 |
To jsem ráda, že tím netrpím sama.
Éamon de Valera se narodil coby Edward George de Valera v New Yorku roku 1882 (podle současného výzkumu byl pravděpodobně ilegitimní dítě, jehož matka si jméno otce možná i vymyslela a pouze předstírala, že si nějakého umělce jménem Juan Vivion de Valera vzala). 1885 ho jeho matka poslala zpátky do Irska, aby ho vychovávali její příbuzní v hrabství Limerick (vesnice s podivným názvem Bruree).
Vzhledem k tomu, že nebyl navzdory pozdější přezdívce, již mu dali odpůrci ("Long Fool" - vytvořeno jako parodie z jiné jeho přezdívky "Long Fellow"), žádný blbec, dostal se na univerzitu a později začal vyučovat matematiku. Jak tomu bylo mezi částí irské vzdělané mládeže populární, začal se zajímat o kulturní dědictví země, zapojil se do organizace Gaelská liga a začal se učit irskou gaelštinu. (A tak poznal svou budoucí manželku, která tento jazyk vyučovala.)
V letech kolem 1910 stoupalo národní cítění Irů, pořádaly se různé projevy, akce a podobné věci, známou postavou se stal Patrick Pearse, básník, idealista (a trochu cvok, podle toho, co jsem o něm četla :-), který později spolu s lidmi jako Thomas Clarke (jeden z posledních skutečných Fenianů, členů ilegálního, poněkud teroristicky zaměřeného, hnutí irské svobody vzniklého v polovině 19. století) či Thomas McDonagh (taky básník) a Eoin MacNeill (národní učenec, či jak ho charakterizovat) začali cosi plánovat.
Roku 1913 se vytvořila paramilitární organizace Irish Volunteers (tak trochu jako odpověď na vznik Carsonových Ulster Volunteers - unionistického paramilitárního útvaru s podporou v severních hrabstvích), do které se dal i de Valera (a změnil si jméno na Éamona - mimochodem, obvykle se to jméno píše se dvěma "n", těžko říct, proč si tam dal jenom jedno).
Potom se situace stala drobátko nepřehlednou (aspoň na vysvětlení v několika větách) - vzhledem k vypuknutí první světové se Irští dobrovolníci pokoušeli získat zbraně z Německa (a jednu dávku čehosi obdrželi, větší náklad však na lodi Aud pro povstání 1916 nedorazil, protože se plány drobátko zvrtly, ti, co si je měli vyzvednout, tam nebyli... no... dost složité do pár vět :-) zprostředkovatel zisku zbraní sir Roger Casement byl chycen a popraven v létě 1916 v Anglii), interně se pohádali MacNeill, který plánované povstání na jaro 1916 neschvaloval (moc riskantní, málo zbraní, prostě se mu nezdála vhodná doba), a Clarke, Pearse a spol. (k těm se ještě přidal James Connolly se svou Irish Citizen Army, irský socialista (a marxista), který taky plánoval povstání - aby to nebylo tak jednoduché :-) - a kterého, ač je obvykle považován za hlavního strůjce slavného Prohlášení nezávislosti (tím ve skutečnosti Clarke), organizátoři přibrali (alespoň podle jedné knihy, co jsem četla), protože měli strach, že Britové, když udělají "zátah" na Connollyovce, rozbijí taky jejich vlastní organizaci a plány (Connolly totiž spolu s manželkou ještě na jaře 1916 napsali a uvedli svou patetickou divadelní hru o uvědomělém irském socialistovi - no asi si dokážete představit - která přímo vyzývala k tomu, aby si to za ni pěkně schytal).
