06:42:40
25. 11. 2024

Místnost
Křeslo pro hosta

NÁSLEDUJÍCÍHO HOSTA VYBÍRÁ VŽDY HOST AKTUÁLNÍ. BEZ VÝJIMEK!

Místnost má od 16:50:20  24. 06. 2003 pronajatou Lampar. Spolusprávce: Nimitz. Klair. Teo.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   176   »» »

Nimitz, vloženo 21:51:40  30. 05. 2007

Když se k tomu nikdo nemá, tak teda zase já. Měl jsem ve svém pořadníku jiné osobnosti, ale když je teď to výročí jeho smrti, tak sem sesmolím krátký životopis jednoho prvotřídního záporáka


SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich
7.3. 1904 - 4.6. 1942

Reinhard Eugen Tristan Heydrich se narodil 7. března 1904 v německém městečku Halle nad Sálou v blízkosti lužického Leipzigu. Jeho spořádaná rodina vystupovala z maloměšťáckého průměru snad jen svou obrovskou a nehynoucí láskou k hudbě. Finančně dobře zajištěný otec byl operním zpěvákem, později dokonce založil a řídil hudební konzervatoř ve městě. Matka bývala úspěšnou pianistkou. Malý Reinhard byl již od malička veden k tomu, aby se také věnoval hudbě. Cvičil zpěv, hru na piano a housle. Nakonec si oblíbil housle a náruživým cvičením získal velkou zručnost a jistotu při hře. Ještě později, kdy již stál vysoko v nacistické hierarchii, udivoval své hosty brilantní hrou.
Během období puberty velmi trpěl mezi svými vrstevníky. Starší ho šikanovali a mladší se mu posmívali kvůli jeho divnému, vysoce posazenému hlasu. Možnou příčinou jeho neoblíbenosti také mohlo být to, že pocházel z katolické rodiny ve vesměs protestantském městečku.
První světové války se kvůli svému nízkému věku nezůčastnil. Po dostudování reformního gymnázia hledal své další uplatnění. A tak v březnu 1922, jako 18 letý nastoupil do po prohrané válce naprosto zminimalizovaného německého válečného námořnictva. Jeho studia námořního kadeta byla opět provázena jeho neoblíbeností u spolužáků. Nikde nebylo prokázáno, že by byl od nich přímo šikanován, jisté ale je, že pro něj vymýšleli různé přezdívky. Jeho mečivý smích mu vysloužil přezdívku "Vilík koza", kvůli vášni ke klasické hudbě byl častován přezdívkou "Mojžíš". Sloužil i pod admirálem Canarisem, budoucím šéfem německé špionáže.
Od roku 1926 sloužil v námořnictvu jako spojař. Jakožto vysoký, štíhlý blonďák, typický árijec, byl velmi oblíbený u žen a měl spoustu avantýr. To se mu stalo osudným v roce 1930, kdy se chtěl oženit se svojí snoubenkou, učitelkou Linou von Osten. Jedna z jeho zhrzených milenek si postěžovala svému vlivnému tatínkovi, ten svému blízkému známému admirálu Readerovi. Provinilec byl okamžitě předvolán před čestný soud říšského námořnictva, který ho degradoval na vojína a propustil z námořnictva za chování neslušné důstojníka a gentlemana.
Bylo období hospodářské krize, kdy se těžko sháněla práce. Naštěstí mu matka pověděla, že syn její známé baronky Elisy von Eberstein udělal rychlou kariéru v jednotkách SA, a že by Reinharda mohl doporučit. A tak Heydrich vstupuje do strany NSDAP aniž by znal její politický program. Šéf SA Ernst Röhm však pro něj momentálně nemá místo, a tak Heydrichovu žádost postoupí veliteli služby SS, Heinrichu Himmlerovi. Tomu se mladý muž zamlouvá, zvláště když se doslechne, že pracoval u námořní rozvědky (to byla samozřejmě mýlka, Heydrich sloužil u spojařů). Hodí se mu to do jeho plánů na vybudování vlastní tajné služby SS. Himmler pozve Heydricha na svou drůbeží farmu u Mnichova, kde mu zhruba vyloží, co má v úmyslu založit a požádá ho, aby mu načrtl své plány na fungování takové organizace. Himmler byl fascinován árijským vzezřením svého podřízeného, jeho sebevědomím a horlivou odezvou na jeho přání. Na základě těchto poznatků o uchazeči, Himmler svěřil vedení bezpečnostní informační služby SS do rukou mladého Heydricha.
