Místnost

Křeslo pro hosta

NÁSLEDUJÍCÍHO HOSTA VYBÍRÁ VŽDY HOST AKTUÁLNÍ. BEZ VÝJIMEK! Místnost má od 16:50:20  24. 06. 2003 pronajatou Lampar. Spolusprávce: Nimitz. Klair. Teo.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Lampar, vloženo 14:22:48  25. 07. 2008
	Děkuji také Aes Sedai za Lukrecí příspěvek.

Aes Sedai, vloženo 10:48:49  25. 07. 2008
	Já ji měla půjčenou, takže se k ní jen tak nedostanu...

Deidre, vloženo 09:40:07  25. 07. 2008
	Kdyby jsi, Aesi, našla někde tu knížku s dopisem - určitě to zveřejni, prosím :)

Aes Sedai, vloženo 09:35:04  25. 07. 2008
	Ten odkaz na Wikipedii mi nefunguje, tak ještě jednou: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lucrezia_Borgia

Aes Sedai, vloženo 09:30:38  25. 07. 2008

Tak sem taky někoho pozvu. Je to princezna s rozporuplnou minulostí. Lákala mnoho spisovatelů. V některých dílech je vylíčena jako vražednice lehkých mravů, ale podle jiných byla jen obětí své rodiny. Historici prominou případné chyby… Mluvím o dívce jménem Lucrezia Borgia Lucrezia se narodila roku 1480 v Římě. Pocházela z rodu Borgiů. Byla nemanželskou dcerou španělského kardinála Rodriga de Borja (v Itálii si změnil jméno na Borgia) a jeho dlouholeté milenky Vanozzy Cattanei (milenci prý byli 25 let). Lucrezia měla podle zpráv ještě dvě sestry a tři bratry, ale o tom, kolik dětí z toho bylo Rodrigovo, se zprávy různí. Nejčastěji jsou mu připisováni tři syni – Cesar, Giovanni a Jofré a právě dcera Lucrezia. Lucrezia byla vychovávána u kardinálovy sestřenice Adriany de Mila. Současníky byla Lucrezia zpodobňována jako velmi přitažlivá žena středně vysoké, půvabné postavy. Plavé, splývající vlasy se jí vlnily přes šíji na ramena, štíhlý krk a bělostná pleť připomínaly anděla. Byla považována za symbol krásy. Dostalo se jí dobrého vzdělání, kromě mateřské italštiny mluvila i španělsky, znala základy francouzštiny, řečtiny a latiny. Již jako mladá byla zasnoubena hned dvěma šlechticům (uvádí se, že jí bylo 10, 11 nebo 12 let, tak si vyberte ), ale protože se v roce 1492 stal její otec papežem Alexandrem VI., staly se tyto sňatky nevýhodnými. Proto byla Lucrezia ve svých 12 letech provdána za hraběte z Pesary, Giovanniho Sforzu. Zprávy o tomto manželství se opět dost liší. Giovanni se ke své ženě podle některých zpráv choval odtažitě, a to už na svatbě. Čtyři roky byli manželé. Nevyřešenou otázkou zůstává, zda manželství bylo naplněno či ne. Podle jedněch zdrojů manželství nenaplnil, aby je mohl kdykoliv zrušit, protože v nadcházejícím období hrozícím válkou to hrál na dvě strany. On sám tvrdil, že manželství naplnil. Měl být zavražděn, ale Lucrezia ho varovala, a tak stačil před vrahy uprchnout. Došlo k soudu o zrušení manželství, kde Lucrezia tvrdila, že je ještě panna. Její manžel to popíral a obviňoval ji dokonce z incestu s otcem a bratry. Podle romantických představ některých autorů se ji manžel pokusil přepadnout na cestě k předběžnému soudu a znásilnit, aby mohl požadovat důkaz jejího panenství. Ale zachránil ji ozbrojený strážce – Pedro Caldése. Lucrezia k němu zahořela láskou a stali se milenci. Takže když u konečného soudu byla prohlášena za nedotčenou pannu a její manželství zrušeno, byla již ve skutečnosti těhotná. Ale bratr Cesar nepřenesl přes srdce, že má milence, a tak Pedra těžce zranil kordem či dýkou, pak jej zraněného nechal uvěznit a nakonec vhodit do Tibery. Lucrezia se se smrtí milence těžce vyrovnávala, a tak se uchýlila do kláštera. Co se stalo s dítětem Giovannim, jsem nezjistila, jen to, že ho snad papež přijal za své. Klášter musela opustit, protože jí vybrali dalšího ženicha. Provdali ji za Alfonse Aragonského, synovce neapolského krále. Mezi mladými lidmi zahořel vášnivý láskyplný