No, už se zakecávám, proběhlo Velikonoční povstání (24.-30.4.1916) v Dublinu, povstalci drželi různá místa (hlavní stan - General Post Office), de Valera měl například posádku v oněch zmíněných Boland's Mills. Přijely britské posily, rebely nakonec rozmlátily, 14 lidí v Dublinu popravili (seznamem otravovat nebudu :-). De Valera byl také odsouzen k smrti (stejně jako ještě několik desítek dalších, ale daleko méně významných, u nichž byl potom rozsudek zmírněn hlavně kvůli tlaku veřejného mínění), ale, prý kvůli tomu, že měl americké občanství (a Británie tehdy potřebovala USA pro velkou válku a nechtěla si je dožrat), byl nakonec jenom zavřen do vězení. 1917 byli všichni vězni tohoto typu propuštěni, de Valera se dokonce stal poslancem, 1918 ho ale zase zavřeli a pustili až za několik měsíců - a v lednu 1919 poslanci Sinn Féin odmítli zasedat v britském parlamentu a prohlásili, že si vytvářejí v Dublinu vlastní - Dáil Éireann - Dev utekl v únoru z vězení a od jara byl potom šéfem onoho irského "parlamentu".
Teď to zase nebudu komplikovat. Prostě zároveň se založením Dáilu vypukla guerillová válka s Anglií, která trvala až do 1921 (tady nechvalně prosluly jednotky "Black and Tans", což byli britští vojáci právě odvolaní ze zákopů první světové a posláni coby posila policie do Irska - řekněme, že se neuměli moc chovat).
1921 bylo uzavřeno příměří, začalo se jednat o podmínkách míru s Británií - de Valera poslal do Anglie jednat Michaela Collinse a Arthura Griffitha, kteří se ve zkratce vrátili s tím, že zůstává 6 hrabství Ulsteru přímo pod Brity a z 26 je vytvořen Svobodný irský stát jako autonomie uznávající britského panovníka. To de Valeru dožralo, protože o dojednali bez konzultace s ním nebo někým z prozatímní irské vlády a protože on k tomu měl další výhrady - nelíbilo se mu rozdělení země, chtěl republiku atd. O tom, jestli smlouvu oficiálně přijme, hlasoval Dáil - 64 ANO, 57 NE - po dalších peripetiích to nakonec vedlo k občanské válce (nyní oficiální Irská armáda x Irská republikánská armáda), ve které byl zastřelen i Collins (možná jste viděli film, jehož historická přesnost byla značně na vážkách, ale dalo se na to koukat :-).
Šéf povstaleckého republikánského štábu se vzdal, de Valeru zase zavřeli. A pustili. A zavřeli (za ilegální překročení severní hranice :-). A za nějaký čas zase pustili - ten se rozhodl usilovat o republiku nyní ryze politickou cestou - a protože se nepohodl s Sinn Féin, založil si 1926 vlastní stranu Fianna Fáil, se kterou roku 1932 vyhrál volby, stal se premiérem, vedl i zahraniční politiku, jednal se Společností národů a všelijak usiloval o opravdové osamostatnění Irska. 1937 se zasloužil o novou ústavu - Irsko už je teď jenom "Éire" a v jeho čele stojí prezident (1949 ještě finální ústavní úpravy, a od té doby je to Republic Of Ireland, ale to bych zabíhala do praštěných detailů).
S vypuknutím druhé světové se stává Irsko neutrálním státem - a je sporné, co si o něm vlastně myslet - de Valerova vláda povolila Irům přidávat se ke spojeneckým jednotkám, propouštěla spojenecké letce, kteří tam museli nouzově přistát zpátky do Británie či Severního Irska, pomáhala spojencům s různými věcmi - ale Dev kondoloval německému velvyslanci, když zemřel Hitler, a irská vláda přijímala německé uprchlíky do Irska (a prý mezi nimi byli i váleční zločinci a prý také nepřijímala židovské uprchlíky)... Těžko říct, co si myslet a co je vlastně pravda...
Po válce byl de Valera ještě jak vůdcem parlamentní opozice, tak znovu premiérem, odsoudil teroristické akce Hraniční kampaně z přelomu 50. a 60. let, pokusil se začít kurz ekonomické restaurace země (úspěšnost sporná, Irsku ekonomicky opravdu pomohlo až Evropské hospodářské společenství). De Valera byl nakonec roku 1959 zvolen prezidentem země, z funkce odstoupil 1973 (a v 90 byl tedy nejstarší hlavou státu na světě) a zemřel v létě 1975, téměř 60 let po Velikonočním povstání... (A pohřben je na hřbitově Glasnevin v Dublinu, který je mimochodem příšerně velký a říkají mu „mrtvé centrum Dublinu“ :-)
To jsem asi zas trochu přešvihla, co? :-) |