Závratná kariéra třetího muže Třetí říše mohla začít. Finančně zajištěný Heydrich si teď konečně může oženit s Linou. Svatba se koná 26. prosinec 1931. Ve skromných podmínkách pak Heydrich vybuduje skvěle fungující výzvědnou službu, která sbírala informace o německých politicích, komunistech, armádních špičkách, a dalších odpůrcích národního socializmu. Díky tomu šplhá strmě po hodnostním žebříčku, a už v roce 1933 je jmenován zástupcem Reichsführera SS Heinricha Himmlera.
Oblíbí si ho také Adolf Hitler, a svěří mu do rukou delikátní úkol - zlikvidovat vedení SA v čele s Röhmem. K tomu bylo potřeba získat a vyrobit spoustu kompromitačních materiálů, a následně bezchybně provést akci. Dalším Heydrichovým úspěchem bylo oslabení sovětské armády. Podezdřívavému Stalinovi totiž oklikou přes české tajné služby a Edvarda Beneše podvrhl zfalšované materiály o připravovaném puči vůči němu, jehož se měla zůčastnit většina vojenských špiček v čele s maršálem Tuchačevským. Následovaly pak obrovské čistky, většina velitelů armády skončila na popravišti a jejich rodiny na Sibiři.
Už v roce 1933 se Himmler s Heydrichem potýkali s problémem, kam umístit spoustu nových politických vězňů. této chvíli se zrodil nápad na vytvoření prvního koncentračního tábora. Stará muniční továrna v Dachau blízko Mnichova byla rychle přeměněna na tábor pro politické vězně.
V roce 1939 Hitler Heydricha pověřuje vyvoláním záminky k válce s Polskem - úspěšně.
27. září 1941 zbavuje Hitler funkce říšského protektora v Čechách. Od začátku okupace jím byl postarší diplomat Konstantin von Neurath, ale nyní ho nahrazuje Reinhard Heydrich. Má od Hitlera za úkol donutit ty "flákačské čechy" konečně pracovat pro říši. Ten se okamžitě ujímá práce po svém. Nechává zatknout předsedu protektorátní vlády, generála Eliáše a odvézt ho do Berlína, kde byl postaven před soud a odsouzen k trestu smrti. V čechách pak nastávají obrovské čistky, je zlikvidován téměř celý domácí odboj. V továrnách nastoluje přísnější režim.
Mezitím v Londýně jsou češi kritizováni za to, jak málo toho dělá jejich národ v boji proti fašizmu. A tak velitel československé zpravodajské sekce v Británii na plukovníka František Moravec dostává od Beneše za úkol připravit parašutistické výsadky, které by zajistili zejména spojení zbytků odboje s británíí, provedli samoztáže, a nakonec i zabili někoho vlivného. K.H. Frank je nakonec zamítnut, a za cíl atentátu je určen Heydrich.
Ten nakonec provede 27.5. 1942 dvojice výsadkářů Gabčík a Kubiš (krytá dalším parašutistou Válkem), a pěkně ho zpacká. Při cestě ze svého zámečku do práce musí Heydrichovo auto hodně zpomalit v prudké zatáčce v Kobylisech, a tam si na něj počíhají. Jenže Gabčíkovi vůbec nespustí zaseklý samopal, a Kubiš hodí bombu pod pancéřované auto. Heydricha pouze zraní střepiny, a vztyčí se aby Kubiše zastřelil. Je však otřesený a zapomíná do zbraně vložit zásobník.
Heydrich má zranění v oblasti břicha a poraněnou slezinu. V nemocnici Na Bulovce je okamžitě operován, ale špína ze střepin auta způsobila prudký zánět dutiny břišní a otravu krve, které Reinhard Heydrich 4. června 1942 podlehl.

Nimitz, vloženo 20:33:12  30. 05. 2007

Lampář: ještě bych dodal "chudák Lester del Rey"
On totiž byl čtyřikrát ženatý, a přesto zemřel sám. První dvě manželství skončila rozvodem. Třetí manželka byla dle slov Isaaca Asimova báječná žena, kterou velmi miloval. Bohužel, po 16ti letech manželství zemřela při automobilové nehodě, kterou nezpůsobila (Lester u toho také nebyl přítomen). To ho strašne vzalo, měl těžké deprese a začal dost pít. Naštěstí ho z toho dostala Judy-Lynn, která mu ale bohužel také zemřela.

