži.
prameny - různé, konfrontované s Wikipedií
po dopsání jsem našel ještě nejspíše skvělý a rozáhlý článek naSeverských listech který si teprve budu číst |