Místnost

Křeslo pro hosta

NÁSLEDUJÍCÍHO HOSTA VYBÍRÁ VŽDY HOST AKTUÁLNÍ. BEZ VÝJIMEK! Místnost má od 16:50:20  24. 06. 2003 pronajatou Lampar. Spolusprávce: Nimitz. Klair. Teo.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Nimitz, vloženo 19:24:28  19. 06. 2008
	Skvělý článek od Karla Pacnera: Byl poslední na Měsíci, je napůl Čech a napůl Slovák. Fascinující příběh Eugena Cernana

Elaine, vloženo 16:32:30  12. 06. 2008
	Aes Sedai:pokud tě zajímají postavy moravské historie, i nedávné, tak si zkus přečíst knihu Osobnosti moravských dějin. Od počátků zemských dějin autoři vybrali z každé epochy (dalo by se říct, že z každé generace), vybrali jednu osobnost, která výrazně ovlivnila nejen moravské dějiny.

Fionor, vloženo 13:11:13  12. 06. 2008

Joshua Abraham Norton (přibližně 1815 – 8. leden 1880) Známý též jako Jeho císařské veličenstvo Norton I. Byl proslulým občanem města San Francisco, který roku 1859 prohlásil sám sebe císařem Spojených států amerických a protektorem Mexika. Ačkoliv nedisponoval žádnou politickou silou a jeho vliv nesahal dále než jeho humorná pověst, požíval v San Franciscu úcty a měna vydávaná jeho jménem byla vážená v podnicích, které navštěvoval. Norton si také psal s královnou Viktorií a jeho spoluobčané i novinové nekrology o něm hovořili jako o Jeho císařském veličenstvu. Ačkoliv byl Norton většinou považován za blázna nebo alespoň velmi výstřední osobnost, občané San Francisca (a do jisté míry celého světa) druhé poloviny 19. století oslavovali jeho přítomnost, humor i činy — mezi nejznámější patří jeho rozkaz k násilnému rozpuštění amerického kongresu a řada dekretů žádajících stavbu mostu přes sanfranciský záliv. Král v Dobrodružství Huckleberryho Finna Marka Twaina je údajně inspirován právě Nortonem. jen co dohledám a přeložím některé zdroje dodoám podrobnější CV... nicméně na Nortona jsem narazil při čtení nového Sandmana a nedalo mi to, abych si nedohledal další informace o této svébytné historické osobnosti

Nimitz, vloženo 12:57:50  12. 06. 2008
	Popravdě, já znám i Oldřicha Klobase, který o něm napsal knížku (viz dodatky v té wikipedii). Je to totiž manžel mé dějepisářky ze základky, a u nás byl jeden čas ředitelem napoleonského muzea (a také městským zastupitelem)

Aes Sedai, vloženo 12:47:01  12. 06. 2008
	Asi tak: jeho jméno jsem kdysi zaslechla, ale nic jsem o něm nevěděla. Takže je pro mě nový objev. Někdy nestačím koukat, jací lidé tu žili a moc se o nich neví. Taky mám v plánu něco si přečíst :) Nimitz: tak to jsi měl štěstí, já se k ničemu podobnému nedostala...

Ginny, vloženo 10:56:09  12. 06. 2008
	Aes: na to se dá říct jenom WOW! a zamířit do knihovny, jestli náhodou nevyhrabou z archívu nějakou tu dobrodružnou knížku ;-)

Nimitz, vloženo 10:54:49  12. 06. 2008
	Já o něm vím docela dost dlouho. I v televizi jsem o něm slyšel už tak 5x, byly o něm nejméně dva pořady, jeden ze série Neznámí cestovatelé nebo jak se to jmenovalo. Ve Vyškově měl loni velkou výstavu věcí které nastřádal na cestách.