---
(další slavný spisovatel SF, Ted Sturgeon, tak ten se dokonce stihl oženit 5x, z čehož třetí manželka mu zemřela)

Aes Sedai, vloženo 21:23:55  29. 05. 2007

Bohužel, do prázdnin nic!

Nimitz, vloženo 20:12:27  29. 05. 2007

Já jsem schopen dodávat profily zajímavých lidí z různých oborů frekvencí dejme tomu jeden za týden, ale chtělo by to aby se přidávali i ostatní...

Lampar, vloženo 19:38:52  29. 05. 2007

Nimitz:
Děkuji za zajímavý profil. Chtělo by se řící: "Chudák Judy", ale byla opravdu chdák, když prožila život plný práce, kterou měla ráda a s člověkem, se kterým si rozuměla?

Chce ještě někdo přidat něčí profil?

Nimitz, vloženo 21:39:40  23. 05. 2007

Sice jakožto muž sem budu v naprosté většině vkládat osobnosti - muže, tak dnes udělám vyjímku. Rád bych totiž představil velice zajímavou ženu z oboru science fiction literatury.



Judy-Lynn (Benjaminová) Del Reyová
26.1. 1943 - 20.2. 1986


Judy-Lynn Benjaminová se narodila s těžkou genetickou vadou jako achondroplastická trpaslice. S touto chorobou je spojena vrozená neschopnost normální tvorby chrupavčitých tkání, takže měla vždy krátké paže i nohy a v dospělosti měřila asi jen 120 cm. Poslední léta svého života ji už nohy neudržely, musela být na invalidním vozíku.
Co jí nebylo dáno po tělesné stránce, to bohatě vynahradila svým intelektem. Vystudovala hned několik oborů na prestižních školách, a přesto že měla různé nabídky, tak se rozhodla angažovat jako redaktorka v oboru science fiction. Už jako dvaadvacetiletá se stala v roce 1965 redaktorkou časopisu Galaxy, už za rok byla zástupkyní šéfredaktora a od roku 1969 jeho šéfredaktorkou. Jako zástupkyně měla na práci seznamovat se s autory science fiction a pokusit se z nich dostat co nejkvalitnější povídku, nebo je dokonce k nějaké inspirovat. Za jejího působení se tento magazín nebývale zkvalitnil, a ikdyž dokázala být na autory i na podřízené pracovníky pěkně tvrdá, tak si ji všichni brzy velmi oblíbili. Byla i vtipná a ráda připravovala propracované kanadské žertíky na různé autory, zejména pak na Isaaca Asimova který se rád sám chlubil svým vtipem a vysokým intelektem.
Když v roce 1970 tragicky ovdověl spisovatel Lester del Rey (vl. jménem Ramon Felipe Alvarez-del Rey), tak mu jako blízká přítelkyně jejich rodiny pomohla vypořádat se s těžkými depresemi, a o rok později se za něj vdala. V roce 1973 magazín Galaxy opustila, a nastoupila k nakladatelství Ballantine Books (jenž byl součástí obřího koncernu Random House). Okamžitě tam osvědčila další aspekt svých schopností, protože uměla rozeznat úspěšnou knihu a přilákat k firmě úspěšné autory.
Roku 1975 se k ní připojil i Lester, který se stal redaktorem edice fantasy, zatímco Judy-Lynn měla na starosti edici science fiction. Jejich práce byla pro firmu natolik prospěšná, že se rozhodli je ocenit tím, že v roce 1977 vytvořili knižní řadu "Del Rey Books" (existuje dodnes), která měla od té doby vždy nějakou knihu v žebříčku bestsellerů.
Nakonec ji ale její tělo zradilo. 16. října 1985 ji v práci postihlo masivní krvácení do mozku. Navzdory rychlému zásahu lékařů se už nikdy neprobrala z kómatu, a 20. února 1986 zemřela. Bylo jí pouhých 43 let.
Posmrtně jí byla v roce 1986 udělena cena HUGO ve speciální kategorii "Nejlepší profesionální editor", kterou ale na vyhlášení odmítl Lester del Rey převzít s tím, že toto právo jemu nenáleží, že jediná osoba která tuhle cenu mohla vzít do rukou zemřela.
Jak moc ji měli autoři rádi napovídá i věnování A.C. Clarka v románu "2061: Třetí vesmírná odyssea" (jenž měl v době její smrti román teprve v konceptu):