vztah. Porodila mu syna Rodriga. Ale bratr Caesar na její lásku žárlil, mezi ním a Alfonsem docházelo ke sporům. Situace se vyhrotila, když se papež a Caesar rozhodli napadnout neapolského krále. Alfonso se stal nepohodlným, k tomu se přidala Caesarova žárlivost, a tak Alfonsa napadli najatí vrahové (15. července 1500). Těžce zraněn nalezl útočiště v komnatách své ženy. Ta se s ním zamkla a celé dny o něj s láskou pečovala, sama mu připravovala jídlo a koštovala je, aby ho nikdo nemohl otrávit. Přesto se jí nepodařilo manžela ochránit. Na chvíli opustila komnaty, aby šla k bratrovi vyprosit jeho život – toho využili vrahové. Vrátila se ve chvíli, kdy umíral jejich rukama – zardousili ho (18. srpna 1500). Lucrezia byla zlomená, nemohla se s jeho smrtí vyrovnat. Svého bratra podle všeho začala nenávidět a vyhýbala se mu, což on špatně nesl. Bez svolení rodiny odešla do Nepi v etruských horách, kde měla hrad. Odtud psala žalostné dopisy a podepisovala se „la infelicissima“ – nejnešťastnější. Caesarovi se vyhýbala, ale o to víc se prý přimkla k druhému bratrovi, kterého pak Caesar taktéž zavraždil (ale kdy jsem nenašla). Mimochodem – po zavraždění bratra se začaly ve Vatikánu dít zvláštní věci – rozsvěcely se pochodně, bylo slyšet úpění, hýbaly se věci… Alexandr byl smrtí svého syna zdrcen, stejně jako Lucrezia. Veřejně vraha nikdy neoznačil, ale Caesara donutil složit funkce a poslal ho ode dvoru, takže to bylo víceméně jasné, kdo je vrahem. Alexandr se dokonce na čas změnil – začal žít ctnostným životem, ale přece jen se pak jeho život vrátil do starých kolejí. Alexandr se rozhodl Lucrezii znovu provdat, ač to odmítala – za ferrarského prince Alfonse d´Este. Ten se svatbě vehementně bránil, protože Lucrezie měla špatnou pověst (kolovaly pomluvy o incestech s otcem a bratry), navíc přece jen těch vražd v rodině bylo taky dost, navíc na papežském dvoře děly se orgie, kterých se podle pověstí zúčastňovala i Lucrezia. Nakonec Alfonso podlehl a k sňatku svolil. Lucrezia se nakonec taky podvolila. A tak se konala svatba v zastoupení - 1. 9. 1501 ve Ferraře, velkolepé oslavy probíhaly i v Římě. Ve Vatikánu se konala hostina, o které se mluvilo jako o „plesu kurtizán“. Ty tančily nahé a následných orgií se prý zúčastnili všichni přítomní. 6. 1. 1502 Lucrezia odjela z Říma, oslavy v jejím novém domově trvaly šest dní. Lucrezia naprosto uchvátila město. Nový manžel k ní nejdříve podle všeho choval nedůvěru a choval se k ní odtažitě, ale po pár dnech si jej zcela získala. Krátce po svatbě otěhotněla, ale předčasně porodila mrtvou holčičku. Manželství bylo velmi šťastné, Lucrezia pozvedla dvůr, zvala na něj umělce. Věnovala se zbožným činnostem a duchovním cvičením. Pod drahocennými šaty nosila žíněnou košili. Založila klášter klarisek San Bernardino. Roku 1505 vypukl mor, Lucrezia uprchla do Reggie, kde porodila syna Alessandra, ten však přežil jen pár týdnů. Až 4. 4. 1508 porodila dědice trůnu – Ercoleho. V letech 1514–16 porodila 3 děti (dceru Leonoru a syny Alessandra a Francesca). Roku 1519 znovu čekala dítě, ale toto těhotenství špatně snášela. Porodila holčičku, která pár hodin po porodu zemřela. Lucrezia se z porodu už nevzpamatovala – dostala vysoké horečky a cítila, že zemře. Proto poprosila v dopise papeže Lva o požehnání. 24. června 1519 v přítomnosti manžela zemřela. Manžel její smrt nesl velmi těžce, napsal překrásný dopis, ve kterém vyznává lásku ke své mrtvé ženě Lucrézii. Označuje ji za dobrou a milovanou ženu a naříká nad její ztrátou. Bohužel, ten dopis jsem viděla v nějaké knize, kterou teď nemám k dispozici, takže nemůžu vybrat ty opravdu překrásné úryvky. http://cs.wikipedia.org/wiki/Lucrezia_Borgia/> http://www.lucrezia.cz/lucrezia.htm

