 |
Uff, nakonec jsem se jako vždy rozepsal, a dalo mi to dost práce přelouskat z angličtiny :-))
Ale nakonec jsem to zvládl, a zde máte obě ženy:
Mildred Elizabeth Gillars známá též jako Axis Sally či Berlin Betty
29.11.1900 Portland, Maine - 25.06.1988 Columbus, Ohio
Mildred Gillars po absolvování střední školy začala studovat herectví na na Wesleyan University, ale kvůli mizerným sudijním výsledkům toho musela zanechat. Poté se živila různě - jako účetní, prodavačka, úřednice. Stále se však chtěla stát herečkou, a tak se vydala v roce 1929 zkusit štěstí do Evropy, kde studovala šest měsícův Paříži. Po návratu do USA pracovala jako pro makléřskou firmu v New Yorku, a také tam hraje v podřadných varieté. V roce 1933 odplouvá znovu do Francie, kde se neúspěšně protlouká jako podřadná umělkyně. V roce 1934 pak raději odjíždí do Berlína, kde za mizerný plat přijímá místo lektorky v jazykové škole. Aby se uživila, přijímá místo hlasatelky v zahraničním vysílání Rádia Berlín. Každý den má od 20:00 do 02:00 vlastní show "Home Sweet Home", což byla směs nacistické propagandy prokládaná populární americkou hudbou. Přijímá nacistickou ideologii a hlavně za války je její vysílání zaměřeno na demoralizaci spojeneckých vojáků. Po vylodění v Normandii se dokonce vydává v převlečení za příslušnici Červeného kříže do spojeneckých polních nemocnic, a nahrává s vojáky rozhovory, které následně ve svém vysílání doplní cynickými komentáři. Její poslední vysílání se uskutečnilo pouhé dva dny před kapitulací Německa.
Po válce si klidně žije ve francouzském sektoru Berlína. Teprve v roce 1948 ji zatknou a odvezou do USA, kde ji následující rok postaví před soud za vlastizradu. Nakonec se ji podaří usvědčit jen z jednoho bodu obžaloby, ale i za to dostává 30 let vězení. Na podmínku ji propustili v roce 1961 a poté vyučovala hudbu a jazyky na škole. Zemřela přirozenou smrtí a byla pochována do neoznačeného hrobu.
Iva Ikuko Toguri D'Aquino známá též jako Orphan Ann či jedna z Tokyo Rose
4.7. 1916 - 26.9.2006
Narodila se v Los Angeles v rodině japonských imigrantů jako Ikuko Toguri, ale záhy si změnila jméno na Iva, aby se to američanům lépe četlo. Odmalička se výborně učila, završila to vystudováním zoologie na University of California (v roce 1941). Přitom zároveň pracovala v otcově obchodě. Byla skautka, methodistka a republikánka, hrála na piano a závodně tenis. Původně se chtěla ale stát lékařkou, a tak 5.6.1941 odplula do Japonska, kde se mohla snáze dostat na školu. Neměla však pas, pouze Certificate of Identification. Když se chtěla vrátit a o pas si zažádala na velvyslanectví, byl jí odmítnut. Brzy na to začala válka a návrat byl naprosto nemožný. Našla si práci jako přepisovatelka anglických textů, při tom dávala lekce piana a angličtiny. Našla si přítele - portugalce Felipe d’Aquino. Když se jednou v noci vracela z práce domů, byla na ulici zatčena tajnou policíí Kempeitai, jakožto cizí státní příslušník. Byla vězněna ve velmi špatných podmínkách. Po propuštění se dlouho léčila, brzy však byla zatčena znovu. Po velkém nátlaku přijala v roce 1943 práci v Radio Tokyo, jako jedna z hlasatelek přezdívaných spojeneckými vojáky jakoTokyo Rose (byly nejméně tři), sama však měla přezdívku Orphan Ann. V tomto válečnou propagandu hlásajícím rádiu působili i australský major, americký kapitán a filipínec, kteří k tomu byli přinuceni mučením.
19.4. 1945 si na portugalském konzulátu bere Felipeho za manžela, za zvuků náletu. Těsně předtím přešla ke katolismu. Krátce po skončení války je zatčena američany (CIC a FBI) a vězněna v nepěkných podmínkách. Zhruba po roce je propuštěna. Snaží se dostat do USA, zejména poté co otěhotní a chce aby se dítě narodilo jako američan. Bohužel to nestihne, a dítě navíc brzy umírá. Dostává se do těžkých depresí a odlučuje se od manžela, kterého už nikdy neuvidí. Nakonec se c roce 1948 dostává do ameriky, ale hned v San Francisku je zatčena a obviněna z toho, že jakožto občanka USA za války napomáhala nepřátelské japonské vládě. Za vším stojí FBI a pár nenávistných novinářů a politiků. Soud probíhá v roce 1949, ale s velkými problémy, protože se jen těžko dokazuje jakákoliv Ivina vina. Nakonec je ale odsouzena na 10 let do stejné věznice jako Mildred Gillars.
Ve vězení se stává naprosto vzornou vězenkyní. Je uznávaná za svoji nesmírnou pracovitost, nápomocnost ostatním a téměř vždy dobrou náladu. Je jí naměřeno IQ 130. Propuštěna je po šesti letech, v roce 1956 a byl jí vydán rozkaz k deportaci do Japonska, ten se ale podaří zrušit pomocí jejího obhájce. Odcestuje do Chicaga, kde si otec zařídil obchod se zbožím importovaným z Japonska (matka zemřela v internačním táboře). V obchodě začíná pracovat. V šedesátých letech si jejího případu všimnou novináři, a začínají bojovat za její ospravedlnění a očištění jejího jména. To se nakonec v sedmdesátých letech podaří, a v roce 1977 se jí dokoce osobně za všechna příkoří (které jí způsobila zejména FBI)) omluví prezident Gerald Ford. V roce 1980 se formálně rozvádí s Felipem. Umírá ve svých 90 letech na stáří. |