Památce

Judy-Lynn Del Reyové,
báječné vydavatelky,
která tuto knihu koupila za jeden dolar
- ale nikdy se nedozvěděla,
jestli i tak neprodělala


------------
Prameny:
Isaac Asimov: Já, Asimov
stručné heslo na Wikipedii

Elaine, vloženo 21:06:33  18. 05. 2007

Sil: na fakultě jsem o ní taky psala:)

Silmarien, vloženo 16:08:31  18. 05. 2007

Elaine: Prepáč, píšem o nej seminárku:) a zrejme budem zhruba z toho obdobia robiť aj diplomku, takže vecí z 12. a 13. storočia vo Francúzsku mám plnú hlavu:))

verlit, vloženo 12:46:52  18. 05. 2007

Dobře, tak přidám ještě osobní vzpomínku.
Navštívit Jerseyskou ZOO byl můj dětský sen a byla to první věc, kterou jsem udělala po roce 1989. Hned na jaře roku 1990 jsme s kamarádkou vzaly její staré auto (mini Fiat), a odřídily jsme ho do Bretaně (neřídila jsem předtím deset let, no byly jsme mladé a praštěné :-). Tak jsme odlovily trajekt a dorazily na Jersey.
ZOO mě okouzlila. Dnes už by to nebyl tak vyjímečný zážitek, ale já byla do té doby zvyklá na „staré“ typy ZOO, s mřížemi a betonem. Tohle byla (a je) ZOO moderního stylu, s prostornými přírodními výběhy, lemury volně bydlícími na ostrůvcích...(no jo, DNESKA už je to i v Praze, ale tenkrát to byl sen).
Vyšlo nám překrásné slunečné počasí, i když jsme předem nekontrolovaly žádné jízdní řády, trefily jsme se do jediného dne, kdy se dala cesta trajektem udělat na otočku a mít dost času na místě, takže je to zážitek, na který stále vzpomínám.
Kromě těch krásných a pozitivních věcí mě také jednou zamrazilo. To když jsme se dívali do výběhu, kde plavalo pět celkem obyčejných kachniček. Informační tabule na výběhu pak stručně a prostě konstatovala: „Tohle je posledních a jediných 5 exemplářů tohoto druhu, o kterých víme, že na světě existují. Snažíme se je rozmnožit, abychom druh zachránili.“

Meridion, vloženo 12:11:02  18. 05. 2007

A nebo ne. Krásné na Mluvícím balíku je, že tam jde také o záchranu zvířat - i když mytologických. Docvaklo mi to až o řadu let později, když jsem začala číst i jeho další knihy. O záchraně domněle vyhunulého ptáka vs. stavbě letiště je i Ostrov v nebezpečí. Přitom to jsou v první řadě humorné a napínavé příběhy, které dokážou zaujmout i někoho, kdo by o Durrelovy zoologické cestopisy nezavadil. Takové podprahové poslání...

Elaine, vloženo 12:07:14  18. 05. 2007

Sil: vyfoukla jsi mi osobnost:))

Meridion, vloženo 12:03:55  18. 05. 2007

Dara: ... s krásnými ilustracemi od Borna.

(Ať žijí bleděmodré buchetky!)

A radši už mlčím.

Lampar, vloženo 10:43:50  18. 05. 2007

Nevadí, nevadí, jen tak dál!

verlit, vloženo 10:38:09  18. 05. 2007

Doplnila bych ještě Ptáci, zvířata a moji příbuzní, což by se klidně mohlo vydávat jako dvojkniha s O mé rodině. To jsme ale už spíš v místnosti o literatuře :-)

Dara, vloženo 10:36:00  18. 05. 2007

Ano ano, Mluvící balík. Máme takové to obrovské vydání. měla jsem jí ráda

Meridion, vloženo 10:24:50  18. 05. 2007

Silmarien: Doporučuju začít O mé rodině a jiné zvířeně, která vypráví o jeho dětství. Pozdější knihy z expedic jsou také pěkné, ale mají tendenci splývat dohromady. Kromě vlastních zážitků psal i fikci - česky vyšly Ostrov v nebezpečí, Růženka je z příbuzenstva a nejoblíbenější knížka mého dětství Mluvící balík.