Meridion, vloženo 08:55:49  12. 06. 2008

Většina těch místních byla asi podobnými dialekty, ale i tak klobouk dolů. O českém cestovateli Musilovi, v arabském světě známém jako Músa jsem kdysi slyšela, ale podrobnosti jsem neznala. Pan profesor rozhodně zaslouží hluboký obdiv. Dá se někde najít žebříček největších Čechů? Tenhle člověk by si tam určitě místo zasloužil, ale pochynuju, že se tam dostal. Jak psala Aes - skoro nikdo o něm neví.

Aes Sedai, vloženo 08:33:39  12. 06. 2008
	Dovedete si představit, že byste uměli něco kolem čtyřiceti jazyků?! :-O

Aes Sedai, vloženo 08:32:35  12. 06. 2008

Objevila jsem jednoho zajímavého člověka, o kterém se asi moc neví (alespoň já o něm nevěděla určitě). Alois Musil Narození Datum: 30. června 1868 Místo: Rychtářov u Vyškova Úmrtí Datum: 12. dubna 1944 Místo: Otryby u Českého Šternberka Profesor ThDr. Alois Musil (mezi Araby používal také jméno Músa ar Rueili) (30. června 1868, Rychtářov u Vyškova – 12. dubna 1944, Otryby u Českého Šternberka) byl český katolický kněz, orientalista, biblista, cestovatel, etnograf a spisovatel. Je považován za jednoho z největších orientalistů a arabistů přelomu 19. a 20. století. Alois Musil se narodil roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn v selské rodině. V letech 1887-1891 studoval na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát teologie. Jeho snaha o prohloubění teologických studí jej přivedla k zájmu o arabský svět. Proto v letech 1885-1898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrůtu. Při svých výzkumech v Jordánsku v okolí skalního města Petry objevil roku 1898 pouštní palác Kusejr Amra s barevnými feskami, který postavil umajovský chalífa al-Valíd II., což vzbudilo doslova světovou senzaci (palác je od roku 1985 památkou UNESCO). Své poznatky a objevy z této doby shrnul do svých knihy Arabia Petraea (čtyří díly) a Kusejr Amra vydaných německy ve Vídni. Roku 1902 byl Alois Musil jmenován mimořádným a roku 1904 řádným profesorem na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a roku 1909 řádným profesorem na teologické fakultě univerzity ve Vídni. S podporou pražských a vídeňských vědeckých ústavů podnikl v letech 1908 až 1912 několik dlouhých cest do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde prováděl topografický výzkum, studoval předislámské a íslámské archeologické památky, etnografii a folklór a vytvořil první použitelné podrobné mapy této oblasti. V severní Arábii žil dlouhodobě u beduínského kmene Rwala a stal se jeho členem pod jménem šejch Músa ar Rueili. Studoval i místní jazyky a protože byl výjimečně nadaný, ovládal kromě klasických i moderních světových jazyků pětatřicet arabských nářečí. Během první světové války podnikl Alois Musil několik tajných politických misí se špionážním podtextem do arabských provincií Osmanské říše, jež měly získat arabskou podporu Turecku proti Velké Británii a napomoci hospodářskému pronikání Rakouska-Uherska na Blízký východ. Jeho vliv ještě vzrostl po nástupu císaře Karla I. na trůn v listopadu roku 1916, neboť byl zpovědníkem císařovny Zity. Byl zapojen do císařovy iniciativy uzavřít separátní mír, zasadil se o amnestii významných českých politiků Kramáře, Rašína, Klofáče a mnohých českých účastníků vzpoury v Boce Kotorské. Pouštní palác Kusejr Amra.Po vyhlášení samostatného Československa se Alois Musil přestěhoval z Vídně do Prahy. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě Karlově, kde působil až do roku 1938. Významně se zasloužil o založení Orientálního ústavu v roce 1922 a po vytvoření organizační struktury ústavu a jeho finančního zajištění se v roce 1927 stal jedním z jeho prvních členů. V letech 1923-1924 a 1925-1928 navštívil Musil New York, kde s pomocí Americké geografické společnosti (American Geographical Society) a financí amerického cestovatele a politika Charlese Crana, se kterým ho seznámil prezident Masaryk, publikoval anglicky výsledky svých cest a studí v rozsáhlé šestidílné sérii Oriental Explorations and Studies (Orientální výzkumy a studie). V letech 1929-1932 vydal Alois Musil zjednodušené verze svých cestopisů v osmi svazcích česky a z podnětu prezidenta Masaryka začal vydávat řadu Dnešní Orient o současném politickém a hospodářském vývoji na Arabském poloostrově, v Etiopii, Iráku, Egyptě, Indii, Íránu a Afghanistánu, Palestině, Sýrii, Libyi, Turecku a Súdánu. Dílo vyšlo v jedenácti svazcích, poslední svazek, věnovaný Francouzské severní Africe, Musil již nedokončil. Musilova vědecká práce na poli arabistiky dosáhla velkého mezinárodního uznání. Musil byl členem většiny evropských vědeckých společností a roku 1928 mu Americká geografická společnost udělila Zlatou medaili Charlese P. Dalyho a zapsala jej do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona. Velmi záslužná byla jeho snaha o širokou popularizaci svých poznatků zejména pro mládež. Za tímto účelem napsal Musil dvacet dobrodružných knih odehrávajících se v arabském světě, s vysvětlením arabských a islámských tradic. Alois Muisl zemřel roku 1944 v obci Otryby u Českého Šternberka. http://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Musil

