 |
hmm, včera jsem byl z práce opravdu hodně vyčerpaný, ale dnes jsem se k něčemu konečně dokopal.
Původě myšlená jména jsem hodil za hlavu, a rozhodl jsem se sepsat něco co mi "půjde rychle od ruky". Jenže se to zvrtlo a trochu více jsem se rozepsal. Kdo tedy nechce, ať to nečte. Navíc to není osobnost pro každého...
Isoroku Jamamoto - japonský admirál
4. dubna 1884 - 18. dubna 1943
Když se v provincii Niigata v rodině Sadajošiho Takany (bývalého nižšího samuraje, nyní učitele) narodilo sedmé dítě (šestý syn), pojmenovali ho nezvykle - Isoroku, což znamenalo číslo 56, tolik totiž zrovna bylo jeho otci let.
Ve svých dvanácti letech přešel Isoroku Takano na střední školu, a v patnácti se přihlásil do námořní akademie v Etadžimě (na ostrově u Hirošimy), přijímačky složil s druhým nejlepším prospěchem ze 300 uchazečů. V té době procházelo Japonsko bouřlivým rozvojem, stávalo se mocností a budovalo silnou námořní flotilu, a tak mohl mladý důstojník vybudovat slušnou kariéru. Nejprve ale čtyři roky dělal akademii a záverečné zkoušky zvládl na výbornou. Brzy na to propukla rusko-japonská válka, a Isoroku byl v hodnosti praporčíka umístěn na křižník Nišin. Na něm se zůčastnil i klíčové bitvy u Cušimy, při které byl těžce raněn a přišel též o prostředníček a ukazováček na levé ruce. Po dvou měsících v nemocnici už bylo po válce, a tak následující roky strávil výcvikem a plavbami do různých koutů oceánu. Když vypukla první světová válka, bylo Isoroku přesně třicet let, a v té době byl podle starého zvyku adoptován prominentní samurajskou rodinou Jamamoto a přijal její příjmení.
V první světové válce stálo Japonsko na straně spojenců, do bojů však příliš nezasáhlo. Na jejím konci se Jamamoto, už v hodnosti fregatního kapitána žení. Krátce na to je však poslán na dvouroční studijní pobyt v USA, a to přímo na Harvardu. Studoval tam ekonomii se speciálním zaměřením na naftu - nejdůležitější surovinu pro námořní flotilu. Podrobně se seznamoval s americkým naftovým průmyslem, o prázdninách si dokonce udělal výlet do Mexika, aby tam získal bezprostřední zkušenosti s těžbou a zpracováním této suroviny. Když Jamamoto na Harvardu skončil, vypracoval závěrečné práce, jejihž kvalita a zasvěcenost vzbudila pozornost u několika amerických naftových firem, které mu nabídly zaměstnání. To však odmítl.
V roce 1923 se stal v hodnosti námořního kapitána velitelem nově zřízeného výcvikového střediska pro námořní piloty. V té době byly letadlové lodě v plenkách, měla je prakticky jen Británie, USA a Japonsko stavěly teprve každý svou první, experimentální loď. Přesto Jamamoto okamžitě odhadl jakou vojenskou sílu skýtají tato nová plavidla a stal se jejich velkým propagátorem. Ze svěřeného střediska vytvořil nejlepší výcvikovou instituci japonské armády, pomohly mu k tomu také jeho enormní velitelské a organizační schopnosti, přirozená autorita a velké znalosti v oboru. Sám se také nyní, ve svých 40 letech naučil pilotovat.
Po dvou letech byla ale znovu převelen do USA, tentokráte jako námořní přidělenec japonského velvyslanectví ve Washingtonu. Jeho úkolem bylo zjistit co nejvíce o americkém válečné námořnictvu, o stavbě lodí, obranných i útočných plánech. Měl velký úspěch, také díky tomu, že si získal značnou oblibu u amerických námořních důstojníků jaké příjemný společník, sportovec a vynikající hrác bridže.