Silmarien, vloženo 08:14:54  18. 05. 2007

Jé, Durrell, to je jedna z osobností, ktorej meno mi je povedomé (kamarát má doma na poličke veľa jeho kníh), ale nikdy som sa k nemu nedostala bližšie:)
Takže ďakujem:) Asi niektorú z jeho kníh vyskúšam - hneď po skúškovom.

Lampar, vloženo 02:04:25  18. 05. 2007

Souhlasím s verlitkou, "O mé rodině a jiné zvířeně" patří k tomu nejlepšímu, co jsem z anglické literatury četl, hned vedle "Šťastného Jima" a několika málo desítek dalších knih.

verlit, vloženo 22:46:56  17. 05. 2007

Pardon, píšu Madagaskar a myslím Mauricius, omlouvám se :-)

verlit, vloženo 22:46:05  17. 05. 2007

Já se vám trochu vsunu do těch historických ženských postav, jo?
Jedna mužská osobnost z velmi nedávné minulosti.

GERALD DURRELL (1925-1995)
Narodil se v Indii, kde jeho (anglická) rodina žila po několik generací. Své dětství ale prožil na řeckém ostrově Korfu, kam se rodina přestěhovala po smrti jeho otce.
Záhy u malého Gerryho propukla nutkavá touha studovat (a vlastnit) všechna zvířata, která byla v dosahu. Neměl v dětství formální školní výuku, vyučovali ho (s velmi rozličným a pochybným efektem) soukromí učitelé. I při téhle výuce měli jedinou šanci uspět - zahrnout do studia nějakou zmínku o biologii. Jak se Durrell zmiňuje ve své populární knize "O mé rodině a jiné zvířeně", jeho znalost Hannibalova tažení spočívala na faktu, že znal jménem každého jednotlivého slona.

Ke zděšení rodiny ze své záliby nevyrostl a nedostal rozum. Absolvoval několik expedicí do zemí Afriky a Jižní Ameriky, kde chytal zvířata pro různé zoologické zahrady (a pilně o tom psal chytré a vtipné knížky), až se rozhodl uskutečnit svůj dětský sen a pořídit si vlastní ZOO.
Typicky nejprve nalovil zvířata a pak se začal poohlížet po vhodném místě pro ZOO, "přesvědčený, že se místní úřady budou rvát o možnost poskytnout prostor pro chov vzácných a ohrožených druhů a přispět tak k jejich přežití ve volné přírodě!. Nervaly se.
Nakonec se mu však přece jen podařilo získat nádherný zámeček a přilehlé pozemky na Jerseyských ostrovech, kde založil svoji ZOO a později i nadaci, zaměřenou na výchovu a vzdělávání zoologických odborníků především ze zemí třetího světa.
Byl jedním z prvních propagátorů ZOO jako institucí, zaměřených na zachování kriticky ohrožených živočišných druhů, jejich rozmnožení a reintrodukce do živé přírody. Udělal pro tuhle svoji vášeň všechno a má přímé a obrovské zásluhy na přežití řady druhů. Např. na Madagaskaru se mu podařilo zachránit místní endemické poštolky, růžové holuby i několik druhů plazů. Jeho ZOO byla jednou z prvních, kde se snažili vytvořit zvířatům co nejpřirozenější prostředí a díky tomu je úspěšně rozmnožit.

Není na světě mnoho lidí, kteří mohou říct "díky mě přežil jeden živočišný druh". Gerald Durrell to mohl oprávněně tvrdit hned o několika.

Mám ho nesmírně ráda pro jeho smysl pro humor, nadhled, ale hlavně pro umíněnou vytrvalost, se kterou celý život plnil svůj dětský sen.
Když člověk čte jen jeho knížky, zní to všechno jako zábavná hra. Při hlubším studiu jeho životopisu spousta toho nebyla ani hra ani legrace, musel překonat spoustu těžkých potíží, ale se všemi se vyrovnal a přinesl radost hodně lidem a život spoustě zvířat.


http://cs.wikipedia.org/wiki/Gerald_Durrell

« ««   176   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php