Hetta, vloženo 12:14:16  10. 06. 2008
	Není zač. A ještě odkaz na fotografie http://www.zanikleobce.cz/index.php?co=Steingrub

Lampar, vloženo 10:54:21  10. 06. 2008
	Děkuji Hetty za profil rabína Wise.

Hetta, vloženo 10:46:27  10. 06. 2008

Tohle je zkopírované z oficiální stránek města Plesná, ale v USA vyšlo mnoho biografií s více podrovnostmi i ohledně dětství a pobytu v ČR - někdy si i odporujícími. V Lomničce ( Steingrub) se v březnu 1819 narodil Isaac Mayer Weiss. Původně jej vzdělával otec, Leo Weiss, ale brzy se ukázalo, že jde o hocha nesmírně nadaného, takže byl poslán do dalších škol. Od r. 1835 studoval ve slavné ješivě rabína Arona Kornfelda v Golčově Jeníkově a vzdělání formálně ukončil na univerzitách v Praze a pak i ve Vídni. Začal působit jako soukromý učitel v dnes zaniklé vsi Lučina (Grafenried) u Domažlic. V roce 1842, ve věku 23 let, jej rabínský tribunál bet din, složený ze tří významných a učených mužů (Solomon Judah Rappaport, Samuel Freund a Ephraim Loeb Teweles), uznal za hodného nosit titul rabbi. O dva roky později se rabbi Isaac Mayer Weiss oženil a na svět přišlo první dítě. Problémy, které měla židovská komunita v té době ve východní Evropě, vedly Weisse k tomu, aby se brzy začal ohlížet po zemi neomezených možností, Americe. Bylo to způsobeno možná i tím, že právě ve 40. letech působili v chudém pohraničí agenti, kteří tamní obyvatele přemlouvali k vystěhování do Ameriky, jež potřebovala nové osídlence. Isaac Mayer Weiss s rodinou opustil Evropu na jaře 1846 a 27. července jeho loď přistála u amerických břehů v New Yorku. Hned nato si změnil jméno na Wise, tedy se zachováním původní výslovnosti, ale změnou ortografie. Začal svoje rabínské působení v Albany ve státě New York, ale s nevelký úspěchem. Wise byl reformátor, zavedl při bohoslužbě, kterou zkrátil, varhany a dovolil přístup žen na místa doposud vyhrazená pouze mužům. Některé změny tamní ortodoxní Židé neodmítli, ale Wise narazil při zdánlivě podružné věci. Svátek přijetí mladého hocha za muže, tzv. bar micvu chtěl nahradit pouhým konfirmačním obřadem. Když je 13letý hoch poprvé vyvolán ke čtení tóry v synagóze, znamená to pro rodinu velký svátek a na ten si nedali židovští občané Albany sáhnout. Wise byl nakonec nucen uchýlit se se svými přiznivci v r. 1854 do Cincinnaty v Ohiu, jež se mu stalo novým domovem. Tady jej přijali vlídně a zdá se, že právě zdejší bohatá, ale jinak ve víře spíše vlažnější komunita, mu umožnila takový kariérní růst. Wiseovo reformní pojetí jim bylo blízké, podporovali jej vlivem i penězi a právě díky tomu se význam místního rabína zvolna šířil po území celých Spojených států. Podpořily jej vlivné židovské finanční kruhy v New Yorku, Bostonu i jinde a úspěch se dostavil. Rabín Isaac Mayer Weiss je ve Spojených státech nejznámějším českým Židem a paradoxně tak patří rodak z Lomničky k nejslavnějším reprezentantům české kultury a tradice v této zemi. Desítky povalených a zarostlých náhrobků na židovském hřbitově V Lomničce však vypovídají, že tělesné schránky židovských obyvatel Lomničky, Skalné, Lubů, Nového Kostela a Velkého Luhu zde leží ještě déle, anebo byly místo nich na památku zasazeny samotné náhrobky. Několik jich je z let 1856-86; v těchto případech jde o zpopelněné ostatky, které byly do země uloženy pravděpodobně později.

