 |
Tak vkládám první část o tom, jaký vliv má hilsneriáda na dnešek. Je to stručný popis tehdejší politické situace. Další část, až ji napíšu, už bude více k věci.
PŘED HILSNERIÁDOU
Nechci politickou situai v Čechách v poslední čtvrtině 19. století probírat podrobně, uvedu jen schéma, které vysvětlí základní myšlenku. Situace vypadala asi následovně:
- kulturně a ekonomicky byl již český národ profilován, dá se hovořit o rovnoprávnosti s Němci
- politicky o všem rozhodovala Vídeň, což vyhovolalo i českým Němcům. Češi byli v Říšské radě celkem nevýznamnou menšinou, proti které téměř vždy postupovala ve shodě většina tvořená rakouskými, říšskými i českými Němci a poslanci z Uher.
- pro českou politickou scénu byl příznačný idealismus a rozhádanost. Dvě nejsilnější politické starny, staročeši a mladočeši, se nedokázali, na rozdíl od Uhrů, shodnout téměř na ničem. Na to také Češi doplatili tím, že nikdy neprosadili něco jako bylo rakousko-uherské vyrovnání (zrovnoprávnění českých práv s rakouskými).
Klíčovým slovem tohoto období je rozhádanost. Tu si česká politika přinesla i do dalších období, čeští politici, až na pár výjimek, se nikdy nedokázali povznést nad tento navýsost nešťastný způsob řešení sporů.
DEVADESÁTÁ LÉTA 19. STOLETÍ
Mluvíme o období, ve kterém se český národ plně rehabilitoval i politicky. Nebylo to ovšem zadarmo, v mnoha ohledech jsem za to zaplatili více, než jsme si mohli dovolit. Mám na mysli zejména tyto okolnosti:
1. Úprava volebních okrsků podle etnického principu
2. Vznik schematu politických stran
3. Vznik profilu českého politika
4. Vliv na vývoj nacionalismu a jeho extremních forem v Rakousko Uhersku
Ad 1:
Na celém území Čech, Moravy a Slezska došlo k úpravě hranic soudních okrsků, které tehdy sloužily i jako okrsky volební, podle etnického principu - zvlášť pro Čechy, zvlášť pro Němce. V historickém kontextu to posílilo separatistické tendence českých Němců po vzniku ČR s těmito následnými kroky
1. krok: okrsky podle etnického principu
2. krok: odtržení Sudet a jejich přidání k Říši v roce 1939
3. krok: vysídlení Němců z českého pohraničí a ztráta ekonomického významu tohoto území
4. krok: dosídlování českého pohraničí Slováky, Romy a repatrianty z Ukrajiny, Ruminunska, Řecka a s tím související vznik romské otázkly v Čechách
Ad 2:
Během devadesátých let 19. stol. vzniklo zásadní schema politických stran, které se, s výjimkou doby komunismu, uplatňuje dodnes:
- levice - reprezentovaná sociální demokracií (už tehdy!)
- střed - reprezentovaný měšťanskými stranami a lidovci (už tehdy!)
- pravice reprezentovaná klerikály (hlavně Morava), agrárníky (hlavně venkov) a státoprávními stranami (národovci apod., hlavně ve městech).
Politické strany se sice naplno uplatnily až r. 1907, kdy se v Rakousko-Uhersku poprvé volilo ve volbách na základě všeobecného hlasovacího práva (dámy, neradujte se, všeobecné bylo jako u Čtvrtníčka jen ocamcaď docacaď pro muže), ale tvořily se a tvořily první koalice právě v této době.
Jinak - to, co nám dnes vládne, je dědictvím oné doby.
Ad 3:
Jestli si myslíte, že politik a la Paroubek, pro kterého je charakteristické, že mění ideologii podle potřeby a který myslí v prvé řadě na sebe, ve druhé řadě na svou moc, ve třetí řadě na své peníze, ve čtvrté řadě na své kamarádíčky a na své voliče až někde úplně na konci svého hodnotového žebříčku, je vynálezem moderní doby, tak se mýlíte. Právě takoví politici se vylíhli na české politické scéně v době, o které tu hovoříme. Na tom, že tento prototyp vůbec vznikl, měla rozhodující vliv právě hilneriáda. Nebýt jí, mohl se prototyp českého politika vyvíjet jinak, více po masarykovsku. Možná?!
Ad 4:
Sílící vliv maďarského a českého národa, ale i dalších neněmeckých národností v rámci Rakousko-Uherska zvyšovalo strach ve všech větvích rakousko-uherských Němců, kteří se obávali ztráty své dosavadní hegemonie. Nejvíce tyto obavy narůstaly ve Vídni, kde v té době žili vedle sebe všechny národnosti celého mocnářství a kde se Němci stále hůře prosazovali.
Obavy vedly k vystupňování německého nacionalismu a k vytvoření jeho různých extrémních forem. Pro německé studenty byl např. typické buršáctví, mezi německou městskou mládeží, z velké části nezaměstnanou, se začíná rozvíjet hnutí postavené na předsudcích a pověrách, které prozatím nemá jméno. To mu dá až o dvacet let později jistý Adolf Schickelgruber, když v bavorském vězení napíše "Mein Kampf". |