Lampar, vloženo 14:48:52  24. 07. 2008
	Dva póly lidství :-)) Děkuji Nimitzovi a verlit za včerejší a dnešní příspěvky.

verlit, vloženo 14:23:17  24. 07. 2008
	Jsou to různé řády: Order of Merit, Order of the Companions of Honour, Royal Victorian Order, Order of the British Empire (nejznámnější – Řád britského impéria, uděluje ho královna), Fellow of the Royal Society a Fellow of Zoological Society of London.

Meridion, vloženo 14:14:20  24. 07. 2008
	co znamenají ty zkratky?

verlit, vloženo 13:07:32  24. 07. 2008

Tak dáme něco veselejšího, ne? Inspirována debatou ve zvířátkách si vám dovoluji představit mého milovaného pána, který viděl prakticky všechno, přesto stále dokáže žasnout.: Sir David Frederick Attenborough, OM, CH, CVO, CBE, FRS, FZS Narozen 8. května 1926 Už ze všech zkratek za jménem je zřejmé, že je to pán, jehož zásluhy v přírodovědné a mediální oblasti byly mnohokrát oceněny. Je to člověk neuvěřitelně charizmatický, s úžasným smyslem pro humor, který dokáže nadchnout a prezentuje vědecké informace způsobem, který vás přivede do strašlivého pokušení odhodit všechny závazky a rovnou vyrazit na nějakou expedici. I ve svých 82 (!) letech si zachoval klukovské nadšení nad vším živým (případně fosilním) a ačkoli během padesáti let, kdy přírodovědné programy vytváří a natáčí, viděl i ta nejvzdálenější místa naší planety, doslova všechny divy světa, pořád umí poskakovat radostí, když se podaří natočit unikátní záběr. Životopis ve stručnosti: Vystudoval biologii, ucházel se o místo produkčního v rozhlase, ale místo něj mu nabídli pozici v novém, zatím trochu pochybném médii – televizi. Během let uvedl do praxe kvantum zcela nově pojatých programů, stál u prvního barevního televizního vysílání a dokonce se mu v roce 1972 dostalo nabídky stát se generálním ředitelem celé BBC. Post snů. Nikoli pro něj, ovšem. Realisticky zhodnotil, že by tu pozici zastávat dokázal, ale nebyl by šťastný – takže odmítl a i nadále se věnoval svým milovaným přírodovědným programům. Během desetiletí napsal, vymyslel a natočil téměř stovku programů a sérií, mezi nejslavnější patří Life on Earth (Život na zemi), The Living Planet (Živá planeta) a The Trials of life (Zkoušky života). Věnoval se také tak zdánlivě ”nudným” tématům jako život rostlin (a vytvořil průlomový dokument, nabití dramaty a vzrušujícími záběry ze soukromého života rostlin), fosíliím, životu v Antarktidě apod. Posledním seriálem, kde aktivně cestoval a osobně se účastnil natáčení je loňský Life in Cold Blood (Chladnokrevný život), který dokončil v 81 letech. Existuje doměnka, že je pravděpodobně nejzcestovalejším člověkem, který na Zemi žil, jak co do počtu kilometrů, tak z hlediska navštívených míst a kontinentů. Mezi nejznámnější okamžiky z jeho dokumentů patří slavný záběr z roku 1979, který zcela změnil názor světa na gorily. V záběrech se Attenorough mazlí a kočkuje s divokými horskými gorilami, které tak byly poprvé představeny ve své pravé podobě – jako přátelské a mírumilovné bytosti. Pozoruhodné je také jeho osobní setkání s primitivním kmenem, jehož zástupci do té doby neviděli bělocha. David Attenborough je vášnivým propagátorem ochrany celého životního prostředí a také přesvědčeným agnostikem a ateistou (což je výtka, kterou kvůli své proslulosti občas slýchá). Momentálně připravuje dokument, který bude věnován Charlesu Darwinovi a evoluci. V podstatě ho platonicky miluji. Který osmdesátiletý pán, který viděl doslova a do písmene celý svět, by dokázal jásat a poskakovat nadšením, když se mu konečně podaří najít trspasličího chameleona!

