|
Tak sem taky někoho pozvu. Je to princezna s rozporuplnou minulostí. Lákala mnoho spisovatelů. V některých dílech je vylíčena jako vražednice lehkých mravů, ale podle jiných byla jen obětí své rodiny. Historici prominou případné chyby…
Mluvím o dívce jménem Lucrezia Borgia
Lucrezia se narodila roku 1480 v Římě. Pocházela z rodu Borgiů. Byla nemanželskou dcerou španělského kardinála Rodriga de Borja (v Itálii si změnil jméno na Borgia) a jeho dlouholeté milenky Vanozzy Cattanei (milenci prý byli 25 let). Lucrezia měla podle zpráv ještě dvě sestry a tři bratry, ale o tom, kolik dětí z toho bylo Rodrigovo, se zprávy různí. Nejčastěji jsou mu připisováni tři syni – Cesar, Giovanni a Jofré a právě dcera Lucrezia.
Lucrezia byla vychovávána u kardinálovy sestřenice Adriany de Mila. Současníky byla Lucrezia zpodobňována jako velmi přitažlivá žena středně vysoké, půvabné postavy. Plavé, splývající vlasy se jí vlnily přes šíji na ramena, štíhlý krk a bělostná pleť připomínaly anděla. Byla považována za symbol krásy. Dostalo se jí dobrého vzdělání, kromě mateřské italštiny mluvila i španělsky, znala základy francouzštiny, řečtiny a latiny.
Již jako mladá byla zasnoubena hned dvěma šlechticům (uvádí se, že jí bylo 10, 11 nebo 12 let, tak si vyberte ), ale protože se v roce 1492 stal její otec papežem Alexandrem VI., staly se tyto sňatky nevýhodnými. Proto byla Lucrezia ve svých 12 letech provdána za hraběte z Pesary, Giovanniho Sforzu.
Zprávy o tomto manželství se opět dost liší. Giovanni se ke své ženě podle některých zpráv choval odtažitě, a to už na svatbě. Čtyři roky byli manželé. Nevyřešenou otázkou zůstává, zda manželství bylo naplněno či ne. Podle jedněch zdrojů manželství nenaplnil, aby je mohl kdykoliv zrušit, protože v nadcházejícím období hrozícím válkou to hrál na dvě strany. On sám tvrdil, že manželství naplnil. Měl být zavražděn, ale Lucrezia ho varovala, a tak stačil před vrahy uprchnout.
Došlo k soudu o zrušení manželství, kde Lucrezia tvrdila, že je ještě panna. Její manžel to popíral a obviňoval ji dokonce z incestu s otcem a bratry. Podle romantických představ některých autorů se ji manžel pokusil přepadnout na cestě k předběžnému soudu a znásilnit, aby mohl požadovat důkaz jejího panenství. Ale zachránil ji ozbrojený strážce – Pedro Caldése. Lucrezia k němu zahořela láskou a stali se milenci. Takže když u konečného soudu byla prohlášena za nedotčenou pannu a její manželství zrušeno, byla již ve skutečnosti těhotná. Ale bratr Cesar nepřenesl přes srdce, že má milence, a tak Pedra těžce zranil kordem či dýkou, pak jej zraněného nechal uvěznit a nakonec vhodit do Tibery.
Lucrezia se se smrtí milence těžce vyrovnávala, a tak se uchýlila do kláštera. Co se stalo s dítětem Giovannim, jsem nezjistila, jen to, že ho snad papež přijal za své.
Klášter musela opustit, protože jí vybrali dalšího ženicha. Provdali ji za Alfonse Aragonského, synovce neapolského krále. Mezi mladými lidmi zahořel vášnivý láskyplný vztah. Porodila mu syna Rodriga. Ale bratr Caesar na její lásku žárlil, mezi ním a Alfonsem docházelo ke sporům. Situace se vyhrotila, když se papež a Caesar rozhodli napadnout neapolského krále. Alfonso se stal nepohodlným, k tomu se přidala Caesarova žárlivost, a tak Alfonsa napadli najatí vrahové (15. července 1500). Těžce zraněn nalezl útočiště v komnatách své ženy. Ta se s ním zamkla a celé dny o něj s láskou pečovala, sama mu připravovala jídlo a koštovala je, aby ho nikdo nemohl otrávit. Přesto se jí nepodařilo manžela ochránit. Na chvíli opustila komnaty, aby šla k bratrovi vyprosit jeho život – toho využili vrahové. Vrátila se ve chvíli, kdy umíral jejich rukama – zardousili ho (18. srpna 1500).