Počátkem třicátých let už je zpět v Japonsku a v hodnosti kontraadmirála se stává šéfem technických služeb námořnictva, což je funkce ve které může uplatnit svůj vliv k uskutečnění své vize - vybudování moderního námořnictva založeného na letadlových lodích. Ze své funkce zažádal o moderní a přesně specifikovaná letadla, což později neslo ovoce v prvních letech války. Mezitím se v roce 1934 uskutečnila v Londýně konference, která měla stanovit poměry válečných loďstev jednotlivých mocností a jejich celkovou tonáž. Hned v úvodu však teď už viceadmirál Jamamoto prohlásil, že Japonsko žádné omezení nepřijme, a při tom vytrval až do závěru. Za to že neustoupil ho v roce 1935 čekalo triumfální přijetí v Japonsku, včetně audience v císařském paláci a osobní blahopřání od císaře Hirohita. Jamamoto se stal brzy zástupcem ministra válečného námořnictva.
V roce 1941 už byl Jamamoto vrchním velitelem námořnictva. Mezitím z něj vybudoval mohutnou a skvěle vycvičenou flotilu, která svým počtem převyšovala pacifické loďstvo USA, ve velkých letadlových lodích to bylo dokonce v poměru 10:3. Protože Japonsko potřebovalo strategické suroviny, tak nebylo vyhnutí než vstoupit do války s amerikou. Jamamoto měl proto vytvořit plán, jak dosáhnout vítězství. Od samého počátku však tvrdil, že s USA se dá bojovat jen nějakou dobu, protože znal jejich výrobní kapacity. Proto se snažil zničit americkou flotilu hned zpočátku a se svými důstojníky připravil napadení základny v Pearl Haroboru. Tam ale vystala první trhlinka v jeho plánech, když se nepodařilo zastihnout ani jednu americkou letadlovou loď.
Poté probíhala válka zhruba půl roku podle představ japonského vedení, říše dobývala obrovská území. Mezitím Jamamoto a jeho štáb vypracovali plán jak zneutralizovat Havajské ostrovy se základnou Pearl Harbor, tím že se vylodí na malém ostrůvku Midway, kde bylo jen předsunuté letiště a ke kterému se měla vylákat americká flotila a být následně zničena. Zároveň mělo jako krycí plán sloužit vylodění na Aleutách. Jenže tento plán byl příliš překombinovaný a spoléhal na spoustu faktorů, zejména na utajení, což se nepodařilo. V následující bitvě početně o hodně slabší flotila USA zničila jádro japonského loďstva - jeho letadlové lodě, a admirál Jamamoto s bitevní flotilou byl příliš daleko aby mohl zasáhnout. Jeho plán tak zcela zkrachoval.
Nadále ale skvěle vedl námořnictvo, které teď muselo válčit s američany v oblasti Šalamounových ostrovů. Když ale i tam začalo prohrávat, rozhodl se Jamamoto vydat na inspekční cestu po základnách v oblasti. Opět však zapůsobila americká odposlouchávací a dešifrovací služba, které se podařilo získat přesný plán Jamamotovy cesty. Když 18. dubna 1943 přelétal na palubě bombardéru Betty s doprovodem čtyř stíhaček Zero na základnu na ostrově Bougainville, tak je přepadla letka dvoutrupých amerických dálkových stíhaček P-38 Lighting z několik set kilometrů vzdálené základny a admirálovo letadlo se po několika zásazích zřítilo do džungle. Nikdo z posádky nepřežil, a jejich těla byla nalezena už druhý den. V japonsku se však smrt admirála ještě dlouho tajila, než bylo jeho tělo převezeno na palubě bitevní lodi do Japonska, a teprve později, 3. června se konal obrovský státní pohřeb.
V soukromém životě byl Isoroku Jamamoto ženatý, s manželkou Reiko měl dva syny a dvě dcery. Kromě toho ale chodil i za gejšami, jeho oblíbenkyní byla jistá Kawai. Jamamoto se věnoval i kaligrafii a psal (podle kritiků) příliš monotónní poezii. Byl velkým hráčem, výborně hrál kulečník, bridž, poker či mahjong (podle vlastních slov si hrou zlepšoval strategické dovednosti), často žertoval že se odstěhuje do Monaka a zřídí si tam vlastní kasíno. Celý život byl přísný abstinent. |