Klair, vloženo 11:57:49  24. 07. 2008
	běhá mi mráz po zájech.

Nimitz, vloženo 10:57:29  24. 07. 2008

O celém případu byl natočen pořad pro kanál Discovery. A ke stému výročí požáru (které bylo letos na jaře) obyvatelé města La Porte ustanovili zvláštní komisi, která má případ dořšit. Bezhlavé tělo nalezené v popelu bude podrobeno testu vzorku DNA, která bude poměřována s DNA žijících potomků příbuzných Belle (zejména potomků její sestry). Pokud ta DNA nebude Belle, tak hodlají otevřít hrob Esther Carlsonové.

verlit, vloženo 08:32:52  24. 07. 2008
	V tomhle případě bych tipovala, že násilí probudilo latentní psychopatologické sklony. Možná, kdyby toho počátečního případu nebylo, mohla prožít normální život. Možná taky ne. V každém případě zjevně jakmile jednou začala, už nebylo způsobu, jak ji zastavit.

Aes Sedai, vloženo 08:15:44  24. 07. 2008
	Dost hrůzný případ. Kdo ví, kolik kde leží těl nebo popele z těch, co kdy kde zabila a nepřišlo se na to. To že měla zlost na chlapy, lze jaksi pochopit. Ale že s takovým klidem vraždila i děti - včetně svých - nad tím zůstává rozum stát. Zajímalo by mě, zda k tomu měla sklon od dětství či dospívání, nebo jestli je to následek toho hrůzného chování selského syna.

Deidre, vloženo 07:43:57  24. 07. 2008
	a to podle ní vznikl ten název Černá vdova, nebo je jenom další nositelkou toho jména?

Hetta, vloženo 07:26:21  24. 07. 2008
	Nimitz : Že vraždila chlapy, to bych ještě dokázala pochopit, ale že zabila i vlastní děti, to už ne.