Lucrezia byla zlomená, nemohla se s jeho smrtí vyrovnat. Svého bratra podle všeho začala nenávidět a vyhýbala se mu, což on špatně nesl. Bez svolení rodiny odešla do Nepi v etruských horách, kde měla hrad. Odtud psala žalostné dopisy a podepisovala se „la infelicissima“ – nejnešťastnější.
Caesarovi se vyhýbala, ale o to víc se prý přimkla k druhému bratrovi, kterého pak Caesar taktéž zavraždil (ale kdy jsem nenašla). Mimochodem – po zavraždění bratra se začaly ve Vatikánu dít zvláštní věci – rozsvěcely se pochodně, bylo slyšet úpění, hýbaly se věci… Alexandr byl smrtí svého syna zdrcen, stejně jako Lucrezia. Veřejně vraha nikdy neoznačil, ale Caesara donutil složit funkce a poslal ho ode dvoru, takže to bylo víceméně jasné, kdo je vrahem. Alexandr se dokonce na čas změnil – začal žít ctnostným životem, ale přece jen se pak jeho život vrátil do starých kolejí.
Alexandr se rozhodl Lucrezii znovu provdat, ač to odmítala – za ferrarského prince Alfonse d´Este. Ten se svatbě vehementně bránil, protože Lucrezie měla špatnou pověst (kolovaly pomluvy o incestech s otcem a bratry), navíc přece jen těch vražd v rodině bylo taky dost, navíc na papežském dvoře děly se orgie, kterých se podle pověstí zúčastňovala i Lucrezia.
Nakonec Alfonso podlehl a k sňatku svolil. Lucrezia se nakonec taky podvolila. A tak se konala svatba v zastoupení - 1. 9. 1501 ve Ferraře, velkolepé oslavy probíhaly i v Římě. Ve Vatikánu se konala hostina, o které se mluvilo jako o „plesu kurtizán“. Ty tančily nahé a následných orgií se prý zúčastnili všichni přítomní.
6. 1. 1502 Lucrezia odjela z Říma, oslavy v jejím novém domově trvaly šest dní. Lucrezia naprosto uchvátila město. Nový manžel k ní nejdříve podle všeho choval nedůvěru a choval se k ní odtažitě, ale po pár dnech si jej zcela získala. Krátce po svatbě otěhotněla, ale předčasně porodila mrtvou holčičku.
Manželství bylo velmi šťastné, Lucrezia pozvedla dvůr, zvala na něj umělce. Věnovala se zbožným činnostem a duchovním cvičením. Pod drahocennými šaty nosila žíněnou košili. Založila klášter klarisek San Bernardino.
Roku 1505 vypukl mor, Lucrezia uprchla do Reggie, kde porodila syna Alessandra, ten však přežil jen pár týdnů. Až 4. 4. 1508 porodila dědice trůnu – Ercoleho. V letech 1514–16 porodila 3 děti (dceru Leonoru a syny Alessandra a Francesca). Roku 1519 znovu čekala dítě, ale toto těhotenství špatně snášela. Porodila holčičku, která pár hodin po porodu zemřela. Lucrezia se z porodu už nevzpamatovala – dostala vysoké horečky a cítila, že zemře. Proto poprosila v dopise papeže Lva o požehnání. 24. června 1519 v přítomnosti manžela zemřela. Manžel její smrt nesl velmi těžce, napsal překrásný dopis, ve kterém vyznává lásku ke své mrtvé ženě Lucrézii. Označuje ji za dobrou a milovanou ženu a naříká nad její ztrátou.
Bohužel, ten dopis jsem viděla v nějaké knize, kterou teď nemám k dispozici, takže nemůžu vybrat ty opravdu překrásné úryvky.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lucrezia_Borgia/>
http://www.lucrezia.cz/lucrezia.htm |