verlit, vloženo 22:57:01  09. 06. 2008
	Musím přiznat, že rabín Wiesse mi nic neříká, nebyl by nějaký stručný profil?

Hetta, vloženo 21:15:02  09. 06. 2008

Je to on a dokonce se mi podařilo narazit při sestavování rodokmenu na americkou rodinu, která ho měla v předcích, ale nevěděla podrobnosti, tak jsem jim posílala náš Steingrub na historických pohlednicích. V lese asi kilometr od nás je zaniklý židovský hřbitov, nikdo o něm také moc neví, tak manžel s kolegou v práci ho na internetu začali zviditelňovat, předkové a zřejmě i sourozenci pana rabína tam jsou také pohřbeni.

Tinne, vloženo 09:53:21  09. 06. 2008
	To je dobrý tah, změnit si jméno z Weisse na Wise :-)

Lampar, vloženo 08:54:35  09. 06. 2008
	Hetta: Tak to asi bude Issak Mayer Wise, zvaný též rabín Weiss. Nimitz: Děkuji za dva krásné příspěvky, k jejich přečtení jsem se dostal až teď.

verlit, vloženo 08:25:28  09. 06. 2008
	Hmmm, mohla jsem se blýsknout, protože jsi mi to kdysi říkala, ale neblýsknu se, protože jsem to zapomněla :-)

Hetta, vloženo 22:35:39  08. 06. 2008

Ahoj, mám pro vás také jednu hádanku. Bydlím v malé osadě o které nikdo nic v naší republice neví a která je součástí malého nijak známého městečka. Přesto se v naší osadě, dříve známé jako Steingrub narodil 29.3.1819 člověk, který je hlavně v USA, ale nejen tam velmi dobře známý jako zakladatel reformního judaismu a Google o něm najde přes 400 000 odkazů. Naše zastupitelstvo dalo zmínku o něm na své stránky až po mé intervenci :-(