Nimitz, vloženo 22:56:09  23. 07. 2008

po týdnu se vracím na místo činu s další osobou. Tentokráte to rozhodně není osobnost s velkým O, a dokonce ani ne příliš zajímavá osoba. Ale jak říkám - nemusí pršet, stačí když kape. A je to prozměnu žena :-) Belle Gunness - černá vdova 11.11.1859 - ???? 11. listopadu 1859 se ve středním Norsku, ve vesnici Innbygda narodila holčička Brynhild Paulsdatter Stoerset. Její otec byl velmi chudý kameník, a Brynhild byla jeho nejmladším z osmi dětí které sotva uživil. Dále se o ní dozvídáme až v sedmnácti, kdy pracuje jako děvečka na farmě bohatého sedláka a jejím snem je vydělat si peníze na lodní lístek do Ameriky, kde už žije jedna její starší sestra. Na vesnické tancovačce podlehne Brynhild svodům sedlákova synka. Po nějakém čase ale otěhotní, a když to její mládenec zjistí, tak ji na procházce povalí na zem a surově zkope do břicha, tak aby potratila - což se také stane. V ten okamžik se podle lidí z kraje dívka výrazně změní - něco se v ní zlomí. O měsíc později mladík náhle umírá, podle místního lékaře na rakovinu žaludku (tak mladý??) Dívka pracuje na farmě až do svých jednadvaceti let a poté v roce 1881 imigruje do USA za svou sestrou a mění si jméno na Belle Gunness. Pracuje jako služebná v Chicagu, ale má vyšší cíle, její sestra o ní později říká že Belle byla na peníze jako blázen, toužila jich mít co nejvíce. V roce 1884 se Belle vdává za krajana Madse Sörensona, hlídače v obchodním domě. Postupně mají tři dcery - Caroline, Myrtle a Lucy a synka Axela. Rodinný život manželům celkem jde, což se nedá příliš říci o jejich podnikání - mají malý krámek s cukrovinkami. Ten záhadně shoří a rodina si vybírá pojistku, za kterou si koupí dům v Austinu. Ten posléze v roce 1898 také shoří a za jeho pojistku si koupí dům ještě větší. V roce 1900 ale Mads umírá ikdyž byl předtím zdravý, v den smrti si pouze stěžuje na bolest v hrudi. První přivolaný doktor má podezření na otravu strychninem, rodinný lékař Sorensonových ale konstatuje infarkt. V den manželovy smrti si Belle okamžitě vybírá u pojišťoven obě jeho životní pojistky, což jí vynáší na tehdejší dobu velmi slušnou částku 8500 dolarů. Děti Caroline a Alex umírají ještě jako malé, na akutní kolitidu, přičemž její symptomy (zvracení, horečka, průjmy, bolesti břicha a křeče) provázejí i nejrůznější otravy. Každopádně obě děti měly životní pojistky, které rodina vyinkasuje. Přesuňme se do roku 1902, do města La Porte kde se Belle a její tři děti (odněkud se vzala ještě Jennie, které je 14) seznamuje s dalším krajanem Peterem Gunnessem a kupují si farmu. Pouhý týden po svatbě umírá Gunnessova malá dcerka, v době kdy je s ní Belle sama doma. Devět měsíců po svatbě umírá i Peter. Belle tvrdí že manžel pracoval v kůlně, kde na něj z police spadla část stroje na mletí vepřového a prorazila mu lebku a byl na místě mrtvý. Inkasovaná životní pojistka je 3 000 dolarů... Místním lidem se to nezdá, nevěří že by byl Gunnes tak nešikovný, byl totiž v okolí známý jako zkušený řezník. Koroner dochází k názoru že jde o vraždu. navíc se malá Jennie ve škole prořekne, že "maminka zabila tatínka, praštila ho sekáčkem na maso". Případ jde před soudní porotu, tu ale Belle přesvědčí že je nevinná, navíc prý čeká další dítě (syna Filipa). Dceru Jennie následně posílá do San Francisca do školy. Píše se rok 1907. Na farmě se střídají nádeníci jako na běžícím páse, někteří záhadně mizí. Vdova Belle si ve všech velkých denících v kraji podává inzerát "Vdova příjemného zevnějšku, která vlastní rozlehlou farmu v La Porte, touží po seznámení s džentlemenem, stejně jako ona dobře zaopatřeným, s perspektivou spojení majetků. Pouhé odpovědi v dopisech nejsou žádoucí, ledaže by následovala brzká osobní návštěva." Postupně se na farmě objevuje několik mužů středního věku, s finanční hotovostí a doklady o majetku. Jsou to většinou původem norové nebo švédové, často dost urostlí. Ale i vdova Belle si s příjemným zevnějškem dost fandí, je totiž na svou dobu dost urostlá (175 cm, 91 kg) a je jí už 48 let. Každopádně všichni postupně záhadně mizí a hotovost se stěhuje Belle do kapsy. To už ale začíná být podezřelé, navíc ji začíná vydírat její bývalý nádeník a příležitostný milenec Ray Lamphere. Časně ráno 28.4. 1908 farma vyhoří do základů. V ohořelých ruinách je nalezeno ženské tělo bez hlavy, a tři dětská tělíčka. Poblíž bezhlavého těla se nachází zlatý můstek z čelisti Belle, ale sousedé se shodují že ženské tělo je na ni příliš štíhlé. Poslední nádeník Joe Maxon navíc upozorňuje na jámy v ohradě pro prasata, které měl zakrýt odpadky. Tam vyšetřovatelé nacházejí nejméně 25 rozčtvrcených ostatků mužů a dětí zabalených do starých pytlů, navíc i tělo plavovlasé dcery Jennie, která měla být údajně v San Franciscu... Je zatčen nádeník Ray Lamphere, kterého viděli den předtím potloukat okolo a obviněn ze žhářství. Spoluúčast na vraždách se mu nepodaří prokázat, a tak dostává jen 20 let. Rok poté umírá ve vězení, ale těsně před smrtí svěřuje knězi všechnu hrůznou pravdu. Belle prý vraždila muže jak na běžícím páse. Většinou je něčím omámila (uspávací kapky, chloroform při spánku) a poté je praštila po hlavě paličkou na maso. Jistila se ještě strychninem v kávě. Mrtvoly pak nosila na zádech do sklepa kde je rozřezala - tomu se naučila u bývalého manžela-řezníka. Když jí začalo téct do bot, tak najala hospodyni z Chicaga, otrávila ji a uřízla jí hlavu, kterou pohodila do bažiny. Společně s Lampherem pak založili požár a slíbila mu nový život v bohatství, ale podvedla jej a utekla. Podle jeho odhadu zavraždila přes 40 mužů což jí vyneslo zhruba 250 000 dolarů. Než podpálila farmu, tak vyzvedla všechny peníze z bank, což se potvrdilo. Belle už pak nikdy nechytili. Až v roce 1931 byla v Los Angeles zatčena stará žena Esther Carlsonová, která kvůli penězům otrávila jistého Augusta Lidströma. Dva lidé, kteří Belle znali potvrdili že by to podle fotografie mohla být ona. Než ale došlo k soudu, Carlsonová zemřela. podle článku v časopise Epocha, anglické Wikipedie a článku na http://www.trutv.com/library/crime/serial_killers/history/gunness/index_1.html PS: dnes už nemám sílu udělat korekturu - omlouvám se za překlepy

Nimitz, vloženo 21:38:52  16. 07. 2008

po delším čase, kdy jsem své nápady sepisoval do jiných místností se mi vrací inspirace, a po admirálu Nimitzovi to bude dnes prozměnu žena Jeannie Longová (Jeannie Longo-Ciprelli) - cyklistka Francouzka Jeannie Longová se narodila 31. října 1958 v Annecy, středisku ležícím v Savojských Alpách. Její matka byla učitelkou tělocviku, otec ji a její sestru už v dětství učil boxovat a zápasit. Jeannie sice vyrostla jen to výšky 158 cm, ale už od malička byla velmi vitální, kurážná a hlavně nesmírně houževnatá. Byla též výbornou studentkou, na univerzitě v v Grenoblu vystudovala matematiku a počítačové vědy. Výborně hrála i na housle. Milovala hory ze kterých pocházela a tak se nejprve dala na lyžování. Na světové univerziádě reprezentovala Francii ve slalomu. V roce 1979 se ve Francii konalo cyklistické mistrovství světa zrovna v místě, kde Jeannie pobývala. Protože byla odmalička zvyklá jezdit na kole v horách (traduje se že jednou ji maminka poslala pro chleba do blízkého obchodu, ale Jeannie si pro něj zajela až do 80 Km vzdáleného města), tak se rozhodla změnit disciplínu a ještě tentýž rok získala cyklistickou licenci a zvítězila na mistrovství Francie. To jí bylo 21 let. Na olympiádě v Moskvě v roce 1980 ještě ženská cyklistika nebyla zařazena do programu. A tak se Jeannie mohla soustředit na svoji profesionální kariéru. Začala vyhrávat jeden závod za druhým, postupně se stala mnohanásobnou světovou šampionkou i rekordérkou jak na silnici, tak i na dráze. Vyhrála několikrát i ženskou Tour de France. V roce 1984 už ale ženy na olympiádě v Los Angeles startovaly a Jeannie Longo byla jednou z favoritek na vítězství. Kousek před cílem se ale dostala do kolize, upadla a dojela v poli poražených. V roce 1985 se vdala za lyžařského instruktora Patrice Ciprelliho. 1988 - olympiáda v Soulu. Jakožto v tu dobu trojnásobná světová šampionka je Jeannie největší favoritkou. Pouhý měsíc před hrami ale při tréninku spadla z kola (zavinilo to okolo projíždějící auto) a zlomila si kyčel. Pro někoho sportovní smrt, ne tak pro Jeannii, která se stihne dát do hlavního závodu dopořádku alespoň tak, že dojela v hlavním pelotonu na 21. místě. 1992 - LOH Barcelona. Longové je 33. let ale ještě zdaleka nepatří do starého železa. Při hromadném závodě se všechny favoritky navzájem hlídají. Tři kilometry před cílem však Jeannie šlápne do pedálů a všem ujede, cílem projíždí se zdviženýma rukama. Jenže kýžené zlato to není, vzápětí se totiž dozvídá že 20 vteřin před ní do cíle dojela zcela neznámá australanka Wattová, jejíhož úniku na začátku závodu si nikdo v pelotonu nevšiml... 1996 - LOH Atlanta. To už jí táhne na 38. Přesto se výborně fyzicky připraví a v závodě si tentokráte vytoužené vítězství (které jí jakožto nejlepší cyklistce všech dob všichni přejí) nenechá ujít. Navíc získává stříbro z časovky 2000 - LOH Sydney. V jednačtyřiceti má ještě dostatek sil, aby získala bronz v časovce 2004 - LOH Athény. Dojela desátá v hlavním závodě, se ztrátou 59 sekund na vítězku. V časovce skončila čtrnáctá. 2008 - na podzim jí bude 50 let. Přesto letos vyhrála domácí šampionát v hromadném závodě i v časovce a kvalifikovala se tak na olympijské hry do Pekingu!! Seznam všech umístění "na bedně"