Nimitz, vloženo 22:02:04  02. 06. 2008

už jsem tady zase.. a Nimitz vám tentokrát představí... Nimitze :-) Chester W. Nimitz - admirál 24. 2. 1885 - 20.2. 1966 Chester W. Nimitz se narodil v texaském Fredericksburghu - městečku které tradičně obývala komunita německých přistěhovalců, ke kterým patřili také jeho předci. Otec mu však zemřel ještě před narozením, a proto mu byl mužským vzorem jeho dědeček, bývalý kapitán v německém obchodním loďstvu. Na střední škole měl mladý Chester dobré výsledky, a po jejím absolvování se chtěl nechat zapsat na prestižní důstojnickou akademii West Point. Jenže tam ho nepřijali - momentálně neměli místo. Naštěstí Nimitzovi pomohl jeho kongresman, který mu řekl že by ho mohl doporučit na námořní akademii Spojených států. Chester v tom viděl skvělou příležitost k dalšímu vzdělání a tak do ní v roce 1901 nastoupil. Měl výborný prospěch - studoval s vyznamenáním, exceloval zejména v matematice. Zároveň byl ale skvělý sportovec a byl oblíbený v kolektivu spolužáků. Námořní akademii absolvoval s vyhodnocením jako sedmý ze 114 studentů v ročníku. Ihned byl přidělen na bitevní loď USS Ohio a na ní strávil dva roky při misi na Dálném východě. V roce 1907 byl povýšen na poručíka a bylo mu svěřeno velení dělovém člunu Panay, později na starých torpédoborcích Denver a Decatour, působících ve Filipínských vodách. Posledně jmenované plavidlo však pod jeho velením najelo na skrytou mělčinu, a za to byl souzen vojenským soudem - byla mu udělena důtka za riskantní plavbu. Nějaký čas sloužil na školní lodi a poté byl převelen k rodícímu se ponorkovému loďstvu. Nejprve si vyzkoušel velení několika plavidel - přitom získal Stříbrnou medaili za to že pohotovým skokem do vody zachránil tonoucího námořníka, kterého spláchla vlna a který neuměl plavat - okamžitě mizel pod hladinu. V roce 1912 mu jako 27 letému bylo svěřeno velení atlantické ponorkové flotily. O rok později odjíždí na stáž do Německa, aby tam studoval využití naftových motorů k pohonu ponorek. Ve stejném roce se oženil. Za první světové války byl poradcem velitele ponorkových vojsk a později náčelníkem jeho generálního štábu. V dlouhém období mezi světovými válkami pak zastával různé funkce, zejména velel křižníkům a jejich divizím, nebo působil v některých funkcích ve vedení, případně i na akademii, než byl v roce 1939 jmenován vrchním velitelem navigační sekce námořnctva. Někdy mezi válkami také přišel o část prstu, který se mu zachytil do motoru. Od větší katastrofy ho zachránil jeho masivní prsten absolventa námořní akademie. Také prodělal těžkou ušní infekci, díky níž částečně ohluchnul, ale vykompenzoval to tím, že uměl výborně odezírat ze rtů. Po napadení Pearl Harboru byl jmenován vrchním velitelem pacifické flotily spojených států. Jakožto výbornému organizátorovi se mu podařilo odvrátit porážku a postupně ji přetavit v drtivé vítězství američanů. Stála za tím sice výrobní převaha amerických loděnic, ale také jeho bezchybné vedení - správné určování strategie a dosazování schopných lidí do velících funkcí. Několikrát také navštívil bojiště, např. na Guadalcanalu byl hned v prvním měsíci po vylodění, v době kdy se o něj ještě sváděly těžké boje. V roce 1945 se zůčastnil kapitulace Japonska v Tokijském zálivu, a byl jmenován pětihvězdičkovým admirálem a dva roky velel celému námořnictvu, než odešel do důchodu. I v něm však byl velmi aktivní, byl velvyslancem dobré vůle OSN, prezidentem Námořní historické nadace, regentem Kalifornské univerzity, udělal spoustu práce pro obnovu dobrých vztahů s Japonskem a zasadil se o zvýšení finančních prostředků na obnovu historické japonské bitevní lodi Mikasa, vlajkové lodi admirála Toga z bitvy u Cušimy (1905) Koncem roku 1965 ho však postihla mozková mrtvice a vzápětí i zápal plic. Dva měsíce poté, pár dní před svými 81. narozeninami Chester W. Nimitz umírá.

Zpět