Lampar, vloženo 12:04:19  07. 07. 2008
	Děkuji, Meridion, za tento medailon fiktivně/živé postavy :-))

Meridion, vloženo 10:38:13  07. 07. 2008

Tak dlouho jsem váhala, jestli mám s tímhle příspěvkem jít do Filmů nebo do Porty, až jsem se rozhodla napsat do sem. Ve filmu Příběh rytíře neurozený panoš William předstírá, že je rytíř Ulrich von Liechtenstein, aby se mohl účastnit turnajů. Přitom, jak je ten film plný historických nepřesností mě vždycky překvapí, když v něm objevím zrnko pravdy. Asi před půl rokem to byl objev, že existuje území Gelderland (součást Nizozemí), tentokrát mě skoro shodilo ze židle zjištění, že Ulrich von Liechtestein je historická postava. Nic na tom nemění fakt, že skutečný rytíř Ulrich pocházel ze Štýrska a vymetal turnajová kolbiště sto let před fiktivním Williamem. Ulrich von Liechtenstein (1200 – 1278?1275) byl urozený rytíř, politik a minnesanger. Kromě sporých historických dat pochází většina informace o jeho životě z částečně autobiografické dílo Frauendienst. (Ulrich von Liechtenstein je prvním německým autorem používajícím ich-formu. Díky tomu je ale komplikované oddělit fakta od fikce.) Mladý Ulrich byl poslán na výchovu ke dvoru Jindřicha Istrijského. V r. 1223(?1222) byl pasován na rytíře Leopoldem VI Rakouským. Někdy mezi lety 1225 a 1230 se Oženíl s Perchtou von Weissenstein, s níž měl 2 syny a 2 dcery. Kolem poloviny století byl jedním z nejvýznamnějších štýrských šlechticů a štýrských správcem (guvernérem) pod rakoouskou nadvládou. V r. 1255 dokončil své dílo Frauendienst a o dva roky později druhou knihu Frauenbuch. O zbytku jeho života chybí informace. Je možné, že byl jedním ze štýrských šlechticů zajatých v r. 1269 Přemyslem Orakarem II. Zemřel v r. 1278 (podle jiných zdrojů 1275) a byl pohřben v Seckau. Další informace o životě a díle: http://en.wikipedia.org/wiki/Ulrich_von_Liechtenstein a nebo podrobněji http://www.bookrags.com/biography/ulrich-von-liechtenstein-dlb/

Nimitz, vloženo 19:26:28  24. 06. 2008
	seriál olympijští hrdinové: Bedřich Šupčík

Zpět